Spokojenější bratříček „velkého“ seriálu

Legenda jménem WRC

Sprinty pokračovaly ve vzestupném trendu z minulých let. Někteří špičkoví jezdci sice od pravidelné účasti ustoupili (Kresta, Peták, Orsák, Štěpánek), na diváky však čekala velice zajímavá náplast. Zatímco ještě loni působila snaha některých předních pilotů o starty se silnými „wéercéčky“ spíše jako jednorázová zkouška, letos se řada z nich do své sprintové účasti opravdu „obula“ a výsledkem bylo obrovské zpestření startovního pole. Co sprint, to soutěžácký skvost. A tak se stalo, že Roman Odložilík pětkrát vytáhl do boje legendární xsaru po Loebovi, s kvalitními speciály japonské provenience vyrukoval Jaromír Tomaštík a na vybraných soutěžích i hostující Igor Drotár. A to nejlepší na konec: po dlouhých šesti letech se k pravidelným startům s „wéercéčkem“ vrátil Pavel Valoušek, jenž usedl do občas trochu náladové Fabie WRC týmu Profiko.

Jezdci speciálů WRC rozhodně nebyli jen jakýmsi přívažkem startovního pole. Prostřednictvím Valouška a ve druhé půli roku i Odložilíka „wéercéčka“ sbírala zlaté věnce a dala tak zavzpomínat na slavnou éru, kdy tyto vozy hrály prim v našem „velkém“ mistrovství. Síla WRC je na svižných českých tratích stále neocenitelnou devízou a například Odložilík se netajil tím, že k pozici na špici mnohdy nemusí odkrýt všechny možnosti vozu. Výkon motoru své fabie si pochvaloval i „Valda“. Ten však nezapomněl připomenout, že úrovní transmisí i podvozkových dílů jsou již vozy Super 2000 o kus dál a na technických tratích by se svým peugeotem pravděpodobně dokázal být ještě o chloupek rychlejší. Ať tak či onak, dějiny se ptají na výsledky a na sprintové výsluní po čtyřech letech usedá speciál kategorie WRC. Zajímavostí je, že se stejně jako před čtyřmi roky jedná o vůz z dílny Karla Trněného.

Čechy: Morava = 4:4

Kalendář sprintového mistrovství, letos rovnoměrně rozdělený mezi Moravu a Čechy, neprošel oproti minulosti zásadními změnami. Nejpodstatnější novinkou bylo vyřazení tradičního Vyškova, což hodně mrzelo především fanoušky, neboť přišli o jednu z divácky nejvděčnějších soutěží.

Objektivně je třeba říct, že všechny letošní sprinty měly po sportovní stránce velmi slušnou úroveň. Smíšené pocity zanechala pouze Horácká rally, která po stránce tratí dlouhodobě patří mezi slabší soutěže. K tomuto faktu se letos přidala aféra s měnícím se tvarem retardéru na prvním testu, jež bohužel zcela zdiskreditovala řadu soubojů napříč celým startovním polem a zkreslila výsledky. Choulostivé téma, zvané retardéry, poznamenalo i atmosféru po Rally Vysočina, kde necitlivě udělená penalizace zcela zhatila výborný výkon posádky Jan Sýkora – Martina Škardová.

Na opačné straně stojí krkonošská rally, jejíž pořadatelé jsou známí velkou vstřícností k soutěžním posádkám. Když k tomu připočteme technické tratě a příjemné prostředí, není divu, že se trutnovská soutěž mohla těšit výtečnému hodnocení od svých účastníků.

Úžasní muži na létajících strojích se zadním náhonem

Sprinty zdaleka nejsou jen výkladní skříní techniky nejsilnějších výkonnostních tříd. Velice sympatickým trendem posledních let je přírůstek starších vozů, které patřily do absolutní špičky v předešlých desetiletích.

Před dvěma lety zřejmě málokdo věřil, že se lidem okolo Jiřího Navrátila podaří z jeho zakoupené ex-tovární sierry znovu udělat konkurenceschopný závodní vůz. Ještě loni působil prskající vůz poměrně těžkopádně a dobrých časů dosahoval spíše poskromnu. Letos se však k plamenům z výfuku přidalo i typické „ALS-střílení“, pilot na pravou sedačku angažoval zkušeného spolujezdce Julia Gála a výsledkem se stalo ohrožení Tenklovy pozice nejrychlejšího „zadohrabu“ ve startovním poli. Na Navrátilovu sierru bylo v průběhu sezóny moc pěkné pokoukání, srdce českého fanouška však nejvíc zaplesá, když slyší vysokootáčkový motor mladoboleslavské škodovky. Přibližně hodinu po Navrátilovi na tratě pravidelně vyrážel premiant Poháru ČR ve skupině V Petr Šimurda. Tento „kouzelník“ za volantem Škody 130 LR mnohdy bez větších potíží „drtil“ pohárové soupeře se silnými lancery a na své domácí soutěži v Kostelci (vypsaná pro Pohár ČR a historiky) dokonce absolutně vyhrál jednu rychlostní zkoušku! Aby také ne, vždyť jeho „elera“ je mezi historickými škodovkami považována za „malé wéercéčko“ a její pilot předvádí velký sport, připomínající průjezdy jezdců tehdejšího továrního týmu. Nadějně rozjetou sezónu Východočechovi předčasně ukončilo sklouznutí do lesa na rally v Kostelci (na vině byl pomalý defekt), po němž zůstal vůz těžce poničen. Šimurda však jako správný „srdcař“ již spřádá plány na další starty a jak se zdá, příští rok by neměl chybět.

Patří sprintům budoucnost?

Letošek naznačil, že sprinty se nálepky nejoblíbenějšího českého šampionátu ještě nějaký ten rok nezbaví. Účast byla oproti dvoudenním závodům mnohdy dvojnásobná a i přes nelehkou finanční situaci se sprintovým podnikům daří počet posádek postupně navyšovat. Svůj velký podíl na tomto faktu měla v letošní sezóně zvyšující se úroveň Poháru ČR, který oproti nedávným letům doslova vstal z popela a znovu začal produkovat mladé talenty, stejně jako při svých začátcích. Divákům se vyplatilo zůstat u trati déle, neboť průjezdy Čepila, Zimmermanna, Šimurdy, Padriána či Vopatřila patřily na všech soutěžích ke koření startovního pole. Nezbývá, než věřit, že FAS zachová současné (poměrně přívětivé) technické předpisy a nic nebude bránit tomu, aby se spektrum „poháristů“ dále rozrůstalo. Skomírající úroveň naopak trápí Pohár mládeže. Zatímco při svém prvním ročníku v roce 2007 se na startu objevila dokonce pětice jezdců, letos byl klasifikovaný jediný mladík…

Sprintová nej 2011

Nejvíce posádek na startu: 137 (Lužické hory)
Nejméně posádek na startu: 100 (Pačejov)
Nejvíce odstoupených: 46 (Lužické hory)
Nejméně odstoupených: 25 (Vysočina)
Nejvyšší rychlostní průměr na RZ: 123,1 km/h (Krkonoše: RZ Starobucká)
Nejnižší rychlostní průměr na RZ: 92,02 km/h (Pačejov: RZ Komušín – Horažďovice)
Nejvíce vyhraných soutěží: Pavel Valoušek – 4
Nejvíce vyhraných RZ: Pavel Valoušek – 28