Druhou sezonu MS těžce poznamenala ropná krize. Z kalendáře vypadlo pět významných soutěží včetně Rallye Monte Carlo.
<<< sezóna 1973 – sezóna 1975 >>>
WRC 1974
V první polovině sezony se konaly pouze dvě soutěže, celkem čítal ochuzený světový seriál osm mistrovských podniků. Nerovnoměrný průběh sezony nahrál týmu Lancia, který až na podzim homologoval sportovní model Stratos HF s motorem Ferrari umístěným za zadními sedadly.
Zpočátku to vypadalo na jasné vítězství značky Fiat. Italové si předsevzali dobýt nejen titul MS značek, ale získat i evropský trůn a vavříny v prestižním domácím šampionátu. Sportovní kabriolety 124 S Abarth dostaly silnější motory, tým angažoval sedm italských jezdců, které navíc doplnil ještě talentovaný třiadvacetiletý finský mladík jménem Markku Alen.
Při úvodní TAP Portugal Rally obsadily turínské vozy první tři příčky v pořadí Pinto, Paganelli a Alen. Soutěž se konala díky tomu, že Portugalci přivezli benzín ze své bývalé kolonie Angoly, která nebyla členem organizace vyvážející ropu OPEC.
Problémy s palivem nenastaly ani v Africe, která nebyla zařazena do embarga arabských producentů „černého zlata“. Evropské týmy Alpine, Renault, Peugeot, Porsche a Lancia však byly na Safari Rally poraženy domácím jezdcem Joginderem Singhem s neznámým vozem Mitsubishi Lancer 1600 GSR. Znovu se ukázalo, že na africkém kontinentě rozhoduje robustnost a spolehlivost vozu, nikoliv jeho výkon a rychlost.
Finská „grand prix“ se odehrávala ve znamení nelítostného souboje mezi Finy Mikkolou a Mäkinenem s továrními vozy Ford Escort RS. Hannu Mikkola se pokoušel dorovnat počet vítězství na prestižní domácí soutěži. Před startem měl na kontě 3 prvenství, zatímco jeho soupeř měl ve sbírce už čtyři zlaté věnce. Mikkola byl nakonec o půl minuty rychlejší.
V kuloárech se ovšem povídalo, že na jedné farmě hluboko ve finských lesích měnil převodovku ZF. Těsně před cílem si prý nechal namontovat zpět původní rychlostní skříň, kterou pořadatelé při technické přejímce označili. Tiskový mluvčí tyto pověsti rázně popřel.
Třetí „dolétl“ do cíle Alen. Značka Fiat měla díky tomu v průběžné tabulce MS 33 bodů, následoval Ford (24) a Lancia (12).
Stratos na scéně
Rally Sanremo znamenalo zásadní obrat v průběhu sezony. Fiat nasadil na start celou armádu sedmi jezdců. Čtyři z nich ovšem havarovali už na úvodní rychlostní zkoušce! Nakonec dojel do cíle jen jediný Fiat 124 S Abarth Bisulliho, jenž obsadil druhou příčku.
Sandro Munari se poprvé představil s Lancií Stratos HF, která byla homologována 1. října, tedy pouhý jeden den před startem. Vůz však byl už dva roky intenzivně vyvíjen, závodil na evropských tratích v rámci skupiny 5 a žádnými „dětskými nemocemi“ netrpěl. Munari využil výkonu 240 koňských sil a v cíli měl impozantní osmiminutový náskok. Úspěch značky podtrhl čtvrtým místem Mehta s podstatně střízlivějším modelem Beta Coupé.
Po tomto úspěchu se šéf týmu Lancia Cesare Fiorio rozhodl obeslat všechny zbývající soutěže sezony a pokusit se porazit sesterský Fiat. Koncern Fiat přitom Lancii koupil a nepřímo její sportovní aktivity financoval.
Munari vyhrál na lesních šotolinových vložkách v Kanadě, i když mu k tomu dopomohl kolega Lampinen, který v rámci týmové režie v závěru závodu zpomalil. V USA byl naopak úspěšnější Fiat, jenž obsadil díky Alenovi stříbrnou příčku. Munari měl zdravotní potíže, a navíc ho za překročení rychlostního limitu pronásledoval místní šerif. Překvapivým vítězem Rally Press on Regardless se stal Francouz Thérier s Renaultem 17 Gordini.
Na Britských ostrovech dominoval stejně jako v roce 1973 Timo Mäkinen s Escortem, ale Munari zabodoval solidní bronzovou příčkou. Fiat tady přišel nejen o vedení v seriálu , ale i o reálné šance na titul. Jediný jezdec, který mohl v lesích uspět, Markku Alen, byl pro tuto soutěž smluvně vázán Fordu. Z trojice jezdců Fiatu se nikdo nedostal do první desítky a turínský tým se vracel domů bez bodu.
Závěrečná asfaltová Tour de Corse byla jasnou záležitostí pro favorizované Lancie Stratos. Munari s novou 24ventilovou verzí motoru sice odpadl, ale dokonale ho zastoupil Francouz Andruet.
Převzato z časopisu RALLY 1 / 2013, který právě najdete v distribuční síti.
Výsledky 1974
8. TAP Rallye de Portugal ((20. – 23. března)
1. Raffaele Pinto Fiat Abarth 124 Rallye 6:26:15
2. Alcide Paganelli Fiat Abarth 124 Rallye 6:30:12
3. Markku Alén Fiat Abarth 124 Rallye 6:37:17
22. East African Safari Rally (11. – 15. dubna)
1. Joginder Singh Mitsubishi Colt Lancer + 11:18 pen
2. Björn Waldegård Porsche 911 + 11:46 pen
3. Sandro Munari Lancia Fulvia 1.6 Coupé HF + 12:22 pen
24. 1000 Lakes Rally (2. – 4. srpna)
1. Hannu Mikkola Ford Escort RS1600 3:11:42
2. Timo Mäkinen Ford Escort RS1600 3:12:13
3. Markku Alén Fiat Abarth 124 Rallye 3:13:52
16. Rallye Sanremo (2. – 5. října)
1. Sandro Munari Lancia Stratos HF 9:12:43
2. Giulio Bisulli Fiat Abarth 124 Rallye 9:20:30
3. Alfredo Fagnola Opel Ascona 9:56:09
3. Rally Rideau Lakes (16. – 20. října)
1. Sandro Munari Lancia Stratos HF 4:54:31
2. Simo Lampinen Lancia Beta Coupé 4:56:49
3. Walter Boyce Toyota Celica 5:07:45
26. Press-on-Regardless Rally (30. října – 3. listopadu)
1. Jean-Luc Thérier Renault 17 Gordini 5:29:47
2. Markku Alén Fiat Abarth 124 Rallye 5:35:49
3. Jean-Pierre Nicolas Renault 17 Gordini 5:35:49
23. Lombard RAC Rally (16. – 20. listopadu)
1. Timo Mäkinen Ford Escort RS1600 8:02:39
2. Stig Blomqvist Saab 96 V4 8:04:19
3. Sandro Munari Lancia Stratos HF 8:11:55
18. Tour de Corse (30. listopadu – 1. prosince)
1. Jean-Claude Andruet Lancia Stratos HF 4:49:10
2. Jean-Pierre Nicolas Alpine-Renault A110 1800 4:52:38
3. Jean-Luc Thérier Alpine-Renault A310 5:12:09
Výsledky MS značek 1974
1. Lancia 94 bodů, 2. Fiat 69, 3. Ford 54, 4. Toyota 32, 5. Alpine-Renault 29, 6. Datsun 28, 7. Porsche 27, 8. Opel 27, 9. Saab 25, 10. Renault 23, 11. Mitsubishi 20, 12. Volvo 7, 13. BMW 4, 14. Peugeot 4, 15. Citroën 3, 16. Alfa Romeo 1
