Safari rally 1985 nezůstala nic dlužná pověsti nejtěžší soutěže na světě, která má však svoje neopakovatelné kouzlo přitahující ty nejlepší z nejlepších.
Röhrl a Afrika? Tak to ani náhodou.
Má ovšem i své nepřátele. Patří mezi ně též Walter Röhrl, jehož výroky s oblibou citovali přední motoristické časopisy v celé Evropě.
„Nemám rád, když se koupu ve vlastním potu a navíc mne po jídle bolí žaludek“, prohlásil Röhrl před lety a od té doby má u Audi ve smlouvě vymíněno, že Safari je pro něj tabu.
Při Rally Portugal 1985 řekl novinářům na toto téma následující: „V té proklaté soutěži nikdy nevíte, co vás čeká za další zatáčkou!“
Nabušená startovka
Ostatní jezdci si myslí možná totéž, ale pocity si nechávají pro sebe. Platí to především o Blomqvistovi, který v Africe hájil, spolu s Mikkolou, barvy stáje Audi.
Až dosud neporazitelný Peugeot nasadil tři vozy s Vatanenem, Sabym a Salonenem za volantem. Další silnou trojku tvořil tým Lancia s jezdci Bettegou, Alénem a Prestonem juniorem.
Bettega/Perissinot – Lancia 037 Rally
Byl zde i Opel s mladým Erwinem Weberem a pochopitelně japonské automobilky – Nissan, Toyota, Subaru i Daihatsu.
Kirkland/Levitan – Nissan 240 RS
Celkem osm továrních týmů přijelo změřit síly na světadíl, kterému se říkalo „perspektivní trh“. Úspěchy v Safari rallye dobře prodávaly automobily už řadu let nejen Toyotě, ale i Datsunu a dalším.
První etapa – Audi i Peugeot v problémech
V první etapě se podle očekávání dostaly do čela Lancie, které dokázaly využít rychlosti na poměrně dobře udržovaných cestách.
Zato Audi mělo problémy už od startu. Týmový manažer Roland Gumpert proháněl padesátičlenný štáb mechaniků, letadlo i vrtulník, aby zachránil čest značky.
Oba vozy jely totiž nově s šestistupňovými převodovkami, které nebyly dostatečně odzkoušeny. V nich se přehříval olej a nepomohla ani výměna.
U Mikkolova vozu se navíc zlomil klikový hřídel a to znamenalo definitivní konec.
Blomqvist/Cederberg – Audi Sport Quattro
Horko bylo i Peugeotům. Saby v úvodu soutěže nezvládl zatáčku a havaroval. Salonenův vůz měl problémy s čistým chodem turbodmychadla a tak pouze Vatanen útočil na špici, kde zatím vládly Lancie. V cíli první etapy se mu však podařilo obsadit druhou příčku za Bettegou.
Salonen/Harjanne – Peugeot 205 T16
Druhá etapa – Čert aby vzal elektroniku!
Druhá etapa z Mombassy do Nairobi znamenala pohromu pro italský tým. Bettega prorážel jednu „pirellku“ za druhou, Alén utrhl přední kolo a z motoru vytékal olej. Kolo šlo opravit, masivní únik oleje však znamenal nadobro konec. Bettega byl vzadu, Preston příliš nespěchal a na čele se tak usadil Björn Waldegaard s vozem Toyota Celica Turbo.
Vatanen totiž čerpal u všech benzínových stanic, protože byl nucen jet pouze na rezervu. U hlavní nádrže „béčkového“ Peugeotu vypovědělo službu čerpadlo. Závada, která se nouzově opraví během několika minut, znamenala pro „digitálního“ Peugeota téměř pohromu.
Zpět do Nairobi se vrátilo 38 vozů ze 71 na startu. Za Waldegaardem se nečekaně objevil mladík Erwin Weber (Opel Manta 400).
Aaltonen/Drews – Opel Manta 400
Třetí do cíle druhé etapy dorazil Shekhar Mehta (Nissan). Pochvaloval si tvrdý povrch cest, prach, kamení a pořádné horko. Japonské barvy se usadily i na čtvrté pozici zásluhou Fina Kankkunena (Toyota).
V tu chvíli již Blomqvist, Mikkola, Saby i Alén seděli v letadle na lince do Evropy. „Napřesrok pojedeme Safari znovu“, tvrdili svorně v hale nairobského letiště a netvářili se při tom nijak smutně.
Třetí etapa – Střídání se adeptů na vítězství v rychlém sledu
V závěrečné etapě potkala smůla Waldegaarda. Jeho Toyotě prokluzoval řemen alternátoru, takže v noci nemohl svítit. Nakonec zhasl i motor, který však po velkém úsilí posádky znovu oživl. Servisní zastávka trvala téměř hodinu a Waldegaard se propadl až na osmou pozici.
Ke slovu přišel veterán Rauno Aaltonen, který startoval v Keni podvaadvacáté. Ve svých 46 letech zde obsadil dosud několik druhých míst, ale nikdy nevyhrál. Nepodařilo se mu to ani tentokrát. Porucha spojky u jeho speciálu způsobila, že se do čela dostal Weber, který byl v Keni nováčkem. Prasklé těsnění hlavy válců mu nakonec udělalo dokonalou čáru přes rozpočet.
Aaltonen/Drews – Opel Manta 400
Využil toho Juha Kankkunen a i přes problémy se zavěšením kol překvapivě zvítězil.
Juha Kankkunen
Vatanen odpadl pro po poruchu klikového hřídele, Mehta po saltu rozbil vůz a Prestonův vůz odstavila závada na podvozku.
Pouze Salonen s jedinou „čtyřkolkou“, která zůstala ve hře, dojel na sedmém místě. Původní na voze zůstala pouze karosérie a motor. Vše ostatní mechanici postupně vyměnili. A to ještě před startem prohlašovala reklama, že jediným vozem pro Afriku je Peugeot…
