V polovině šedesátých let představila mladoboleslavská automobilka nový vůz se změněnou koncepcí pohonu a samonosnou ocelovou karoserií. Hlavní výhodou přestěhování motoru dozadu byla absence kardanové hřídele, nižší stavba vozu, lepší aerodynamika i jízdní vlastnosti.
Škoda 1000 MB pro soutěže
Jako nástupce Škody Octavia byla „tisícovka“ zhruba o 165 kg lehčí. Zásadním handicapem bylo naproti tomu použití slabého motoru o litrovém objemu. Tovární jezdci byli vzhledem ke ztrátě výkonu ke změně vozu zpočátku skeptičtí. Přesvědčilo je teprve absolutní vítězství Brunclíka při premiéře soutěžní „tisícovky“ v polovině října 1964 na Rallye Škoda v Plzni.
V první fázi vývoje byl k dispozici čtyřdveřový model pouze s motorem o objemu 998 ccm a výkonem 60 koní. Jednalo se o stejnou konstrukci jako u oktávie – hliníkový blok, litinová hlava motoru, zastaralý ventilový rozvod OHV a pouze třikrát uložená kliková hřídel. O přívod paliva se staral jediný spádový karburátor. Soutěžní motor v úpravě A2 měl vyšší kompresní poměr, vačku s úhlem otevření ventilů 260°, vyleštěné sací kanály a laděný výfuk. Čtyřstupňová převodovka byla umístěna ve společné skříni před zadní nápravou.
Problémem motoru uloženého za zadní nápravou je chlazení. Boční nasávací kapsy nestačily dodávat chladiči dostatek náporového vzduchu, a tak byl ke klice připojen ventilátor. Takové řešení samozřejmě ubíralo slabému motoru na výkonu. Všechna čtyři čtrnáctipalcová kola byla stále opatřena pouze bubnovými brzdami. Vpředu byla namontována lichoběžníková náprava, vzadu kyvadlová se dvěma podélnými rameny. Soutěžní verze měla zkrácené vinuté pružiny a dvojčinné kapalinové teleskopické tlumiče pérování s tvrdší charakteristikou útlumu.
V roce 1965 na Rallye Vltava započítávané do ME startovaly tři tovární posádky s vozy Škoda 1000 MB – GT upravenými pro skupinu B3. Všechny tři dojely do cíle v první desítce celkového pořadí v čele s posádkou J. Bobek – Hnatevič (5. místo). Sací potrubí bylo osazeno dvěma karburátory Jikov 32 SOP, motor dostal 280stupňovou vačkovou hřídel a další úpravy. Výkon vyrostl na 75 koní, maximální krouticí moment na 79 Nm při 5000 ot/min.
V následujícím roce vzniklo v mladoboleslavské automobilce oddělení „Výroby zvláštních modifikací“. Jednalo se v podstatě o sportovní oddělení, kde se vyráběly speciální díly pro automobilový sport a závodní vozy. Základem úprav byla sportovní verze Š 1000 MBG se dvěma spádovými karburátory. Sériová verze měla výkon 52 koní a nejvyšší točivý moment 75,5 Nm při 3000 ot/min. Postupně byla homologována převodovka s vhodnějším odstupňováním a alternativní stálý převod.
Na Rallye Vltava 1967 bylo ve startovním poli 28 vozů Š 1000 MB. Václav Bobek mladší dosáhl s továrním „embéčkem“ nejlepšího mezinárodního výsledku, když dojel třetí za Carlssonem (Sab 96 V4) a Zasadou (Porsche 912). Na domácích tratích se objevily výrazně silnější vozy Renault 8 Gordini v čele s neporazitelným Hubáčkem a „továrna“ přestala třídu A2 – 1300 ccm obsazovat. Ve třídě A1 – 1000 ccm dominoval Brunclík, v nejsilnější třídě B5 – 5000 ccm porazil kopřivnické Tatry Milan Žid.