S avizovaným vstupem značky Hyundai do seriálu WRC v sezoně 2014 se neustále skloňuje jméno Michela Nandana. Zapátrali jsme v archivu a připravili krátký seriál o technickém všumělovi, který zásadním způsobem utvářel historii rallysportu.
1. díl – Od letadel přes okruhy až k WRC
„Zřejmě již fakt, že jsem se narodil v Monte Carlu (5. dubna 1958), předurčil můj zájem o motoristický sport. Odhaduji, že jsem se o něj začal zajímat od svých pěti šesti let. Dvakrát v roce totiž Monte Carlo hostilo podnik světového významu, automobilovou soutěž a Grand Prix, navíc v okolí nebyla o další automobilové podniky nouze.
Přestože pocházím z Monte Carla, mám francouzskou národnost, což značilo strávit po studiu šestnáct měsíců v armádě. Po návratu do civilu jsem našel práci v leteckém průmyslu, ve firmě specializující se na výrobky z kovových slitin a zde jsem zůstal osmnáct měsíců.
První aktivity v automobilovém sportu se datují do let studií, kdy jsem v rámci zábavy pomáhal s přípravami soutěžních vozů. Měl jsem možnost blíže spolupracovat s několika menšími týmy v okolí Monte Carla, nejznámějším určitě byl slavný gentleman startující pod pseudonymem „Tchine“. Ten provozoval v Monte Carlu autodílnu a v době naší spolupráce jezdil s Opelem Manta 400 skupiny B.
V roce 1986 jsem dostal příležitost pracovat pro italský tým Italtecnica, který připravoval soutěžní vozy pro Peugeot Italy, tehdy za něj jezdili Zanussi a Aghini. Dva roky jsem strávil v italském šampionátu, později se tým začal angažovat i v seriálu Superturismo.
Legendární Celica a Carlos Sainz
V průběhu roku 1991 jsem začal jednat s týmem Toyota Team Europe a na konci roku jsem se stal jeho zaměstnancem. Postupně jsem měl možnost pracovat na všech celikách.
V době mého nástupu se stále jezdilo s typem ST165, a tak bylo mojí náplní práce pomoci při vývoji typů 185 a později 205. Vývoj verze 185 mi dal šanci poznat práci na voze ze všech úhlů, ve vztahu k FIA, k Japoncům, dodavatelům atd.
Při mém nástupu byl u Toyoty šéftechnikem Karl-Heinz Goldstein. V roce 1992 ale společně s několika lidmi z týmu odešel a na jeho práci navázal Dieter Bulling, jemuž jsem byl podřízen.
V té době začaly první úvahy o voze na bázi nové Corolly, ale v době, kdy jsem definitivně tým opustil, byla stále ve fázi pouhého konceptu.
Od rally k okruhům
Toyota omezila soutěžácký program kvůli známé aféře v roce 1995 a mě se nabídla šance angažovat se opět na okruzích. Dva roky jsem v Německu působil pro Zakspeed. Bylo to dosti specifické období, kdy bylo potřeba dělat vše na nejvyšší úrovni. Okruhy jsou velmi vzrušující z pohledu technika, navíc po mém nástupu začal tým pracovat na vývoji okruhové calibry, jež měla odpovídat nově schváleným technickým předpisům, které umožňovaly více technické svobody. Tento program však záhy skončil, přesto jsem Opelu zůstal věrný při práci na dvoulitrovém okruhovém speciálu.
S lvem na vrchol
Zlom nastal v roce 1998, kdy mě kontaktoval Jean-Pierre Nicolas z Peugeotu. Ten byl zodpovědný na program 306 Maxi a dosahovaných úspěchů se snažil využít k opětovnému návratu značky na vrchol seriálu mistrovství světa.
V době naší debaty byl schválen projekt 206 WRC a Nicolas mi nabídl místo v týmu při vývoji nového speciálu.
U Peugeotu jsem dostal funkci technického manažera. Po boku zde pracovaly tři divize (Supertouring 406, F1, 206 WRC). V rally oddělení pracovalo kolem 20 – 25 lidí. Když dostal projekt 206 WRC prioritu, bylo nutné sportovní oddělení reorganizovat. Řada lidí byla přeřazena z projektu cestovních vozů, kde se Peugeot stáhl do ústraní, ostatní přišli z různých dalších aktivit. V té době Peugeot Sport zaměstnával kolem 175 lidí, dalších dvacet pracovalo na přípravě motorů v dílnách Pipo Moteur.“
pokračování (Michel Nadan a Peugeot 206 WRC)
