Jako dítě jsem miloval onen sladký okamžik, kdy přede mnou přistál tajemstvím opředený, z výroby pečlivě zapečetěný adventní kalendář. Den po dni jsem trpělivě otevíral jednotlivá okénka, vyjídal čokoládové jednohubky s nezanedbatelným podílem palmového tuku a těšil se, jaký obrázek pod nimi objevím.
Na vlně nostalgie před svátky (ne)klidu
Více než třicet let od doby mého dětství uteklo rychleji, než voda z prasklého chladiče. Při vzpomínce na ty chvíle mé nitro opanuje nostalgická nálada. A není to jen časem vánočním. Svátky klidu a pohody, projevující se nákupním šílenstvím a panickým uklízením příbytků, naštěstí vnímáme pouze okrajově. Připomíná nám je vlastně jen přetékající parkoviště u jednoho z brněnských nákupních center, jenž jsme koutkem oka zahlédli z dálnice.
V posádce se Zdeňkem Weiserem, expertem magazínu RALLY nejen v oboru historie rally, se pohybujeme v hájemství asfaltu, svodidel a nebes atakujících estakád. Na šmouhatém displeji mobilu vyťukávám adresu cíle výpravy: “Plzeň…ulice H-ř-b-i-t-o-v-n-í… “. Poněkud ponuré označení bodu našeho zájmu, což?
Po tři sta padesáti ujetých kilometrech, desítce probraných témat a jedné silné kávě, konečně parkujeme před modrým kvádrem, nenápadně odloženým mezi několik podobných bratříčků. Okřídlené logo “Invelt Rallied & Raced”, umístěné na jedné z venkovních stěn haly plné zázraků, nás ujišťuje, že jsme úspěšně překonali všechny nastražené bludné kořeny. A potvrzuje to také postava, která z kufru vedlejšího auta vytahuje sportovní tašku a s úsměvem nás zdraví – “´Allo”. Ano, samotný Francois Delecour.
Adventní kalendář pro velké kluky
Stojíme před jedinými dvířky, vedoucími přímo do útrob adventního kalendáře skalních fanoušků rally. Beru za kliku a dělám malý krok pro člověka, ale…”Zdeňku, štípni mě! Ono TO opravdu existuje!”
Do nosu nás okamžitě praštila vůně cukroví a dávných časů. Vstoupili jsme do samého nitra soutěžácké Shangri-la! Prostorově velkoryse pojaté hale vévodí majestátní parkoviště bez placených modrých zón. Nejlepší přehled o jeho čtyřkolových obyvatelích získáte z balkónu ve výši prvního patra, přímo sousedícího s dvěma prosklenými kancelářemi. Naprosto ideální kóta, na které začít nový den se šálkem dobré kávy. Vpravdě milionová vyhlídka.
Aktuálně však stojíme na složité křižovatce. Rovně? Doprava? Doleva? Jeden neví, kam se dříve vrtnout. Máme jedinečnou možnost naživo obdivovat vysokokarátové závodní speciály s těmi nejlepšími rodokmeny. Duchem jsou tu s námi rallyoví gladiátoři Colin McRae, Carlos Sainz, Sébastien Loeb či Tommi Mäkinen. Jsme zcela lapeni do pavučiny snů.
Diamantová podívaná
Mrštně se proplétáme mezi několika spícími exempláři na místo, které si alespoň pro dnešní večer nárokuje technika týmu Mitsubishi Ralliart. V plné polní je zde připravena galantní krabice Galant či dvě ikonické “evo trojky” v áčkové specifikaci. Pokud bychom o Lancerech EVO III skupiny A mluvili jako o velkých vzácnostech, tak vedle stojící Evolution VI 6.5 TME musíme rovnou označit za duhového jednorožce. Pozor, rozhodně nekončíme!
Evoluce VII, s přívlastkem WRC, byla jakýmsi půlkrokem Ralliartu z vod skupiny “A” do expandující rodiny World Rally Car. Poslední trojitý diamant v řadě, Evolution VIII WRC, s barovým pultem nahrazujícím zadní přítlačné křídlo, se pak stal skutečným plnohodnotným kladivem královské kategorie. A stále nekončíme!
Zářivé hvězdy na vánočním stromku Inveltu
Jiří Jirovec využil svých konexí i diplomatických dovedností, aby ke každému zmíněnému Mitsubishi fyzicky napároval pilota, jehož jméno bylo vyvedeno buď pěkně postaru na předním blatníku, nebo nově na zasklení zadních dveří. Dokonalá symbióza!
Galský kohout Francois Delecour
Jednu z přítomným ikon rallysportu se právě teď snaží fotograf stylizovat do pozice modela. “Dejte ruce tak, teď ukažte prstem na své příjmení, pořádně se usmívejte…”. Tím manekýnem je Francois Delecour. Nutno podotknout, že na něj až nezvykle trpělivě snáší všechna přání zvěčňovatele okamžiků. Francouzského pilota s přezdívkou “Freine tard – Brzdit pozdě” totiž provází pověst bouřliváka. Nikdy neměl problém na veřejnosti popustit uzdu svým emocím.
Colin McRae se na jeho adresu kdysi vyjádřil ve smyslu, že pokud “je Francois v ráži, je lepší se mu vyhnout”. O jeho rtuťovité povaze koluje mnoho historek – třeba jak vyhodil postel z okna hotelového pokoje, jelikož mu nevyhovovala. Jindy zase obědval v motorhomu a ostatní donutil odejít ven, aby měl na jídlo klid.
Známá je také potyčka s týmovým kolegou Panizzim, když si s ním šel vyříkat zvěsti o nepovoleném tréninku před Rallye Sanremo 2000, které se k němu donesly až v průběhu soutěže. Tehdy málem došlo na pěstní souboj, který byl naštěstí skrečován ještě před začátkem rázným zásahem principála Peugeot Sportu.
V roce 2001 byl Delecour nucen pro poruchu motoru odstoupit z dobře rozjeté Rally Cyprus. Odpadnutí ho vytočilo do té míry, že ze vzteku utrhnul řadící páku svého Focuse WRC.
Stále v pohybu
I při návštěvě v plzeňském depozitu byl většinu času jako na trní. Chvíli neposeděl. Pohyboval se hbitě mezi exponáty, nahlížel do jejich útrob, aby se najednou zjevil na zcela opačné straně haly, kde něco urputně kloval do klávesnice mobilu. Prostě aktivní rallyový “důchodce”.
Šedesát jedna let věku by však šlachovitému Delecourovi tipoval málokdo. Bývalý tovární jezdec Fordu, Peugeotu a Mitsubishi na sobě totiž stále tvrdě maká. Kdo sleduje jeho profil na Instagramu ví, že Francouz je na jízdním kole jako doma. Ročně prý našlape více než patnáct tisíc kilometrů. Rally však zůstává i nadále jeho obrovskou vášní. Čas od času usedá za volant závodního auta a vyráží znovu bojovat s vteřinami. Ačkoliv se jedná o epizodní starty, dokáže být pořád velmi rychlý.
Fráze hovořící o tom, že trénink dělá mistra, je stále platná. Takže když jsou v horách nedaleko jeho domu vhodné zimní podmínky, přiveze si do kopců na vleku své bílé civilní Subaru Impreza. S ním pak na sněhu i ledu řádí jako malý kluk. S četnými grimasami a vyhrnutými rukávy, v mírném předklonu, sedíce velmi blízko volantu. Vlastně tak, jak ho známe nejlépe.
RALLIART jako poslední tovární štace
Pokud nahlédneme do historie, zjistíme, že Ralliart se stal poslední Delecorovou tovární štací. I když před startem sezony 2002 byli ve hře ještě Hyundai a Citroën, podepsal nakonec kontrakt s týmem Mitsubishi. Společně s Alisterem McRaem měl za úkol pomoci s vývojem vozu Mitsubishi Lancer VII WRC. To se příliš nedařilo. Zatímco na šotolině byla nová technika relativně konkurenceschopná, na asfaltu notně zaostávala. Francois na adresu vozu nešetřil slovy kritiky. Jeho nejlepším sezónním výsledkem bylo 7. místo při Tour de Corse – Rally de France 2002.
Jak Delecour v Plzni vzpomněl, tak ač se mu Lancer VII WRC dodnes designově velmi líbí, nemá na něj příliš pozitivní vzpomínky. Mimo jiné proto, že za jeho volantem dal největší ránu ve své dlouhé kariéře. Při Australia rally 2002 trefil na vytočenou pětku v zatáčce, jenž se katovala, kámen. Úlomek horniny katapultoval Mitsubishi do stromu na protější straně cesty. Čelní náraz byl tak silný, že vytržený motor ležel několik desítek metrů daleko od zdemolovaného vozu. Pro dvorního mitfáru Daniela Grataloupa znamenala tvrdá havárie konec kariéry.
U Delecoura ovšem trvala rekonvalescence jen pár týdnů. Stanul už na startu následujícího závodu, kterým byla Britská rally. Jako náhradník za Grataloupa usedl na sedadlo spolujezdce Dominique Savignoni. Jejich pouť rozblácenými šotolinovými cestami však skončila další havárií. Bezprostředně po výpadku stačil ještě Delecour Savignoniho důkladně seřvat. ”Dával jsi mi to strašně pozdě, slyšíš, pozdě!!!”
Gianluigi “GIGI” Galli
Je možné jej nemilovat? Vzrůstem nevelký, charismatem grandiózní. I když je rodákem ze studeného lyžařského střediska Livigno, horkokrevného Itala v sobě rozhodně nezapře. Jako usměvavý a hovorný showman vystupoval také v Invelt depozitu. Aktivně se zapojoval do rozhovorů, odpovědi na položené otázky rozšiřoval o různé zajímavosti a zábavné historky.
Když jsem si od něj nechal signovat podpisové karty, kterými mě zásobil můj bratr, rozsvítily se mu u oči u té s rallycrossovou Kiou Rio. Prý kde jsem ji získal, že je poměrně vzácná. A pak spustil barvitý příběh, jak si téměř celé auto postavil úplně sám – ukazoval přitom své upracované ruce a použil slovní spojení, které jsem si dokázal přeložit i bez znalosti italštiny – “ruce gynekologa”.
Gigi je dodnes miláčkem davů. Svým jízdním stylem dokázal v publiku vyvolávat pocity, že se chce spíše bavit, než řešit dosažené výsledky. A to fandům imponovalo. On však, jakožto každý sportovec, toužil vítězit. Zároveň však chtěl zůstat věrný kořenům rally. Jak zmínil, striktně čistá stopa nebyla nic pro něj. Dodnes si stojí za názorem, že synergie mezi posádkami a jejich fanoušky je nesmírně důležitá. Jezdci a spolujezdci by nebyli nic bez zapálených fanoušků. A opačně to samozřejmě platí také.
V rámci talk show přišly na přetřes i některé z jeho cirkusových čísel. Asi nejznámějším z nich je skandinávský švih Lanceru v jedné z finálních zatáček erzety Burzet při Rallye Monte Carlo 2000. Do ní Gigi přicestoval se svým Lancerem kufrem napřed. Pokud bychom použili slovník pravověrných driftařů, jednalo se o “reverzní drift” (podobnou kejkli v rámci driftů předvedl profesionální smykující pilot Masato Kawabata až o celých devět let později). Jak ale pionýr reverzního skluzu Galli s úsměvem řekl, měl tenkrát situaci víceméně pod kontrolou. Kdyby se prý inkriminovaným místem projíždělo desetkrát po sobě, udělal by to pokaždé stejně.
Podobné psí kusy zopakoval o několik let později na ledovém polygonu v Livignu. Do civilního Lanceru EVO IX k němu, jako spolujezdec přisednul Fin Markku Alén. Gigi s ním poté do několika zatáček “nacouval”, za což ho Alén nazval hollywoodským kaskadérem. Mamma mia!
Vzpomínalo se i na rok 2014. Pokud jste v říjnu navštívili sanmarinské Rallylegend, stali jste se svědky Gigiho dechberoucí show se speciálem Ford Focus RS WRC ´08 v livreji “Stobart”. Z garáže tenkrát vykutálel jak letité klasické zimní pneu, tak pryže s hroty. Rozvášněnému davu pak dva dny dokazoval, že ani při jízde po rovné silnici není zcela nutné držet přímý směr. Při nočních erzetách se hřebíky, brousící asfalt, postaraly o ohňostroj, za denního světla “zimáky” při dlouhých smycích důkladně zakouřily prostor.
Gigi se stal také průkopníkem nekonečného smýkání na dnes již legendárním sanmarinském kruhovém objezdu. Uprosil místní policistku, aby přimhouřila obě oči. Poté vytočil na silničním rondelu piruety, za které by se nemusel stydět ani někdejší krasobruslařský rebel Jozef Sabovčík.
Gigiho život s třídiamantovým WRC
Gigi Galli se stal členem týmu Ralliart v sezóně 2005, spolu s Harri Rovanperou a Gillem Panizzim.
Mimo mnoha vývojových testů Lanceru WRC ´05, absolvoval také třináct podniků mistrovství světa. Fanoušky ohromil krátce po startu Turecké rally, když po čtvrté erzetě vévodil celému pelotonu. Na druhého Loeba si vyjel náskok 6.4 vteřiny. Bylo to poprvé od Safari rally 2001, kdy vůz se třemi diamanty ve znaku vedl podnik světového šampionátu. Radost netrvala dlouho. Po sérii technických rychlostních zkoušek, které svým charakterem dlouhému Lanceru příliš nevyhovovaly, se vrátil zpět na druhé místo. V sobotu ráno navíc došlo k poruše turba, která způsobila Galliho propad výsledkovou listinou až na konečné osmé místo.
Jižanská horkokrevnost způsobovala v Galliho kariéře okamžiky, kdy jeho vášeň pro rally překročila únosnou mez. Jako by převzal styl Francoise Delecoura. Jednou z frustrace udeřil do hlavy mitfáru Guida d´Amora. Jasně, oba měli nasazené helmy, ale…
Na druhou stranu, jakožto Ital, dokázal mnoho vyhrocených chvil přejít s lehkostí a vtipem. Třeba když při Rallye Catalunya 2005 havaroval za letmým finišem jedné z erzet. Auto spadlo do rokle, kde zůstalo viset na kamenné zdi mostu. Když pak Gigi došel pěšky ke stolku časoměřičů, hlasitě se divil: “Proč není moje jméno zapsáno ve výsledcích? Vždyť jsem zajel nejrychlejší čas!”
Inženýr Niels Jung
Tvářemi týmů bývají především posádky. Neméně důležité postavy se však pohybují v zákulisí. Niels Jung je jednou z oněch významných person. Bývalý technický ředitel a hlavní inženýr skvadry Ralliart Germany má lví podíl na tom, že vozy Mitsubishi získaly tři tituly mistrů světa ve skupině N i primát v Mistrovství Evropy 1992. A neměl to věru jednoduché.
Po položení otázky, zda se Ralliart Europe dělil s německou částí týmu o technické informace, se jen potutelně pousmál. Chvíli mlčel, srovnal si v hlavě odpověď, a pak velmi diplomaticky a kulantně reagoval, že si při jejich vzájemné spolupráci často připadal spíše jako šéf konkurenční stáje. Na většinu technického know-how si prý museli přijít sami. Když začaly přicházet úspěchy, dosáhla atmosféra téméř bodu mrazu.
Na léta strávená v čelní pozici Ralliart Germany však vzpomíná s radostí. Zvláště na období, kdy vypiplávali Mitsubishi Galant VR-4. Pro Mitsubishi zásadní čtyřkolku, jenž určila směřování sportovního týmu automobilky na více než dvě desítky let. Tehdejší relativně velká předpisová volnost totiž umožňovala řadu inovativních technických řešení, které se následně přenesly i do prvních modelů Lancerů Evolution.
Jung dorazil do Plzně oděn do stylové dobové košile, opatřené výsostnými znaky týmu Mitsubishi Ralliart Germany. Sběratelé memorabilií by si tento jedinečný kus textilie jistě zapsali do svých seznamů s názvem “Musím mít”.
Ona vůbec měla německá odnož Ralliartu v depozitu Inveltu silné zastoupení. Svého někdejšího šéfa doprovodila i dvojice pilotů.
Erwin Weber
Ve své kariéře prošel fabrickými týmy Opel, Toyota a Volkswagen. Jak vzpomněl, s Volkswagenem Golf II GTi absolvoval v roce 1988 mladoboleslavskou Rallye Bohemia. Nadplán, na pozvání pořadatele. Přijel, viděl a zvítězil.
V Československu se znovu objevil už jako plnohodnotný člen týmu Ralliart Germany v sezóně 1992. S Galantem VR-4 v tom roce bojoval o evropský titul. Barum rallye, která disponovala koeficientem 10, vyhrál a odvezl si domů slušnou porci bodů. Také díky zlínskému triumfu mohl na konci roku slavit titul mistra Evropy.
Bylo mi tenkrát jedenáct, když jsme při cestování mezi rychlostními zkouškami Barumky narazili na vizovickém náměstí na servisní stání Ralliartu. Krásná doba, kdy se šroubovalo u krajnice na přejezdech mezi erzetami. Spolu s mechaniky jsme čekali na příjezd ”jejich” auta. Pak to přišlo. K dodávce se přiřítila téměř kosmická “áčková” technika, ještě pořádně rozfajrovaná z nedaleké zádveřické rychlostky. Ne, ono vesmírné označení není přehnané. Musíme vzít v potaz, že jsme se tehdy na závody přemisťovali různými socialistickými evolucemi Škodovek či Žigulíků. Ti šťastnější pak Fiaty Uno nebo Regata, s milionem kilometrů “na hrbu”. Špičkový speciál, špičková posádka, špičková práce mechaniků. Díky Vánocům v Inveltu jsem mohl opět naživo vidět lehce “krabicoidní” Galant v livreji, která mi jako jinochovi ulpěla v paměti.
Troufnu si tvrdit, že většina českých fanoušků má však Erwina Webera spojeného s jeho angažmá v továrním týmu Seat. S jedovatě limetkovým Seatem Ibiza Kit Car byl totiž v kategorii Formule 2 urputným soupeřem mladoboleslavských kitových Felicií.
Zajímavostí je, že na počátku roku 1992 se Weber zúčastnil dálkové soutěže Rallye Paříž-Kapské město. Za volantem Mitsubishi Pajero a s dvorním spolujezdcem Manfredem Hiemerem po boku, dojel do cíle v kategorii automobilů na skvělém druhém místě.
UWE NITTEL
S automobilovými soutěžemi začal koketovat v roce 1989. Přes vozy Opel, Ford a Toyota, jenž provozoval v soukromým týmech, se v sezoně 1996 stal oficiálním pilotem německého Ralliartu. Nejprve závodil s Lancerem EVO III skupiny N, rok na to s “áčkem” Evolution 3 a v sezoně 1998 s modelem Carisma GT Evo IV, postaveným dle regulí skupiny A.
V posádce se sympatickou Christinou Thörner dosáhl největších úspěchů ve své kariéře. Například v sezoně ´96 se stali vícemistry světa ve skupině N. Nittel zavzpomínal, jak dramatický byl přechod z aut skupiny N do nejmodernějších “áček”. Více to jelo, daleko lépe brzdilo a celkově se musel jako jezdec naučit chovat k této technice agresivněji.
Z análů rallysportu se v rámci talk show alespoň na chvíli vytáhly zpět na denní světlo vzpomínky na jeho starty s Fricker Mercedesem-Benz 190E 2.3 16V. Agregát specifikace DTM, zadní náhon a nízká hmotnost = vysoký faktor zábavnosti.
Já osobně jsem měl možnost vidět jeho brilantní jízdu s poměrně exotickou technikou na Rallylegend 2007 a 2008. Nazval bych jí “Zadokolkovou symfonií”.
Nittela bychom mohli označit za šoférského univerzála. Souběžně s účinkováním v rally se v letech 1992-2018 pravidelně účastnil 24 hodinového závodu na Nürburgringu. Dva roky vodil tahač v mistrovství Evropy trucků. A v roce 2015 se jako tovární jezdec Mercedesu zúčastnil slavného amerického závodu Pikes Peak. Překonal tehdy o více než dvě minuty tehdy platný rekord v kategorii dieselových aut.
Za oponou lesku
Hned vedle rozzářené dvorany rallyové slávy se nachází o poznání méně okázalý prostor. Pro lesk sbírky má však zásadní roli. Dal by se nazvat lázněmi pro vysloužilé soutěžní vozy. Každý z nových exponátů v něm absolvuje ozdravnou kůru. Ruce zkušených a šikovných mechaniků jej buď lehce pošimrají, nebo řádně promasírují. Záleží na tom, jak výrazné bojové šrámy si s sebou do Plzně přiveze.
V průběhu vánoční akce nebyla renovační dílna přístupná veřejnosti. Mnozí návštěvníci se proto snažili nahlížet do jejich útrob alespoň skrze malá okna v průmyslových vratech. Něco jako na tajňačku šmírovat přes díru v plotě vnadnou sousedku, která se v bikinách vystavuje u bazénu. “Néé, to neudělám, to je pod mou důstojnost,” říkal jsem si v duchu. “Nebo že by…” hlodal mi v hlavě červíček. Zrovna v tom okamžiku ale okolo mě procházel Jakub Jirovec. Jsem přistižen při nedokonaném činu! On mi však s úsměvem říká: “Pojď se podívat dovnitř, ty tomu rozumíš.” Nemusel mě dvakrát přemlouvat. Překročil jsem plastový řetěz a nenápadně vklouzl do plzeňské AREA 51.
Invelt AREA 51
Ocitl jsem se snad v království Malcolma Wilsona? Na sloupových zvedácích zřím renovačně rozpracovány hned tři Fordy Focus WRC. V jednom z rohů stojí opískovaná karoserie Sierry RS Cosworth 4×4, kterou někdy v dávnověku vodil v džínové livreji Boxy´s Robert Droogmans.
Hegemonii modrého oválu narušoval částečně rozebraný Citroën Xsara WRC a Toyota Celica ST165 skupiny A, jenž dovezla Mikaela Ericssona a Claese Billstama k druhému místu v Safari rally 1991. Dobrodružství na černém kontinentu je na japonském speciálu stále čitelné. Zatímco exteriér už prošel částečnou rekonstrukcí, z kokpitu by se dala stále vymést vrchovatá lopatka afrického písku.
Jsem šťasten, že jsem měl možnost navštívit malou, nenápadnou říši zázraků, ukrývající v sobě dřinu i práci snů v jednom balení.
Všichni přítomní ale přece jen dostali malou možnost nahlédnout pod pokličku renovací. Ve výstavní hale byl prezentován Ford Focus WRC ve stádiu částečné reinkarnace. Sněhobílá karoserie, stojící na kozách, osazená agregátem, transmisemi, přístrojovou deskou a panely s tlačítky a přepínači. Už jen pohled na elektrickou kabeláž jasně naznačil, jak sofitstikovanými stroji vozy WRC z přelomu století byly.
Rozhovory z gauče
Dvouhodinová talkshow se stala třešničkou na dortu Rally Vánoc v Inveltu. Vzpomínalo se na staré časy a řešily se také věci budoucí. Mravenec je zkušený speaker, přítomný překladatel by měl zase dostat medaili za hrdinství. Často obsáhlé odpovědi hostů, které následně prezentoval v českém jazyce, si totiž musel zapisovat rychlostí vozů skupiny B.
Pan domácí
Jiří Jirovec alias Big boss, jak ho pojmenoval signor Galli, se v průběhu podvečera věnoval především VIP hostům. Syn Jakub však měl prostor odpovídat na otázky širší veřejnosti. Troufnu si neskromně tvrdit, že se v historii rallysportu poměrně obstojně orientuji. Držet však krok s Kubovými znalostmi techniky je velmi složité a občas klopýtám.
Na rozdíl ode mě ví, kam si zavolat o repasovaný agregát do jedničkového Focuse WRC. Naprosto přesně popíše, kde lze v “béčkové” er es dvoustovce za jízdy nahmatat potenciometr, kterým se dá “nahonit” tlak do turbodmychadla. A nakonec objasní, jak pracné je dohledávat všechna umístění samolepek s logy sponzorů na jednotlivých speciálech. Detaily, které dotváří celek. Jeden by nevěřil, jaké schovky dokázali designéři pro nálepky nacházet.
Už na první pohled je viditelné, že práce je pro něj zábavou. A splněným snem. Snem, který sdílí se svým otcem.
Žít svůj sen
Na začátku většiny velkých věcí stojí sen. A také touha a píle. Potom už stačí mít tah na branku a najít stejně nadšené a zapálené spolupracovníky, aby do sebe jednotlivé dílky puzzle co nejlépe zapadly. Tak, jako v plzeňském Inveltu.
Pokud by měl nějaký nestřídmý somnambul touhu sestavit kolekci všech ikonických soutěžních vozů, které kdy brázdily tratě erzet, vznikla by zřejmě z hal nutných pro ukrytí těchto pokladů v Plzni celá nová čtvrť. A taky by se člověk musel narodit finančně zaopatřený. Kupříkladu jako Bill Gates, jak vtipně poznamenal náš hostitel.
Přesto je už teď Invelt Collection pro opravdové fanoušky rallysportu dechberoucí sbírkou. Obsahuje mnohé vzácné exempláře, vyskytující se dnes v celosvětovém měřítku pouze v jednotkách kusů. A sběratelský entuziasmus Jiřího Jirovce rozhodně neopouští. Vrabci si aktuálně cvrlikají něco o Escortu WRC.
Cukrátka pro dospěláky
Nejsem motoristický novinář. Sám sebe považuji za pouhého nadšence, inhalujícího v nepravidelných dávkách střípky z rallyové historie. Troufnu si tvrdit, že za mnoho let, kdy se pohybuji v okolí rychlostních zkoušek, jsem zažil už téměř vše. Čím dál složitěji se mi hledají věci, kterými mě dokáže rallysport nadchnout. Podobné pohledy za oponu, jako v případě návštěvy Invelt Collection, mě však nikdy nepřestanou nabíjet pozitivními pocity a inspirací. Pohybovat se mezi nádhernou historickou technikou, doplněnou účastí hvězd rallysportu, pro mě nikdy nebude ztraceným časem. Témat, která by se dala na jednotlivé kusy sbírky aplikovat, je obrovská spousta. Proto nepřestanu doufat, že má premiérová prosincová návštěva v Plzni nebyla zároveň derniérou.
Jak jsme se Zdeňkem Weiserem shodli, jako malí kluci jsme si přáli být na noc uzamčení v cukrárně. Teď si dokážeme dost dobře vysnít spacákovou noc mezi “Áčky” či “WRCy”. V plzeňské cukrárně pro dospěláky.
Fotogalerie Invelt Collection / prosinec 2023
