V činnosti každého redaktora může přijít chvíle, kdy pocítí potřebu napsat článek o tématu, které nemusí být momentálně frekventované. V mém případě tento okamžik přichází nyní, kdy jsem se rozhodl následující řádky věnovat někdejšímu valašskému králi Stanislavu Chovancovi.
Ne snad, že bych chtěl jakkoliv zpochybňovat výsadní postavení Bolka Polívky na půdě Valašského království, ale větší či menší rallyoví pamětníci mi jistě dají za pravdu, že koncem 90. let (v dobách začátků pozdějšího valašského miláčka Romana Kresty) byl na Valašsku, a nebojím se říci, že i na celé Moravě, hlavním motoristickým hrdinou právě „Staňa“.
Proč na tohoto dnes již bývalého závodníka vzpomenout zrovna nyní? Pětapadesáté narozeniny jsou přeci pořádným důvodem k takovému bilancování. A tohoto kulatého jubilea se rodák z malé vesničky Študlov na česko-slovenském pomezí dožívá právě dnes, 29. května. Cílem tohoto článku není vzpomínat na jeho nevšední kariéru jen v růžových barvách. Koneckonců, „Staňa“ byl závodníkem tělem i duší, a to s sebou přinášelo nejen vrcholy, ale i pády. Mým záměrem je připomenout několik nezapomenutelných soutěží, které Standovu kariéru, ať už v dobrém či zlém, ovlivnily. Díky moderním vymoženostem navíc máme možnost text doplnit pohyblivými ukázkami jeho nesporného jezdeckého umění, které svého času patřilo mezi to nejlepší, co čeští a slovenští fanoušci na našich soutěžích obdivovali.
Rajd Krakowski 1995
Od rozdělení federace začal u našich východních sousedů platit zvyk, že novou sezonu otevírá zahraniční soutěž. Před dvaceti lety plnil tuto úlohu slavný Rajd Krakowski, který slovenským soutěžákům nabídl přímé porovnání s polskou elitou. Faktem je, že vyrovnanou partii obou zemí čekal asi málokdo, zvlášť když na startu stanuly dvě největší domácí hvězdy – Pawel Przybylski s Fordem Escort RS Cosworth a mladý Kryzstof Holowczyc s Toyotou Celica ST 185.
O to větším překvapením bylo, když úvodní test vyhrál nepříliš známý Stanislav Chovanec – Moravák se slovenskou licencí v barvách púchovské gumárny Matador. Čtyřiatřicetiletý pilot měl v té době za sebou dvě sezony za volantem čtyřkolky, jeden titul mistra Slovenska i prvenství ve středoevropské zóně a postupně posouval soutěžní vůz i vlastní výkonnost na špičkovou úroveň. V Krakowě se prezentoval jako hlavní uchazeč o slovenský titul, když svého největšího konkurenta Jozefa Béreše s dalším fordem nechal za zády o půldruhé minuty. Ještě cennější však byla jeho naprosto vyrovnaná partie s polskými hvězdami, které tehdy bojovaly o medaile i na soutěžích mistrovství Evropy.
Závod nakonec vyhrál úřadující polský mistr Przybylski, Chovanec však skončil jen necelou půlminutu za ním a o čtyři sekundy odsunul za záda domácího miláčka Holowczycze. V tu chvíli asi Standa netušil, že druhá místa mu budou souzena i po celý zbytek sezony. Druhý skončil v mistrovství Slovenska (v souboji s Bérešem mu podrazila nohy hlavně porucha převodovky před startem Rally Košice) i v zónovém šampionátu a na vítěznou vlnu nasedl až prvenstvím v premiérovém ročníku Pražského rallysprintu. Druhé místo z Krakowa však ukazuje jeho schopnost zajíždět rychlé časy i v neznámém prostředí a připomíná jeho velkou chuť měřit síly s nejlepšími evropskými piloty.
Barum rally 1996
„Staňovo“ nejdůležitější vítězství kariéry přišlo ve chvíli, kdy to sám pilot příliš nečekal. Vše začalo zjištěním, že motoru bíločerveného eskorta do povolené hranice výkonu 300 PS schází nějaký ten koník. Standova reakce nejlépe vypovídá o jeho perfekcionistické povaze – zrušil dovolenou a začal se svými mechaniky pracovat na tom, aby byl jeho ford na Barumku co nejlépe připraven. Vyplatilo se. Hned na úvodním slušovickém okruhu pokořil rekord tratě a do konce první etapy vyhrál všech šest rychlostních zkoušek za sebou. V suverénním prvenství na jeho nejoblíbenější soutěži (o dvě minuty nad druhým Křečkem) mu nezabránila ani dlouhá noční etapa, kterou půlila pouze dvouhodinová pauza na spánek.
Komentář Vladimíra Dolejše v pořadu Auto Moto Revue – Barum rally 1996:
„Teď se díváme do tváře asi nejrychlejšího českého pilota současnosti, který ovšem jezdí se slovenskou licencí. Ano, vsetínský Stanislav Chovanec, startující za Matador Púchov, by byl u nás asi k neporažení. Jenomže po známých dohadech v březnu po Šumavě účast v českém mistrovství vzdal a věnuje se zóně. Ve Zlíně vyhrál nad Křečkem o dvě minuty a pět sekund, nejrychlejší byl na polovině vložek. A při jeho jízdě skutečně bylo na co se koukat. Jeho styl se blíží tomu, co se jezdí ve světě na vysoké úrovni.“
Rally Šumava 1997
Jak tomu u odpůrců taktického způsobu závodění bývá, ne vždy znamená risk jen zisk. Šumava 1997 měla být pro posádku Chovanec – Kurus velkolepým entrée do jejich první kompletní sezony v českém šampionátu, nakonec však odstartovala nepovedený rok, plný smůly.
Ještě po pěti „erzetách“ byla česko-slovenská dvojice druhá absolutně v obklíčení německých posádek. Na druhého v hodnocení českého šampionátu Ladislava Křečka měli v ten okamžik více než minutový náskok. Stačil však jeden namrzlý mostek na strážovické „erzetě“, snad i trocha smůly v podobě první startovní pozice a dost možná také přemíra snahy, jejichž společným výsledkem byla nepříjemná havárie a rok plný technických problémů. Týmového forda se už nikdy nepodařilo vyladit na dřívější úroveň a největší favorité šampionátu skončili v konečné tabulce až třetí za Dolákem a Křečkem.
Stanislav Chovanec k této nehodě v časopisu Rally Sport Magazín (1/98) uvedl:
„Šumavu jsem bral jako jednu z mála možností zazávodit si v pořádné konkurenci, ověřit si, jak na tom jsem v porovnání s Němci. Po páté vložce jsem byl druhý za Kremerem, ale Kahle a Depping jeli za mnou. Takový souboj s jezdci evropského formátu mi dá mnohem víc, než jet nějakou údržbu, i když to znamená určité riziko. Nebaví mě jezdit v poklidu pro nějaká třetí místa, chci se stále zlepšovat, jít jezdecky nahoru. Raději se budu bít o šesté místo někde v Itálii než vyhrávat soutěže v Třebíči nebo v Pačejově, a to nic ve zlém proti tamějším pořadatelům.“
Rallyšou Blovice 2002
Ztráta sponzora není příjemnou záležitostí pro žádného sportovce, v technickém sportu však může znamenat ze dne na den i konec kariéry. V lednu 2002 se v podobně nezáviděníhodné situaci ocitl také Stanislav Chovanec. Poté, co mu jeho dlouholetý sponzor z Púchova vypověděl smlouvu, zdálo se, že hvězda študlovského pilota pomalu zapadá.
Když už z posledních sil sehnal prostředky na start při únorové rallyšou v Blovicích, postihla ho další rána. Začátek byl nadějný a po dvou „erzetách“ patřilo Chovancovi s Holaněm (startujícím za místní autoklub) mezi osmi „wéercéčky“ třetí místo. Svůj podíl na tom měly i nové komponenty z generace Octavia WRC EVO II, které Standův doma postavený vůz výrazně zrychlily.
Na třetí „erzetě“ si však posádka vybrala pořádný kopec smůly. V rychlosti kolem 200 km/h se na octavii „zasukoval“ mezinápravový diferenciál, následovalo několik kotrmelců a kromě bez sponzora byl „Staňa“ rázem i bez auta. Kdo by si v té chvíli odvážil tipovat, že posádka Chovanec – Holaň absolvuje toho roku dalších pět sprintů a na konci sezony se bude radovat z mistrovského titulu? Inu, velcí hrdinové mají občas moc dělat velké věci…
Autosalon rally Brno 2003
Začátek sezony 2003 měl být pro Stanislava Chovance návratem do pozice profesionálního jezdce. Ambiciózní projekt RVI Sport Teamu se starty posádky Chovanec – Holaň v mistrovství světa produkčních vozů však byl ukončen ještě před prvním závodem a študlovsko-ludgeřovická posádka se nacházela ve stejné pozici jako o rok dříve. Opět skončila bez sponzora a jejich jediným silným kapitálem zůstala chuť závodit.
I proto se dva týdny před startem brněnské Autosalon rally, čtyři hodiny před uzávěrkou přihlášek, rozezvonil telefon tajemníka závodu a na druhé straně se ozval Standa. V tuto chvíli sice ještě nebylo úplně jasné, zda se podaří včas zajistit všechny díly, potřebné ke kvalitní přípravě vozu, už o pár hodin později však byla přihláška odeslána na fax pořádajícího rally klubu. Kdo by tehdy tušil, že byl právě položen základ pro „Staňovo“ historicky poslední prvenství v kariéře?
Tak, jako mnohokrát předtím Stanislavu Chovancovi štěstí chybělo, na brněnské soutěži byla štěstěna jednoznačně na jeho straně. Startoval po půlroční pauze, navíc proti němu stála silná konkurence mnohem vyježděnějších pilotů s papírově lepší technikou. Soutěžácká rozvaha a těžká trať, které dominovala zrádná Tišnovská RZ, však stály na Chovancově straně.
Zatímco část konkurence doplatila na technické problémy (Triner, Š. Vojtěch), druhá část nedokázala dostatečně odpovědět na jeho výkon na nejdelším úseku závodu (Cserhalmi, Trněný, Volf). Když před odjezdem na sérii závěrečných dvou kratších „erzet“ zpod octavie začal unikat olej a mechanici nemohli ve stanoveném čase problém spolehlivě identifikovat, brala si posádka do posledních kilometrů kromě dvou lahví oleje také pořádný kopec nejistoty, zda auto dojede až na cílovou rampu.
Vše bylo asi přesně načasované, protože v okamžiku, kdy Standa s Karlem opouštěli předposlední časovou kontrolu, zůstal po jejich octavii na cestě pořádný olejový flek, který museli zasypávat hasiči z nedaleké tankovací zóny. Na obrovské radosti ve skromném a tehdy už ryze amatérském týmu, čítajícím tři mechaniky, to však nic neměnilo. Bylo to naposledy, kdy se (dva dny před soutěží 43letý) Stanislav Chovanec postavil na stupeň nejvyšší…
