Favorit je podle slovníku cizích slov oblíbenec nebo předpokládaný vítěz soutěže. Příští měsíce mají dát odpověď na otázku, zda oba významy naplní také Škoda Favorit 136 v úpravě pro rally. Zatím jsme mohli vídat pouze prototyp, který mimo soutěž startoval v některých domácích podnicích. Slibné časy trochu zkreslovaly, protože některé změny Favorita v závěru sezóna přibrzdily.


Vladimír Berger testuje Škodu Favorit

Rovných deset let je Vladimír Berger zkušebním jezdcem mladoboleslavské automobilky. Mezi prvními začal testovat také současný podvozek s předním pohonem. Nejprve na polygonu v Kopřivnici a s karosérií styl AZNP. Tím začalo jeho seznamování se zcela novou koncepcí auta. A když se blížila první zima, měl z toho trochu strach. Jenže stačil měsíc a sžil se s „předkem“ natolik, že mu ani kluzký terén nedělal žádné problémy. Asi měl řízení v krvi, vždyť otec strávil půl života zajížděním škodovek.


První poznatky z boje

„Favorit je při průjezdu zatáček mnohem klidnější, nechá si líbit víc než minulá škodovka. Průměrný řidič s ním bude stejnou rychlostí jezdit bezpečněji“, shrnuje své dosavadní zkušenosti Vladimír Berger. „Jedinou nevýhodu asi pocítí v zimě na náledí, ale to je pro přední pohon typické, ať nese jakoukoli značku. Prostě se nesmí zpanikařit a šlápnout na brzdu. Favorit mi jízdními vlastnostmi připomíná Peugeot 205. Dokonce se podařilo významně potlačit nedotáčivost, typickou nectnost aut s předním pohonem.“

Na pravidelných zkouškách najezdil Berger asi čtvrt miliónu kilometrů. Není rekordmanem, ještě víc mají na svém kontě další zkušební jezdci. Jenže Vladimír Berger má oproti nim navíc několikaleté zkušenosti soutěžního jezdce. Proto si ho před rokem zavolal vedoucí vedoucí továrního týmu Jiří Kotek a předseda AMK Karel Ortcykr, aby mu předložili lichotivou nabídku.


„Chceš zkoušet soutěžní verzi Favorita?“

Kdopak by odmítl. Jedna ztracená sezóna přece stojí za to, aby měl před ostatním náskok. Jenom si nedovedl představit, jak rychle se s ním naučí jezdit. Přece jen byl stejně jako ostatní naši soutěžáci zvyklý na vůz s motorem vzadu.

První zkušenosti však byly překvapivé: „Musím být pořád ve střehu a korigovat auto. Ale odměnilo se mi tím, že úžasně poslouchá.“

© foto: Jiří Maršíček

Hurá na Rally Šumava

Několik prvních desítek kilometrů se Vladimír Berger svezl při testování na brněnském okruhu. A potom přímo na Rally Šumava. Na trénink nezbýval čas. Přitom až tehdy dostal do rukou Favorita v opravdové soutěžní podobě. Tedy včetně převodovky se samosvorným diferenciálem a tlumičů Sachs.

První dojmy ze Šumavy byly vcelku příznivé, ale přinesly také varování: Pozor na brzdy!


„Testman“ od Saabu

Při dolaďování vozu však byla také nezbytná konzultace s některým ze zkušených jezdců, zvyklých na přední pohon. Proto přijel na Rallye Bohemia přítel Johny Hauglanda, švédský soutěžák Ola Strömberg.

Pětinásobný mistr země a testovací jezdec firmy Saab měl upozornit na případné chyby a doporučit další zlepšení. Jeho hodnocení bylo slušné, připomínky se týkaly pouze rozložení hmotnosti a odstupňování převodovky.


Brzdění levou nohou

Při tréninku se s ním svezl také Berger.

„To byla škola! Nemusel říct ani slovo, stačilo se jen dívat. Obdivoval jsem jeho práci nohou na pedálech. Ta je nejdůležitější na šotolině. Však jsem si také všiml, jak to to udělat, aby i na nezpevněném povrchu jelo auto rychle. Když Strömberg zvedl nohu ze spojky, nepoložil ji na podběh, ale přímo na brzdový pedál. Bez brzdění levou nohou se prostě ve Favoritu neobejdeme. Kdo se nenaučí odsadit zadek auto, ten nebude jezdit rychle. Na asfaltu kromě stopy nájezdu nejsou takové rozdíly.“

© foto: Jiří Maršíček

Hydraulická novinka

Mnohem větší pozornost než dříve se teď věnuje brzdám. Obvykle jsou nastaveny tak, aby více brzdil zadní okruh. Jezdec si je může sám přenastavovat – aby na asfaltu brzdila víc přední a na šotolině zadní náprava.

Novinkou je však malá červená páčka na podlaze. Řidič jí ovládá poměr tlaku v předním a zadním brzdovém okruhu. Například na asfaltu může hydraulickým ventilem omezit až 70% tlaku v zadním okruhu. Pohotová reakce na charakter povrchu erzety je obrovskou výhodou. Klade však na jezdce další nároky, i když stačí jen jediný pohyb u podlahy vedle řadící páky.


Příslib do budoucna

Prototyp Škody Favorit absolvoval během minulé sezóny mimo soutěž tři mistrovské rallye. Na Šumavě odpadl s poruchou převodovky, jinak by ho ale dosahované časy zařadily na třetí místo v Rallye Teplice a páté na košické rally. To byla ještě verze s karburátory Weber. Při zkouškách se tedy začínalo s variantou, která měla být v budoucnu vrcholem. To proto, aby se větším namáháním podvozku i převodovky projevily případné slabiny.

V podobě pro připravovanou homologaci vyjel Favorit až v Příbrami. S jedním sériovým karburátorem klesl výkon asi o 10 kW, což je na trati znát. Na konkurenci v mistrovství světa by to samozřejmě nestačilo, vývoj bude určitě směrovat ke dvojitým weberům.


Co na Favorita říká posádka?

„U staré škodovky stačilo jednou rukou řídit a druhou řadit“ vzpomíná Vladimír Berger. „Ve Favoritu pouštím volant jen výjimečně, s řízením je mnohem více práce. Škoda, že jsem se zatím nesvezl s pořádným soutěžním autem jiné značky, abych mohl srovnávat. Ale vycházím z toho, že ani Strömberg neměl vážnější připomínky. Rozhodně je řízení Favorita mnohem náročnější na fyzickou kondici, vždycky jsem se pořádně zapotil.“ řekl Vladimír Berger

Časy na rychlostních zkouškách se sice měřily, ale zatím v pravém slova smyslu nešlo o sekundy. Spolujezdec Ing. Zdeněk Petera si tedy mohl víc všímat rozpisu a také dojmů na horkém sedadle. „Auto je poslušnější a z mého pohledu bezpečnější,“ hodnotil na sklonku premiérové sezóny.

Na jeho tvrzení nic nezměnila ani drobná havárie v Příbrami, která lehce pocuchala novou fasádu. Až tam totiž vyjel Favorit v bojovém zbarvení pro nadcházející sezónu.

© foto: Jiří Maršíček

Změna jezdeckého stylu

Až do závěru sezóny se někteří jezdci továrního týmu vyhýbali pořádnému svezené s Favoritem. Bude to pro ně znamenat změnu zažitého stylu, a tak nebylo možné přesedat z jednoho auta do druhého. Nikoho by nepřekvapilo, kdyby došlo k určitému přeskupené sil. Rozhodující bude, jak rychle se jednotliví soutěžáci přizpůsobí přednímu pohonu.

„Za nutnost považuji použití šestibodových pásů, aby měl jezdec větší kontakt s autem. Musí se věnovat jen řízení a nemyslet na to, kde se zapřít,“ prozradil Vladimír Berger. „ Velkou neznámou je pro nás jízda v zimních podmínkách. Novému vozu nesvědčí kluzký povrch ani louže. Přesto jsme mokré Teplice zvládli v pohodě.“

převzato z magazínu MOTOR 02/1989 | text: Petr Dufek | foto: Jiří Maršíček

Sdílet

O autorovi

Digitální malíř, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Milovník doby, kdy startovní čísla byla přes celé dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!

Komentáře