Rok 2020 je naprogramován v operačním systému „Ode zdi, ke zdi“. Z jistot se staly proměnné. Ve stejném duchu ostatně proběhly i letošní závodní sezóny napříč kontinenty. Tedy pokud vůbec proběhly. V naší vlasti motoristicky silně pesimistické jaro pomalu přešlo v letní rallyový kvapík, abychom v průběhu října opět upadli do soutěžácké letargie.


Proč se stát modelářem?

Volného času přibylo, doma si připadáme jako v pomalu se pohybující ponorce, jejíž posádka ji čas od času zkusmo přepne do módu s názvem „Italská domácnost“. Zavřeli nám restaurační občerstvovny a s kelímkem kávy není radno vycházet na světlo Boží. Počasí kopíruje ve valné většině nepříznivou virovou situaci, slunce aby člověk vyrazil s negativním testem hledat až někam na kraj světa. Tma přichází jako nezvaný host v brzkých odpoledních hodinách.

Pokud už vás nebaví všechny ty ordinace v zahradách, všechny ty internety a osmisměrky máte vyluštěné ve dvanácti směrech, což takhle zkusit řemeslo plastikových modelářů? Ne, nečekejte ode mě fundovaný návod či fígle, jak se se stavebnicí co nejlépe vypořádat. Berte následující řádky spíše jako možné nakopnutí se na stará kolena naučit něčemu novému (nebo se k tomu po velmi dlouhé době zase vrátit).


Začínáme výběrem stavebnice

Na počátku všeho je stavebnice. Už její výběr ale může býti oříškem! Nabídka je opravdu pestrá a v poslední době se rozrůstá o další nové, v plastikovém světě dříve neviděné, stroje.

Pokud se budeme pohybovat v rallyovém odvětví, zapamatujte si jména následujících firem. Hasegawa, Tamiya, Beemax, Nunu Models a Belkits. Patří mezi ně také Heller a Italieri. U nich bych rád podotknul, že v modelářském světě se často jejich produkty nesetkávají s příliš pozitivními ohlasy. Zpracování bývá zjednodušené, nepřesné a „nelícující“. Vyžadují proto zkušenějšího modeláře, který svým umem musí často napravovat fatální chyby výrobce.

Plastikový model MG Metro 6R4

Troufám si tvrdit, že určit si svoji „prvničku“ dokáže opravdu každý. Lze vybírat ze soutěžních vozů skupin WRC, A, S2000 a samozřejmě ostrých chilli papriček v podobě monster skupiny B. K dispozici jsou provedení s asfaltovým setupem, kdy „šusplech“ je u země stejně nízko, jako basová kytara Karla Vágnera nebo naopak se „šoto“ podvozkem. Při jeho aplikaci najdeme kola na zemi a zbytek auta kdesi v úrovni zvýšeného přízemí.

Ceny se pohybují v průměru okolo 1000 Kč za jednotlivý model.


Co stavebnice obsahuje?

Den D je tady! Zazvonil pošťák a převzali jste (snad nerozšlápnutý) balík. Už samotný unboxing (česky „dekrabicování“) je obřad! Co na vás po sundání víka čeká? Určitě několik plastových platíček, obsahujících všechny potřebné díly. Samotná karosérie a opravdové pneumatiky. Součástí většiny stavebnic bývá i materiál pro výrobu zástěrek, antény a popřípadě mřížek všemožných nádechů a výdechů. Na dně krabice se jistě ukrývají obtisky a papírový návod.

Vypadá to jako zmatek, ale každé plato i díl jsou jasně označené

Nevyhazovat! Povede pevně vaše ruce krok po kroku, ukáže vám, kde říznout, co spojit, kam vyvrtat otvor a jakou použít barvu. Podle něj budete aplikovat obtisky. Skvělý parťák pro každou situaci.

Co budete ke stavbě potřebovat?

Ostře na věc

Ostrý modelářský nůž, nůžky a pinzeta jsou pro modeláře stejně důležité, jako vařečka pro Zdeňka Pohlreicha.

Doporučuji investovat také do řezací podložky. Není nutná, ale za zářezy a vpichy v desce vyřezávaného jídelního stolu z konce 18. století, vás nikdo nepochválí. Navíc, krást z kuchyně dřevěná krájecí prkénka, je opruz.

Je vhodné vlastnit i pilník na nehty (může být jednorázový) na očistění přebytků materiálu po vystřižení jednotlivých dílů. Na finální doladění pak používám jemný brusný papír.


Lepte!

Spojování jednotlivých komponentů probíhá za pomoci modelářského lepidla. Doporučuji zakoupit si gelové i tekuté. Na to, kdy které použít, přijdete časem sami. Při aplikaci je nutné postupovat velmi obezřetně. „Sekunďák“ rozpouští syntetické barvy jako nic a při zbytečné zbrklosti máte na problém rázem zaděláno. Oprava upatlané karosérie je složitá a časově náročná.

Na průhledné díly (okna, sklíčka světel atd.) doporučuji použít speciální lepidlo, které nereaguje s plasty. Je běžně k mání v modelářských obchodech a v krajní nouzi ho lze nahradit i dobře známým Herkulesem.

Pokud byste totiž použili sekundové lepidlo, vězte, že z čirých dílků se rázem stanou díly zamlžené. Trochu pech, tedy pokud se zrovna nebude jednat o zadní okna Škody 1203 v sanitním provedení. Upozorňuji, že se jedná se o proces nevratný!

Sladké začátky každé stavby


Magický svět barev

Hurá, konečně jsme u barviček. Hned na začátek se sluší říci, že modelářská stříkací pistole je „vyšší dívčí“ a navíc je její použití v prostředí standardního bytu je komplikované, až nemožné. Samozřejmě, za zkoušku nic nedáte, ale…

Na řadu přichází staré dobré spreje. Dokážou udělat hodně parády a nešlápnete s nimi vedle. Tamiya má v nabídce velké množství barev a jejich odstínů. Černá, bílá a stříbrná jsou nejnutnější základ, další barvy dokoupíte dle nutnosti použití na jednotlivých modelech.

Do košíku e-shopu modelářského chrámu přidejte i bezbarvý lak. Taktéž ve spreji. Použijete jej ve finální fázi úprav karosérie. Sjednotí povrch a zároveň ochrání obtisky před mechanickými a povětrnostními vlivy.

Nesmíme zapomenout ani na akrylové barvy. Aplikují se na menší plochy a k doladění detailů. Jejich portfolio je ohromné. Mimo „klasických“ barev v lesklém a matném provedení, jsou dostupné též v metalických variantách. Při pečlivé aplikaci se pak i obyčejný plast dokáže tvářit jako ušlechtilý kov. A když nakoupíte také průhledné verze – oranžovou a červenou, budou vaše blinkry a zadní světlomety naprosto dokonalé!

No vidíte. Já hlava děravá! Základem je, jak jinak, základní barva (primer). Po aplikaci v tenké vrstvě vás upozorní na případné chyby ve výlisku karosérie (propadliny, přebytečné, ostré nebo roztřepené hrany). Skvěle připraví povrch drobných dílů před aplikací akrylových barev. Ty pak budou držet jedna báseň.

Váš domácí sklad by měl obsahovat i láhev technického lihu a ředidlo na akrylové barvy. S hustými barvami se se pracuje velmi špatně a konečný výsledek má nevalnou kvalitu.


POKRAČOVÁNÍ – 2.DÍL

Sdílet

O autorovi

Digitální malíř, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Milovník doby, kdy startovní čísla byla přes celé dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!

Komentáře