Letošní 11. ročník Rally Legend v San Marinu, který se koná už v termínu 11. – 13. října, se může pochlubit hvězdným jezdeckým obsazením. Po několika slabších letech mají silné zastoupení i špičkoví jezdci z Apeninského ostrova. Jména Munari, Biasion, Cunico a Galli jsou vzpomínkou na dobu, kdy Itálie byla v rallysportu světovou jedničkou.
Franco Cunico a Miki Biasion byli současníci a soupeři, kteří měli mnoho společného. Před třiceti lety spolu bojovali na Lanciích 037 Rally o prestižní domácí titul. Strhující bitvu tehdy vyhrál o jediný mistrovský bod Biasion. O deset let později si spolu vyřídili účty na Rally SanRemo. Zatímco Biasion s továrním Escortem RS Cosworth odpadl pro poruchu motoru, Cunico se s privátním eskortem radoval ze svého jediného triumfu na soutěži MS.
Gianfranco Cunico
Cunico, který oslaví 11. října šestapadesáté narozeniny, má na kontě celkem tři tituly mistra Itálie. V mezinárodním měřítku nebyl zdaleka tak slavný jako jeho rival Biasion, Stejně jako on však byl členem továrního týmu Ford. Své tři triumfy v prestižním italském šampionátu CIR v letech 1994 – 96 také získal za volantem Escortu RS Cosworth.
Jezdec z Vicenzy začínal s automobilovými soutěžemi na sklonku sedmdesátých let v populárním poháru minivozů Autobianchi A112, který v roce 1979 suverénně vyhrál. V následujícím roce přeskočil přímo za volant vysokokarátové Lancie Stratos HF, se kterou se blýskl na Rally Costa Smeralda. Na šotolinové trati ho dokázali porazit pouze Darniche a Blomqvist.
V roce 1982 se stal továrním jezdcem Fiatu a o rok později usedl do kokpitu Lancie 037 Rally. Souboj o titul s Biasionem prohrál o jediný bod.
Podobná situace nastala o rok později, kdy skončil druhý za Vudafierim.
Klíčovým okamžikem jeho kariéry byl rok 1988, kdy začala jeho desetiletá spolupráce se značkou Ford. Prvním úspěchem byl italský titul ve skupině N se Sierrou Cosworth. V roce 1990 byl dokonce angažován do borehamského továrního týmu. Na zahraničních soutěžích se mu příliš nedařilo, největším úspěchem byla bronzová příčka z Korsické rally 1991 (Sierra 4×4). S příchodem modelu Escort Cosworth přišla jeho éra. V barvách Martini Racing byl na domácích tratích neporazitelný. V roce 1998 ukončil slavnou dekádu za volantem Fordu Cosworth WRC, se kterým se představí na Legendách.
V novém miléniu přešel k týmu Subaru Italia, kde s modelem Impreza WRC dominoval v šotolinovém šampionátu. V dalších letech vystřídal celou řadu různých vozů, až se vrátil ke značce Ford. S Focusem WRC získal IRCup 2009. Jeho aktivní kariéra skončila před dvěma lety, kdy se soukromým Peugeotem 207 S2000 stáje Delta Racing získal titul nejrychlejšího nezávislého jezdce.
Massimo Biasion
Po roční přestávce se na start Legend vrací nejúspěšnější italský jezdec historie Biasion (potrét Mikiho Biasiona najdete zde). Může se pochlubit 17 vítězstvími v soutěžích MS a na kontě má 2 tituly mistra světa z let 1988 a 1989. Pětapadesátiletý jezdec startuje s vozem Lancia Delta Integrale, se kterým jsou spojeny jeho největší úspěchy.
Začínal s motokrosem a ve 20 letech si poprvé vyzkoušel rally s Opelem Kadett GT/E skupiny 1. Značce Opel byl věrný až do roku 1982, kdy s Opelem Ascona 400 skupiny B vybojoval titul vicemistra Itálie. V následující sezoně přesedlal na Lancii 037 Rally a získal nejen domácí titul, ale stal se zároveň mistrem Evropy. V roce 1984 byl zařazen do továrního týmu Lancie a pravidelně startoval v seriálu MS. Jeho prvním vítězstvím byla Argentinská rally 1986 s Lancií Delta S4, ale vrchol jeho kariéry přišel až s vozy skupiny A.
V Lancii Delta Integrale vyhrál celkem 15 světových soutěží a na rozdíl od svých krajanů, kteří byli schopni vítězit pouze na asfaltových tratích, byl univerzálním jezdcem. Na kontě má triumfy ze Safari rally, Rally Acropolis i ze zasněženého Rallye Monte Carla 1987.
Stal se druhým jezdcem po Kankkunenovi, který dokázal obhájit titul mistra světa.
V devadesátých letech jeho hvězda pomalu hasla a nepomohl ani přestup ke konkurenční stáji Ford, kde se stal nejlépe placeným soutěžním jezdcem své doby. S Fordem Sierra Cosworth 4×4 debutoval na Rallye Monte Carlo, ale hned na úvodní vložce skončil mimo trať a pro svůj nový vůz nenašel přívětivá slova. Na další soutěži v Portugalsku už dojel druhý. S novým Escortem RS Cosworth dokázal v následující sezoně vyhrát řeckou Rally Acropolis, ale přesto zůstával ve stínu mladšího týmového kolegy Delecoura.
Třetí sezona u Fordu potvrdila, že Biasion už je za svým zenitem. Na stupně vítězů se dokázal probojovat pouze jednou a v konečném hodnocení seriálu MS obsadil nepříliš lichotivou šestou příčku. Miki Biasion se přeorientoval na pouštní maratony, kde překvapivě usedal do kabiny nákladního kamionu značky Iveco. Ve své kategorii vyhrál celou řada dálkových soutěží. Naposledy Rally Marocco 2011. Nechyběl ani na letošním Dakaru (článek ZDE).