V okolí Daunu, ale především v “Rallye village”, to tři dny nežije pouze skvostnými soutěžáky. Milou tradicí se stala účast hvězd, které napsaly významné kapitoly do kroniky rallysportu. Za devět ročníků se jich na hlavním pódiu před hotelem vystřídala už slušná řádka. A to včetně několika mistrů světa. Při páteční autogramiádě mají fanoušci jedinečnou možnost být těmto personám doslova “na dostřel”. (pokračování prvního dílu)
Thierry Neuville
První jméno a hned milá výjimka. Mladý Belgičan už sice pár nezapomenutelných zářezů do historie rallysportu udělal, ale zaručeně ještě nehodlá končit Za volantem soutěžního auta je totiž stále vysoce aktivní. A to dokonce v nejvyšší lize. V minulosti se již v rámci festivalu prezentoval v kokpitu tehdejší aktuální verze “wéercéčka” korejské automobilky.
Pro ročník 2022 sáhnul do útrob své garáže a přivezl jedinečný Peugeot 306 Maxi Kit Car. Jelikož v současné chvíli stále operuje jako šofér ve službách továrního týmu Hyundai, nemohl francouzskou motokáru obléci do dobových barev. Auto muselo zůstat prosto jakýchkoliv reklam. Na základě tohoto omezení Thierry reinkarnoval livrej belgické trikolory z doby, kdy brázdil tratě rychlostních zkoušek s Peugeotem 207 S2000. Není bez zajímavosti, že zmiňovaná “esdvoutisícovka” byla pod stanem v Daunu též přítomna, ovšem pouze v roli statického exponátu.
“Z hlediska zvuku je 306 Maxi pravděpodobně nejlepší soutěžní auto, jaké kdy bylo postaveno,” říká Neuville. “Jsem rád, že se do Daunu po několika letech vracím a mohu se pokusit tady zvítězit. To ovšem nebude v závodě, v jehož průběhu není měřen čas, snadné.” dodal se šibalským úsměvem.
Já pouze dodám, že Thierry působil celé tři dny uvolněným dojmem. Let s “rozzuřencem” si užíval a erzetu za erzetou zrychloval. Ve vší úctě k současné inovativní kosmické tříválcové technologii – tenhle ječící francouzský důchodce si vás svým sexappealem kdykoliv namaže na chleba.Thierry & Peugeot 306 Maxi Kit Car se určitě stali vítězi kategorie “Benzínový song vyvolávající husinu”.
Harri Toivonen
Finský sympaťák. Německému festivalu se podařilo po několika letech opět spojit dohromady dvě veličiny rallyové historie. Příjmení Toivonen a Lancii Delta S4.
Harri Toivonen v současné chvíli pracuje na tvorbě dokumentárního snímku o své osobě a také osobě staršího bratra Henriho, který v roce 1986 na tragicky zahynul v průběhu korsické rally.
Do Daunu proto přicestoval s malým filmovým štábem i “osudovou” Lancií Delta S4 skupiny B v ikonické livreji Martini. Italská kráska však neměla svůj víkend. Jindy relativně spolehlivé “béčko” z dílen Bruna Ianniella si postavilo hlavu už v průběhu shakedownu a jeho posádka se stala nedobrovolnými diváky. Na autě se poté v servisním zázemí usilovně pracovalo.
Když můj bratr položil na páteční autogramiádě Harri Toivonenovi otázku, zda se technický problém podařilo vyřešit, Fin se širokým úsměvem pokrčil rameny a odvětil: “Zřejmě ano, ale běžte se raději dívat už na první erzetu a do první zatáčky.” V tu chvíli asi netušil, jakým je vizionářem.
Vadná elektrická cívka byla sice vyměněna, ale Deltě se pro změnu zasukovaly rychlosti v převodovce. Na trati se proto objevila jen krátce. V sobotu už se o comeback raději nepokusili. Toivonen bral ale nečekané potíže s nadhledem a rozhodně nepovažoval víkend v Daunu za promarněný.
Stig Blomqvist
Zadumaný Švéd. Necelý týden po účasti na festivalu oslavil 76. narozeniny. Téměř osmdesátku byste mu ale rozhodně netipovali. Čiperný “důchodce” je stále ve skvělé fyzické i psychické kondici. Rád využije každé příležitosti aktivně usednout za volant soutěžního auta. V Daunu dostal opět důvěru od Audi Tradition. Z přítmí muzea bylo na světlo Boží vytaženo originální Audi Quattro S1 E2, vítězný vůz Hannu Mikkoly a Arneho Hertze z americké Toyota Olympus rally 1985.
Blomqvist s ním absolvoval vybrané, nepříliš rozbité rychlostní zkoušky. Když to podmínky dovolily, jel jako k ohni. Quattro se na šotolinovém podvozku poslušně sunulo do řízených smyků. O líbivém koncertním přednesu překoňovaného pětiválce je asi zbytečné se zmiňovat. I jako příznivec konkurenční Lancie se cvrčky v očích tleskám a upřímně děkuji za majestátní představení!
Fabrizia Pons
Temperamentní Italka. Od okamžiku, kdy se chvíli před začátkem autogramiády objevila na pódiu, jí bylo všude plno. Historkami ve srozumitelné angličtině, s milým italským přízvukem, bavila své mužské závodnické kolegy. Její kariéra čítá více než 230 ostrých startů. Nejvíce se proslavila ve dvojici s Francouzkou Michèle Mouton. Nechybělo moc a sympatické dámy se na konci sezony 1982 mohly pyšnit tituly mistryň světa. Leč, osud tomu chtěl jinak.
Spoustu skvělé, zodpovědné práce, odvedla také v kokpitu fabrického Subaru Impreza WRC vedle krajana Piera Liattiho. Ve svých šedesáti sedmi letech je v rally stále aktivní, když brázdí tratě historických rally v legendární Lancii Delta HF Integrale po boku “Luckyho”.
Málokdo ale tuší, že svoji kariéru začínala na sedadle šoféra. Holanďan Ton Scheepers zrestauroval Opel Kadett GT/E, se kterým se zúčastnila Rallye Sanremo 1978 a nabídnul jí, aby se alespoň na pár okamžiků vrátila nejen hluboko v čase, ale také za volant svého tehdejšího závodního náčiní. Zkusila si to při páteční odpolední “Super stage”. Usoudila ovšem, že s nářadím obrovské historické a finanční hodnoty rychle jet nedokáže a pro zbytek akce se vrátila tam, kde se cítí pevná v kramflecích. Na horké sedadlo spolujezdce. Četla Tonovi noty na vybraných rychlostních zkouškách.
“Chvíli mi trvalo, než jsem se dokázala přepnout do režimu “Eifel”. V minulosti jsem se totiž nikdy nezúčastnila rally, při které by nebyl měřen čas. Ale rozhodně se dobře bavím!” přiznala Pons.
Simo Lampinen
Opravdový létající Fin a jeden z průkopníků severského stylu brzdění levou nohou. Bývalý tovární jezdec Saabu a Lancie nebo dlouholetý ředitel Rallye 1000 jezer v rodném Finsku. Živoucí důkaz rčení – “Když ji miluješ, není co řešit”. Ve svých devětasedmdesáti letech rally stále žije.
K pohybu sice potřebuje hole, ale ani to mu nezabránilo stát se součástí festivalového reje. V servisním parku rozdával úsměvy a historky. Každou chvíli měl v ruce mobilní telefon, na který se snažil zachytit pro něj zajímavé okamžiky ve formě fotek či videí. Na autogramiádě se kavalírsky dotazoval dívek, slečen i dam na jména, aby své podpisové karty následně opatřil osobním věnováním.
Přestože v okolí Daunu panovalo dusné počasí, neostýchal se naskočit na pár erzet na sedadlo spolujezdce do Lancie Beta Coupé, se kterou v roce 1975 absolvoval Acropolis rallye.
Lampinen žije patnáctým rokem v německém přístavním městě Hamburku. “Možná byste si mysleli, že je to kvůli ulici Reeperbahn, vyhlášeném centru nočního života, ale není tomu bohužel tak. V Hamburku totiž bydlí můj syn,” vysvětluje s potutelným úsměvem Lampinen.
Mike Kirkland
Afričan. Specialista na dálkové soutěže. Jeho služeb v minulosti využívaly tovární týmy Nissan a Datsun. Do Daunu dorazil z horké Afriky už počtvrté. Během festivalových dní ho najdete korzovat v ležérní košili, šortkách a pohodlných mokasínách mezi jednotlivými týmovými stáními v servisním parku. Pak si ale oblékne kombinézu a za volantem jednoho ze tří dochovaných továrních Nissanů 240RS vyrazí na trať.
Německá skvadra
V Daunu jsou jako doma. Harald Demuth a Matthias Kahle patří k festivalovým stálicím.
Harald Demuth jako vždy “brigádničil” v Audi Tradition. Na erzetách proháněl vzácné muzejní Audi 80 GTE. Letitý předohrab si chvílemi stavěl hlavu. Nejednalo se však o nic, co by ruka šikovného mechanika nezvládla vyřešit.
Matthias Kahle je šoumen. Se Škodou 130 RS v praxi předváděl opravdové “slowly sideways”. Škodováckou zadokolku vodil jako vždy s velkým nasazením a ještě větší lehkostí. Její buclaté pozadí plynule létalo od pankejtu k pankejtu a diváky řádně rajcovalo.
Smolaři Grundel & Kleint
I tyto dvě legendy rallyových tratí jsou v Daunu jako doma. Letos si však vybrali obrovský kopec smůly.
Kalle Grundel se měl na trati objevit průběžně ve třech vozech. Fordu RS200 skupiny B, Peugeotu 205 T16 a taky Peugeotu 309 GTi. Jenže příprava Fordu i Peugeotu se díky chybějícím dílům nezdařila. “Třistadevítka” se v Daunu objevila a její majitel s ní dokonce odstartoval do páteční “speciálky”. V jejím průběhu však řekl francouzský agregát: “Au revoir!”. Grundel tak nakonec nemusel ani vytahovat kombinézu z cestovního zavazadla.
Jochi Kleint přicestoval na festival s precizně zrestaurovaným Fordem Capri, se kterým Walter Röhrl absolvoval Olympia rally 1972. Jeho cesta soutěží ale skončila už na úvodní “Super stage”, když na Capri prasknul kardan. ”Bohužel, náhradní nemáme. Sice jsme jeden kus preventivně objednali z Anglie, ale ještě nestačil dorazit,” krčil rameny Kleint.
Všechno zlé je pro něco dobré. Kleint operativně vklouzl do útrob Opelu Ascona B, se kterým v roce 1979 vybojoval titul mistra Evropy. Povedená náhrada!
Hard´n´heavy!
Není světoznámým závodníkem, významným manažerem ani benzínem načichlým bafuňářem.
Victor Smolski je metalista každým coulem. Kovotepec. Od roku 1999 působil šestnáct let v roli kytaristy a skladatele v německé heavy metalové hudební skupině Rage (podílel se mimo jiné na projektu Lingua Mortis Orchestra). Po svém odchodu v roce 2015 si založil vlastní powermetalovou skupinu Almanac. V nedávné době také hostoval v několika skladbách české hudební formace Dymytry.
Na festivalu se Smolski posadil za volant Fordu Escort RS2000. V poli předjezdců všem přihlížejícím dva dny názorně předváděl, že jeho ruce nejsou šikovné pouze na řezavé kytarové riffy. Yeah!
Ti, kteří měli přijít a nepřišli
Fanoušky jistě zamrzela neúčast několika dalších, předem ohlášených hvězd. Z Améru nepřiletěl John Buffum. S jeho bývalým Quattrem proto “musel” na trať vyrazit aktuální vlastník, pan bankéř Wolf-Dieter Ihle. Svého někdejšího parťáka postrádal Kalle Grundel, když se Benny Melander na poslední chvíli omluvil. Omluvenku do Německa zaslal také bývalý dvorní mitfára Harriho Toivonena – Cedric Wrede. Náhradu našel Fin v Juhovi Paajanenovi, se kterým v minulosti také absolvoval slušnou porci soutěží. V Daunu nakonec absentoval i Belgičan Marc Duez. A nekonal se ani rakouský maratonec Rudi Stohl.
Mezi ohlášenými figurovalo taktéž jméno bývalého bosse Hyundai Motorsport Andrea Adama. V současné době spolupracuje na projektu GINO WRC Invest italského podnikatele a závodníka v jedné osobě Alessandra Gina. Ten měl v plánu naživo prezentovat jeden z Citröenů C3 WRC ze své sbírky. Nakonec se však v Daunu neobjevil ani jeden z jmenovaných.
Nezvykle prořídlé startovní pole
Nebývalo zvykem, aby se ještě před samotným startem tak mohutně škrtalo v seznamu přihlášených posádek. A nejvíce bohužel v kategorii “béčkových” speciálů. Z původně přihlášených tří Fordů RS200 dorazil jen jediný. Chyběly dvě Lancie 037 Rally v livrejích Martini a Olio Fiat. Těšili jsme také na unikátní Peugeot 205 T16 skupiny B, vítězný vůz z mistrovství Německa 1985. Z Anglie nepřijelo originální MG Metro 6R4 v barvách Unipart. O Citröenu C3 WRC už řeč byla a zamrzela například také neúčast “exotického” VW Golf 3 Kit Car.
Některá auta se v servisním parku sice objevila, na trať ale z mnoha důvodů nevyrazila. Příkladem budiž ex-tovární Mini John Cooper Works WRC (2011) Endy Garveye. Motor “miníka” běžel jen na dva válce. Chyba byla přímo v řídící jednotce. Náhradní s sebou tým neměl a mohl balit. Podobně skončila i pouť originálního Hyundaie Accent WRC (2000). Ani jeho agregát neměl svůj víkend.
To Ford Focus WRC (1999) ve vzácné a málo vídané specifikaci “Safari rallye 1999” se na shakedownu objevil. Další den ráno už bylo ovšem auto naloženo na vleku a obrovská mastná skvrna pod motorovou částí Focusu značila, že i pro něj cesta pohořím Eifel předčasně skončila. Majitel měl ovšem štěstí v neštěstí. Vlaková stanice se nacházela nedaleko. Víte jak, Fordem tam…
Česká stopa
Nejen pro našince měla být příjemným zpestřením účast dvou českých posádek. Jak jinak, než v českých vozech. Ovšem Stanislav Kafka musel týden před odjezdem svou účast zrušit kvůli neočekávané zdravotní indispozici. Nádherná Škoda 200RS zůstala nuceně pod plachtou v garáži.
Čest rallyového národa i české značky proto zůstala na bedrech dvojice Vít Kratochvíl a Ondřej Refka. Je to pár let, kdy si Marian Šín splnil sen a z Itálie přivezl do své dílny Škodu Fabia WRC. Auto bylo v poměrně žalostném stavu a vyžadovalo kompletní renovaci. Jejího konce se už Marian bohužel nedočkal. Jeho parťáci však dokázali dovést projekt obnovy do úspěšného konce.
Neméně úspěšná byla i jejich festivalová účast. Agresivní jízdu s množstvím powerslidů skvěle doplňoval syrový zvuk motoru ex-fabrického pokladu. A když s příchodem šera začala mladoboleslavská kráska při každém odstavení plynu vypouštět z výfuku ohnivé démony a ohlušující detonace, měla už česká trojice publikum zcela na své straně. Emotivní podívaná! Tak skvěle fungující “wrcovou fábku”, aby člověk pohledal. V kategorii “World Rally Car” vlál český prapor opravdu vysoko.
Geronimo’s Cadillac
Třídenní vulkanické šibřinky dospěly do finále. Pneumatikami znovu brousíme asfalt dálnice. Míříme domů. Ve zlatavém oparu unaveného večerního slunce kvapně míjíme město Koblenz. Někde v jeho útrobách se v roce 1963 narodil Thomas Anders, Bohlenův parťák v Modern Talking. Vida, o této dvojce tanečních hitmakerů jsem psal hned v počátku mého komentáře. Dejà vu? Kdepak. To jen myšlenky i události do sebe často skvěle neplánovaně zapadnou.
Naše prachem pocukrovaná Octavie se alespoň na chvíli mění na „Geronimo’s Cadillac”. Než bráchu vystřídám za kormidlem “Jet Airlineru”, který nás dopraví až na ranveje našich postelí, které jsou “…too big”, mám čas ohlédnout se.
Na sowas? (epilog)
Na rovinu musím říci, že se určitě nejednalo o nejvydařenější ročník festivalu. Nebyl špatný, ale v mnohém jiný. Měnit zavedené pořádky se ne vždy vyplácí. Pro fanoušky historických soutěžáků je příjemné, že se po dvou letech podařilo navázat na COVIDem násilně přerušenou tradici. Řekl bych však, že promarněné roky mírně zasáhly do zaběhnuté pořadatelské rutiny. Oproti předchozím letům panovaly u trati určitá zbytečná organizační nepochopení.
Taktéž změny některých úseků trati nepřinesly kýžené ovoce. Tedy alespoň z mého pohledu. Do dalších let by určitě nebylo od věci se zamyslet nad kvalitou povrchů erzet. Šotolina je sice divácky atraktivní, ale v případě vysokorátových historiků často kontraproduktivní.
Když k tomu připočteme poměrně velké množství ohlášených a posléze nedorazivších hvězd a také absenci nemalého počtu očekávaných aut, je jasné, že jubilejní ročník na ty předchozí zákonitě ztratil body k dobru.
Na druhou stranu musím férově konstatovat, že i přes všechny větší či menší patálie se stále jedná o jedinečný historický rallyový cirkus. Tak vysoká koncentrace krásných speciálů v dobových barvách, které psaly dějiny rally, nemá nejen v Evropě obdoby. Benzínové perly navíc nejsou prezentovány pouze ve formě naleštěné neputovní výstavky, ale fanoušci je mají možnost vidět a slyšet na klasických rychlostních zkouškách v plné jízdě. V servisních stáních se pak ke čtyřkolovým pokladům dostanete do maximální možné blízkosti, což ani při soudobých rally už nebývá pravidlem.
Milovníky memorabilií zajisté potěší nabušený tištěný program. Exkluzivní ozdobou každé sbírky se stane také série podpisových karet v jednotném designu, připravená přímo pořadatelem. Pokud si trpělivě vystojíte autogramiádovou frontu a pohlednice si necháte od legend autenticky signovat, vystřelí to budoucí hodnotu “čumkaret” do jiného vesmíru.
Tímto se dostáváme k hvězdným účastníkům festivalu. Žádné soutěžní auto by nebylo ničím bez kvalitního pilota a jeho věrného mitfáry. Pro každou akci vonící benzínem je účast legendárních postav historie obrovskou přidanou hodnotou. Velká část z nich už jede sedmé či osmé gumy. Ale zatímco mnoho jejich vrstevníků sedí doma u televize a sleduje nekonečné seriály, oni stále neváhají aktivně cestovat světem křížem krážem a usedat do kokpitů často náročně ovladatelných historických speciálů. Aspoň na chvíli se z nich stávají zase ti mladí bodří kluci (a dívky), kteří cirkusu s názvem rallysport obětovali podstatnou část svých životů.
Jedeme dál?
Takže za rok opět? Jó, kdybych tak uměl věštit z kávové sedliny. Svět stojí na křižovatce. Problémy se na Evropu valí ze všech stran. Nejen ceny energií atakují dříve až nemyslitelné hodnoty. Náklady na provoz domácností, firem i fabrik extrémně stoupají. Bylo by naivní myslet si, že se tato skutečnost postupně nepromítne také do volnočasových aktivit. Motorsport nevyjímaje. Nákladný sport a zábava na jakékoliv úrovni i v dobách blahobytu. Nezbývá tedy, než se nechat překvapit, co nám další putování časem směrem do budoucnosti přinese. Drobnou minci na vhození do džuboxu ale budu mít raději připravenou!
