Dva kamarádi z Klatov jsou skutečnými srdcaři mezi fandy rally. Jejich plán, jet autem na barumku do zlína dostal vážné trhliny, když řidič auta odřekl účast. Odhodlání Rosti Rypa a Pavla Tomana neznalo mezí a tak finální rozhodnutí padlo za pět minut dvanáct. Do Zlína autobusem a pak se uvidí. Přinášíme článek o jejich putování po Moravě, za soutěží s názvem BARUM CZECH RALLY ZLÍN. Je to příběh o velkém nadšení a odhodlaní, jak si jej zaznamenali tito mladí Rally fandové.
Pátek, 26.8.2011
Vstávání ve 4h 10min je jako daň za rallyové šílenství, které nás popadlo. Ještě čerstvé zážitky z Rally Deutschland nás donutili vyrazit na „Barumku“ bez aut a jakýchkoliv znalostí o moravské části České Republiky. Vzdáleni 442km od Zlína, jsme se vydali směrem na východ. Zajistit první etapu bylo nejjednodušší, protože jeden náš známý pracuje v Plzni, a tak jsme se s ním svezli.
Do Zlína autobusem
Autobus na Prahu odjížděl v 6:05, takže jsme ho v pohodě stíhali, zatím bez časové tísně. Přes Prahu jsme se „jakš takš“ dostali, jen s menší vrtulí , když jsme se snažili najít nádraží. Autobus na Zlín byl plný, jak to jen šlo. Bylo 8h a venku už teplota stoupala ke 25°C. V Autobuse byla samozřejmě klimatizace, takže teplota uvnitř byla příjemná, ale slunce i tak skrz sklo pořádně pražilo. Do Zlína jsme přijeli cca 12:30h bez potíží. Byla to ta nejdelší část trasy, která měřila něco kolem 300 km.
Jsme ve Zlíně
Ve Zlíně jsme už párkrát byli. Jenže autem. Jezdili jsme jen po eRZetách a nikdy jsme neřídili my. Takže, když jsme vystoupili na autobusovém nádraží, byli jsme celkem zmatení. Na mostě nad tratí už postávalo několik desítek fanoušků, kteří vypadali, že jsou dostatečně posilněni, nějakým nápojem. Těžko říct, co by to mohlo být, ale jelikož jsme byli na Moravě, dohodli jsme se na slivovici. Nezbývalo než počkat do startu večerní RZ. Venku bylo už opravdu velké horko a narvané batohy na zádech byly těžší a těžší. Budíky našich teplot ukazovaly na červená pole. Proto jsme vyrazili do baru FLIP.
Měli jsme tam pár pivek ze soutěže na RalyLife.cz zadarmo, tak jsme se šli osvěžit. Desítka pomohla… Napsali jsme sms, člověku , který se o naší výpravu zajímal a nebyl to nikdo jiný než redaktor serveru RallyLife.cz, Tomáš Blažek. Po domluvě jsme se s Tomem měli sejít u stánku RallyLife.cz ve středu parkoviště pro historiky. Když jsme přišli na parkoviště , tak zde byl jen jeden stan u kterého, ale seděly dvě příjemné slečny. Zeptali jsme se jich, jestli jsme na správném místě. Byla to trefa na první pokus. Karolína a Kristína, tak se jmenovaly, nám hned daly pořádnou lekci moravské mluvy, protože některá slova tady na západě neznáme a naopak. Tomáš dorazil za za pár minut. Prohodili jsme pár slov a dostali pár rad, kde a kam by jsme mohli v případě nouze volat o pomoc.
Večerní zlínská speciálka
Vydali jsme se čekat na RZtu. Ta už byla nádherně zaplněná v 15:30, takže jsme shodili batohy, oddechli si a čekali. Od startu prvních vozů až po Evropskou špičku, která ukončovala program cca v 23h, jsme zažívali bouřlivou atmosféru, jakou jsme ještě nepotkali. Při čekání na start, jsme seděli vedle fanoušků, kteří také náhodou dorazili od Plzně. Seděli jsme vedle nich a z dlouhého čekáni jsme se dali do řeči. Řekli, že jsou sami dva v autě, tak jsme neváhali a zeptali se, jestli s nimi ráno můžeme vyrazit na erzetu! Klaplo to! A na celou sobotu jsme měli vystaráno! Když se daří, tak se daří 🙂 !
Když kolem nás naposledy projel Brian s Peugeotem. Vydali jsme se s „Plzeňáky“ k jejich autu, abychom to ráno měli rychle naložené a mohli vyrazit. Parkovali tak 50 metrů od hlavní magistrály, takže jsme neváhali a rozbili náš první kemp přímo v menším parku uprostřed Zlína. Bylo celkem rušno a horko. Spalo se těžko. Asi v 4h nás probudili hluk, který vydávali fanoušci ze Slovenska. To by nebylo nic zvláštního, kdyby při jednom hlasitém rozhovoru neprohodil pár slov o tom, že by rádi vykonali svoji potřebu na náš stan. V tu chvíly Rosťa vylezl ze stanu a celkem důrazně jim vysvětlil, že by to dělat neměli a byl klid. Já v takovém zamlženém, spánkovém stavu jsem moc nereagoval. První den našeho putování jsme zvládli v pořádku.
Sobota, 27.8.2011
Ráno jsme vstaváli celkem brzo – těsně před 6 hodinou, abychom stihli 1. rz toho dne. Při přejezdu jsme se zastavili na benzínové pumpě, vybalili nějaké konzervy, které se asi v předešlém dnu v tom horku uvařily a toustový chléb, který by se dal spíše nazvat strouhankou.
Na první RZ jsme šli několik set metrů do kopce, ale výhled jsme našli celkem slušný. Byl jako dělaný pro driftové závody, a to nám dokázali hlavně kluci ze Star rally. Na druhý průjezd jsme našli suprové místo za vesnicí, kde si místní postavili tribunu. Na ni byl vstup zdarma a ještě se hned nahoře točilo pivo. O kousek dál se grilovaly i klobásy. Takže jsme byli za toto místo velice štastni. Dalším terčem výpravy byl servis. Tam jsme se dostali našim sobotním „taxíkem“. Ale jelikož kluci z Plzně měli jiné plány na neděli než my , tak jsme se rozloučili, prolítli servisem a vydali se hledat místo nebo objekt pro přenocování.
Asi po 2h chůze už jsme z těžka došli k supermarketu, abychom doplnili tekutiny. Když jsme se celkem zoufalí vydávali na cestu, uviděli jsme hlídku městské policie, která zaparkoval hned vedle nás, takže jsme se zeptali, kde bychom mohli přenocovat. Strážnici nám doporučili ubytovnu v části Otrokovic, zvaně Baťov. Tedy aspoň jsme to tak pochopili.
Po radě od strážců zákona jsme nasedli do autobusu číslo 55. Už za hluboké tmy jsme pátrali po něčem co by nám mohlo pomoci nájít náš cíl. Konečně jsme uviděli nápis Baťov a okamžitě vyskákali z autobusu. Zámiřili rovnou do Oázy. Tam jsme ještě tak 15 minut čekali, protože nebyly volné pokoje a někdo nás předběhnul. Naštěstí se ale na dnešní noc nevrátil, takže jsme byli celkem štastní. Sprcha a postel bylo to, co jsme potřebovali.
Spali jsme tak hluboce, že jsme se probudili až kolem 10h ranní a to už bohužel nebyl čas na další RZ, protože jsme museli být ve 14h ve Zlíně na nádraží. Stihli jsme se přepravit a dokonce jsme všude trefili napoprvé. Takže domů jsme dorazili kolem 23h.
Byla to dlouhá a náročná cesta, ale určitěje nelitujeme, že jsme do toho šli. Je to nová zkušenost. A pro rally nám nám to stálo za to.
Pavel Toman a Rosťa Ryp
