Korsická zatáčka, která navždy změnila svět rally

Již mnoho benzínu se prozávodilo od tragické nehody finské rallyové hvězdy Henriho Toivonena a jeho spolujezdce Sergia Cresta. Osudnou se jim stala jedna nevinně vypadající zatáčka na středomořském ostrově Korsika. Fanoušci ani po 35 letech nezapomínají!

---

Korsika – ostrov rebelů

Městečko Corte. Nebo Corti, řečeno v místním dialektu. Toto jméno nalezneme ale jen na některých zdejších rozcestnících. Korsičané v sobě mají jakési ostrovní vlastenectví a francouzská označení na směrovkách rádi přepisují k obrazu svému. Veselé žluté měšťanské domy, které tvoří střed nevelkého města, jakoby každý rok začátkem května nabývaly ponuřejšího odstínu s ohledem na tragickou událost, která se odehrála jen pár kilometrů od nich.

Osudná zatáčka na silnici D18

2. května 1986 Henri Toivonen a Sergio Cresto zahynuli na místě, které v sobě skrývá podivnou krásu. Nenápadná levá zatáčka, těsně před zalesněným údolím. Mír této lokace, občasně přerušený vzdáleným kostelním zvonem ze sousední vesnice, je v příkrém kontrastu s ohnivým infernem, které se zde tenkrát odehrálo. Událostí, která si vyžádala životy dvou mužů na vrcholu svých sil.

Osudná zatáčka se v průběhu let zásadně změnila. Finance na opravu komunikací evidentně doputovaly na správné místo. Asfalt je zde rovný, jako “když střelí”.

Avšak dříve tu býval povrch drsný, houpavý a narušený povětrnostními podmínkami. Cesta se více než hlavní spojnici mezi dvěma vesnicemi podobala spíše obslužné komunikaci. Aby také ne. V 80. letech nebyl mezi Corte a Castirla na silnici D18 příliš velký provoz.

A je tomu tak i v dnešní době. Většinu projíždějících automobilů tvořily a tvoří “teréňáky” nebo dodávky. Zajišťují dopravní obsluhu oblíbených kozích farem. Na strmých a špatně přístupných svazích korsických kopců lze totiž úspěšně chovat snad jen zmiňované kozy, včely a prasata. Zemědělské usedlosti produkují místní vyhlášenou specialitu – sýr Brocciu. Ten je často servírován ve formě dezertu, zalitý medem a funguje také jako skvělá náhrada italské Ricotty.

---

Tour de Corse – rally deseti tisíc zatáček

Korsické soutěži bývá často přezdíváno “Rally deseti tisíc zatáček”. Někdo se je v době největšího rozkvětu rally obtěžoval spočítat. Dostal se k číslu 20.000. Inkriminovaná zatáčka nebyla ničím zvláštní. Potvrdil to i Toivonenův týmový kolega Markku Alén: “Podobných tu byly stovky a další tisíce mnohem horších.”

Profil zatáčky se dnes od původního značně liší. Silnice je širší a úhel méně prudší. Vnější stranu lemuje nízká kamenná zídka. Oprýskaná cedule upozorňuje, že je zde zakázáno zbavovat se jakéhokoliv odpadu. Atmosféra vládne bukolickým klidem. Ani stopa po spálené zemi, která by alespoň jemně naznačovala místo, kde “es čtyřka” shořela až na nosný rám.

Památník bledne, vzpomínky ale zůstávají

Na druhé straně silnice, těsně u obrubníku, se nenápadně krčí žulový památník.

Dnes je vybledlý stejně, jako sláva Lancie. Stal se věčnou připomínkou divoké doby skupiny B, kdy smrt byla součástí rally tak, jako Martini.

Má tvar i rozměr standardního náhrobku s jednoduchým designem. Z kamene vystupují dvě přilby. U nich jsou vyryta jména jejich majitelů a číslovka odkazující na rok, v němž se osudná událost odehrála.

Zub čas je velmi nemilosrdný. Mezi plát žuly a kameny za ním, dnes bez problémů zasunete několik prstů.

Korsické poutní místo

Vzniklou mezeru fanoušci pěchují drobnými dárky, podobně jako u hrobu Jimma Morrisona na hřbitově Père Lachaise v Paříži. Zmíněna analogie není náhodná.

Toivonen vnesl do rally, se svým roztomilým gung-ho postojem skrytým za velkými slunečními brýlemi a rozcuchanými vlasy, mentalitu rockové hvězdy. Stejně jako Morrison, Cobain a mnozí další, byl i Toivonen “sražen k zemi” v nejlepších letech. Tři měsíce před jeho třicátými narozeninami.

Mezi kameny je zaklíněná kšiltovka s výsostnými znaky Tour de Corse rally. Do menších trhlin jsou zasunuty přeložené papírky s osobními vzkazy. Jejich přesné znění nám zůstane ukryto. Bylo by přece neslušné je otevírat a vstupovat do soukromých myšlenek.

Spodní část náhrobku je pokryta vrstvou samolepek. Jejich životnost není neomezená, ale více než jejich množství vás překvapí pestrost. Hned vedle terče ze slavné finské Rallye 1000 jezer je umístěna samolepka odkazující na malou jednodenní rally kdesi v Itálii.

Pojďte na “kouřovou”

V osmdesátých letech nebylo ničím zvláštním zahlédnout ikony motorsportu se zapálenou cigaretou mezi prsty. I proto tady Henrimu někdo zanechal krabičku starodávných červených Marlborek z limitované edice “Choice of Champions”.

Není to příliš známý fakt, ale i finský mladík si při rally dopřával nikotinové vitamíny. Spolujezdec Neil Wilson, který jej navigoval při Lombard RAC 1985 v kokpitu novotou vonící turínské rakety S4, má na jeho občasný zlozvyk zábavnou vzpomínku.

“RAC rally byla toho roku opravdu dlouhá a tvrdá. Závodilo se dnem i nocí. Času mezi erzetami bylo proklatě málo. Henri stíhal kouřit jen v autě na přejezdech. Protože se to ale příliš nehodilo k jeho image sportovce, vždy mi nedopalek podal a já měl jediný úkol. Vyhodit jej malým zasouvacím okénkem ven.

Když jsme po několika rychlostních zkouškách přijeli do servisu, mechanici začali na autě pracovat. Jakmile sundali zadní část Lancie, zjistili, že nasávací kapsa vzduchu je plná “vajglů”. Nedopalky totiž nespadly při vyhození na zem, ale tlak vzduchu je hnal směrem k sání motoru. Jeden po druhém pomalu z kapsy vybírali a při tom se na mě nevraživě dívali. “Neile, neměl by jsi kouřit!” řekl jeden z nich. V tom se k nám otočil Henri, ve tváři šibalský úsměv a říká: “Neile, opravdu by jsi neměl kouřit…”

Formule 1 na lesní cesty, to je Lancia Delta S4

Lancia Delta S4 je ultimativním pracovním nástrojem skupiny B. Charakterizují ji dvě slova – BRUTÁLNÍ SÍLA. Je to jako sednout do Formule 1 a vyrazit “drandit” na lesní cesty. Zdá se vám toto přirovnání přitažené za vlasy?

Tak potom vězte, že s časem, který Toivonen s “essequattrem” dosáhl při oficiálním testu na okruhu v portugalském Estorilu, by se mezi vozy Formule 1 bez problémů kvalifikoval do první desítky!

Dvakrát “foukaná” jedna osmička (ve vysokých otáčkách plněná velkým turbem a v nízkých jí pomáhá kompresor) poskytuje Deltě oficiální výkon 480 koní. O co více má ale výkonu, o to hůř se ovládá. V kuloárech dodnes koluje názor, že ze všech tehdejších špičkových pilotů ji dokázal téměř dokonale zkrotit právě jen Toivonen.

Sezóna 1986 jako na houpačce

Začátek sezóny 1986 se Toivonenovi s Crestem vydařil. Vyhráli Rallye Monte Carlo. Ledového špióna jim tehdy dělal Henriho mladší bratr Harri. Ve Švédsku vypadli pro poruchu motoru, africkou Safari rally vynechali. Z Rally de Portugal odstoupili krátce po začátku všechny tovární dvojice. Byl to jejich protest proti dalšímu pokračování soutěže. Stalo se tak poté, kdy neovladatelný Ford RS200 místního pilota Santose, který se ve vysoké rychlosti snažil vyhnout fanouškům stojícím v jízdní dráze, vylétl z trati. Tři diváci zemřeli a mnoho dalších bylo zraněno.

Posádku Lancie čekala soutěž na Korsice. Toivonenovi tratě seděly. Ve své hlavě neměl nic jiného, než boj o vítězství.

Jen fyzicky se necítil zcela fit. Trápila jej viróza. Zdálo se ovšem, že medikamenty naordinované týmovým lékařem zabraly. Ze sedmnácti rychlostních zkoušek jich Toivonen dokázal vyhrát dvanáct.

Jel si svoji vlastní ligu. Delta finského pilota doslova letěla a davy jej za to milovaly. Vypadalo to na dominantní výsledek turínského týmu, když v první pětce byly hned tři Lancie.

RZ18 Corte-Taverna, 2. května 1986, 14:50 hodin

Do třetí hodiny odpolední zbývá deset minut. Posádky stojí na startu rychlostní zkoušky číslo 18 mezi Corte a Tavernou. Henri se Sergiem jsou první na trati. Hned za nimi startuje Bruno Saby.

V rychlé levé zatáčce vidí kouř, který se začíná lynout z blízké rokle. Chvíli mu nevěnuje pozornost. Pak se mu to však v hlavě sepne a provede něco, co by žádný závodník neměl nikdy udělat. Prudce otočí svého Peugeota a rozhodne se vrátit o dvě zatáčky zpět. To už k nebi stoupá hustý sloupec černého dýmu a ze stromů pod úrovní tratě šlehají vysoké plameny.

Mezitím přijíždí Alén a Biasion. Alénův spolujezdec Ilka Kivimäki se okamžitě snaží dostat skrze svah k hořícímu autu. Žár a prudký sklon terénu ho však odrazují. Všichni už mohou jen nečinně přihlížet ohnivému peklu.

Biasionův spolujezdec Tiziano Siviero neprodleně dává týmu vysílačkou zprávu o fatální nehodě. „Henri a Sergio havarovali, jejich auto hoří,“ křičí. „Zastavte auta na startu! A pošlete hasiče, okamžitě pošlete hasiče!!!“ Z rádia se na druhé straně ozve hlas Cesare Fioria: „Kde jsou, kde jsou?? Jsou venku z auta?” / “….Možná…nevím…” mučivě odpovídá Siviero.

Na osudný okamžik vzpomíná i týmový kolega Markku Alén. “Asi hodinu před havárií jsme si s Henrim dopřávali v obytném voze, zaparkovaném v Corte, malou porci spánku. Odpočinek byl něco, co v rally v osmdesátých letech citelně chybělo. Když jsme karavan opouštěli, řekl jsem Henrimu, že vede už o tři minuty a je zbytečné jet nadoraz. Ale myslím, že si moji radu nevzal v srdci. Byl už takový. Vždy na plný plyn!”

“V době skupiny B jsme se opravdu báli každého požáru. Stačilo, aby se benzín nebo jiná hořlavina dostala na extrémně rozžhavené turbodmychadlo a auto by se v mžiku změnilo v ohnivou kouli. Všechny vozy byly jako časované bomby. Tenkrát byla důležitá rychlost, na bezpečnost se moc nehledělo” vzpomíná Stig Blomqvist.

Celá soutěž zcela neočekávaně pokračovala. Posádky ovšem uzavřely jakousi gentlemanskou dohodu o neútočení a zbytek erzet spíše jen projely. Vítězný Saby v cíli řekl: “Raději bych dojel druhý, jen kdyby tady s námi Henri se Sergiem ještě mohli být!

Fabulace vs. fakta. Technická závada nebo indispozice jezdce?

Příčina havárie zůstává dodnes neobjasněna. Existuje několik možných scénářů.

Jediný dochovaný videozáznam pochází až z druhé strany údolí. Neznámý kameraman zachytil, jak se Lancia řítí do rokle, ostré větve stromů proráží nádrž s palivem a speciál v okamžiku exploduje.

Je možné, že Henri udělal jednu ze svých “typických” chyb. V sezoně 1985 podobně havaroval na Rally Costa Smeralda. Jednoduše byl příliš rychlý. O extrémně silných vozech skupiny B se říkalo, že u řidičů vytvářely tzv. efekt tunelového vidění. Toivonen tedy mohl vjet do zatáčky podstatně vyšší rychlostí, než jakou se dala ve skutečnosti bezpečně projet. Zdálo by se to logické. Tuto teorii ovšem trochu boří fakt, že se na cestě nenašly žádné stopy po intenzivním brzdění. Tak zkušený pilot by se jistě snažil havárii na poslední chvíli zabránit.

Vyloučit se nedá ani rychlý defekt či technická závada. Harri Toivonen byl o několik let později upozorněn důvěryhodným členem týmu Lancia, že za havárií mohl stát zaseknutý plynový pedál. V minulosti se prý tato porucha už několikrát projevila a zpětně se nikdy nepřišlo na její příčinu. Nemohla být tedy 100% odstraněna.

Na Korsice si údajně Henri i Sergio stěžovali na nezvyklý zápach paliva uvnitř kokpitu. Do závodního benzínu se v té době používal jako oktanový booster Toluen. Mohli být oba členové posádky omámeni výpary a ztratili koncentraci?

Často zmiňována je i Toivonenova fyzická indispozice. A nešlo jen o onu korsickou chřipku.

Henri se údajně dříve několikrát v soukromí zmínil, že po tvrdé havárii na Costě Smeraldě trpěl zřídka velmi krátkými výpadky vědomí. Nikdy to však neřekl oficiálně z obavy o ztrátu práce a především nuceného ukončení své dobře našlápnuté kariéry. Ve hře je tedy i možnost krátkého Toivonenova “blackoutu” v nejméně vhodnou chvíli.

Jak vidno, teorií, které se snaží objasnit příčinu nehody s fatálními následky, je mnoho. S ohledem na skutečnost, že vůz shořel doslova na popel, se je ale nikdy nepodařilo ani nepodaří ověřit.

Neskrývaný vztek manažera týmu Lancia

“To, na co nikdy nezapomenu, je obrovský vztek, který jsem cítil, když jsme neměli k dispozici vrtulník! Mohli jsme být na místě mnohem rychleji a pomoci jim. Tak, jako tomu bývalo dříve.” vzpomíná Ninni Russo, tehdejší manažer týmu Lancia. “Ale ten rok prezident Balestre rozhodl na FIA o zákazu doprovázení soutěžních aut vrtulníky. Prý by to továrním týmům poskytovalo oproti soukromníkům značnou výhodu. Jako by snad privátní auto mohlo reálně bojovat o první desítku…” dodává vzrušeně.

“Zuřil jsem! Chtěl jsem si Balestreho po závodě najít a řádně mu vynadat za hloupé rozhodnutí! Ale ostatní mi v tom rozumně zabránili. Nakonec to byl sám sportovní ředitel Cesare Fiorio, který se s ním ještě toho večera setkal v hotelu Campi dell´Oro v Ajacciu. Z jejich konverzace se pak zrodil koncept skupiny A, která v roce 1987 “Béčka” nahradila.” říká už klidněji Russo.

VIDEO: Vzpomínka na Henriho Toivonena

Jestli by přítomnost vrtulníku dokázala posádce pomoci, je těžké odhadovat. Russova frustrace však pramení ze skutečnosti, že se o to nemohli ani pokusit.

Ninni Russo byl jedním z posledních lidí, kteří viděli Toivonena a Cresta naživu. “Je těžké vyjádřit pocity slovy. Ale ze všeho nejvíce si pamatuji, jak byli oba v tu chvíli šťastní a klidní. Uložil jsem si tento okamžik, téměř jako fotku, hluboko do svých vzpomínek.”

Není nepodobná snímku, který byl ještě nedávno součástí památníku. Henri i Sergio se usmívali do objektivu po jednom z jejich společných úspěchů. Vypadli šťastně a uvolněně. Fotka se už sice ztratila, ale vzpomínky zůstávají.

---

Na vrcholu pomníku se tyčí potrhaná finská vlajka. Vítr si pohrává s modrobílými cáry. Je tichou připomínkou, že nenápadná levotočivá zatáčka bude už napořád spjata s Finskem a potažmo městem Jyväskylä. Korsická zatáčka, která navždy změnila svět rally!