Říká se, že pachatel se vrací na místo činu. V roce 1980 triumfoval na slavné Rallye Monte Carlo s Fiatem 131 Abarth dlouhán z německého Regensburgu – Walter Röhrl. Noty mu nečetl nikdo jiný, než jeho dvorní mitfára Christian Geistdörfer. A po čtyřiceti letech jsou zpět!
Röhrl, Geistdörfer & Porsche
Přesně týden po skončení moderního Monte se do okolí Valence a Monaka sjede početná ekipa historických soutěžních automobilů v rámci Rallye Monte Carlo Historique 2020. Obsáhlé listině přihlášených vévodí jméno Waltera Röhrla.
Za startem německé rallyové legendy stojí Roland Kussmaul, bývalý vývojový a závodní inženýr a projektový manažer automobilky Porsche. Röhrlovi s Geistdörferem zajistil Porsche 911 (rok výroby 1979) z týmu Scuderia Rapiditas.
„Zjišťuji, jak skvělé je po čtyřiceti letech znovu cítit téměř posvátnou atmosféru Monte Carla. Hned poté, kdy Roland přišel s nabídkou startu, mi bylo jasné, že chci tento zážitek absolvovat s mým přítelem a dlouholetým spolujezdcem Christianem. Společně jsme v dobách aktivní kariéry dosáhli na nejvyšší možné mety. A teď můžeme znovu startovat na tratích, na nichž jsme vybojovali několik neuvěřitelných vítězství!“ řekl Röhrl.
Vzpomínkou na první velké vítězství v monacké soutěži je livrej Porsche zpracovaná jako odkaz na dobové barvy továrního Fiatu 131 Abarth.
O 40 let zpět v čase
Hvězdicová jízda
„Rallye Monte Carlo 1980 jsme s Christianem, stejně jako týmový kolega a mistr světa z roku 1979 Björn Waldegaard, zahájili hvězdicovou jízdu z Bad Homburgu. Další Fiaty startovaly z Říma a Paříže.“ vzpomíná Röhrl.
Start hvězdicové jízdy – Bad Homburg
Ne vše ale od začátku běželo jako na drátkách. Potíže nastaly již ve fázi příprav. Vedení týmu i piloti se shodli, že nebudou testovat v průběhu vánočních svátků. Tehdejší šéf Fiatu Daniele Audetto však rozhodnutí později přehodnotil a nařídil další testovací den. Dorazily totiž zbrusu nové pneumatiky a bylo nutné je sladit s podvozkem „stojednatřicítky“ a zvyknout si na jejich chování na střídajících se typech povrchů.
„Rázně jsem se postavil proti Audettovu příkazu. Zatímco ostatní posádky srazily paty a podvolily se rozkazu, my zůstali doma. V záchvatu vzteku jsem prohlásil – I bez testu pneumatik vám všem nadělím 10 minut! “
Na cestě do místa prvního setkání, města Briancon, se neustále zhoršovalo počasí. V Brianconu byla v plánu úvodní a netypická rychlostní zkouška, jež se odehrála za zamrzlém ledovém oválu.
„Nebyl jsem příznivcem podobných nesmyslů. Abych vyjádřil svůj odpor, vyrazili jsme na trať ve svetrech a džínách.“
Röhrl zajel nejrychlejší čas. V hlavě se mu vše přepnulo, uvědomil si, že mají velkou šanci uspět a dál pokračovali spořádaně v závodních kombinézách.
Monte, to jsou zrádné podmínky
„Toho roku bylo Monte obzvláště náročné. Často se střídal mokrý a blátivý povrch se sněhem a několik rychlostních zkoušek bylo zahaleno do husté mlhy. Při řízení jsem musel používat všechny smysly a zkušenosti, plně se koncentrovat a být přesný.“
„Orientace na zasněžených vložkách byla složitá. Před startem je projížděl pluh a často nebylo v hromadách sněhu jasné, kde přesně se nachází kraj silnice. To se stalo osudné týmovému kolegovi Alénovi, který si ustlal do hluboké příkopy a odstoupil.“
Havarovali i další Röhrlovi soupeři – Mikkola (Porsche), Vatanen (Ford), Béguin (Porsche) či Andruet (Fiat).
Noc dlouhých nožů & Col de Turini
„Do magické tmy jsme vyráželi jako vedoucí posádka. Vítězství jsme měli na dosah, ale rally končí až na cílové rampě. Každý znal šílené fanoušky, kteří často naházeli na trať sníh a vytvořili dokonalou a neočekávanou past.“
Už samotné stoupání na legendární Col de Turini bylo pekelné. Na trati ležela spousta sněhu a Fiat si chvílemi dělal, co uznal sám za vhodné. Sjezd z kopce dolů byl sice jednodušší, ovšem bylo nutné předvídat, kde diváci mohli trať uměle zasypat sněhem z okolí.
„Nicméně, zvládli jsme to! A já splnil svůj slib a všem ostatním nandal více než deset minut. Na přejezdu z poslední rychlostní zkoušky do cíle v Monaku vládlo v autě hrobové ticho. Byli jsme vnitřně ohromeni.“
Dress code „Montemeistera“
Poslední problém nastal až projetí cílové rampy. „Snad všechna více i méně významná média s námi chtěla dělat rozhovory, pořizovat fotografie…
Ale my dopředu nepočítali s možností, že bychom mohli zvítězit. Z toho důvodu jsme s sebou neměli odpovídající společenské oblečení. Museli jsme tedy narychlo vyrazit na nákupy do modních butiků pro místní smetánku. Moji peněženku to dost bolelo, ale boty, které jsem si tehdy koupil, najdete v mém botníku dodnes!“
„Vyvrcholením našeho společného úspěchu bylo převzetí vítězné trofeje přímo od monackého královského páru. Až tehdy jsem si plně uvědomil, čeho jsme vlastně dosáhli.“ zakončil Röhrl.
Pro německou posádku to byl první velký krok na cestě k titulu mistrů světa pro rok 1980. Röhrl však musel v průběhu sezóny bojovat nejen se soupeři z ostatních týmů, ale též týmovým kolegou Markku Alénem (podrobnosti se dočtete v našem článku).
Walter Röhrl s Christianem Geistdörferem poté vyhráli Rallye Monte Carlo ještě třikrát. Zajímavostí je, že pokaždé s jiným autem. V roce 1982 s Opelem Ascona 400, rok 1983 byl ve znamení zadokolky Lancia 037 Rally a v roce 1984 zvítězili v kokpitu Audi Quattro A2. Röhrl si tím vysloužil přezdívku „Montemeister“.
zdroj fotografií: FB Walter Röhrl & Christian Geistdörfer
