Pavlína Tydlačková vstoupila do světa soutěžáků teprve loni, prakticky ihned se však zařadila mezi nejsledovanější osobnosti ve startovním poli.
Upoutala nejen ženskými zbraněmi, ale i velmi pokorným přístupem, díky němuž mohla trpělivě, krůček po krůčku, sbírat zkušenosti a postupně na sobě pracovat. Potvrzením správnosti cesty, kterou se „Tydlajda“ vydala, je několik dílčích úspěchů z letošní sezony, především průběžná třetí pozice ve sprintovém hodnocení třídy 7.
Můj život se točí kolem aut a závodů
Jak dlouho se pohybujete v prostředí rally? Kdy jste poprvé zatoužila si závodění vyzkoušet aktivně?
„Rally jsem začala sledovat v šestnácti letech, k čemuž přispělo, že jakožto Valmezačka jsem měla přímo pod nosem Valašskou rally. Blíže jsem se dostala asi před čtyřmi lety díky známým a lidem, co jezdí z Valmezu. Při testování jsem párkrát seděla i na místě spolujezdce. Po různých kolostřešních kreacích v mládí jsem si původně ani nechtěla dělat řidičák, ale poté se to ve mně zlomilo a řekla jsem: Pojedeme! Byla to dlouhá cesta, ale i přes to jsem se loni postavila na start Rallysprintu Kopná. Byla jsem plná strachu a zároveň radosti.“
Jaké bylo přijetí od Vašich soupeřů a soupeřek? Měla jste nějakého rádce, který Vás do tajů rally postupně zasvěcoval?
„Musím říct, že mne přijali velmi vřele, žádná nevraživost v mém okolí nebyla. Rádce jsem měla spíše až po Kopné, když pochopilo i mé okolí, že to myslím vážně. Kluci z Valašského Meziříčí mi hodně poradili, ale nikdo mi nemazal med kolem huby, že to bude snadné. O to je člověk spokojenější, když se mu něco podaří. Měla jsem možnost v dřívějších letech najíždět ´erzety´ a pochytit rozpis od našich velmi dobrých a zkušených spolujezdců, a tak jsem do auta poprvé nesedala jako úplný laik. Jsem moc ráda za své rádce – například Rudu Kouřila, který je pro mě Pan spolujezdec, i za jiné. Každopádně jim všem děkuji.“
Nemohl jsem si nevšimnout, že když nezávodíte, jste velmi často k vidění u trati a fandíte svým kolegům. Znamená to, že rally spotřebuje většinu Vašeho volného času a jedná se o koníček číslo jedna?
„Dá se říci, že od doby, co jezdím, se můj život točí jen kolem aut a závodů. Ať v roli jezdce nebo diváka. Ráda jezdím podporovat své ‚kolegy‘, vůně vysokooktanového benzínu nelze ničím nahradit a člověk se ledačemu přiučí. Závody jako divák si užívám s přáteli, svým psem Roxy a fanoušky. Je to pro mě nejlepší relax.“
Celý rozhovor s touto a dalšími fotkami najdete v magazínu RALLY 09 / 2012
