Miroslav Cais patřil s téměř osmdesáti starty ve velkém mistráku k ostříleným soutěžáckým matadorům naší rally scény. Při setkání na Walašské rallyshow jsme mu položili tři otázky od pasu.
Spousta fanoušků si pamatuje zelenobílé Mitsubishi s nápisem Cais na bočním okénku. Najednou, jako by se po Mirovi slehla zem. Co se stalo?
Podle mé teorie, potvrzené finskými jezdci, se má skončit v nejlepším a to je věk 37 až 38 let. Rozhodnul jsem se, že to udělám také tak. 😀
Ví se o Tobě, že ty jsi úplně od rally neutekl. Mohl bys přiblížit kam zamířily Tvé kroky ?
Je to pravda. Já jsem se v 2008 plně věnoval práci a strašně moc mě to bavilo. Protože Jarda Orsák si ode mě koupil 2 auta a padli jsme si při tom docela do oka, začal jsem se starat trošičku o Jardu. První sezona byla fantastická. Věnovali jsme se tomu prakticky naplno. On vyhrál rallysprinty a všechno bylo super. Potom mě práce odhodila zase o kousek dál, ale neustále s Jardou spolupracuji, ikdyž už ne tak intenzivně, jako ve zmíněném roce.
Přece jen, nesvrbí Tě ruce? Co kdyby byla možnost se opět svézt, vlezl bys do auta?
Přiznám se. Ruce samozřejmě svrbí, to je bez debat. Když člověk dělá tohle, tak vždycky přijde chvíle, kdy má nutkání se vrátit, ale jsem realista. Přestože jsme byli amatéři, snažili jsme se k tomu přistupovat co nejprofesionálněji. Já se na to dívám tak, že by se nemělo vstupovat dvakrát do stejné řeky. Neznamená to, že já se nikdy nesvezu, akorát veřejnost už o tom neví. Ostatně, moji dva synové už se začínají na závodech pomalu rozkoukávat, a tak je možné, že pokračování už bude na nich. Pokud se některý z nich rozhodne pro rally, tak jej budu spíš podporovat. Uvidíme, jestli nám to maminka dovolí 🙂
