Přestože se Opel v oblasti rallysportu pyšní bohatou historií, je možná s podivem, že vůz této značky vyvezl svého pilota na trůn krále mistrovství světa v rally pouze v jednom případě. Tím téměř neporazitelným hrdinou byl na začátku „osmdesátek“ legendární Opel Ascona 400.
Vítězný Opel ztracený v písku času
Před čtyřiceti lety, 1. listopadu 1982 odpoledne, vystoupali na střechu otlučeného a zašpiněného Opelu zpocení a unavení Walter Röhrl a jeho spolujezdec Christian Geistdörfer. Po lítém boji urvali vítězství ve čtrnáctém ročníku Rallye Pobřeží slonoviny. Sklenkou Moët & Chandon spláchli symbolicky prach z několikadenního závodění křížem krážem pustinou. Pro Röhrla to bylo poněkud překvapivý triumf. Nevěřil, že by s atmosférickou “zadokolkou” od Opelu dokázal porazit Audi s pohonem všech čtyřech kol a turbodmychadlem. Zvláště pak v tak nemilosrdné rally, jakou Pobřeží slonoviny bezesporu bylo. Jako bonus zároveň posádka studeným sektem komorně oslavila zisk titulu mistrů světa.
Vítězný vůz nebyl po závodě bezpečně uložen do depostitu či vystaven v muzeu automobilky, jak by se dalo předpokládat. Tovární tým jej trochu macešsky prodal a jeho stopu postupně zavál nekonečně se převalující africký písek. Dokonce i v Opelu věřili, že je navždy ztracen. Ovšem zázraky se dějí.
Ascona – štavnatá „zadokolka“
Závodní vůz Opel Ascona 400 debutoval v automobilových soutěžích už o několik let dříve. Při premiéře v Rallye Monte Carlo 1980 seděli za volanty továrních Opelů Anders Kulang a Jochi Kleint. První jmenovaný vybojoval s Asconou o měsíc později vítězství ve Švédské rally. Startoval sice pod hlavičkou soukromého týmu, nicméně s identickým vozem, jako v Monte Carlu.
Vývoj Ascony probíhal v centrále společnosti v Rüsselheimu ve spolupráci s renomovanými tuningovými firmami.
Irmscher navrhl exteriér, Matter měl na starosti zpevnění karoserie a výrobu bezpečnostního rámu. Cosworth dodal šestnácti ventilovou dvouvačkovou hlavu válců pro převrtaný motor o objemu dva litry. V něm byly použity větší písty, upravené z agregátu 2.3 litru. Ve spojení s karburátory Weber dosahoval motor Ascony maximálního výkonu 240 koňských sil. Pozdější verze se blížily až k 280 koním. Jen pro srovnání – cestovní verze byly osazeny vstřikováním paliva Bosch a výrobce v oficiálních materiálech udával výkon “pouhých” 144 koňských sil.
Pro úplnost – číslovka “400” ve jméně značí počet silničních verzí vozu, vyrobených v továrně v Antverpách, nutných pro homologaci do skupiny 4.
Opel Ascona 400 RA40 „Safari“
Ale zpět k našemu exempláři. Ascona 400 z roku 1982 byla po vítězném tažení v Rallye Pobřeží slonoviny přepravena zpátky do své domoviny. Po zevrubné revizi ji v další sezoně Rothmans Opel Rally Team použil při Safari rallye jako průzkumné vozidlo a posléze jako rychlou asistenci.
Vůz s označením “RA40” (což znamená Rohkarosse Ascona č.40) byl speciálně postaven pro účast v dálkových soutěžích. Svou koncepcí se tedy nehodil pro běžné rally. Extra pevná karoserie, zesílené podvozkové prvky, zvýšené odpružení, masivní ochrana spodku, trubkový rám v přední části, madla či přídavné světlomety na blatnících apod. Všechny tyto úpravy z něj dělaly vysoce odolný speciál do nehostinných podmínek afrických buší a pralesů.
Život po „fabrice“
Téměř okamžitě po skončení Safari rallye byla Ascona prodána německému soukromníkovi, žijícímu a pracujícímu v Keni. Poté s ní až do roku 1990 často závodili různí jezdci v Keňském národním šampionátu. Následně notně použitý Opel zakotvil v Ugandě až do chvíle, než jej Daljit Chager (otec keňského šampiona v rally z roku 2014 Baldeva Chagera) odkoupil a odvezl zpět do Keni.
Dalo by se říci, že se jedná o klasický příběh mnoha speciálů z dob skupin 4 a následně B, které zůstaly v Africe poté, co skončilo jejich oficiální účinkování v některém z továrních týmů.
Vzkříšení šampióna
Na začátku “devadesátek” se stopa RA40 ztrácí. Dnes už se ví, že Ascona stála mnoho let opuštěná někde v rohu Chagerovi garáže. Její druhý život začal v roce 2005, kdy o ní padla zmínka v diskuzi fanoušků rally u piva při Safari Classic rally.
Ralf Antweiler, který auto v dosti bídném stavu odkoupil, vzpomíná: “Seděli jsme v baru s jedním místním nadšencem do evropských aut. Řekl nám, že zná někoho, kdo vlastní německý závoďák. Okamžitě nás ta informace zaujala, protože jsme věděli, že v Africe zůstalo v minulosti mnoho továrních speciálů. Hned následující rok zorganizoval Reinhard Klein setkání s majitelem. Opuštěný vrak Ascony jsme u něj našli zahozený v rohu velké haly, pod vrstvou prachu a písku. Nějakou dobu se při sebemenší zmínce o prodeji “cukal”, ale nakonec jsme se přece jen dohodli. V roce 2008 tak Ascona doputovala zpět do Německa. Na jednu stranu jsme byli šťastní, že je auto zpět ve své domovině. Na druhou jsme samozřejmě tušili, jak náročné bude jeho restaurování.”
Obnova Opelu trvala dlouhých šest let. Některé části musely být nahrazeny novými, ale zároveň bylo také znovu použito mnoho autentických dílů. Opel si proto, především v interiéru, zachoval vzácnou závodní patinu.
Pokud byste mysleli, že si dnes Ascona užívá svého závodního důchodu v nějaké klimatizované garáži, byli by jste na omylu. Auto přece bylo historicky vymyšleno k tomu, aby jezdilo. A tak hrdý majitel čas od času vytáhne Opela na uzavřené tratě některého z rallyových revivalů, aby mu dal aspoň chvíli řádně pod “ocas”.
Opel Ascona 400 “RA40” je historicky cenným soutěžním artefaktem. Navíc je tento “oplík” nositelem jednoho tajemství či spíše drobného, relativně neznámého detailu.
Všechny tovární vozy týmu Opel totiž dostávaly své jedinečné přezdívky. Ty byly vyvedeny na plastovém štítku, upevněném na karoserii v motorovém prostoru. Během restaurování dobová fotografie odhalila, že Röhrlův a Geistdörferův parťák v těžké africké soutěži, jenž je přivezl k titulům mistrů světa, je nositelem vpravdě tarantinovského jména “Django”. Nespoutaná zadokolka!
