Finská rally je konečně tady! Předehru před pořádným závoděním v nekonečných finských lesích obstaral ve středečním podvečeru slavnostní start v blízkosti přístavu, na dohled servisní zóny (pokračování prvního dílu).
WRC SECTO RALLY FINLAND 2023 ZAČÍNÁ
Čtvrteční ráno se neslo ve znamení shakedownu. Jeho prostřední, nejvíce atraktivní pasáž, se ovšem ukázala také nejhůře dostupnou. Za dlouhou procházku ale zážitek jednoznačně stál.
Večerní čas přináší také první práci pro časoměřiče. Rally začíná na tradiční městské speciálce. Do ní startují nejdříve posádky s nejnižšími startovními čísly. Po „WRCech“ nastává situace známá ze zlínského autobusáku. Hromadný úprk fanoušků možná někde způsobil kolony, já jsem se jim však s notnou dávkou štěstí vyhnul.
Bombarďák Jari-Matti Latvala…
…a Juho Hänninen jako spolujezdec. Dva bývalí tovární piloti v jednom autě. Jari-Matti si jako náhradní start za nepovedenou Švédskou rally 2020 vybral právě letos na své domácí půdě. Pro mě příjemné překvapení a největší lákadlo z celé startovní listiny. Zájem fanoušků a médií, úsměvy na tváři jezdce i spolujezdce, celkově páté místo v cíli. Povedený víkend pro velezkušenou dvojici.
Páteční pohroma favoritů a velké nasazení od “Vetomies”
V pátek ráno si vybírám až poslední rychlostku v sekci. Bylo mi jasné, že se na předchozích třech eRZetách budou dít první zásadní věci. Ovšem skutečnost, že ke mně nedojedou oba Fordy nejvyšší kategorie, mě opravdu zaskočila. Navíc pár kilometrů před mou pozicí u trati odstoupil po havárii Esapekka Lappi. A odpoledne ze stejného důvodu končí také průběžný lídr Kalle Rovanperä. První závodní den a čtyři WRCa byla out.
I přes výpadky favoritů je mnou vybrané místo stále dostatečně výživné. Skvěle zde funguje přítlak spoilerů vozů kategorie Rally1 a umožňuje jim až neuvěřitelně rychlé průjezdy.
Ke sledování průjezdů vozů z konce startovního pole se přesouvám směrem k cíli. Tady se nachází velké divácké místo, s pěkným pravolevým esíčkem, které dle videí z menších finských závodů slibuje atraktivní průjezdy. Mohutné brždění, dlouhá pravá zatáčka, přehoz auta do dlouhé levé přes mírný horizont a fofrem do cíle.
Jsem sotva na dohled, ale už se k mým uším nese aplaus a skandování publika. Několik nadšenců odklízí trosky před pár okamžiky chybující Fiesty a ostatní jim při tom hlasitě fandí. Než se naději, jsem svědkem krizovky jednoho z Japonců, který po urputném pokusu o zastavení stejně nakonec atakuje příkopu. Vždy připraveni finští fanoušci se už už natahují po lanech a skoro vybíhají tahat auto. Pro tentokrát však není jejich sil třeba. Pilot Renaultu si dokázal poradit sám. To stěžejní, proč jsem tady, má však teprve přijít.
Na řadě jsou “Vetomies”. Jedná se o národní závod, vložený mezi průjezdy světové špičky. Je vypsán pro posádky s technikou, splňující pouze finské technické regule. V letošním roce je rozložen do dvou dnů. Více než 80 posádek na startu je zárukou parádní podívané.
Před startem přichází silný liják, který ještě krotí tempo prvních posádek na trati. Postupně se však vyčasuje, voda z kolejí mizí a průjezdy nabírají na důrazu. Nejlepší smyky předvádí zadokolky, pro které je toto místo jako dělané.
Wales nebo Finsko?
Je odpoledne. Budu přejíždět na jiné místo? Kdepak. Stačí mi přejít kousek dál po trati erzety. Už s předstihem jsem si vybral úsek s levou zatáčkou a hlubokým katem. Na něj navazuje pravá zatáčka, opět s katem a nerovnostmi na vnitřku. Pomalu vysychající rozblácená šotolina, na finské poměry úzká cesta, zatažené počasí a vlajka Walesu u trati mě chvílemi v myšlenkách přenáší ze Skandinávie na Britské ostrovy.
Přijíždí první auto a mimo maximálního nasazení přichází také sprška drobných kamínků. S každým dalším autem se však člověk stává vůči létající šotolině imunním.
Tradiční Päijälä a opět Vetomies
Sobotní den začíná střelbou na jistotu. Oba body mého zájmu mám osobně vybraná z předchozího týdne. Ráno volím rychlý skok krátce po startu erzety na okraji lesa. Po něm následuje, již v otevřeném prostoru, rychlá kombinace pravé a levé zatáčky.
Nakonec se zde skáče méně, než jsem předpokládal. Rychlé zatáčky jsou ale dostatečně atraktivní, takže nemohu být zklamán. Navíc je zde jen minimum lidí a pořadatel nás má vcelku “na salámu”. Na Vetomies se přesouvám blíže k autu do míst, kde dle videí z YT v minulosti skončil závod pro nejednu posádku. Dlouhá pravá zatáčka, která za menším horizontem utahuje. A skvělé průjezdy napříč celým polem národní soutěže kvalitu místa potvrzují!
Další trojitý skok. Není to už nuda?
Na sobotní odpoledne vybírám úsek na RZ Rapsula, který byl dlouho součástí legendární Ouninpohjy. Dlouhý sešup, zakončený levou zatáčkou proti kopci. Hlavní tahák lokace se nachází v druhé polovině sjezdu, těsně před kritickým brzdným bodem. Počítám skoky – jeden, dva, tři… a největší z nich rovnou do mírné zatáčky!
Oproti minulým letům je letos nově část lesa v okolí tratě vykácena. Vzniklo tak více místa pro diváky. Místenky na nejlepší divácké fleky na mezi u třetího skoku jsou však již dávno rozebrána. Nevadí! I tak je to úžasné adrenalinové místo se skvělými průjezdy.
Velké finále u lyžařského areálu
V neděli padá volba na oba průjezdy eRZety, která se honosí hodností “Power stage”. Po startu přichází nejdříve ve Finské rally nikdy nepoužitý úsek, který navazuje na již známé pasáže. Konec vložky obstarává prudký sjezd do cíle, skrze lyžařský areál “Himos! “Padák” však svou úzkou, strmou cestou odpovídá spíše Sardinii, než Finsku. Pro posádky pořádná výzva, po třech dnech strávených na širokých šotolinách. Nedaleko cílové fotobuňky je umístěno nezbytné přeskupení. Vše mám téměř na dosah ruky, včetně velkého parkoviště, vhodného k přespání. Překvapuje mě, že na okolních parkovištích nikdo nevybírá poplatek za odstavení přemisťovadla.
Ráno volím ke sledování svým charakterem typické finské místo. Kvalitní široká cesta vedoucí lesem, s mírným nadnesením v jejím nejvyšším bodě. Mohu zde pohodlně sledovat rozdílné styly průjezdu zatáčkou po rychlém příletu.
Bohužel, možnosti stání zde nejsou pro diváka příliš přívětivé. Dá se říci, že se jedná o jediné místo, které mě s ohledem na sledovací úhel za celý můj finský roadtrip zklamalo.
Přichází závěrečná Power stage. V prudkém sjezdu bohužel není na trať rychlostní zkoušky dobrý výhled. Promotér okolo rozmístil přehršel reklamních bannerů a rozestavěl televizní kamery.
Beru proto zavděk “jen” diváckým místem. Nabízí dlouhý výhled. V ranním průjezdu zde měl krizi Teemu Suninen. Souboj o pódium, který svádí právě on a Takamoto Katsuta, je ozdobou nejen neděle, ale také celé rally. Štěstí se ve vyhroceném duelu nakonec usmálo na pilota Toyoty.
Stejně, jako na dalších místech, jsem i tady nadšený z průjezdů „erpětek“. Pilotům sice nechybí nasazení, i přesto je poměrně znatelný rozdíl mezi stroji kategorie Rally2 a královské třídy Rally1.
Špička startovní listiny projela a do pohybu se dala masa fanoušků. Přesouvají se na parkoviště a posléze ucpávají všechny výjezdy z něj. Já zůstávám u tratě téměř do posledního auta. Procházím všechna dostupná zákoutí diváckého místa a hledám nové fotopohledy. Nějak se mi nechce vracet z finského snu do reality každodenního života.
ZPĚT DO KRUTÉ REALITY
Nakonec se i já odeberu do pohodlí hotelového pokoje, kde v poloze ležmo vstřebávám všechny zážitky. Ráno mě čeká přesun na trajekt a pak dlouhá cesta do mé domoviny. Baltské moře stíháme přeplout jen pár chvil před přicházející bouří, která solidně bičuje vodní plochu i pevninu. Domů dorazím až ve středu před polednem. Po debordelizaci auta začíná probírání se hromadou fotek. A také přípravy na blížící se “Barumku”.
SUMA SUMÁRUM
Ptáte se, jestli celý můj osamělý roadtrip stál za to? Samozřejmě, že ANO! Necháme chvíli mluvit čísla. V průběhu 15 dní jsem ujel 5.339 kilometrů. Shlédnul jsem 10 rychlostních zkoušek a 2 shakedowny. Okolo tratí jsem nachodil více než 50 kilomerů. A dalších 23 kiláků ve finské přírodě.
Jakýkoliv závod WRC je fajn, ale mistrovství světa ve Finsku je pro mě něco více! Zkrátka „More than a Rally“, jak zní slogan zdejších pořadatelů. Mezi tisíci jezery na člověka dýchne velký kus historie rallysportu, do které zdejší hluboké lesy, nesčetné množství skoků a rychlá šotolina nesmazatelně patří. Lidé tu zkrátka pro závody žijí bez ohledu na to, zda se jedná o regionální nebo světový závod. Asi to chci zažít ještě jednou. Nebo dvakrát…?
Tak zase někdy, SUOMI!
