Další z nekonečné řady jen tak si bezvýznamně proudících čtvrtků mého života. Prozatím. Do mého zorného pole totiž nenásilně vplouvá opršená cedule s nápisem “Lukov”. Míjím ji a pravá noha podvědomě opouští plynový pedál.
LUKOV - Vesnice s vůní rally
Plachtím do vesničky malé, leč střediskové, brány do Hostýnských vrchů. Jako vždy, když tudy náhodně čí cíleně projíždím, mě nevítá věží kostela, typickou to dominantou téměř každé české vísky, ale netradičně dvěma válcovitými věžičkami zdejšího Domova pro seniory. Úplný život na zámku. Na návesní křižovatce odbočuji vpravo a při tomto manévru si znovu uvědomuji skutečnost, že jinak nenápadný Lukov je s českým rallysportem a jeho květnatou historií spojen výraznou měrou. Okraj vesnice s necelými dvěma tisíci obyvatel dodnes “olizuje” jedna z významných rychlostních zkoušek zlínské Barum Czech rally.
Sen ještě neskončil...
Ale především se kousek od pomyslného středobodu vesnice nachází areál bývalého JZD Podhoran Lukov. Ano, právě v jedné z “jézeďáckých” garáží ladil své škodovky legendární Jiří Sedlář. Za jejich volanty pak dokázal na erzetách troufalý mladík mnohokrát “seřezat” i mladoboleslavské fabrické speciály. V hlavě mi zní medový baryton Jana Kanyzy, jenž diváka provázel krátkým dokumentem o kašavském rodákovi s názvem “Sen ještě neskončil”. Jiří Sedlář byl skvělým motorářem, multišampionem v motokárovém sportu i nevídaným talentem v automobilových soutěžích, který se rodí jednou za deset milionů motohodin. Jeho život však vyhasl zbytečně brzy. Nadneseně lze říci, že onen pomyslný sen z Lukova nikdy neodešel. Možná jen na chvíli usnul. Zhmotnil se znovu před několika lety, v areálu vzdáleném jen pár dvorů od lukovského JZD.
Továrna na benzínové sny
Odbočuji ze směru “zvířátková Lešná” do průmyslové zóny, umístěné v jižním cípu vesnice. Ve výběhu tam na mě čeká specifický živočich, s benzínovým srdcem. Jakýsi jednorožec v budoucích startovních listinách českých rally. Dvě šedé, novotou stále vonící haly, ničím nevybočují z okolní zástavby. Reklamní poutač Vančík Motorsport mě ale ujišťuje o úspěšném nalezení cíle mé cesty. Základna Jaroslava Vančíka mě vítá otevřenou bránou. “Vana”, jak se mu familiárně v zákulisí přezdívá, byl svého času závodním mechanikem na plný úvazek. A také občasným rallyovým závodníkem s vůbec ne špatnými výsledky. Na jeho řádění s Felicií Kit Car dodnes vzpomíná kopa fanoušků. V současné době přijal naplno roli excelentního motoráře. Do lukovského areálu míří agregáty z celého světa. Aktivity Jardy Vančíka sahají také do oblasti motokárového závodění. Nepřipomíná vám to někoho?
Ring volný s BMW M3 Rally
Možná víc než logo Vančík Motorsport na jedné z budov, mě na první pohled upoutává prosklená hračkárna v měřítku 1:1 v čele té druhé. A v jejích útrobách legendární Lancia Delta Integrale, originální “áčková“ Škoda Favorit po Jindřichovi Štolfovi či dokonalá replika Škody 130 LR Jiřího Sedláře v barvách JZD Podhoran. “Elera” do Lukova jednoznačně patří! Trojici klenotů doplňuje rudé BMW E30 M3 v civilním provedení. Někde se tu má schovávat jeho brácha, ale v podstatně pikantnější verzi. Kdepak jsi?
To už na mě mává Michal Knedla z Rallye Design, který celou dnešní návštěvu inicioval. I tahle „lepičská“ firma má na finálním vzezření německé chilli papričky svůj podíl. Na mě bude onu štiplavou dokonalost z přelomu osmdesátek a devadesátek zvěčnit. Výzva přijata. Film je založen ve foťáku, ruce se třesou jako po probdělé šampaňské noci v některém ze zapadlých gottwaldovských šantánů. Jeden ze zaměstnanců mačká tajný kód na klávesnici vedle vstupních dveří a vzápětí jsme vpuštěni do arény. Divoký “bavorák” je již připraven na souboj. Oléééé!
Po zažehnutí stropních zářivek se do nás okamžitě zakusuje ostrá oranžovo-červená barva, nejvýraznější prvek karoserie M3. Někde na pozadí mých myšlenek přemítám, zda je pro mě na “emtrojce” ikoničtější livrejí ta Bastosí nebo zde přítomná Marlboří. Opravdu nevím. Výsledek mé volby je zahalen hustým kouřem, se silným tabákovým odérem. Tak, jako tak, boží jsou obě!
Historie BMW M3 na valašských kotárech
Pokud se ale oprostím od osobních emocí a nechám promluvit historii, patří na české erzety bezesporu druhá jmenovaná barevná kombinace. A na valašské dvojnásob.
Ve dvou těsně popřevratových “barumkách” se totiž po valašských kotárech s BMW M3 v livreji bílého podlouhlého produktu, jenž dlouhá léta propagoval na reklamních poutačích kovboj s ostře řezanými rysy, proháněl Holanďan John Bosch, navigovaný britským spolujezdcem Kevinem Gormleyem. V devadesátém dorazili do cíle na druhém místě, když je dokázal předstihnout jen Švéd Sundström ve čtyřkolce od Mazdy. V jedenadevadesátém odstoupili už na třetí vložce.
V myslích pamětníků zanechali Bosch a “Bávo” nesmazatelnou stopu. Výrazná livrej, Boschův atraktivní jízdní projev a sound agregátu, který v otáčkách atakujících devítisícovou hranici ohlašoval příchod BMW na scénu už přes dvě hluboká údolí dopředu, byly jednoduše návykové.
Rendez-vous s Jaroslavem Vančíkem
Myšlenky proudí, závěrka foťáku hraje své nekonečné staccato. BMW lascivně nastavuje své sexy tvary, mává nám dveřmi, a dokonce nás nechává nahlédnout pod kapotu a do kokpitu. Rozkošník jeden!
Ze žhavých chvilek na place mě vytrhává příchod šéfa. Master & commander Jaroslav Vančík mi podává ruku. Její pevný stisk mě naznačuje, že by nebylo radno se s ním dostat do zbytečných názorových rozporů. Bezprostředně se jej proto snažím odzbrojit dotazem, co jej “donutilo” po tolika letech uvažovat o návratu na tratě rychlostních zkoušek. “Stáří…” odpovídá s úsměvem. ”Není nám už třicet, nikdo nevíme, jak dlouho ještě budeme moct závodit,” dodává.
“A proč zrovna BMW, tipoval bych spíše kitovou Feldu, jako návrat do minulosti…?”, posílám další otázku do fóra. “Vana” s úsměvem reaguje: “No ale s Felicií jsem už jezdil. Navíc emtrojka byla vždycky můj sen, takže si jej teď plním. S Matsem (van den Brandem) se velmi dobře známe z motokárových závodů. O možnostech stavby BMW M3 přímo pro mě jsme se bavili už někdy před rokem. Sám mi říkal, jak by se mu líbilo, kdyby alespoň jedna závodila tady v Česku. Někdy na konci roku pak ve mě uzrálo rozhodnutí a do dvou měsíců jsme měli auto u nás v Lukově.”
Další můj dotaz směřuje k vybrané livreji. “Pamatuji si ještě jako kluk, když BMW v těchto barvách jelo barumku. Nemohl jsem volit jinak,” říká “Vana”.Přesmyčka v názvu cigaretového gigantu nejde na vrub grafikovi disgrafikovi, ale platné legislativě. Nejen v rally už totiž pěkných pár let na reklamních plochách nekouříme. Jisté je, že Jaroslav Vančík s Janem Tománkem nemají prozatím v plánu žádný ucelený program. Jízdou se chtějí především bavit oni sami a atraktivním autem i průjezdy potěšit diváky.
Rozhovor pokračuje probíráním mnoha dalších témat. Navštívíme také prosklené hřiště pro velké kluky, kde se mohu zblízka kochat vystavenými krasavci. Čas letí a krajinu objímá náruč tmy. Při loučení se domlouváme ještě na jedno focení, tentokrát venku. Bude-li nám počasí nakloněno.
Nad hlavou slunce, v duši však zataženo
Dopoledne úvodního dne víkendu. Jako Jack Kerouac jsem opět “on the road”. Během cesty mě zastihuje zpráva o tragické události na Slovakiaringu, při které přišel o život Rudolf Kouřil.
Před pár lety jsme mu dali s bráchou interní přezdívku “Zdeněk Pohlreich české rally.” Nebyla hanlivá. A nepoukazovala jen na to, že s populárním “Anošéfem” měli společné některé vzhledové rysy. Vyjadřovala především fakt, že Ruda dokázal pracovat se všemi ingrediencemi, které automobilové soutěže nabízí. Poznal rally ze závodní sedačky a později také jako činovník. Měl lví zásluhu na finální podobě mnoha soutěží, které dokázal úspěšně “uvařit”, i když základní suroviny nebyly občas v plné kondici. Téměř nic pro něj nebylo nemožné, i ty nejzapeklitější problémy řešil s úsměvem na tváři.
Ten nahoře musí chystat opravdu monstrózní rally, když věčně usměvavého Rudolfa potřeboval do svého organizačního týmu…
BMW E30 M3 Rally Group A vs. Škoda Fabia R5
V prosluněném dni, protkaném temnými myšlenkami, parkuji u “Vančíků”. Na první dobrou vytláčíme BMW na světlo Boží. Pak pojme hrdý majitel ideu, že by vůbec nebylo špatné udělat fotografický double se “Stříťovou” Fabii specifikace R5.Dostat ji ven ze světnice je ovšem tvrdý oříšek i pro zaškolenou Popelku. Transmise příliš nespolupracují a kladou výrazný odpor vůči našemu nápadu. Za pomoci heveru a síly čtyřech paží se nám ji nakonec daří vysmýkat ven z haly na předem určenou spartakiádní značku. Pak už jen snímkuji – zleva, zprava, z hliníkových schůdků, válím se po zemi.
Když tak vidím oba stroje vedle sebe, vyhrává na technickou dokonalost a pokroková řešení podstatně mladší Fabie. Na emoce jednoznačně vítězí BMW M3. Při úklidu hraček dáváme rukám klid a “Vana” přesunuje Fabii zpět do jejího stálého nocležiště za pomoci motoru. Nechme dřinu strojům!
Kluk a jeho splněný dětský sen
Na řadě je ještě jedno krátké focení. Bleskový nápad. Pocitovka, která vyplynula z našeho čtvrtečního rozhovoru. Když jsme totiž ukládali BMW ke spánku, zmínil jsem se, že bych si dokázal představit, jak si uvařím hrnek kávy, jen tak si sednu na židli a budu se beze slova “emtrojkou” kochat. “Vana” mi přiznal, že on sám se občas večer zajde na “bavoráka” podívat. Obě tyto myšlenky jsem se pokusil spojit do jednoho snímku. Jen místo židle jsme do vedlejší role v naší scéně obsadili sadu závodních kol. Benzínový odér na chvíli přeráží vůně čerstvě uvařené kávy. Muž a stroj? Nebo kluk a jeho splněný dětský sen?
Jedno je jisté. Měl jsem možnost potkat člověka, pro kterého je i po mnoha letech v branži práce zábavou. Srdcaře, jehož vášeň k rally neutuchá. O tomhle přemýšlím nad zaslouženým šálkem horkého kafe uprostřed motorárny.
Rozsáhlým prostorem se z reproduktorů linou ostré kytarové riffy britských rockových bardů Saxon. Jarda mi na rozloučenou znovu pevně stiskne ruku. Vzápětí do ní sesbírá z ponku připravenou sadu pístních kroužků a opětovně se ponořuje do své práce. Vlastně zábavy. Tady se sobota nedrží. Ono totiž stejně, jako závodnické sny, ani práce na benzínových agregátech nikdy nekončí.
10 komentářů
Nádhera….čte se to skvěle a i já jsem si vzpomněl na J.Bosche ale u nás na Bohemii…. ještě teď mě mrazí ze zvuku motoru….a jsem nadšený že někdo tohle dokáže ,postavit tohle auto…a přeju Váňovi mnoho štěstí a radosti z jízdy….a já se budu opět kochat a hlavně poslouchat ten famózní motor….🧑🔧😇
Nádhera a krása! Už dlouho jsem nečetl tak pěkný článek kolem aut. Autor je génius! On Vana taky 🙂
Děkuji za pozitivní reakci. Já osobně mám radši pohledy za oponu, než bezpohlavní tiskovky plné klišé a očekávaných frází. Věřím, že tohle nahlédnutí do „backstage“ nebude poslední.
Ivo, gratuluji. Mám rád věci, ze kterých jsou cítit autorovy pozitivní emoce, ale zároveň se to nepřežene. Navíc spousta pěkných fotek s myšlenkou, vše dohromady dalo moc pěkný výsledek. A Vanovi přeji ať se daří, jak se oteplí, tak se budu muset na kole zastavit mrknout na ty klenoty 🙂
Honzo, děkuji, uznání od takové persóny, jako jsi Ty, potěší dvojnásobně 🙂 Ono to původně mělo být jen rychlé focení. Nakonec jsem se rozhodl, že by stálo za to tohle téma zpracovat obšírněji. Jasně, žádný článek, fotka nebo video nepřinesou takový pocit, jako když si na to vše může člověk v reálu sáhnout. Ale přišlo mi, že by byla škoda se o těch pár hodin nadšení nepodělit s ostatními.
řekl bych jako vždy , ale ono to graduje . K perfektním, neotřelým ,nápaditým fotkám se mi zdá , že přistupuje text , který bych označil stejnými přívlastky .
Díky, byl to takový pokus s nejistým výsledkem, ale podle všeho je o podobné materiály zájem. Říkám si, že zkusím vymyslet něco dalšího, ve stejném duchu 🙂
Moje kamarádka Bulharka, když se jí něco líbí moc, říká: „to je pecek“. Tohle povídání i obrázky, to není jeden pecek, to je spousta pecek, díky moc. Tady je svět, zdá se, v pořádku 🙂
Díky za reakci, přesně takhle měl celý článek vyznít. Malý ostrov chlapské normálnosti v dnešní poměrně nenormální době. I pro mě byla tahle „práce“ zábavou. 🙂
Máš talent nejen na focení, čte se to parádně. Gratuluji!