V archívu magazínu Rally jsme našli zajímavý článek z kategorie vážně – nevážně o výjezdu na Švédskou rally. Psal se rok 2003. Za Bozian stál na startovní čáře Roman Kresta s WRC od Peugeotu.
Cestu tímto směrem přímo zbožňuji, neboť i když je dlouhá a někdy i zpestřená sněžnou vánicí, je posádka donucena k jejímu přerušení a čtyřhodinovému odpočinku ve spacích kabinkách, hernách či prostorných barech trajektových lodí přepravní společnosti Scandlines. Právě tady nezasvěcený člověk jen žasne nad umem lidí, jakým stylem se přepravuje zboží nakoupené v bezcelních zónách do země sněhu a prohibice…Prostě hlavní přepravním artiklem po zmíněném alkoholu je určitě lepící páska, která zpevňuje obleky těžkooděnců. S úsměvným zážitkem jsme tak opustili přístavní město Trelleborg.
Letos nám matka příroda neuštědřila žádný políček v podobě vánice, takže po šestihodinové cestě plné klimbajících hlav jsme se ocitli ve vytouženém městě Karlstad. Naše oči s ranním rozbřeskem nabírají na síle a dychtivě hltají každý nápis, který nás nezadržitelně směřuje směrem na shakedown.
První upozornění, že se již opravdu nacházíme na území Švédska, přichází od palubního počítače našeho vozu. Na zeleně prosvíceném displeji svítí minus dvacet sedm stupňů Celsia. Je čas na operaci zvanou "vrstvení", a tak se těla na neskutečně malém prostoru dávají do hledání veškerého textilního i kapalného vybavení. "Tekutý svetr", jak zde přezdíváme moravské slivovici, však mohl být použit pouze vyvolenou částí posádky, neboť autopilota pro přesuny se mladoboleslavské škodovce zatím nepodařilo vyvinout… Vzdalování od vozu probíhalo velmi pozvolna a ne náhodou připomínalo první cestu kosmonautů od lunárního modulu, neboť každý rychlejší pohyb s sebou nesl větší úbytek nastřádané energie v podobě par, které nebetyčně přilepovaly nosní dírky k sobě a bílé vousy se tvořily i na jedincích, kteří toto chmýří nevlastnili. Na samotné testovací cestě to nevypadalo o moc líp, po projetí několika vozů začala na přihlížející usedat ledová tříšť, takže za chvílí i samotní pořadatelé stěží poznávali, kdo je a není vybaven novinářskou vestou.
Přesto naše soutěžácká dušička jihla při každém průjezdu "velikánů" a očička povyjela, jak šnek z ulity, i při průjezdu "Perly z Moravy", jak se Romanu Krestovi ve škodovce přezdívalo. Bylo neuvěřitelné, jak se nám ten ogara do těch hřebíků dokázal opřít, stříbrný peugeot se vlnil, jak jeho řidič chtěl, a razance nebylo také zrovna poskromnu.
Po tradičním rituálu akreditace jsme se vydali k vrcholu dnešního dne, ke kterému bezesporu patřilo představení posádek na karlstadském náměstí. Mohutné rampě oděné do modrožlutých barev dominovaly dva půlkruhy zakončené průhlednými krystaly, pozadí doplňovaly dvě obří obrazovky. S podporou akustických efektů mistrů zvukařů měli diváci možnost shlédnout velkolepou podívanou, doprovázenou ohňostrojem a potleskem diváků při jednotlivých zasvěcených rozhovorech. Jako například: …pane McRae, jak bude těžké letos na Švédské rally porazit vašeho bratra…já myslím, že to zvládnu, on tady totiž letos není. Nejenom nás, ale i místního komentátora překvapil Roman Kresta, když pozdravil všechny zúčastněné v místním jazyce, načež po krátkém vysvětlení odpovídal na otázky solidní angličtinou a jeho úsměv doprovázený potleskem byl pěknou tečkou za nabitým dnem. Do postelí jsme ulehli s vědomím, že ráno se vstává kolem čtvrté, následovat bude rychlá snídaně a cesta vzhůru za rychlými vozy.
Jednotlivé dny se pak již od sebe téměř nelišily. Spousty nádherných průjezdů, skoků menších či větších, spousty vlajek a sněhu. Tradiční kouzelnou atmosféru dodávali závodu i alkoholem posilnění Seveřané, nějaké ten Švéd neustále padající do rozdělaného ohně (zřejmě "John Azbest") či koulovačka mezi levou a pravou stranou kolem trati.
Mimochodem na samotném skoku s výstižným názvem "Colin crest" jsme odhadli počet "koukajících" zhruba na deset tisíc a každý stý z nich měl rozdělaný oheň. Rada pro ty, kteří se budou na tento cirkus chystat. Zjistíte-li, že na své miláčky budete čekat u trati víc než tři hodiny, neváhejte a nasliňte si prst pro zjištění směru větru. Nebudete si při odchodu připadat jako vyuzená makrela.
