V našem miniseriálu představujeme nejzajímavější rally vozy a posádky. Unikátní vůz Mercedes Benz 500 SLC představí na Star Rally Historic domácí jezdec Aleš Máčala.
Fotogalerie vozu Mercedes Benz 500 SLC
Aleš Máčala
Závodní kariéra Aleše Máčaly vrcholila v letech 1988 a 1989, kdy zvítězil v Deutsche Auto-Cross Trophae. Stopu na Barum rally začal psát majitel společnosti Macala Car s.r.o., zabývající se renovací vozů značky Mercedes Benz, v roce 2007. Následující rok, kdy již bylo definitivně rozhodnuto o pokračování tradice Star rally Zlín, opět mohli diváci na Barum rally spatřit nádherný rally speciál s hvězdou na kapotě.
Rostoucí popularita závodů historických vozidel neušla zájmu Aleše Máčaly a v malenovické dílně dostávaly plány na starty doma i v zahraničí jasné obrysy. Prvním velkým startem speciálu Mercedes Benz 500 SLC bude blížící se Barum Czech rally Zlín.
Stejně jako loni odstartuje Aleš Máčala se symbolickým startovním číslem 8, se kterým zvítězil Björn Waldegaard na Rally Bandama – Pobřeží Slonoviny v roce 1980.
Mercedes 450 / 500 SLC
Slavná značka Mercedes-Benz není jenom synonymem počátků světového automobilizmu, ale stála i u kolébky automobilového sportu. Až do poloviny padesátých let hrály mercedesy prim ve Formuli 1 i okruhových závodech sportovních vozů. Po tragické havárii v Le Mans 1955 se značka s třícípou hvězdou z okruhů stáhla a začala se zajímat o rally.
Po startech s modely 220/300 SE, 230 SL a později s 280 bylo čím dál jasnější, že jedině se silnějším vozem mají šanci vyhrát vybrané soutěže seriálu mistrovství světa. Zelenou dostal majestátný Mercedes 450 SLC s mohutným osmiválcovým vidlicovým pětilitrovým motorem a třístupňovou automatickou převodovkou.
Obrovské dvoudveřové kupé bylo dlouhé 4750 mm, mělo impozantní rozvor 2815 mm a pyšnilo se výkonem 310 koní. Na všech kolech byly namontovány ventilované kotoučové brzdy, aby ubrzdily hmotnost 1430 kg. Mercedes 450 SLC byl poprvé nasazen při jihoamerickém maratonu Vuelta America del Sud 1978, který měřil 30 tisíc km a trval celý měsíc. Z kvarteta vozů se tři exempláře umístily na prvních čtyřech místech. Zvítězil specialista na dálkové soutěže Andy Cowan před Polákem Zasadou a Fowkesem (Mercedes 280 E). Timo Mäkinen dojel čtvrtý.
V roce 1979 byl vůz homologován ve skupině 4 a poslán po boku „dvěstěosmdesátek“ na křest ohněm na Safari rally. Mercedes angažoval špičkové severské jezdce Hannu Mikkolu a Björna Waldegarda, kteří většinu soutěže vedli. Vinou technických problémů a chybami v logistice (Mikkola musel v buši dlouho čekat na náhradní chladič) se z vítězství nakonec radoval Mehta s Datsunem 160 J, ale vystoupení třícípé hvězdy bylo velmi slibné. Na sklonku sezony se tým Mercedes vypravil na druhou africkou soutěž v rámci MS, na Pobřeží slonoviny. Při podstatně nižší konkurenci Rally Bandama obsadila německá flotila první čtyři místa v pořadí Mikkola, Waldegard, Cowan a Preston. Ve Stuttgartě začali vážně uvažovat o vstupu do světového šampionátu. Do sezony 1980 vstoupil oficiální tým Mercedesu impozantně.
Na Portugalskou rally se pod vedením Erika Waxenbergera vypravil úplný expediční sbor čítající přes 60 doprovodných vozů. Jednalo se údajně o největší evropskou servisní operaci v dějinách rallysportu. Výsledné čtvrté místo Švéda Waldegarda bylo zklamáním, navíc se zřetelně ukázalo, že mohutné vozy se na členité a úzké kontinentální cesty nehodí. Do Keni ovšem odjížděl německý tým v roli největšího favorita.
Navzdory tomu skončila Rally Safari fiaskem. Mechanici po zkušenostech z testovacích jízd provizorně vyztužili zadní nápravu a nevyzkoušená modifikace se při soutěži stala zdrojem fatálních komplikací. Mikkola, Waldegaard i Cowan odpadli s poškozenými závěsy kol. Dojel jen domorodec Vic Preston junior s vozem vybaveným poprvé čtyřstupňovou automatickou převodovkou (3. místo se ztrátou 1,5 hodiny na vítěze).
Ani „evropská Safari“ v Řecku nepřinesla kýžený obrat k lepšímu. Těžké vozy měly na kamenité trati obrovskou spotřebu pneumatik a vinou nesčetných defektů se nedostaly ani do první desítky. V Argentině tým vyrukoval s novou zbraní. Mercedes 500 SLC byl odlehčen téměř o 100 kg, objem motoru se mírně snížil pod hranici 5 litrů a jeho výkon zároveň vzrostl na 340 k. Vůz byl nyní homologován ve skupině 2.
V Jižní Americe se Hannu Mikkola blýskl druhým místem, ovšem jeho kolegové museli odstoupit s prasklými poloosami. Při dalším vystoupení u protinožců na Novém Zélandě se finský jezdec opět propracoval na stupně vítězů, ovšem na obzory se objevil další problém se zadními brzdami. Waxenbberger nechal preventivně vyměnit celé zadní nápravy, které na servisní stanoviště dopravoval vrtulník.
V závěru roku se mercedesy objevily už jen na Pobřeží slonoviny, kde obsadily první dvě příčky. V konečném hodnocení MS připadla německé značce čtvrtá příčka. Sen o vítězství legendární značky v MS se rozplynul. Ukázalo se, že stávající model nemá na evropských tratích šanci na úspěch. Navíc začínala éra revolučního Audi Quattro. Waxenberger ztratil Mikkolu, a tak si pro sezonu 1981 smluvně zajistil čerstvého mistra světa Waltera Röhrla.
Začalo se mluvit o stavbě zkrácené verze Mercedesu 500 SLC. Testy na Rallye Monte Carlo byly v plném proudu, když přišla překvapivá zpráva o ukončení soutěžních aktivit značky. Röhrl zůstal bez angažmá a Mercedes se od té doby do rally oficiálně nevrátil.
Mercedes 450 SLC sk. 4 (1979) – technické parametry
Motor: Vidlicový osmiválec o objemu 5025 ccm (vrtání 97 x zdvih 85 mm) uložený vpředu podélně. Ventilový rozvod 2 x OHC. Kompresní poměr 8,8 : 1, nejvyšší výkon 310 k při 5400 ot/min. Největší krouticí moment 430 Nm při 4000 ot/min. Vstřikování paliva Bosch injection.
Převodovka: Pohon zadních kol. Třístupňová automatická převodovka. Maticové kuličkové řízení s posilovačem.
Podvozek: Vpředu lichoběžníková, vzadu polotuhá náprava s vlečnými rameny, plynokapalinové tlumiče pérování Bilstein, na obou nápravách stabilizátory a vinuté pružiny. Vpředu i vzadu ventilované kotoučové brzdy průměru 278 mm.
Rozměry a hmotnost: Dvoudveřová samonosná ocelová karoserie.
Délka 4750 mm, šířka 1750 mm, výška 1331 mm, rozvor 2815 mm, rozchod kol 1452/ 1440 mm. Homologační hmotnost 1430 kg.
Datum homologace 1. dubna 1979
