V souvislosti s náročným Monte Carlem jsme se zeptali pánů Václava Blahny a Pavla Schovánka na obtížnost rally v dobách jejich největší slávy.
Pavel Schovánek začíná vzpomínat
„V té době byly v rámci Poháru míru a přátelství opravdu velmi těžké soutěže. Myslím, že by snesly srovnání s mistrovství světa. Když si vzpomenu třeba na Rumunsko, nebo Bulharsko… tam se mi dvakrát stalo, že jsem závodní auto i řídil. Vyjeli jsme z Albeny a jeli tři sta kilometrů do vnitrozemí. Tam byly závody, načeš se jelo zase tři sta kilometrů zpátky. Vašek to tam tehdá odzávodil a povídá mi: „kašlu ti na to, dojeď to za mě. Však ty víš, kudy vede cesta“, vzpomíná Pavel Schovánek.
Václav Blahna dodává:
„Vzpomínáš,jak jsme jeli jednou z tréninku v noci? Dojeli jsme k železničnímu přejezdu, kde byly staženy závory -nějak delší dobu… Oba dva jsme tam usnuli a probudili jsme se až ráno, když nás objížděly náklaďáky. Fyzicky to bylo tehdy nepoměrně náročnější 🙂 . Zejména německé podniky byly stavěny tak, že jsme museli mít napsány i přejezdy.“
„Však ty jsi byl tehdá v Německu velmi populární,“ usmívá se Pavel Schovánek na Václava Blahnu. „Kolem tebe se tam točilo Němek.“ S lehkým úsměvem pan Blahna odpovídá: „Hlavně ta jedna, ta měla asi 150 kilo. Ale ta byla hrozná.“
Pavel Schovánek už s neskrývaným smíchem přidává: „Ještě relativně nedávno mě někde oslovila. Ona Vaška tehdá strašně milovala. Dokonce tak, že mu psala dopisy v češtině. Vzala slovník a celý dopis napsala v infinitivech 🙂 .“
Nutno dodat, že to byl přátelský vztah, který se nikdy nezvrhnul 🙂 .
