Zvěsti nelhaly! Na Moravě byla spatřena Kicune se znakem Toyoty na čumáku (Kitsune = liška s magickými schopnostmi z japonské mytologie). Vypadala trochu jako transformers oblečený do pestrého kimona stylu Manga. Snažila se nám schovat za trnkovým keřem, ovšem na naší valašské pytlácké stezce neměla šanci. Ulovili jsme ji beze zbraní a želez!
Toyota - japonská automobilová tradice
Japonsko, to je pracovitost a preciznost. Ve všem, co Japonci dělají, chtějí uspět na první dobrou. Zároveň dokáží spojovat tradice s moderními technologiemi. K jejich tradičním, vysoce váženým značkám, patří bezesporu také Toyota. V historii rallysportu zanechala hluboké, nesmazatelné stopy. Několikrát se odmlčela, aby se opět vítězně vrátila. Modely Celica a Corolla patří k legendám nejen světových tratí. Za jejich volanty seděla tehdejší jezdecká esa jako Sainz, Kankkunen či Auriol.
Toyota je úspěšná i v současné éře rallysportu. Tým Toyota Gazoo Racing dokázal aktuálně získat titul mistra světa v poháru konstruktérů pro rok 2023.
Pokud nahlédneme do složitých excelových tabulek, zříme černé na bílém, že počínaje sezonou 2019 sedlali všichni světoví šampioni vůz této japonské značky. V letošním roce obhajuje mladý Fin Kalle Rovanperä titul mistra světa. A jak jinak než za volantem okřídleného bojovníka sumo, se jménem Yaris. Jak vidno, Toyota královské kategorie Rally1 je spolehlivým nářadím pro opravdové mistry.
Yaris má Charis(ma)
Jméno Yaris vzniklo spojením řeckého slova Charis (krása, půvab, šarm) a německého souhlasu “Ja”, jakožto reakce na údajné kladné přijetí designu malého auta na evropském trhu.
Nedozrál čas říci “Ja” také účasti v šampionátu WRC2? Zajisté ano. Homologační proces Toyoty Yaris GR pro kategorii Rally2 se blíží stejně rychle, jako šinkansen do své cílové stanice. Štempl by měl na lejstro dopadnout už na počátku roku 2024. Na dlouhé japonské čajové obřady proto není zatím ve vývojovém týmu ani pomyšlení. Hlavu mezi ramena a makat!
Složit komplikované technické origami do funkčního celku není úkolem, jenž by se dal zvládnout během jednoho prodlouženého víkendu. A tak se nová technická řešení rodí, ta neúspěšná obratem zatracují, tady se přidá otvor do haubny, aby se naopak jeden v předním nárazníku zaslepil. Imaginární boje na rýsovacích prknech přechází v ty reálné na testovacích tratích. Kilometry na tachometru povážlivě přibývají. Dalo by se nadneseně říci, že Yaris kategorie Rally2 je zatím jakýmsi přerostlým Tamagotchi, neboť vyžaduje permanentní pozornost.
Průzkum bojem
To nejlepší nakonec. “Relídvojka” od Toyoty už v rámci testů okusila stoprocentně šotolinové povrchy i ranvejově hladké asfalty jihoevropských států. Zbývalo jí tedy navštívit některou ze zemí bývalého Východního bloku. Pro inženýry totiž není větší výzvy, než pokusit se nastavit podvozkové partie závodních speciálů na asfalt tisíců odstínů šedi, ledabyle uplácaných lopatou.
Dodnes mám v paměti předbarumkový test štíří novinky Fiat Grande Punto Abarth S2000, konaný na části biskupické erzety. Technici od rána laborovali s pružinami, “klikali” na tlumičích jako diví, aby se na konci dne drbali rukama ve svých hustých jižanských kšticích, poněvadž zjistili, že vlastně nic nezjistili. Český “jezeďácký” asfalt svá temná tajemství italským inženýrům nevyzradil. Mlčenlivý hrdina!
Není to tak dávno, kdy se houževnatost pružin a nadýchanost “klikatelných” tlumičů pérování dala úspěšně oprubovat na kterémkoliv z jízdních pruhů dálnice mezi Prahou a Brnem. Po mnohaletých, téměř archeologických opravách povrchu nejvýznamnější české tepny, však autostráda D1 vstoupila do 21. století. A závodní týmy utřely nos. Na řadu musely přijít alternativní úseky.
Čtyři dny na moravských “šoustkách”
Kde jinde začít moravskou tour, než na Slovácku. Z Hradišťááá….! Ale kdepak. Hustopeče. Víno, ženy a zpěv tříválce. Testovací tým absolvoval celodenní ježdění na starovické rychlostní zkoušce. Jednalo se však jen o takový jednoduchý rozpink před opravdovou zkouškou odvahy.
Zbývající testovací dny totiž patřily kraji salaší a sladkých frgálů. Valašsko a jeho erzety „Semetín“ a „Podhoran“ patří k nejzářivějším klenotům moravské soutěžácké pokladnice.
Tvrdý valašský život měl vždy svůj nezaměnitelný půvab s vrásčitou tváří romantiky. A ve stejném duchu se nesl i test Toyoty. Už jen pouhé vyslovení jména “Semetín” vyvolává u většiny závodníků husí kůži. To když přijde vzrušení ruku v ruce se strachem.
Podzimní semetínská romance
Čtvrtý den týdne. Sváteční. Zatímco ospalí mechanici líně rozbalovali fidlátka na semetínském prašném parkovišti, vystoupal jsem s mým fotografickým kolegou Honzou Šmerdou na dostřel semetínské hřebenovky. Slunce pomalu sbíralo sílu k tepelnému útoku na unavený mlžný opar, opanující údolí jako škraloup hladinu mléka. Do kotárů nad Vsetínem pomalu vstupoval podzim a svolával k sobě své nejvěrnější barvy. Vzduch bezbolestně přijal koření padajícího listí. Babí léto malovalo ten nejkrásnější možný obraz.
Aby ne. Testovalo se na jedné z nejúžasnějších valašských pornostrád. Semetínská horská dráha. Jeden z posledních mohykánů typických asfaltových penetrací Made in Walachia, plných kompresí a skoků. Mám pro tohle místo neskrývanou slabost.
Úderem deváté ranní se ze semetínského údolí rozezněl hlahol vysoce nastavených volnoběžných otáček ostrého agregátu. Za chvíli okolo nás projela Toyota v maskovacím županu zatím ve vlažnějším, ohřívacím tempu. Volant v rukou pevně třímal Fin Juho Hänninen. Tenhle sympatický severský ogara byl kdysi i „náš“. Tedy členem týmu Škoda Motorsport. Kdeže loňské sněhy jsou. Dnes maká pro konkurenci a učí její novou Rally2 tančit kvapík.
Za lesíkem následovala otočka. Juho jediným stiskem tlačítka proměnil beránka v bestii. Takové tempo se nám po čertech líbilo. Skok, nadnesení, skok, nadnesení a Yaris zmizel v mixu prachu a levitujícího listí. Wow! Za chvíli byla Toyota zpět. Následoval naprosto stejný scénář. Jen poté motor utichl. Auto spočinulo v servisu.
Celý den probíhal ve stejném rytmu. Dva průjezdy, a poté šroubování v délce patnácti až třiceti minut. Alespoň jsme měli dostatek prostoru přemisťovat se v rámci vytipovaných foto fleků.
Přátelská setkání na pozadí tvrdé práce
A zároveň se socializovat. Jeden by nevěřil, kolik jsme okolo trati potkali známých houbařů a sběračů bylin. Členů posádek, nadšených mnohaletých fanoušků, fotografů i báječných mužů s klikou. Nestoři soutěžáckého kameramanského řemesla Aleš Trhlík a Svaťa Kozmík prostě nemohli na testu chybět. Chvílemi to sice vypadalo, že Aleš plynule přešel od benzínových vehiklů na natáčení flory a fauny. Ale to jen klamal tělem. Když okolo něj něco projíždělo, nezapomněl zdvihnout objektiv své kamery, zabudované do masivního ochranného lešení a lá “Safari rallye”.
Rally se za uplynulé desítky let stala pro mnohé z nás diagnózou a stylem života. Naší kavárnou či tanečním parketem uprostřed hlubokých lesů. Místem pro společenská setkání bez obleků a večerních rób. Někde ve škarpě bychom si je stejně ušpinili. Pomáhá nám opakovaně překračovat hranice vlastní komfortní zóny. Je součástí našich životů – i když jak často říkáme – dobře už bylo. Zatím však zůstáváme věrní.
No nic, zamáčkněme slzu. Slunce neoblomně capkalo gejšímí krůčky k západní straně hor. My mačkali spouště fotopřístrojů a v mezičase probrali hromady nepodstatných a ještě zbytečnějších témat. Jasně, vás asi zajímají postřehy z dění na trati.
Rozhodně se nejezdilo úplně na krev. Z mnoha Barumek, které jsem na tomto úseku jako fotograf absolvoval vím, že do techniky se zde dá jít daleko brutálněji. Stejně tak skákat výše a dále. Bylo však znatelné, že na podvozku se usilovně pracovalo. Z počátečního low-rideru, cestujícího od pangejtu k pangejtu, se postupně stávalo poslušné, stopu držící auto. Zajímavý je i zvukový projev. Oproti sousedovi z Boleslavi zní Yaris podstatně ostřeji a rozzlobeněji. A to jí pod kapotou tluče pouhý “tříhrnek”.
Testovací den se chýlil ke svému konci. Uzrál čas navštívit provizorní servisní stání kdesi v zemi nikoho. K našemu překvapení velmi dobře přístupné, bez zbytečných skrývaček. U konkurenční Škodovky se běžný smrtelník nedostal k servisu blíže, než na několik desítek metrů. Navíc bývala testovaná auta skryta před zraky přihlížejících v uzavíratelných stanech. Co kdyby… U Toyoty tedy nezvyklá, leč příjemná změna. Na paměťové kartě přibylo několik snímků a pochytali jsme z éteru několik posledních šprochů, na kterých je pravdy mnoho nebo jen trochu. Fotogalerii si můžete prohlédnout ZDE.
Dostaví se úspěch?
Sedíce v pohodlí auta, věnovali jsme naše poslední pohledy nové zbrani japonsko-evropského týmu. Ve zlaté hodince vypadalo její maskování, jako by karoserie s hrubými prvky kubismu byla zněžněna růžolícími lístky sakury.
Na ostré nasazení finální verze Yarisu Rally2 si budeme muset ještě nějaký pátek počkat. Jak byla práce vývojového týmu úspešná, se pozná až ve chvíli, kdy se nový vůz postaví konkurenci tváří v tvář v opravdovém závodě. Jen ukázaná platí. Co lze říci s jistotou je, že Toyota Yaris GR Rally2 budí rozruch už v této chvíli. Zájem o její vlastnictví projevilo několik zájemců a další přibývají. A to i z řad českých týmů.
Některé z domácích posádek měly dokonce možnost testovací vůz “ochutnat” alespoň při krátké seznamovací jízdě. A jak se jim zbrusu nové kladivo na Fabie líbilo? Prý “No comment.”
Skandální odhalení!
Na závěr trocha průmyslové špionáže. Jeden z trumfů, který Toyota třímá v ruce oproti konkurenčním značkám, jsme přece jen odhalili. Nebyl maskován. Naopak. Svobodně si řetízkoval v čiré láhvi s kovovým uzávěrem. Co o něm víme? Jedná se o valašské BIOpalivo. Švestková hopsinková šťáva s příjemnou voltáží. Jak vidno, nemá blahodárné účinky pouze pro hrdélka živých organismů. Užití jen pouhé šťopičky dokáže evidentně řádně roztepat i neživoucí agregát, zvyklý spíše na sklenku saké. Hotový mirákl! A foto jako důkaz!
Na rozloučenou kyneme Toyotě ručičkou, jako bychom se převtělili do pozlacené mávající figurky kočičky Maneki Neko. Yarisi, 幸運を!
