Trasa druhé etapy Safari rally, smyčka severně od hlavního města, byla novinkou. Dlouholetý soutěžní jezdec Frank Tundo měl v jejím průběhu (startoval jako předjezdec) ošklivou nehodu. Čelně se srazil s autobusem a musel být převezen do nemocnice s pohmožděným hrudníkem.
Smolař Sainz
Hned sérii problémů si musel protrpět Carlos Sainz.
Nejdříve se mu přehříval motor, poté ho potrápila spojka a po ní odešly brzdy. I když díky této závadě narazil Sainz do stromu, podařilo se mu zpět do Nairobi dorazit v osmém nejrychlejším čase.
Následovalo opětovné dlouhé čekání na opozdilce. Počasí se sice umoudřilo, obloha byla jasná, ale i tak soutěžící barvitě vyprávěli o nespočetných hlubokých jámách, všudypřítomném blátě a zapadlých náklaďácích, které cestou potkávali.
Třetí etapa – opět směr sever
Sobota se nesla ve znamení pouti na sever od Eldoretu. Další drama na trati se rozpoutalo ještě před rozbřeskem. Zatímco Waldegaard potkal ve tmě na trati domorodce, od kterých se dozvěděl, kudy přesně má pokračovat, ostatní takové štěstí neměli a bloudili.
Nepříjemný zádrhel potkal tovární tým Lancia. V bahně uvízlo jeho vyprošťovací vozidlo.
Jak se ukázalo, největší výhodu měli opět ti, kteří odstartovali později – viděli náročné úseky za denního světla a mohli se snadněji vyhýbat nebezpečným místům.
Fioriův debakl
Velkým šokem pro Lancii bylo odstoupení Alexe Fioria pro technickou závadu. Alex už byl připraven odjet přímo z Eldoretu domů, ale manažer týmu Claudio Lombardi mu nařídil, aby zůstal a řídil „stíhací“ auto Daria Cerrata.
Paradoxem je, že Fiorio testoval v Keni téměř čtvrt roku a výsledek se přesto nedostavil.
Čtvrtá etapa pod rouškou tmy
Čtvrtou, noční etapu, tvořil okruh okolo Eldoretu. Pořadí na čele se zamotalo, když Waldegaardovi nestačil ani 39 minutový náskok. Na vině byla prasklá levá zadní poloosa. Švéd trčel na kopci, na nějž byl dotažen, asi 45 minut, než přijel servisní vůz a problém vyřešil. Podobně dopadl kvůli vadné spojce, převodovce a přednímu tlumiči Ericsson. I on musel čekat na „servisák“.
V úseku, kdy bylo bahno hluboké celý metr, cestu zatarasil opět „vyprošťovák“ Lancie. Kankkunena z bláta vytáhlo asi dvacet přihlížejících lanem, další posádky si raději na mapě našly patnácti kilometrovou objížďku. Z této skutečnosti vytěžil Waldegaard zpět více než půlhodinový náskok.
„Jak jsme se tomu bahnu vyhnuli, prozradíme až po skončení tohoto blázince.“ řekl Waaldegardův spolujezdec Fred Gallagher.
Do Eldoretu dorazilo startovní pole opět s mnohahodinovým zpožděním. Jezdci museli vzít zavděk spánkem na podlaze ve vestibulu hotelu, protože všechny pokoje v hotelu Sirikwa si dávno dopředu rezervoval doprovod Lancie.
Propadák v režii italského týmu
Vypjatá nálada vládla v táboře Lancie. Z Evropy totiž přilétlo letadlo plné novinářů nažhavených na senzační zprávy o hattricku této stáje na Safari.
Místo toho nakonec informovali o porouchaných motorech, o týmovém vrtulníku, kterak přistál v korunách stromů a o mistru světa a vítězi předcházejících dvou ročníků, jenž zůstal viset v bahně.
Jdeme do finále
Závěrečná etapa měřila „pouhých“ 370 kilometrů. Waldegaardovo vítězství se již jasně rýsovalo. Zhatit jej mohla pouze nečekaná technická závada či havárie. Vše však dopadlo dobře a v cíli se mohl s úlevou vyznat, že nejvíc nahnáno měl ve čtvrté etapě, kdy zůstal stát s prasklou poloosou.
Vzápětí si ovšem Waldegaard neodpustil ironickou poznámku: „Pořadatelé to příští rok budou mít hodně složité, aby připravili těžší podmínky!“
Na tváři organizátora Mikea Doughtyho se však rozhostil široký úsměv. Vždyť dosáhl svého. Stal se pravděpodobně nejnenáviděnějším mužem v Keni.
Suma sumárum
Z 59 posádek se cíle dočkalo jen 10. Z osmi prioritních jezdců odpadla polovina (Alén, Kirkland, Fiorio a Biasion). Zbylí splnili úlohu favoritů a seřadili se na prvních čtyřech místech. Na stupních vítězů stáli pouze Skandinávci: Waldegaard, Kankkunen a Ericsson. První, třetí a čtvrtá příčka pak patřila Toyotě. Naopak Lancia zcela propadla a z první desítky na ni zbylo pouze druhé místo.
