Úvodní etapa sloužila spíše na rozjetí. Pouhých 168km a čtyři asfaltové erzety však přesto některým jezdcům nadělaly hodně starostí. Krátce po poledni jsme vyjeli ze Sanrema směrem do vnitrozemí a rozhodně jsme nečekali, že už po pár kilometrech budeme šplhat do prudkých kopců zvlněného pohoří. Na některých místech až přeběhl mráz po zádech – silnici lemovaly na jedné straně skály a na druhé prudký sráz. Na téhle rychlostní zkoušce může být jediná chybička opravdu osudná.
Vzhůru do Toskánska
V okolí Sanrema se však peloton doprovázený desítkami servisních vozů dlouho nezdržel. V cíli jen čtyři hodiny odpočinku a minutu po půlnoci startoval první vůz na dlouhou cestu. Pro nás bylo značně nezvyklé, že museli soutěžící po dálnici přejet 330 kilometrů do Livorna, odkud startovali do druhé etapy.Tři dny potom v okolí Livorna, Florencie a Sieny bojovali o co nejlepší časy na jednotlivých rychlostních zkouškách.
Intermezzo 3 – Tifosi
Během druhé a třetí etapy jsme sledovali výkony jezdců na několika šotolinových erzetách. Stejně jako umění pilotů nás překvapili diváci. Jejich počet u trati potvrzoval obrovskou popularitu motorismu v Itálii, nicméně posádky s vyšším startovním číslem už jeli téměř před prázdným „hledištěm“.
Když projíždějí největší hvězdy, lemují diváci trať v takové blízkosti, že by měla sebemenší jezdecká chybička za následek řadu zranění. Ale v Itálii neexistuje při soutěži na trati pořadatelská služba, neplatí žádná omezení.
A když projede dvacet, pětadvacet nejlepších, pospíchají fanoušci ke svým automobilům, aby rychle přejeli na další rychlostní zkoušku.
Zahraniční hvězdy
I když je Rallye Sanremo jednou z nejvýznamnějších soutěží a bojovalo se o cenné body do hodnocení mistrovství světa, startovalo zde překvapivě málo zahraničních posádek. Představilo se totiž pouhých dvacet cizinců, z nichž nejpočetněji byli zastoupeni Francouzi s Finové.
Z první světové desítky jsme viděli posádky Fréquelin-Todt (Sunbeam Lotus), Vatanen-Richards (Ford Escort), Alén-Kivimäki (Fiat 131 Abarth), Mikkola-Hertz (Audi Quattro) a Toivonen-Gallagher (Talbot Sunbeam Lotus).
Souboj na ostří cigaret
Největší reklama však zdobila Mercedes 500 posádky Bohne-Diekmann. Tabákový koncern z Hamburku totiž v propagaci vyhlásil válku značce Marlboro.
Pro své cigarety R6 zvolil stejné barvy – červenou a bílou – a propaguje je i prostřednictvím automobilového sportu. Do Sanrema objednal také deset modelek, které v barvách soutěžního týmu nabízely všem návštěvníkům cigarety R6.
Tentokrát však vynaložené prostředky přišly nazmar – Mercedes totiž neprojel cílem už v první rychlostní zkoušce…!
Bez tréninku, ale naplno!
Když jsme si prohlíželi startovní listinu a vozy Audi Quattro, Fiat, Talbot, Ford Escort, Porsche, Opel Ascona či Datsun při technické přejímce, bylo zřejmé, že kterýkoli z pilotů první dvacítky může vytáhnout z rukávu trumfy, jimiž přebije přednosti soupeřů. Jistota pilotů na trati byla až neskutečná.
Vždyť netrénovali ani jednu erzetu! Předem přijeli pouze spolujezdci, aby pečlivě připravili itinerář, piloti dorazili do Sanrema maximálně dva dny před zahájením soutěže. Přitom nemohou spoléhat ani na zkušenosti z minulých startů, protože pořadatelé každoročně především šotolinové erzety obměňují.
Tím víc jsme obdivovali umění nejlepších soutěžních jezdců světa!
Röhrl z kola ven
Například Porsche 911 (285 koní – 210kw) se stává v rukou Waltera Röhrla snadnou ovladatelnou dětskou hračkou a mistr světa, předávající pomalu žezlo Frequelinovi nebo Vatanenovi, ho protlačil v úvodních erzetách na špici.
Obhájce prvenství ztratil vedoucí pozici až později na šotolině. Tady ho držela v šachu Mouton, což Röhrl překvapivě snášel se slovy: „Na šotolině je Quattro prostě k nepředjetí. Jsem přesvědčený, že na severu, na asfaltu, získám své vedení zpět a zvítězím!“
Svá slova už nemohl dokázat, protože jeho vůz zastavila prasklá poloosa.
Smůla se lepí na pneumatiky
Větší či menší potíže měli i ostatní členové elitní společnosti. Jean-Luc Thériera (Porsche) vyřadil zlomený závěs zadního kola, Guy Fréquelina (Talbot) porucha motoru, opravovat museli i Henri Toivonen (Talbot), Markku Alén (Fiat), Timo Salonen (Datsun), Adartico Vudafieri (Fiat) a Maurizio Verini (Opel).
Mouton vs. Vatanen
Hlavním pronásledovatelem Michèle Mouton se tedy stal Ari Vatanen s Escortem týmu Rothmans. Poslední noc, opět v okolí Sanrema – ho však připravila o případné vedení v klasifikaci MS. Už v první erzetě musel měnit pneumatiku, potom nevydržely další dvě a Vatanen kulhal na dvou ráfcích do cíle.
Rallye Sanremo v režii AUDI SPORT
Italskou soutěž režíroval tým Audi. Však se zde nikdo jiný tak pečlivě nepřipravoval. Vždyť manažer Audi pronajal v nejdražším hotelu Royal jedno poschodí na celý měsíc! Experti dokonale prostudovalo celou trať, kdykoli jsme projížděli poslední dny před soutěží kolem parkoviště hotelu, vždy měli mechanici plné ruce práce. A výkony tří pilotů dosud největší částku vynaloženou na přípravu dokonale vynahradily.
Raketýr Mikkola
Velkou postavou byl Hannu Mikkola. Nepatřil mezi největší favority, většinou se mu v Sanremu nedaří. Hned na startu měl potíže s motorem, a když se podařilo závadu odstranit, byl čtvrtý od konce. Potom však zajel třicet(!) nejrychlejších časů a vyšplhal se až na čtvrtou příčku. Teoreticky byly jeho časy jasně vítězné, Mikkola jel opravdu fantasticky!
Uličník Cinotto
Za volantem druhého Quattra si skvěle počínal Michele Cinotto, nazývaný „uličníkem z bohatého domu“. Pro uplynulou sezónu ho koupil italský tým Audi. Už v mistrovství Itálie upoutal dravostí, proto byl v Sanremu odměněn vozem Quattro. Je však téměř nemyslitelné, aby dvaadvacetiletý nezkušený jezdec vyhrál tak důležitou rallye. Zákonitě se musel dopustit chyb, což je pro Cinotta charakteristické.
Rozuzlení detektivky
Vítězství Michèle Mouton všem vyrazilo dech! Poprvé v historii triumfovala v soutěži mistrovství světa ženská posádka. Se skvěle připraveným vozem Audi Quattro jela zcela bezchybně.
A až v cíli, s lahví šampaňského nad hlavou, se dočkali fotografové snímku rozesmáté Michèle…
