“V průběhu tréninku na Rally 1000 jezer v roce 1985 jsem měl možnost chvíli sedět na sedadle spolujezdce v Audi Quattro vedle Hannu Mikkoly. I když jsem věděl, že Hannu má nedaleko svoji chatu a cestu, po které jsme jeli, zná téměř nazpaměť, byl jsem svezením s ním naprosto ohromen. Obrovská rychlost v kombinaci s naprosto precizně zvolenou jízdní stopou… Říkal jsem si tehdy: “Ku*va, naučím se někdy taky takhle řídit?” – Juha Kankkunen – čtyřnásobný mistr světa v rally
Kdo dokáže zkrotit lva?
Rok 1985. Poslední srpnový víkend. Finsko. Jede se Rally tisíce jezer. Timo Salonen s Peugeotem hodlá na domácí soutěži znovu zaútočit na nejvyšší příčky. Sebevědomí mu rozhodně nechybí. Baculatý Fin vede tabulku šampionátu jezdců o čtyřicet osm bodů před druhým Stigem Blomqvistem. Letos je téměř k neporažení.
Dominance Peugeotu dělá vrásky všem jeho soupeřům, Audi nevyjímaje.
Quattro S1 E2 – německý Fénix
Německý tým představil na předcházející Rallye Argentina vylepšený speciál Sport Quattro s dovětkem E2. Prezentaci potenciálu inovované „bestie“ z dílny čtyř kruhů však ukončila porucha. Skutečným prubířským kamenem se tak stanou až extrémně rychlé finské šotoliny.
Jedničkou týmu je Blomqvist. Röhrl nepřijel, nemá finské tratě s jejich skoky rád. “Kdybych se chtěl vznášet, stal bych se pilotem letadla”, říká s notnou dávkou ironie v hlase. Za dlouhána z Řezna tak zaskočí domácí Hannu Mikkola. Mistr světa z roku 1983 vyhrál v zemi nespočtu jezer sedmkrát. V zákulisí se o něm právem mluví jako o černém koni soutěže.
Hannu Mikkola & Arne Hertz
Argentinská premiéra dvojkové evoluce Quattra byla pro Audi mírným zklamáním. Blomqvist musel odstoupit pro poruchu motoru. Přesto v týmu panuje optimismus. Věří, že našli dostatečně účinnou zbraň pro obrazné sestřelení Peugeotu 205 T16 E2 z čelních příček výsledkových listin. Mají k dispozici majestátní výkon motoru, rozložení hmotnosti auta se blíží poměru padesát na padesát a karoserie oblékla nový aerodynamický paket, který by mohl být zvláště ve Finsku výhodou.
Pane Mikkolo, co říkáte na „evo dvojku“?
Po shakedownu je Mikkola v obležení novinářů. Všechny zajímá jeho srovnání předchozího a nového modelu Quattra.
“Spoiler na předním nárazníku nám pomáhá zvýšit přítlak na přední nápravu a auto nemá při vysoké rychlosti tendenci ke zvedání se. Překvapilo mě, jak taková drobnost může výrazným způsobem zlepšit celkovou ovladatelnost vozu. Přivezli jsme si do Finska pro jistotu několik náhradních kusů pro případ, že by přišly k újmě. Ale při testech se nám zatím nic takového nestalo. I kdyby, jsou jednoduše vyměnitelné.
Pásy na předních blatnících usměrňují proudění vzduchu tam, kde ho nejvíc potřebujeme pro stabilizaci auta. V karoserii přibylo několik otvorů, které optimalizují přívod vzduchu k brzdám a motoru. Nejvýraznějším prvkem auta je zadní křídlo. Při rychlosti 160 km/h dokáže vytvořit přítlak až 200 kilogramů. To je, myslím, hodně.
Co říct k motoru? Je opravdu skvělý. Při aktuálních podmínkách z něj bez problémů dostaneme pět set koní. Pokud by se teplota vzduchu zvýšila o zhruba deset stupňů, klesli bychom na nějakých čtyři sta padesát. Maximální rychlost je kolem 220 km/h.”
Počasí, že by ani Fina nevyhnal…
Věčné téma soutěží – počasí. Hodinu před ostrým startem se z nebe začínají spouštět provazy vody. Trať se před očima rychle mění na bahnité kluziště se spoustou kaluží. První erzeta – test Laajavuori. Necelých čtyři a půl kilometru, které vám soutěž opravdu nevyhrají. Ztratit na nich ale můžete vše.
Mikkola jede naplno. Pět set metrů po startu přichází drobné zaváhání. Hannu v jedné ze zatáček šlape na brzdový pedál slaběji, než je v danou chvíli třeba. Už ví, že budou “dlouzí”. Audi sebou nekontrolovaně smýkne. Než se oba pasažéři nadějí, provede s nimi v blízké příkopě vpravdě akrobatický kousek. V bahnitém pangejtu a přilehlém porostu nechává finská posádka třicet vteřin a také zadní křídlo.
Nejsou sami, kdo tady zaznamenává potíže. Do cíle vložky přijíždí s blátem na “čumáku” auta také Toivonen nebo Grundel.
Ani bez křídla se nebál Mikkola létat
“Teprve po ztrátě zadního křídla jsem si uvědomil, jak moc je vlastně potřeba” – Hannu Mikkola
Není křídlo, není přítlak. “Es dvojka” je momentálně jen velmi těžko ovladatelná. Mikkola i přes tento hendikep zajíždí v následujících vložkách skvělé časy. Konečně přichází vymodlený servis. Mechanici mění pochroumaný díl a žlutou páskou provizorně látají zadní blatník. Konečně snad bude moci Quattro ukázat svoji sílu.
Stále platí, že dostatek lepící pásky opraví téměř vše
Nenastartuješ, nezávodíš!
Nový závodní den a bohužel nové potíže. Při odjezdu z “úpéčka” odmítá motor Quattra spolupracovat. Posádka a mechanici musí auto roztlačit. Nakonec se přece jen ozve zlověstné brumlání vysoko karátového pětiválce.
Třiceti vteřinová “pentle” za opožděný start nepotěší. A to ještě zmatkují organizátoři, když k “třicítce” naloží Finovi další minutu. Cože?? Vedení týmu si nevysvětlitelný postih nenechává líbit a podává protest. U zeleného stolu slaví úspěch. Šedesát vteřin je pryč, ale předchozích třicet už Mikkolovi nikdo neodpáře i přesto, že nastalý problém jde opět na vrub pořadatelům. Včera večer umývali všechna soutěžní auta vysokotlakými vodními čističi. U Audi se pod tlakem hnaná tekutina evidentně dostala tam, kam neměla.
Zpět do bitevní vřavy. Byrokratické potíže jsou zažehnány a Mikkola s Hertzem se vydávají na lov soupeřů. Erzeta Ruuhimaki se nese ve znamení jejich zběsilého návratu. Přestává pršet a Audi hustými finskými lesy doslova letí. Mikkola vyhrává Jouhtikylu a následné Kalliokoski s průměrem 123 km/h.
Kdo brzdí, prohrává?
U Audi se však začíná projevovat chronický problém s přehříváním brzd. Od kol se valí namodralá pára. Je to důsledek působení systému přímého vstřikování vody na brzdové kotouče. Pomáhá extrémně namáhané brzdy chladit. V krajním případě však může dojít kvůli působení vody k prasknutí rozpáleného kotouče a následné devastaci brzdového třmenu. Aby toho nebylo málo, ukazuje se, že pro dlouhé vložky není zásobník na vodu dostatečně objemný. Po pár kilometrech je Audi na suchu a posádka se musí se spoléhat na to, že brzdy dokáže uchladit proudící vzduch.
Navzdory vadnoucím brzdám se Mikkola přibližuje čelu pelotonu. Polední přestávku tráví na čtvrtém místě absolutně, minutu za vedoucím Salonenem. Zbývá však ještě 31 erzet a stát se může cokoliv.
Po superspeciálce Harju v centru Jyväskylä je finská dvojice třetí. Na druhého Markku Aléna jí chybí patnáct vteřin.
Divácká superspeciálka Harju v centru Jyväskylä
Štěstí se k nim ale znovu otáčí zády. Po kolikáté už? Na další RZ Poykky atakují pravou zadní částí vozu hromadu klád a poškozují zavěšení kola.
V následujícím flexi servisu mechanici dokáží svízel vyřešit. Bedna s titanovými pružinami je již bohužel prázdná. Na řadu přichází klasické, ocelové. Dalším, avšak závažnějším problémem, je nález úniku oleje z motoru. Na hlubší rozbor však není dostatek času. V rychlosti se dolévá mazlavá náplň a Audi musí zpět na trať. I tak se oprava poněkud protahuje a Mikkola “chytá do časovky”. Vydrží Audi až do cíle?
Jak pan Mikkola spěchal na Ouninpohje
Už teď je jasné, že osmé vítězství na finských tratích si 43letý Hannu do tabulky svých úspěchů nezapíše. Nemíní se však vzdát.
Před sebou má v pořadí dvacátou čtvrtou rychlostní zkoušku s názvem „Ouninpohja“. Erzetu plnou superlativů. Nejrychlejší, nejtěžší, nejlepší. Milovaná i nenáviděná. Svého koně si podle ní pojmenoval legendární Colin McRae.
“Jízda na Ouninpohje vyžaduje neuvěřitelnou odvahu a velké srdce.” – Hannu Mikkola
Před startem se Hannu rozhoduje, že s notně potlučeným Quattrem předvede fanouškům pořádnou show. Už nemá co ztratit.
Výsledkem jeho spanilé jízdy je nový rekord na nejslavnější erzetě rally a možná také celého šampionátu. 11 minut a 35 sekund. Průměrná rychlost 127,32 km/h. Oproti roku 1983, kdy zde startoval ještě s klasickým Quattrem, nadělil sám sobě více než minutu. Na ikonickém skoku u žlutého domu je mu naměřena aktuální rychlost 212 km/h.
“Tuto erzetu si budu pamatovat nadosmrti. V záchvatu vzteku díky všem předchozím problémům jsem si řekl, že s Audi pojedu na maximu mých možností. Měl jsem k dispozici obrovský výkon a stejně velká křídla. Čím rychleji jste s Quattrem jeli, tím silněji jste byli připoutání k zemi. Zdálo se mi, že neexistuje žádný limit, kterého by Audi neumělo dosáhnout. Víte, poprvé v mé kariéře jsem cítil, že nesedím uvnitř auta, ale odněkud zvenčí se dívám, kam jede. Podobný pocit prý mívají piloti stíhaček”, vyjádřil se později Mikkola.
“Vzpomínám si, jak se mu po projetí cílem erzety kouřilo z hlavy” – spolujezdec Arne Hertz o Hannu Mikkolovi.
Z Mikkolova Quattra se však stává čím dal větší “olejnička”. Zlověstný bílý kouř, který levituje ve vzduchu po jeho průjezdu, není živou reklamou na cigaretového sponzora „HB“. To se jen pomalu, ale jistě, odebírá do věčných lovišť „pětihrnek“ německého raketoplánu. Fin vyhrává ještě 25. vložku, ale v jejím cíli odevzdává mitfára Hertz jízdní výkaz.
Nepravidelně běžící agregát Audi Quattro S1 E2 svým kovově znějícím hlasem oznamuje všem přítomným smutný verdikt: “Končíme…”
Epilog
Hannu Mikkolu jsem měl tu čest potkat na několika akcích s tématem “legendy rally”. Německé město Daun a Eifel Rallye Festival 2015. Na fanoušky hojně navštěvované “Der Autogrammstunde” jsem cvaknul portrét, ke kterému se dodnes rád vracím.
Hannu tiše a nehnutě několik desítek sekund nahlížel do memorabilie, která mu byla předložena k signování. Až doma, po digitálním vyvolání snímku jsem postřehl, že se v Mikkolových slunečních brýlích zrcadlí stránka z knihy, na které je zobrazen jeho portrét z mládí. Svým zasněným pohledem jako by se v myšlenkách vracel o mnoho a mnoho let zpět. Do doby, kdy projížděl životem s plynovým pedálem až na podlaze.
Hannu Mikkola
Při rozhovorech mluvil tichým a poklidným hlasem. Snažil se nevybočovat z řady. Své okolí oblažoval nesmělým, ale potutelným úsměvem. Hvězda bez hvězdných manýrů, avšak skutečný král Ouninpohje!
Malíř slov & živoucí fotopast. Přiznaný fanoušek italské Lancie a vyznavač kultu skupiny B. Milovník časů, kdy startovní čísla poctivě okupovala celé přední dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!