Mezinárodní Mitropa Rally Cup sice bývá v médiích často opomíjen, jeho obliba u posádek však stále roste. Úspěchy českých posádek mají v tomto seriálu tradici, sahající do 90. let.
Na výsledky legendárního Stanislava Chovance, ale i třeba brněnských bratrů Řihákových, v posledních letech navázali především Jiří Tošovský a Jan Šlehofer, kteří v předešlých sezónách bojovali o medailová umístění v absolutním pořadí. Letos se sice žádné české posádce nepodařilo v celkovém hodnocení výrazněji uspět, o to cennější výsledek si však naše země připsala v hodnocení historických vozů. Vlajku České republiky vzorně reprezentoval zlínský Aleš Jirátko, který společně s navigátorem Milanem Skočovským sezónu zakončil jako vítěz své kategorie.
Konkurence? Quattra, Escorty, Porsche…
Pro Aleše Jirátka není letošní vítězství prvním úspěchem, kterého v rámci mitropy dosáhl. Seriálu se účastní od roku 2008 a za tuto dobu stačil vyválčit jedno stříbro a dvě celková zlata. Jak ale sám říká, letošní prvenství má pro něj vzhledem ke zvyšující se konkurenci jednoznačně nejvyšší hodnotu. „Jezdců oproti minulosti hodně přibylo. Pro nás byl nedostižným soupeřem Anton Werner s Audi Quattro, který se mnohdy neztratil ani mezi soudobými auty. Výborně jezdili i Openauer s fordem a Thull s porsche. Tito jezdci byli vesměs o nějaký kousek rychlejší než naše BMW, my jsme však na rozdíl od nich při všech startech dojeli do cíle, a jak se říká, historie se neptá. Zajímavostí je, že od druhého Wernera nás v konečném účtování dělil jediný bod,“ hodnotí sezónu zlínský lékař.
Od italských motanic až po rakouskou šotolinu
Mezi důvody, proč nemá Mitropa Rally Cup nouzi o posádky, nesporně patří velmi zajímavá skladba kalendáře. Soutěžní posádky si mohou vybírat z osmi soutěží ve čtyřech státech s velice pestrým charakterem. Pro našince jsou sice všechny podniky svou polohou poměrně „z ruky“, jak ale říká Aleš Jirátko, vyšší vzdálenost jednoznačně vynahrazuje sportovní a organizační úroveň těchto soutěží. „Startovali jsme na šesti soutěžích z osmi. Vynechali jsme německou 3-Städte Rallye a italskou Rally Casentino, což mě v případě druhé jmenované soutěže trošku mrzí, neboť z vyprávění jsem se dozvěděl, že se jednalo o krásnou rally. Když to shrnu, v Rakousku i v Itálii jsou vždy velmi pěkné tratě a vstřícní pořadatelé a ani letos tomu nebylo jinak. Velice zajímavé a technické „erzety“ na nás čekaly i ve Slovinsku na Rally Saturnus. Tuto soutěž jsem netradičně absolvoval s Vlastou Kubíčkem a po stránce tratí se nám moc líbila. RZ byly klouzavé (i za sucha, a zvláště když zapršelo), člověk ani na chvíli nemohl vypadnout z koncentrace, zato po organizační stránce nás slovinská rally příliš nenadchla. Novou soutěží pro mě byl německý Würtenberg, který se jel v rámci mitropy poprvé. Neoslnily mě tratě. Jezdilo se v otevřené krajině mezi poli stylem 500 metrů, odbočka, 200 metrů, odbočka, a tak se vše opakovalo. Podle mě se jednalo o charakterově ještě méně zajímavou soutěž, než byla loňská 3-Städte. Pořadatelé se snažili trať zpestřit různými „smyčkami“ po polních cestách, po kterých bylo naplánováno mnohdy i několik okruhů. Kvůli nepřízni počasí však řada těchto pasáží nebyla sjízdná, a tak bylo nutné několik úseků na poslední chvíli zkracovat. Ačkoliv bych tratě označil jako jezdecky nezajímavé, v případě Německa bych si dovolil vyzdvihnout organizaci. Seznamovací jízdy s tratí (dva povolené průjezdy každou RZ) včetně přejímek jsme absolvovali za jediné dopoledne. Všechno krásně odsýpalo, komisaři na přejímkách byli benevolentní vůči drobným zapomenutím a dalo se s nimi domluvit. Také jsme ocenili fakt, že po úvodní etapě bylo možné vůz odevzdat do servisu a následně i ze servisu do uzavřeného parkoviště předčasně, kvůli čemuž v noci odpadlo zbytečné čekání,“ hodnotí jednotlivé závody pilot vozu BMW 2002 Ti.
Vstřícní organizátoři
„Mitropu si nemůžu vynachválit. Kromě úrovně jednotlivých závodů bych chtěl vyzdvihnout i přátelskou atmosféru, která mezi účastníky mitropy panuje. Na trati spolu bojujeme o sekundy, ale večer na vyhlášení si vždy přátelsky popovídáme. Stejně tak musím ocenit přístup organizátorů seriálu. Pan Walter Klösch, třebaže je mu kolem 70 let, se se svou paní vyskytuje na všech soutěžích. Bývá k dispozici v servisu nebo například v přeskupení, vždy připravený, kdyby kdokoliv z jezdců mitropy něco potřeboval. Takový přístup z českých soutěží bohužel příliš neznáme,“ pokračuje v líčení zajímavých zážitků Aleš Jirátko.
Bez obětavých pomocníků by to nešlo
I vzhledem k tomu, že pro Aleše Jirátka je rally sport především zdrojem zábavy a odreagování, považuje své letošní vítězství v 12členném poli historických vozů za cenný úspěch. A pokud bude zlínskému týmu nadále nakloněna paní Štěstěna, bude se posádka Jirátko – Skočovský v příští sezóně snažit na medaili v Mitropa Rally Cupu navázat. Takové ambice by však byly nereálné, kdyby se kolem Aleše Jirátka nenacházel tým lidí, který mu v jeho závodění obětavě pomáhá. „Poděkování patří mému bratrovi Karlovi a Jirkovi Moravcovi za soustavnou a poctivou přípravu vozu. Nejlepším důkazem jejich kvalitně odvedené práce je, že náš vůz po tři roky nezastavil pro technickou závadu. Velký dík si zaslouží i Radek Pavlíček, který je naším motorářem a zároveň se na „bavoráku“ stará o mechanické části jako jsou převodovka či diferenciál. Ze sponzorů bych rád jmenoval firmu BMW RENOCAR Brno, která s námi spolupracuje řadu let, a také od letoška firmy RENOVA Luhačovice a Naturvita Slušovice. Speciální poděkování adresuji mému spolujezdci Milanu Skočovskému, jenž pokaždé dokázal v autě vytvořit velmi příjemnou atmosféru, a mojí ženě a dětem, kteří trpělivě tolerují moje blbnutí,“ zakončil s úsměvem naše povídání letošní nejúspěšnější český reprezentant v rámci mitropy.
Více informací o Mitropa Rally Cupu včetně letošních výsledků je možné získat na oficiální webové prezentaci: http://www.mitropa-rally-cup.de.
