Rallye Šumava slavila dvacáté narozeniny. Radost měla velikou, protože jí přijeli popřát i účastníci Poháru míru a přátelství. A tak se v Klatovech konečně dočkali mezinárodního obsazení startovní listiny. Vždyť od dob slavné Rallye Vltava pořadatelé toužili po tom, aby se po šumavských silničkách znovu proháněli zahraniční jezdci. Protože pohárovou soutěž zároveň provázely boje o domácí mistrovské body, viděli diváci dvojnásob zajímavou rally.


S gratulací jubilantovi pospíchali také jezdci, které najdeme na listině vítězů minulých šumavských ročníků. Tři z nich – Kvaizar, Blahna a Lank – ještě seděli za volanty závodních vozů. S rychlými auty se však nerozloučil ani vítěz první Rallye Šumava, nestárnoucí Karel Jílek.

„Tehdy jsme jezdili s téměř sériovými auty, jedno obutí nám stačilo na celou soutěž. Problémy s přezouváním a servisními doprovody jsme neznali. Jelo se převážně v noci, v mlze a vánici, orientace byla nesmírně těžká. Trať nebyla rozdělena do rychlostních zkoušek, ale na úseky mezi časovými kontrolami byl vypsán velmi vysoký rychlostní průměr. Dokonce jen tři auta se vešla do limitu – a já vedl už v půli soutěže s velkým náskokem.“

Náročné šumavské erzety

Pořadatelé určitě nechtěli, aby se posádky i tentokrát nevešly do limitu. Jenže sotva uslyšeli jména zahraničních účastníků, vybavily se vzpomínky na Rallye Vltava.

Dědictví téhle špičkové soutěže se projevilo ve volbě nesmírně náročné tratě. Neustále se střídal povrch, třeba i čistě asfaltovou rychlostní zkoušku se najednou vloudilo pár kamenitých kilometrů. Nad takovou pestrostí zaplakali hlavně ti, kdo musí sáhnout před každým „mistrákem“ do vlastní kapsy. Podmínky jim nedovolují připravit se úměrně a dostatečně k obtížnosti rallye.

Vždyť Blahnův spolujezdec Schovánek před startem spočítal, že jejich mechanici mají pětatřicet „štací“ a na osmnácti přezouvají pneumatiky.

Takový přepych si mohou dovolit jen posádky podporované silnými týmy. Ovšem naříkaly i pohárové dvojice, zpočátku se trať nezamlouvala ani naší reprezentaci. S naježděnými kilometry však rostla jistota a po týdenním soustředění si družstvo věřilo natolik, že konečně chtělo prorazit letošní sérii neúspěchů a zvítězit.

„Hodně jsem diskutovali o kladech i záporech letošní Rallye Šumava,“ říkal nejzkušenější reprezentant Kvaizar. „Trať je opravdu mimořádně náročná. Dokážu se vžít do role posádek, které do startu vkládají vlastní prostředky. Pokud jde o reprezentanty, nikdo si nemůže stěžovat, protože podmínky jsou pro všechny stejné. Jen vybavení pneumatikami mají zahraniční soupeři nesrovnatelně pestřejší…“

Kvaizar v problémech

A sám Kvaizar na záludnosti tratě první doplatil, i když právě jemu nejvíc záleželo na výsledku. Od začátku sezóny se přetahoval o pohárové prvenství s Bublewiczem, staly se jedinými aspiranty na celkové prvenství. Kvaizar však musel po porážce v Maďarsku a Bulharsku v domácím prostředí zvítězit, aby posílil své ambice. Rozhodl se riskovat a zaskočit soupeře hned v úvodu.

Na první rychlostní zkoušce, která byla kombinací asfaltu se šotolinou, obul typicky asfaltové pneumatiky. Kdyby tahle sázka vyšla, jistě by získal značný náskok a Bublewiczovy nervy nejsou právě ze železa. Jenže na kamenitém úseku jel příliš dravě a během pár stovek metrů prorazil tři pneumatiky. Naštěstí pro jistotu doprostřed rychlostní zkoušky postavil servis. Výměnou tří kol přesto hodně ztratil a tak soutěž zahajoval až ze 39. místa. Málokdo by asi v té chvíli vsadil na Kvaizarův úspěch…

Valouškovo paličaté Porsche

Zato okolo Valouškova Porsche bylo živo. Není divu, vždyť se mezi Škodovkami, Ladami, Daciemi či Wartburgy opravdu vyjímalo. Bohužel jen vzhledem, protože s technickým stavem má Valoušek problémů nad hlavu. Po Teplicích startoval v mistrovství NSR – ve 24. ročníku Rallye Vorderplatz s centrem v Ludwigshafenu. Porsche ani tam nejelo podle představ, stejně jako potom v Klatovech.

Nejprve ztratil výměnou tlumičů sedm minut v časové kontrole, potom zlobilo řazení natolik, že z pětky mohl odřadit jedině na dvojku. Se zlobivým autem sice často dosahoval nejrychlejších časů, ale kvůli různým problémům během soutěže většinou pendloval mezi druhým a osmým místem.


Bublewicz v čele. Prozatím.

Potíží našich favoritů okamžitě využil Bublewicz. I když si také on stěžoval na „kamení mezi asfaltem“, měl ze všech jezdců nejpestřejší výbavu pneumatik Michelin. Zpočátku odrážel útoky smělého Sedláře, zkušeného Blahny a nevyzpytatelného Valouška, ale potom se pronásledovatelům rychle vzdaloval.

Ze zahraničních účastníků i dále obdiv zasluhovalo zejména sovětské družstvo. Mnohdy se i celá pětice vešla do první desítky a potvrzovala výjimečnou vyrovnanost celé reprezentace.


Brundzův „trénink“ před Zélandem

Příjemným překvapením byl výkon nestárnoucího Brundzy, pro kterého byla Šumava poslední přípravou na nejvýznamnější rallye celé kariéry.

„Dvě špičkově připravené Lady jsme už poslali na Nový Zéland, kde budeme startovat v soutěži mistrovství světa.“ říkal Brundza při technické přejímce v Klatovech. „Snad se mezi nejlepšími jezdci neztratíme, naším cílem je propagace vozů značky Lada“.

Trajbold, Pipota, Urban i Sedlář ze hry

S přibývajícím kilometry klesal kurs našeho družstva.

Trajbold si hned na klatovském okruhu podal přihlášku mezi kaskadéry. Jeho salta v klesání k tribuně čestných hostí si zasloužila nejvyšší známku za umělecký dojem.

Pipota nejdříve dlouho opravoval zablokované brzdy, ale vzápětí odstoupil s ucpanými palivovými čerpadly.

Határa v pohárové sestavě nahradil Sedlář a v reprezentační premiéře si vedl skvěle. V půli soutěže se znovu probojoval na druhé místo, ale čtyři rychlostní zkoušky před cílem z motoru vylétla ojnice! Sedlář svůj motor vůbec nepřetáčel, jeho stylově čistá jízda byla opravdovou lahůdkou. Co dělat, když škodovka nevydrží ani tak citlivé zacházení…?

Protože ještě mnohem dřív odstoupil ze stejného důvodu Urban, rozpadlo se pohárové družstvo jako domeček z karet. Ani na domácí trati nedokázalo napravit letošní neúspěchy, pramenící z časté poruchovosti nového vozu Škoda 130 LR.


Kvaizar zpátky v sedle

Pověst tedy znovu zachraňovala posádka Kvaizar-Janeček, jedoucí letos ve vrcholné formě.

Kvaizarova fantastická stíhací jízda jasně vedoucího Bublewicze natolik znervóznila, že se dopustil velké jezdecké chyby a na technickém úseku 17. rychlostní zkoušky havaroval.

Polonez nelehl na lopatky, ale zůstal na boku – a jako by tím naznačoval, že tuhle bitvu ještě neprohrál. Před závěrečnými soutěžemi v Rumunsku a zejména v Polsku si Bublewicz natolik věřil, že vůbec nepochyboval o konečném úspěchu.

Zatímco se Kvaizar ve skvělém stylu prokousával kupředu, měla řada posádek starostí až nad hlavu.

Határ se nemohl smířit s vyřazením z družstva, ale snaha o co nejlepší výsledek ho dovedla až k havárii. Lank odstoupil po opakovaných problémech se spojkou, Dolák s uklepanými karburátory. Malý zbytečně havaroval.

HATÁR Marian – ČULÁK Dušan / Škoda 130 LR


Smolíkova velká „rána“ a mnoho dalších v potížích

Největší smůlu však měl domácí Smolík. Rozjel se v úžasném tempu, ale už na druhé rychlostní zkoušce těžce havaroval. Bratrské dvojici z auta pomáhali Chlad se Středou a jejich odborný zákrok ušetřil lékařům práci. Jezdec Karel Smolík se přesto musel podrobit operaci zlomeného kyčelního kloubu.

Se závodním autem se nedá jezdit opatrněji, než se snažil Polášek. Počet nedojetých soutěží hrozivě stoupal a tak už chtěl vidět cíl za každou cenu. Celkem čtyřikrát dojížděl na prázdném kole, mechanici obletovali auto jako včeličky, spolujezdec Mrkvan ochraptěl kvůli poruše interkomu, ale nakonec se přes všechny problémy přenesli do první desítky.

Člen širší pohárové reprezentace Hahnel měl v noci potíže s alternátorem a řízením, Maňas jel od čtvrté rychlostní zkoušky s nalomeným zadním ramenem a šesticentimetrovou rozbíhavostí. I přesto se řeč točila nejčastěji okolo pneumatik.

„Všechny záludné úseky jsem přejel bez útrap a na asfaltu jsem chytil takovej hřebík,“ povídá Cipra a prsty ukazuje jeho velikost.

Kvaizar triumfuje, Blahna druhý

„Kdyby se tak nezatáčelo doleva…“ medituje Blahna, protože v levých zatáčkách jeho motor tarokuje. Navíc stál minutu na rychlostní zkoušce s vypadlým kabelem rozdělovače. „Nemám vhodnou pneumatiku na takovou šotolinu, u nás prostě na tuhle trať neexistuje. Na asfaltových úsecích sovětské jezdce na Ladách poráželi. A to svědčí o tom, že jsme vývoj auta dotáhli hodně daleko. Soutěž byla nesmírně náročná a ke konci už mechanici padali únavou.“ Než padli docela, mohli Blahnovi gratulovat ke druhému místu. Mělo pro něho stejnou hodnotu jako vítězství, protože na Kvaizara a jeho tovární škodovku opravdu nestačil.

Kvaizar se soustředným tlakem probojoval až za Bublewicze a určitě mu tím „pomohl“ k havárii. Potom se bezpečně usadil v čele a spolujezdec Janeček se spokojeně usmíval: „Jezdím třináctou sezónu, vyhrál jsem řadu velkých soutěží, ale ještě nejsem mistrem republiky. Teď máme velký náskok, takovou šanci si nenecháme uniknout!“


Sibera nezvykle na sedadle spolujezdce

Příjemným překvapením byl výkon Pecha, který se nesvezl od loňské Barum rallye.

Zpočátku se rozjížděl volněji, protože si zvykal na nového spolujezdce Siberu z AZNP Mladá Boleslav. Ten je víc zvyklý na volant než na noty navigátora, krátce před Šumavou vyhrál rallye v Plzni v přeboru ČSR.

Nově složená posádka nakonec zvítězila ve třídě A do 1300ccm, ve které Pech obhajuje mistrovský titul.

Jeho největším soupeřem bude asi pětatřicetiletý Janeba. Před třinácti lety začínal jako spolujezdec, potom jezdil závody do vrchu a od loňské sezóny mistrovství republiky v soutěžích. „Loni naše třída rozhodně nebyla tak vyrovnaná. Pokud mezi námi bude pravidelně startovat Pech, nikdo jiný nemá šanci na titul,“ říkal v cíli spokojený Janeba. A nijak netajil, že by při neúčasti Pecha pomýšlel na titul on sám.


Výsledky Rallye Šumava 1985:

  1. Kvaizar Svatopluk – Janeček Jiří / Škoda 130 LR
  2. Blahna Václav – Schovánek Pavel / Lada VAZ 2105 VFTS
  3. Brundza Stasis – Neyman Vladimír / Lada VAZ 2105 VFTS
  4. Valoušek Pavel st. – Jirátko Karel / Porsche 911 SC
  5. Vukovich Sergey – Zvingevis Andrys / Lada VAZ 2105 VFTS

Údaje o soutěži:

Délka 710km – 28 rychlostních zkoušek na 14 úsecích o celkové délce 344km, odstartovalo 135 posádek, do cíle dojelo 71 vozů


vyšlo v měsíčníku MOTOR, ročník 1985 – titulní foto: Luboš Šalát

Sdílet

O autorovi

Digitální malíř, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Milovník doby, kdy startovní čísla byla přes celé dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!

Komentáře