Rallye de Portugal – Vinho do Porto 1993 vyhrála posádka Francois Delecour a Daniel Grataloup, startující s vozem Ford Escort RS Cosworth skupiny A. Strohá informace, která dokázala bez problémů zapadnout mezi desítky jiných zpráv a zmínek v pondělních vydáních světových periodik. A přesto byl anglicko-francouzský úspěch něčím nevšední.
TUPLOVANÝ TRIUMF
V úvodní Rallye Monte Carlo uniklo Delecourovi vítězství až těsně před jejím koncem. Zmrzlé Švédské rally se tým z Borehamu nezúčastnil. Chuť si oba jmenovaní spravili až v Portugalsku.
Pro stále ještě novotou vonící model Escort RS Cosworth se jednalo o premiérové vítězství. Stejně tak pro jeho pilota, Francouze Delecoura, který dokázal zvítězit v absolutním pořadí vůbec poprvé ve své kariéře. Může se to zdát s podivem, jelikož už měl v té době za sebou účast v mnoha soutěžích nejen mistrovství světa, ale také regionálních šampionátů.
Pro značku Ford se stal portugalský primát triumfálním návratem na absolutní vrchol po dlouhých pěti letech. Výrazný úspěch umocnila druhá příčka italské dvojice Biasion-Siviero, jedoucí taktéž s Escortem.
Z KLUBOVÉ AKCE NA VÝSLUNÍ WRC
Je všeobecně málo známým faktem, že portugalská rally učinila své první kroky jako uzavřený závod, určený výhradně pro zaměstnance letecké společnosti TAP. Až po šesti úspěšných ročnících jej prezident TAP, inženýr Vaz Guedes, otevřel všem zájemcům a zároveň vyslal do mezinárodních vod. Psal se rok 1967.
Zrodila se Rally Internacional TAP, s Alfrédem Cesarem Torresem jako vedoucí postavou celého organizačního týmu. Byl to on, který dokázal o šest let později protlačit portugalskou soutěž do nejvyšší rallyové ligy.
Už po prvních dvou světových ročnících se změnil hlavní pořadatel a také stěžejní sponzor. Za přípravou akce stál nově Automovél Club de Portugal a nejvýznamnějším mecenášem a podporovatelem Instituto do Vinho do Porto. K názvu rally přirozeně přiskočil dovětek “Vinho do Porto”. Kooperace mezi oběma partnery zůstala neměnná dalších devatenáct let.
TRAGICKÉ MEMENTO
Pokud bych chtěl mluvit o jednom z typických znaků portugalské soutěže, zmíním především neukázněné diváky. Obrovské masy zfanatizovaných fanoušků obklopovaly její tratě ve smrtelné blízkosti téměř od jejího zrodu. Bylo až s podivem, že se soutěži vyhýbaly tragické nehody.
Štěstí se unavilo až v roce 1986. Po havárii domácího pilota Santose s Fordem RS200 skupiny B, který po jezdecké chybě v plné rychlosti atakoval dav lidí, zemřeli tři diváci a dalších třicet bylo zraněno. Tovární týmy okamžitě odvolaly ze soutěže všechny své posádky a zároveň se rozhořela vášnivá debata na téma bezpečnosti automobilových soutěží. Santosův incident započal strmý pád skupiny B směrem do propadliště dějin. (článek „Damoklův meč nad skupinou B“)
V roce 1987, první sezóně bez “béčkových” monster, došlo k další nepříjemné nehodě, při které naštěstí nepřišel nikdo o život. Trvalo ještě mnoho let, než se divocí fanoušci proměnili v relativně spořádané diváky.
TER-MIX ANEB SMĚS POVRCHů
Trať ročníku 1993 obsahovala úctihodných 38 rychlostních zkoušek, rozložených do čtyřech závodních dnů. Portugalská rally si i nadále zachovávala svoji jedinečnost v mixu povrchů úseků jednotlivých erzet. Jedna část akce se odjela na kvalitních asfaltových cestách, druhá na šotolině.
Pro významné týmy to opětovně znamenalo logistickou výzvu a v ruku v ruce s tím zvýšené náklady. Musely s sebou přivézt dvě specifikace podvozků, převodovek, obutí i dalších komponentů.
POHLED DO STARTOVKY
Zatímco do Švédské rally odstartovala Toyota hned se čtyřmi speciály, v Portugalsku absentovala. Získaný časový prostor se tým rozhodl raději věnovat pečlivé přípravě na nadcházející Safari rally.
I přesto byla konkurence našlapaná.
Ford nominoval Delecoura a Biasiona. Britský Prodrive, vedený někdejším mitfárou Davidem Richardsem, posadil do Subaru Legacy Colina McRae s Derekem Ringerem a Markku Aléna s Ilkkou Kivimäkim.
Další japonskou automobilkou, která realizovala své sportovní plány skrze evropskou pobočku, bylo Mitsubishi. Německý Ralliart, kterému šéfoval bývalý “fára” Andrew Cowan, přivezl dva Lancery Evolution s posádkami Schwarz/Grist a Eriksson/Parmander.
Italský Jolly Club pokračoval s “továrními” Lanciemi Delta Integrale a dvojicemi Sainz/Moya a Aghini/Farnocchia. Druhá italská skvadra, Astra Team, připravil duo “integrálek” pro Alexe Fioria a Jorge Recaldeho.
“Předohraby a eNka”
Ve dvoukolkách jsme našli mladoboleslavské Škody Favorit , které sedlali Sibera s Grossem a Triner s Klímou.
Jejich nejvýznamnějším konkurentem byl Opel Team Belgium, který disponoval Opelem Astra GS (postaveným v britském MSD) a zkušenou dvojicí Thiry/Prévot. Papírový favorit Thiry zvítězil. Sibera dokončil na druhém místě a Triner havaroval.
Ve skupině N chyběl na startu favorizovaný Nissan Sunny GTI-R Grégoire de Meviuse. Vítězství ukořistila posádka Alessandro Fassina/Luigi Pirollo s Mazdou Familia GT-R. Jejich největší konkurent Mohammed Bin Sulayem odstoupil po poruše řízení. Ručník do ringu hodil také Carlos Menem, když jej s kouřovou pompou opustilo turbodmychadlo Lancie týmu TopRun
SRÁŽKA S LETADLEM
První soutěžák ještě ani nestačil opustit startovní rampu a u Subaru už hlásili první problém. Jeden z místních pilotů řádně nezatáhl ruční brzdu u svého soukromého auta. To sjelo ze svahu a narazilo do týmového vrtulníku. Škody byly naštěstí pouze kosmetické.
A FRČÍME!
První etapa odstartovala ve středu v 7:30 hodin. Už v úvodní erzetě to Alén chvíli “hrnul škarpou”, kde o velký kámen ukončil život zadní poloosy. Schwarz dokulhal do cíle jen “po třech”. Levé zadní kolo, včetně části závěsu, zůstalo osamoceně ležet někde na trati. Výbušnou chvíli si vybral jeden z exemplářů italské automobilky. U Recaldeho Lancie doslova explodoval motor.
Nejrychlejší časy si v prvních třech vložkách připsal Delecour. Nezabránil mu v tom ani vypadávající signál interkomu či přetržený řemen alternátoru.
Kuriózní problém si přivodil Colin McRae. Při odjezdu ze servisu “odrovnal” pravou zadní poloosu, když si nanečisto zkoušel ostrý start do erzety. Legacy tím proměnil pouze do verze “předohrab”.
Černé, kulaté a nespolehlivé
Ve čtvrté rychlostní zkoušce se Delecour díky defektu propadl na druhé místo za Biasiona. V páté vložce pro změnu “píchnul” Ital a Francouz byl rázem zpět na špici. Další smůlu si vybral McRae, když prorazil obě přední kola. Do cíle erzety dorazil, ale dvojitý defekt znamenal propad až na třináctou příčku.
Problémy s pneumatikami nezřídka promlouvaly do výsledků portugalské soutěže ročníku 1993. S předsezónní změnou pravidel totiž nebylo možné přezouvat tak často, jako dříve. Mezi erzetami proto mohli být fanoušci často svědky aktu, při kterém posádky kvapně přehazovaly zadní kola za přední, popřípadě rovnou nasazovaly zatím panensky čisté rezervy.
Výrobci pneumatik měli řádně zamotané hlavy a bylo jasné, že musí neprodleně zapracovat na spolehlivosti svých černých kulatých produktů.
Před dvouhodinovou přestávkou v Arganilu stihl Biasiona další defekt. Alén se nemohl plně spolehnout na brzdy svého Subaru, když mu prasknul jeden z unavených kotoučů.
BENZÍNOVÁ LAPÁLIE
Velká “porucha” se zrodila chvíli před startem úvodní vložky druhé etapy. Technický delegát FISA zde zřídil kontrolní stanoviště pro odběr vzorků paliva z továrních vozů. Jednalo se o uznávaný postup v průběhu každé soutěže. Nikdy nebylo s předstihem oznámeno místo, na kterém se procedura odehraje.
Poté, co bylo odebráno palivo z Delecourova Escortu, došlo k závadě na ventilu nádrže. Tok benzínu se nedařilo zastavit. Těkavá látka skončila na kombinéze a botách pilota. Část se vylila přímo do auta a velké množství samozřejmě na vozovku. Francouz, omámen výpary, odmítl odstartovat do erzety. Technický pracovník FISA Gabriele Cadringher Delecourovi nařídil, aby přivolal své mechaniky k vyřešení technického problému. Jednalo se však o místo, kde se nesměly provádět žádné servisní úkony. Na týmovou dodávku se muselo čekat.
Uplynulo možná třicet minut, během kterých začala atmosféra mezi posádkami, manažery týmů i diváky houstnout. Nakonec přece jen servisní dodávka týmu Ford dorazila a únik paliva se podařilo zastavit.
To už ale začalo několik soutěžících protestovat, že projeli benzínovou louží a znehodnotili si své pneumatiky. Odmítali odstartovat do vložky. A měli pravdu. Jiní zase spílali FISA, že odběrové místo zřídila tam, kde zároveň nebyl povolen servis, který by zajistil rychlé řešení podobných nepředvídatelných technických potíží.
Obvinění ze strany manažera Jolly Clubu by se dalo označit slovem “bizarní”. Slovně napadl techniky týmu Ford, že nedokázali zajistit 100% spolehlivost výpustného ventilu na nádrži Escortu.
Hoď kamenem, kdo jsi…
Rychlostní zkouška byla nakonec anulována a posádky ji absolvovaly volným průjezdem. Z následné schůzky činovníků vyplynulo, že časy z ní nebudou započítány do celkových výsledků, a to i přesto, že tři posádky ji projely v plném tempu. To se opět nelíbilo týmu Jolly, ale v dané situaci se opravdu jednalo o nejlepší možné řešení.
Mezi diváky to vřelo. Fanoušci házeli na trať vše, co jim přišlo pod ruku. Kameny, kusy větví, prázdné láhve či plechovky. Situace se stávala choulostivou.
Závodní auta se proplétala mezi všemi těmi odpadky, skoro jako při slalomu. Naštěstí nedošlo k žádnému vážnému incidentu a soutěž opětovně nabrala správné tempo.
ROZLADĚNÝ SAINZ
Před startem poslední vložky druhé etapy se objevil další problém. Tentokrát padala vina na pořadatele. Sainz se už s nasazenou helmou poutal do sedačky, když v tom si všiml, že ze startu odjíždí poslední pořadatelské auto, aby posvětilo připravenost celé erzety. Byl samozřejmě rozezlen a odmítl odstartovat tak blízko za bezpečnostním vozem.
Vedoucí RZ okamžitě volal vysílačkou do pořadatelského auta, ať v nejbližším možném místě okamžitě opustí trať. Tento pokyn se mu však vzápětí rozležel v hlavě a nově řidiče instruoval, aby raději pokračoval až do cíle. Nakonec si zřejmě nechtěl “vzít na triko”, že rychlostní zkouška nebude řádně zkontrolována. Zmatek nad zmatek.
Soutěž chytila další “sekeru.” První ostrý vůz se v závěrečném servisu objevil až o téměř dvě hodiny později, než bylo uvedeno v harmonogramu. Vedl Delecour, druhý Aghini ztrácel 38 vteřin. Na něj dotíral Sainz se ztrátou pouhých dvou sekund.
Dějství třetího dne
Soutěž se přesunula na šotolinu. Už na přejezdu na první ranní erzetu stihl havarovat Schwarz. Jeho Mitsubishi trefilo čelně strom. Posádka vyvázla bez zranění a spekulovalo se, že na vině byl některý z “unavených” komponentů, který po sebedestrukci v mžiku udělal vůz neovladatelným.
V druhé erzetě dne podržel Biason jeden ze skákacích horizontů více, než bylo záhodno. Následoval opravdu tvrdý dopad, při kterém na Escortu praskl chladič. Jako nepříjemný bonus si při doskoku Ital bolestivě pochroumal záda.
I přes všechny potíže se dokázal posunout na třetí místo. Nápomocen tomu byl i Sainz, který udělal jezdeckou chybu a musel se na trati složitě otáčet do správného směru jízdy.
McRae ztratil drahocenné vteřiny po vytočení ukázkových hodin. Erikssonova převodovka začala vydávat velmi nezdravé zvuky a řazení rychlostí se stávalo čím dál tím obtížnější. Netrvalo dlouho a pátý “kvalt” opustil kvílející skříň nadobro.
Na Mikiho Fordu mezitím proběhla výměna chladiče. Kapalina se ale nadále ztrácela. V další servisní zastávce mechanici zkontrolovali těsnost všech hadicových spojů. Žádný viditelný únik ovšem nebyl nalezen. Ani přehřívající se agregát, ani bolest zad nezabránila Biasionovi k posunu na druhé místo.
Kotrmelec nejen ve výsledcích
Sainz s Lancií na něj ztrácel necelých třicet vteřin. Toto umístění mu vydrželo do předposlední rychlostní zkoušky třetí etapy. V ní Španěl, v rychlé pravé zatáčce, chyboval a blízký břeh vyslal italský speciál do série přemetů. Posádka vyvázla nezraněna. Delta na tom byla o poznání hůře.
Incident dostal Jolly Club do defenzivy. Aghini měl nově za úkol neriskovat, dojet do cíle a zajistit italské skvadře alespoň nějaký bodový příděl.
Biasion jel na 100%,a to i přesto, že jeho Escort nadále ztrácel vodu z chladiče. Šofér ji musel doplňovat při každé vhodné příležitosti. Jak později Miki vysvětloval, cílem jeho maximálního nasazení nebylo dohnat a předstihnout kolegu Delecoura, ale zvýšit svůj náskok před Aghinim.
Jiskřivé okamžiky prožíval též Delecour. Zapalování Escortu se chvílemi chovalo nestandardním způsobem. Problém vyřešila až následná výměna svíček.
Nakonec si asi všichni hlasitě oddechli, když odkládali své speciály do parc fermé po konci třetí etapy. Delecour vedl, Biasion ztrácel 36 vteřin a třetí Aghini už více než minutu.
Týmová režie ve hře
Nocí se šířily nepotvrzené zprávy, že oba jezdci Fordu dostali jasné strategické příkazy pro čtvrtou, závěrečnou etapu. Dle týmového manažera jim však bylo pouze doporučeno, aby “dojeli bezpečně do cíle”, což by mohlo v překladu znamenat “udržujte si své pozice a vzájemně na sebe neútočte.”
Začátek posledního závodního dne nepřál spáčům. Startovalo se totiž už v půl páté ráno.
Dobitý Biasion a nedobíjející Delecour
Hlavním úkolem mechaniků týmu Ford se stala pravidelná kontrola přehřívajícího se agregátu Biasionova Escortu. Systém ventilátorů večer pro jistotu přepracovali tak, aby stále běžely na maximální výkon. Týmový lékař se mezitím staral o jezdcova “rozbitá” záda.
V jednu chvíli zatrnulo vedoucímu Delecourovi, když se na přístrojovce Escortu rozzářila kontrolka dobíjení. Naštěstí se mu podařilo dojet až do servisu, kde došlo k výměně stávkujícího alternátoru.
Aghini předvedl ukázněný výkon a třetí místo v cíli bylo alespoň malou náplastí na odpadnutí týmového parťáka Sainze. Ten už asi pomalu začínal litovat přestupu k Lancii, která pomalu, ale jistě ztrácela dech. A to Španěl ještě ani náhodou nemohl tušit, že na celou sezónu 1993 bude chtít po jejím skončení co nejrychleji zapomenout. (článek „Sainz & Lancia – sezóna 1993 jako černá můra“)
Čtvrté místo Aléna považovali v týmu Subaru za úspěch.
Zvláště poté, co divoký McRae hodil Legacy “na budku” a divákům trvalo dlouhých sedm minut, než jej zvládli vynést zpět na cestu. Do cíle Skot dorazil v sedmém nejrychlejším čase, avšak s propastnou ztrátou téměř sedmnácti minut na vítěze.
Král Francois I. Portský
Oslavy portugalského double Fordu se daly označit za opulentní. I přes mnohé problémy totiž do sebe vše konečně skvěle zapadlo. Borehamská skvadra disponovala vytouženou konkurenceschopnou technikou a spolupracovala s piloty, kteří jí dokázali beze zbytku využít. Po portugalském triumfu se Delecour vyhoupl do čela šampionátu jezdců. Záda mu v tabulce kryl parťák Biasion. V hodnocení poháru konstruktérů se Ford posunul na druhé místo, pouhé tři body za vedoucí Toyotu.
Na počítání zajíců ale bylo ještě příliš brzy. Sezóna mistrovství světa v rally 1993 teprve nabírala ty správné obrátky.
foto: archiv, sbírka podpisových karet Rallyecards.cz
