Každý, koho alespoň trochu baví prohlížení fotografií z prostředí rallysportu, musel už někdy narazit na jméno Reinhard Klein. Světoznámý fotograf se pohyboval okolo tratí nejen soutěží mistrovství světa opravdu pěkných pár desítek let. Jeho archiv McKlein Imagedatabase je vlhkým snem mnoha fanoušků historie rally.
Fotografický guru Reinhard Klein
V současné době již není fotograficky příliš aktivní. To ovšem neznamená, že by na automobilové soutěže zanevřel. Naopak! “Černou práci” pro jeho agenturu McKlein Photography u tratí rychlostek vykonávají mladší spolupracovníci. Vydavatelství McKlein Publishing má pak na svém kontě několik opravdu hodnotných publikací, mapujících například vzlet a pád vozů Group B či historii speciálů skupiny A (recenzi naleznete zde)
Klein má dnes také daleko více čase na své chlapské koníčky. Je zakladatelem skupiny majitelů originálních historických soutěžních aut či jejich dokonalých replik s názvem “Slowly Sideways”.
Již deset let vypiplává své dítě – Eifel Rallye Festival. Červencový svátek milovníků historie rally s centrem v německém Daunu patří k nejvýznamnějším akcím tohoto typu na světě.
Sám pak aktivně usedá za volant “béčkového” MG Metro v barvách Computervision.
Cesty fotografa jsou často trnité
Zajímavostí je fakt, že Reinhard Klein se osobně zúčastnil všech vydání Safari rally od roku 1978 až do jejího vyražení z kalendáře WRC v roce 2002.
A právě při africkém dobrodružství v roce 1993 vznikl jeden opravdu známý snímek. Přijměte pozvání na malý pohled za oponu. Pojďme se podívat, jak dlouhou a trnitou cestou musí fotograf kvůli pořízení jedné fotografie čas od času projít.
Úsvit nad Kilimandžárem
Toyota Celica GT-Four ST185 Iana Duncana letí v Keni vysoko nad zemí. V pozadí se tyčí zasněžená hora Kilimandžáro. Se svými 5895 m.n.m. se jedná nejvyšší vrchol Afriky. Nahoře azurová obloha, dole vyprahlá zem. Scénu doplňují dva přihlížející domorodci.
© McKlein Photography
Říká se tomu “fake”?
Pro začátek je nutno říct, že fotografie pochází z Duncanova testu, který v Africe nedlouho před soutěží absolvoval. Proč? Toyota Team Europe chtěl ve fanoušcích vyvolat vášeň pro nadcházející ročník Safari rally. Internet ještě v podstatě neexistoval a jediná možnost prezentace byla skrze tištěná média. Jenže dostat příspěvky do “papírových” deníků a magazínů nějakou dobu trvalo. Fotografie tedy musela být pořízena s dostatečným předstihem.
“Ostrá” i testovací auta byla vzhledově identická, Zbývalo tedy spojit testovací tým s filmovým a fotografickým štábem. Zajímavostí je, že mediální tým měla v té době na starosti Marion Bell-Andersson, manžela šéfa TTE Ove Anderssona.
Reinhard Klein vzpomíná: “Keňu jsem znal dobře a věděl jsem, že foto s Kilimandžárem bude pro promo Toyoty skvělé. Silnice, na které jsme fotili, vedla přímo od nejvyšší africké hory do města Mombasa. Dříve se jí říkalo Pipeline Road a dnes ji pokrývá kvalitní asfalt.“
„Pokud chcete nafotit něco typicky afrického, musíte mít na snímku buď divoká zvířata nebo Kilimandžáro. Hora je obvykle viditelná pouze brzy ráno, přibližně od 6:30 do 8:30 hodin. V dubnu se blíží období dešťů, takže husté mraky vrchol hory zahalují častěji, než v jiných obdobích.”
Příprava je základem úspěchu
Večer před dnem D se tým přesunul do oblasti poblíž národního parku Ambroseli.
“Pro jistotu jsem ještě zkontroloval lokaci. Místo jsem znal a bylo jasné, že na focení v běžném provozu nemohlo být použito. Ráno jsme proto museli silnici uzavřít. No uzavřít – to v Africe úplně nejde, ale stačilo dávat pozor, jestli se neblíží nějaký automobil a rukou mu naznačit, aby na chvíli zastavil. Věřím, že při klasické soutěži by se vůz ani neodlepil, ale při testu si Duncan mohl dovolit jet rychleji. Rozdíl možná nějakých 20 km/h navíc rozhodl. Ian s Toyotou skočil hned napoprvé a poté to vždy dokázal zopakovat. Světoznámé foto totiž vzniklo až na několikátý pokus.” upřesňuje Klein.
Těžká práce s Masaji
Důležitým prvkem na fotografii jsou dva přihlížející Masajové. Spolupráce s nimi však rozhodně nebyla jednoduchá.
„Samozřejmě jsem jim museli dát nějaký úplatek. Problém byl však v tom, že se soutěžního auta báli. Byli zvyklí na dopravní prostředky jedoucí maximálně 50km/h. Toyota na horizont přijížděla stosedmdesátkou. Když se auto přiblížilo, utekli. Řekli jsme jim, že jsme fotku neudělali, ať se k cestě postaví znovu. Oni nám odvětili, že jsme zaplatili jen za jednu fotku. Museli jsme tedy znovu sáhnout do kapsy.” usmívá se Klein.
Tento scénář se opakoval ještě několikrát.
“Nakonec si vše sedlo tak, jak mělo. Domorodci si na rychlost zvykli a zůstali stát u cesty. Už věděli, že jsou v bezpečí. Duncan s Toyotou pořádně skočil a v pozadí jsem měl sluncem zalité Kilimandžáro.” říká potěšeně Klein.
I po mnoha letech si myslím, že se jedná o úžasný záběr. Byl a stále je prezentován v médiích po celém světě. Ve své době udělal velkou reklamu nejen Toyotě, ale také samotné Safari rally. Je to jeden z mých oblíbených snímků. A to i přes to, že se nejedná o náhodnou akci, ale spíše fotografii “studiového” charakteru.” uzavírá Reinhard Klein.
