Po roční přestávce se do seriálu MS naplno vrátil turínský tým s vozy Fiat 131 Abarth. Opakování soubojů z konce sedmdesátých let s jezdci značky Ford se však bohužel neopakovalo.

<<< 1979 | 1981 >>>

Britský tým přenechal po zisku titulu aktivity soukromému týmu Davida Suttona, který nasazoval Mikkolu a jeho divokého krajana Ariho Vatanena jen na vybraných soutěžích. Mezi 12 rally v kalendáři se poprvé objevila Argentinská rally. Horské úseky v Andách, kde atmosférické motory ztrácely dech, byly pro všechny startující velkou výzvou. Na nátlak výrobců zredukovala FIA počet soutěží započítávaných do MS značek na 10. Ve Švédsku a Finsku se tentokrát závodilo pouze o jezdecké body. Zajímavé je, že do listiny vítězů se v roce 1980 zapsalo 7 značek. To je v dnešní době naprosto nemyslitelné. Vedle Fiatu, který dominoval na pěti soutěžích, najdeme na nejvyšších příčkách vozy Ford Escort RS, Datsun 160 J, Mercedes 500 SLC, soukromé Porsche 911 SC a dvě novinky Opel Ascona 400 a Talbot Sunbeam Lotus.

Nejzajímavějším momentem byly interní souboje obou hvězd týmu Fiat Waltera Röhrla a Markku Alena. Finský jezdec nesl angažmá německého jezdce velmi nelibě. Po pěti letech v italských službách se považoval za jednoznačnou týmovou jedničku. V prestižním duelu s bavorským „vetřelcem“ však pokaždé prohrál. Ačkoliv si Alen dělal na začátku sezony nároky na jezdecký titul, dokázal zvítězit pouze doma ve Finsku, kde Röhrl nestartoval. Jeho kolega naopak vyhrál nejen úvodní Rallye Monte Carlo, ale i další tři soutěže, v Portugalsku, Argentině a San Remu. Walter Röhrl získal s velkým náskokem svůj první titul mistra světa. Automobilka Fiat slavila zejména jeho zásluhou světové vavříny v hodnocení značek už potřetí ve čtyřech letech. Vztahy v týmu však byly tak napjaté, že bavorský dlouhán odmítl startovat na RAC rally a podepsal smlouvu u Mercedesu. Brzy se ukázalo, že to byl krok vedle, protože německý prestižní tým se na přelomu roku rozhodl starty v seriálu MS ukončit a Röhrl se celou následující sezonu prakticky nesvezl.

Bitvou roku mezi Alenem a Röhrlem se stala Portugalská rally. Finský jezdec soutěž v minulosti už třikrát vyhrál a považoval se za jediného favorita. Walter Röhrl však jeho „domovské právo“ neuznával a počtvrté ho vyhrát nenechal. Alen měl během soutěže problémy s diferenciálem a ztratil 5 minut. Přesto na vedoucího jezdce neustále útočil. Šéf týmu Daniele Audetto byl z bratrovražedného souboje „na nervy“, ale týmovou režii neurčil. Oba jezdci se nadále přetahovali o vítězství v jednotlivých vložkách, ačkoliv většina konkurence vypadla a na prvních dvou místech měli obrovský náskok. Na obávaných nočních vložkách v Arganilu padla mlha . Röhrl, který slavil třiatřicáté narozeniny, se rozhodl dát svému dotěrnému soupeři za vyučenou. Za minimální viditelnosti dokázal Alena na čtyřicetikilometrové zkoušce porazit o více než 4,5 minuty. Deklasovaný soupeř konečně „dal pokoj“ a smířil se s druhou příčkou.

Nové vozy vystrkují růžky

Po několika letech paběrkování se na scénu vrátila německá značka Opel. Tým homologoval ve skupině 4 velmi perspektivní vůz Opel Ascona 400. Jednalo se o osvědčenou koncepci vozu s motorem vpředu a pohonem zadních kol. Základem úspěchu byl silný šestnáctiventilový motor o objemu 2,4 litru, který disponoval výkonem 270 koní. Jezdci Opel Euro Teamu Anders Kulläng a Jochi Kleint debutovali v Monte Carlu. Při druhém startu na Švédské rally domácí Kulläng dokonce zvítězil. Zkušený Švéd se blýskl několika nejrychlejšími časy i na dalších soutěžích v Řecku a na RAC rally, ale svůj úspěch už nezopakoval. Na Britských ostrovech vedl ještě po polovině soutěže, ale po několika defektech klesl až na pátou příčku.

Druhým příjemným překvapením byl Talbot Sunbeam Lotus. Také u britského týmu byl hlavní devizou silný motor. V tomto případě se jednalo o pohonnou jednotku renomovaného výrobce sportovních vozů Lotus o objemu 2,2 litru a výkonu 250 k. Vedle vyspělého podvozku byla dalším kladem kompaktního vozu nízká hmotnost 920 kg. Mladičký Henri Toivonen překvapivě vyhrál prestižní RAC rally v britských lesích a po osmi letech ukončil sérii vítězství escortů. V té době se 24letý Toivonen stal historicky nejmladším vítězem soutěže MS.

Za zmínku stojí i japonské týmy. Datsun se pokoušel homologovat model Violet 160J GT s šestnáctiventilovou hlavou motoru, ale FIA potvrdila výrobu 400 exemplářů až na konci sezony. I se slabšími osmiventilovými motory dosáhla značka několika pozoruhodných výsledků. Vedle dalšího triumfu Shekhara Mehty na Rally Safari přidal druhé vítězství Timo Salonen na Novém Zélandě. Značka Datsun nakonec skončila v tabulce MS stejně jako o rok dříve na druhé příčce.

Toyota Team Europe se přestěhoval do německého Kolína nad Rýnem. Model Celica GT RA40 disponoval čtyřventilovou technikou už od závěru sezony 1979, ale vozy byly poruchové a jezdci na žádné významné úspěchy nedosáhli.


Převzato z časopisu RALLY 3 / 2013, který právě najdete v distribuční síti.


Výsledky MS 1980

Značky:
1. Fiat 120, 2. Datsun 93, 3. Ford 90, 4. Mercedes 79, 5. Opel 71, 6. Talbot 49, 7. Toyota 32, 8. Peugeot 30, 9. Porsche 28, 10. Lancia 20, 11. Vauxhall 16, 12. Volkswagen 14, 13. Renault 12, 14. Triumph 9, 15. Mitsubishi 9, 16. FSO 2

Jezdci:
1. Walter Röhrl 118, 2. Hannu Mikkola 64, 3. Björn Waldegard 63, 4. Ari Vatanen 50, 5. Anders Kulläng 48, 6. Markku Alén 47, 7. Timo Salonen 45, 8. Guy Fréquelin 34, 9. Shekhar Mehta 30, 10. Henri Toivonen 28, 11. Per Eklund 27, 12. Jean-Luc Thérier 20, 13. Vic Preston, jr. 20, 14. Jorge Recalde 18, 15. Björn Johansson 18

Výsledky sezony 1980

48. Rallye Automobile de Monte-Carlo (19. – 25. ledna)
1. Walter Röhrl – Christian Geistdörfer (Fiat 131 Abarth) 8:42:20
2. Bernard Darniche – Alain Mahé (Lancia Stratos HF) 8:52:58
3. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Fiat 131 Abarth) 8:53:48

30. International Swedish Rally (15. – 17. února)
1. Anders Kulläng – Bruno Berglund (Opel Ascona 400) 4:17:52
2. Stig Blomqvist – Björn Cederberg (Saab 99 Turbo) 4:19:22
3. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Fiat 131 Abarth) 4:21:39

14. Rallye de Portugal Vinho do Porto (4. – 9. května)
1. Walter Röhrl – Christian Geistdörfer (Fiat 131 Abarth) 8:45:35
2. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Fiat 131 Abarth) 8:59:54
3. Guy Fréquelin – Jean Todt (Talbot Sunbeam Lotus) 9:16:04

28. Safari Rally (3. – 7. dubna)
1. Skekhar Mehta – Mike Doughty (Datsun 160J) + 3:27 min pen.
2. Rauno Aaltonen – Lofty Drews (Datsun 160J) + 4:02 min pen.
3. Vic Preston jr. – John Lyall (Mercedes 450 SLC 5.0) + 5:07 min pen.

27. Acropolis Rally (25. – 29. května)
1. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 12:55:44
2. Timo Salonen – Seppo Harjanne (Datsun 160J) 12:58:26
3. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Fiat 131 Abarth) 13:02:48

2. Rally Codasur (19. – 24. července)
1. Walter Röhrl – Christian Geistdörfer (Fiat 131 Abarth) 12:48:36
2. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Mercedes 500 SLC) 13:04:35
3. Carlos Reutemann – Mirko Perissutti (Fiat 131 Abarth) 13:35.26

30. 1000 Lakes Rally (29. – 31. srpna)
1. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Fiat 131 Abarth) 4:24:11
2. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 4:25:07
3. Per Eklund – Hans Sylvan (Triumph TR 7 V8) 4:35:25

11. Motogard Rally of New Zealand (13. – 17. září)
1. Timo Salonen – Seppo Harjanne (Datsun 160J) 12:06:57
2. Walter Röhrl – Christian Geistdörfer (Fiat 131 Abarth) 12:09:38
3. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Mercedes 500 SLC) 12:29:22

22. Rallye Sanremo (6. – 11. října)
1. Walter Röhrl – Christian Geistdörfer (Fiat 131 Abarth) 10:22:42
2. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 10:29:17
3. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Ford Escort RS) 10:36:52

24. Tour de Corse – Rallye de France (24. – 25. října)
1. Jean-Luc Thérier – Michel Vial (Porsche 911 SC) 14:51:43
2. Walter Röhrl – Christian Geistdörfer (Fiat 131 Abarth) 15:02:06
3. Alain Coppier – Josépha Laloz (Porsche 911 SC) 15:17:21

29. Lombard RAC Rally (16. – 19. listopadu)
1. Henri Toivonen – Paul White (Talbot Sunbeam Lotus) 8:17:33
2. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Ford Escort RS1800) 8:22:09
3. Guy Fréquelin – Jean Todt (Talbot Sunbeam Lotus) 8:31:24

12. Rallye Marlboro Côte d’Ivoire (9. – 14. prosince)
1. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Mercedes 500 SLC) + 2:36 min pen.
2. Jorge Recalde – Nestor Straimel (Mercedes 500 SLC) + 3:47 min pen.
3. Alain Ambrosino – Jean-Robert Bureau (Peugeot 504 V6) + 5:17 min pen.

Sdílet

O autorovi

Komentáře