ATTILIO BETTEGA
19. února 1953 – 2. května 1985
Attilio Bettega
, manžel Isabelly a otec Alessandra a Angela, se stal při Francouzské rally 1985 na Korsice první obětí soutěžního mistrovství světa, které se jezdí od roku 1973. Tovární jezdec týmu Lancia Martini patřil k absolutní světové špičce a v roce 1984 byl dokonce nejúspěšnějším italským jezdcem ve světovém šampionátu.
Těžké začátky
Od první soutěže v San Martinu di Castrozza 1972 za volantem Fiatu 128 se jeho jméno po celou kariéru spojovalo se značkami Fiat a Lancia. Na Autobianchi oslavil první úspěch, v kokpitu Lancie zahynul…
„Koncem sezóny 1976 jsem už chtěl své závodnické pokusy vzdát. Dal jsem o sobě sice vědět, ale nedokázal jsem pořádně prorazit. Pak přišel Fiat s trofejí Autobianchi a já šel do rozhodující bitvy.“ vzpomínal Bettega na důležitý moment sportovní kariéry.
V roce 1977 vyhrál šest z deseti podniků, získal pohár Autobianchi a italský koncern v něm viděl následovníka Sandra Munariho. Získal místo v továrním týmu Lancie, který ho zprvu nasazoval do soutěží mistrovství Evropy. V roce 1979 vyhrál v kokpitu Fiatu 131 Abarth skvěle obsazenou Rallye Costa Smeralda a Quattro Regioni. Byla to vlastně jeho jediná významná vítězství, protože v mistrovství světa se mu nikdy nepodařilo triumfovat. Spíše obsazoval čestná místa – třetí v Sanremu 1979, šesté v Monte Carlu 1980 čí třetí na Akropolis 1981…
Bettega miloval asfaltové soutěže typu Korsiky (a Korsiku obzvláště). Přitom právě tahle soutěž určovala nejdůležitější mezníky jeho kariéry.
Vážná havárie při Tour de Corse 1982
Bettega si drží skvělé třetí místo. Mírná zatáčka s dost rozbitým povrchem, jezdec zpomaluje. V Lancii 037 Rally jede teprve podruhé a zvyká si na ni. Lancia naráží v rychlosti 130 km/h do nízké stěny. Bettega zůstává uvězněn v hromadě zkrouceného kovu.
Diagnóza zní: zlomená pravá stehenní kost, otevřená fraktura levé nohy, fraktura kolena. Během čtrnácti dní absolvoval tři operace v turínské nemocnici. Bettega však zdůrazňoval: „Nikdy jsem si nepřestal věřit. A pár týdnů po nehodě jsem byl rozhodnutý stát za pět měsíců na startovní rampě Rallye Sanremo.“
Testovací kilometry jako skvělá rehabilitace
Ta slova byla příliš optimistická. Ve skutečnosti musel čekat ještě déle, než vůbec začal chodit. Ale do té doby neztrácel čas.
Dva dny po tom, co odložil berle, už byl na okruhu Mandria , na zkušební trati Fiatu. Usedl za volant Lancie 037 Rally, aby odkroužil asi 100 kilometrů. Dva týdny na to se vypravil do Narda na jihu Itálie. Na těžké šotolinové trati dalšího testovacího okruhu Fiatu měl projet těžkou dvojitou zatáčkou na plný plyn. Nadešla chvíle pravdy. Bettega nezaváhal. Prolétl „esíčkem“ s nohou pevně na podlaze. Byla to otázka odvahy a rozhodnosti.
Škoda nehody, která Bettegu zastavila na cestě kupředu. Dala mu však čas, aby ve vlastním hotelu v Molvenu nedaleko rodného Trenta, přemýšlel nad kariérou i problémy kolem soutěží. Říkal například, že rally jsou čím dál rychlejší a v důsledku toho musejí být rychlejší i reflexy jezdců. Proto se přimlouval za kratší rychlostní zkoušky a delší odpočinek.
Zpět na trati … a opět havárie
Rok po těžké havárii oslavil na Korsice návrat a vzápětí havaroval při Rallye Costa Smeralda. Se zlomeninami nohou skončil v nemocnici pro změnu spolujezdec Maurizio Perissinot.
Bettega pod tlakem
Od té chvíle na Bettegu narůstal psychický tlak. V Miki Biasionovi mu vyrostl konkurent, který se stále více prosazoval. Jeho krajan sice nebyl továrním jezdcem, ale továrně podporovaným pilotem soukromého Jolly Clubu. Bettega s Biasionem moc nemluvili – jejich souboje se odehrávaly na rychlostních zkouškách.
Možná i díky tomu měl Bettega skvělou sezónu 1984. Dojel pátý v Monte Carlu, třetí v Portugalsku, sedmý na Korsice, čtvrtý na Akropolis a druhý v Sanremu. V konečném pořadí světového šampionátu obsadil páté místo za Blomqvistem, Mikkolou, Alénem a Vatanenem.
Osudná Rallye Tour de Corse 1985
Na své oblíbené Korsice se v roce 1984 dokonce dostal do vedení. Nakonec jej neudržel, ale co se nepodařilo tehdy, chtěl napravit hned v dalším roce. Do čtvrté rychlostní rychlostní zkoušky, třiceti kilometrového úseku Zerubia – Santa Giulia, který ze tří čtvrtin tvořilo klesání k moři, nastupoval na třetím místě.
První obtížné místo měl spolujezdce Perissinot poznamenáno hned u prvního kilometru. Dlouhá pravá zatáčka s rychlým (cca 160 km/h) výjezdem, která se však zavírala a ústila do další úzké pravé. Právě v těch místech dostala Lancia smyk a ve vysoké rychlosti narazila do stromu.
Když se Perrisinot probral, Bettega už nežil.
V důsledku nehody odvolal tým Lancie ze soutěže svoje vozy, na znamení smutku odstoupil i zdrcený Biasion, jedoucí s Lancií Jolly Clubu.
Pro dokreslení tehdejších špatných poměrů v rally svědčí fakt, že nezraněný spolujezdec Perissinot se snažil zastavit projíždějící vozy, ale neúspěšně. Pouze Bernard Béguin (Porsche 911 SC RS) a Francois Chatriot (Renault Maxi 5 Turbo) zastavili, ostatní spěchali dál…
Člověku se tomu ani nechce uvěřit. Přirozeně přemýšlí o nehodách, ale ne s takovým koncem… (Ari Vatanen)
