Roztodivný svět, ve kterém žijeme, skýtá stále početné množství nevyřešených záhad. Který nešika ztratil bájnou Atlantidu? Žije ještě Elvis? Patří na pizzu ananas? A kolik vlastně existovalo červených Lancií? Zdá se, že na poslední otázku se konečně podařilo najít správnou odpověď. Pojďme společně odkrýt tajemství starých turínských mistrů.
Ikonické spojení na italský způsob
Lancia & Martini. Svého času dokonale vyladěný jižanský koktejl. Zkušenosti a houževnatost italské automobilky, ve spojení s bezedným měšcem vermutového gigantu, přinášely excelentní výsledky nejen ve světě rallysportu.
Od prvopočátku partnerství byly závodní vozy turínské značky oděny do jedinečné pruhované livreje. “Alkoholický” barevný trojboj vstoupil do análů motorsportu především v kombinaci s bílou barvou kapotáže. Vůbec poprvé se objevil na konci sedmdesátých let na Lancii Beta MontecarloTurbo, poté na soutěžní 037 Rally nebo okruhových “plackách” LC1 a LC2 Sport.
V hlavách tvůrců livrejí se stále častěji objevovala myšlenka na vytvoření něčeho “inovativního”. V červnu roku 1985, při srovnávacích testech modelu 037 s ranou verzí 038 (Delta S4), byl poprvé k vidění klasický pruhovaný design, ovšem netradičně vyvedený na karoserii červené barvy. Za nápadem stál Giorgio Pianta, charismatický testovací jezdec Abarthu. Jednalo se o první neoficiální představení “Red Martini Livery” na voze značky Lancia. O rok později bylo rudé bojové zbarvení aplikováno na experimentální prototyp ECV.
Rudé šestnáctiventily
Oficiálně však tovární tým nadále setrvával u kombinace designu Martini a bílé karoserie. Platilo to u “béčkové” S4 i jejím nástupci, “áčkové” osmiventilové Deltě Integrale. Už v květnu 1989 představil Abarth vůz osazený agregátem se šestnácti ventilovou hlavou. Jeho ostré nasazení však bylo naplánováno až na podzimní Rallye Sanremo.
Na startu domácí soutěže se objevily dva tovární exempláře, za volanty s Biasionem a Auriolem. ”Šestnáctiventily” byly oblečeny do rudých barev. Poprvé, a jak se zanedlouho ukázalo, naposledy. Tedy vyjma pozdějšího startu Auriola na soutěži francouzského mistráku – Rallye Criterium de Cevennes a účasti týmu na Bettegově memoriálu v Bologni, kde červené Delty proháněli Biasion a Alén.
Faktem ale zůstává, že pro sezónu 1990 se fabrická skvadra vrátila zpět k bílé podkladové barvě.
Kolik červených Lancií doopravdy spatřilo světlo světa?
TO 86305M – Nejslavnější z rudých Lancií. Vítězný vůz Rallye Sanremo a Bettega memorial 1989. V obou případech seděl za volantem Miki Biasion. Tento vůz také použil Didier Auriol při startu na Rallye Criterium de Cevennes. Auto bylo na konci sezóny zrepasováno, dovybaveno elektronickou spojkou Valeo a předáno týmu Grifone Esso pro účast v italském a evropském šampionátu.
TO 62125M – Auriolův vůz pro Rallye Sanremo 1989. Francouz jej výrazně poškodil při spektakulární havárii krátce po začátku soutěže. Lancia poté prošla rozsáhlou opravou a následně byla prodána blíže nespecifikovanému soukromému týmu.
TO 62124M – Zrodila se s osmiventilovým srdcem. Nejprve ji použil Markku Alén při Rallye 1000 jezer 1989. Poté vedla její cesta do Jolly Clubu, kdy jí při Rallye Sanremo pilotoval Alex Fiorio. Po návratu do “fabriky” bylo auto přelakováno na červeno a nasazeno jako druhý vůz v Bettegově memoriálu (Markku Alén). Po repasi se nastálo vrátilo do garáže Jolly Clubu, který se s ním v sezóně 1990 účastnil podniků mistrovství Evropy.
JEDEME DÁL!
TO 70779L – Stíhací vůz ze Safari rally 1989, původně v typické livreji “Totip” Jolly Clubu,. Alex Fiorio byl v Africe navigován mechanikem Giacomem Luchim. Auto bylo naloženo náhradními díly a sloužilo především jako rychlá asistence na trati. Po návratu do Evropy bylo přelakováno na červeno a použito pro prezentaci nového designu, jenž bylo nutné nechat schválit vedením Lancie i Martini.
TO 70780L – Narozen s osmiventilovým agregátem. Didier Auriol s ním vybojoval druhé místo při Rallye Monte Carlo ´89. Poté byl osazen motorem se 16 ventily a oděn do červené barvy. Jedná se o vůz, který byl použit pro focení na oficiální tiskové materiály a proháněl se na testovací dráze “La Mandria” v rámci prezentace šestnáctiventilové verze Integrale pro novináře a širokou odbornou veřejnost. Cenný originální exemplář byl v nedávné době prodán novému majiteli (viz. článek „Lancia Delta Integrale 16V – Rudá záře nad Turínem“)
TO 74784L – Vítězný “osmiventil” Miki Biasiona z Rally du Portugal 1989. Na Rally Costa Smeralda s ním odstartoval Markku Alén. Poté byl do vozu zabudován nový motor se 16 ventily a karoserie přebarvena do červeného odstínu. Na šotolinové testovací dráze “La Mandria” jej v rámci novinářské prezentace řídil Markku Alén.
TO 28593M – Červený vůz oddělení Abarth Esperienze, určený pro šotolinové testy technického charakteru. Později prodán týmu Astra.
TO 16990M – Vítězný vůz Didiera Auriola z Tour de Corse rally 1989 (8V). Poté přestavěn na šotolinou specifikaci, kdy jej při Rally Argentina ´89 pilotoval Jorge Recalde. Následně byl do vozu nainstalován “šestnáctiventil” a tým jej používal jako testovací mulu. Jedná se s největší pravděpodobností o exemplář, který byl při asfaltovém testu před Rally du Portugal 1990 viděn s registrační značkou “TO 613 PROVA”.
TO 34756H – Testovací vůz Abarth Esperienze (nejdříve 8V, poté 16V). Nyní muzejní kus. Nachází se v kolekci Heritage Hub společnosti Stellantis v Turíně.
PUBBLIMAS TORINO
Pro úplnost se sluší dodat, že jedinečný kostkovaný design, umístěný na červené karoserii, se zrodil v turínské firmě PubbliMais. Jeho tvůrcem byl Vinicio Mais. Jako předlohu použil skicy od Lionela Tue (Giugiaro) a Giorgia Rossotta (Abarth).
Společnost PubbliMais spolupracovala na mnoha grafických řešeních nejen s Abarthem. Jejími zákazníky byli kupříkladu také designér Giugiaro (Italdesign), rodina Agnelli (multioborová obchodní dynastie – Giovanni Agnelli byl jedním ze zakladatelů automobilky Fiat) či rodina Rossi di Montelera (zakladatelé skupiny Martini & Rossi).
2 komentáře
Bezva článek. Díky.
Díky za zájem! 🙂