Příbramský jezdec Josef Peták patří k nejzkušenějším pilotům domácího startovního pole. Řídil špičkové dvoukolky i čtyřkolky, získal nespočet mistrovských titulů. Letos odstartuje už devatenáctou sezonu. Ale kromě závodění se svými aktivitami kolem Rally Příbram podíval i na druhou stranu „barikády“.
V zimní pauze jste podstoupil plánovaný chirurgický zákrok. Budete tedy na úvodní podniky sezony připraven?
„Zatímco někteří vyráželi na Jänner trénovat, já jsem 1. ledna nastupoval do nemocnice. O den později jsem podstoupil operaci kyčelního kloubu. Jednalo se o reoperaci původní endoprotézy, kterou jsem měl sedm let, a už nefungovala, jak by měla. Musela se upravit a kyčel nově uložit. Po osmi týdnech je můj stav naprosto perfektní, jsem poměrně v dobré kondici. Už od přelomu února a března jsem začal kloub na padesát procent zatěžovat, někdy kolem 21. března absolvuji poslední kontrolu, po níž bych měl odložit berle. Proto doufám, že na první závod 6. dubna na Vrchovině budu připraven a odstartujeme. Start na sprintu beru jako test před sezonou, která bude pokračovat na Šumavě. Letos máme v plánu starty v šampionátu MMČR, dále se objevíme na vybraných sprintech. Ale přesný počet zatím nevím, kalendář nyní dolaďujeme.“
Loni jste se angažoval v organizačním výboru Rally Příbram. Jaké jsou Vaše poznatky z druhé strany, jak vypadá příprava nového ročníku?
„Zatím jsme na začátku, ještě nemáme podobu trati, takže jsme trochu v napětí, jak to vše dopadne. Zda projdou žádosti na obcích, neboť událost z Uherského Brodu měla velký dopad na mínění lidí. I proto to mnoho z nich se mnou často řešilo. Nicméně koncem roku jsme se setkali s organizačními složkami a starosty obcí zastoupenými na trati příbramské rally a bylo cítit, že by nám rádi vyšli vstříc.
Další věc souvisí s vývojem společnosti. Pokud hledáte obtížné tratě, často narazíte na rozmlácené cesty, proto se i náklady na pořádání závodů neustále zvyšují. Jako jezdec jsem si neuměl představit, jaká je ta druhá strana barikády. Teď to vnímám tak, že je potřeba mít k sobě úctu, shovívavost, ani jedna strana to nemá vůbec lehké.
Navíc jsem přišel do styku i s neřestmi jezdců. Zvýšenou rychlostí při trénincích, ale hlavně s nepovoleným tréninkem. Pořadatelům je to často, právě v obcích, negativně předhazováno…„
Existuje nějaký recept na zajištění diváků kolem tratí rychlostních zkoušek?
„Jezdím po zahraničních závodech jako jezdec i jako divák. Co se stalo v loňském roce u nás, byla souhra nešťastných náhod. Všude v zahraničí, kde jsem byl, bych našel mraky chyb, jen měli to štěstí, že se tam nic nestalo.
Rok má celkem 365 dní. My chceme od lidí, aby se nám podřizovali pár hodin při tréninku a při závodě. Rad bych na ně na tomto místě apeloval, aby rallysport respektovali a měli na mysli, že se tam něco podobného může stát.
Po boji je každý generál, ale nikdo nesmí chodit do nebezpečných a zakázaných míst. Zamysleme se nad okolnostmi. Když je na přehradě cedule zákaz koupání a já tam skočím, taky nikdo nebude říkat, že třeba povodí Vltavy něco udělalo špatně. Nebo nepůjdu na vlakové koleje, pokud tam pojede vlak. Nebudu přecházet dálnici. To si lidé musí uvědomit a ušetřit sebe možných nepříjemností.“