„Tady je potřeba jet hlavou…“ říká Walter Röhrl o Rallye Acropolis. Řekové sami však jezdí především srdcem, auta totiž milují.
Vítejte v Řecku
Snad v žádné zemi nejezdí po ulicích a silnicích tak pestrá směsice všech možných značek automobilů nejrůznějšího stáří a skutečně všelikého technického stavu. Od nového Porsche 944 s patřičnými spoilery a doplňky až po více než třicetileté náklaďáky Mercedes, které se sunou jako krabi bokem a zanechávají za sebou čtyři stopy. Stejně tak tu můžete potkat zlostně nahrbenou starou americkou limuzínu se zlomeným pérem na jedním kolem nebo Nissan Pick-up s vysokánskou nádstavbou, na němž si ve třímetrové výši vratké plošiny hraje pět dětí. Octávií tu jezdí víc, než u nás.
V silničním provozu platí, že se jezdí vpravo a že na červenou by se mělo zastavit. Ostatní pravidla buď vůbec neexistují anebo se prostě nedodržují. V těchto podmínkách se tady každoročně jede jedna z nejtěžších soutěží mistrovství světa, Rallye Acropolis.
Peugeot kontra Audi
Kdo jede na Acropolis, musí si auto připravit zcela jinak, než na ostatní soutěže. Především zabalit celý spodek do ochranných lyžin, jež mají například Audi nebo Peugeot z plastické hmoty. Je lehčí než klasický dural a navíc i pevnější.
Peugeot a Audi, jejich souboj a dělení bodů mistrovství světa, to byl hlavní magnet ročníku 1985. Peugeot vyslal dva vozy 205 Turbo 16, ovšem nikoli nově homologované typy typy „Evolution“ se sníženou hmotností a zvýšeným výkonem. Podle slov Jeana Todta, šéfa týmu, není ještě auto na tak obtížnou soutěž dostatečně připravené. Posádky byly jasné: Vatanen–Harryman a Salonen–Harjanne.
Méně jasné je už všechno u Audi. Po počátečních nezdarech vyhlásili sice na jaře v Ingolstadtu úsporný program, ale mistrem světa se měl stát Röhrl.
Ten však jde od neúspěchu k neúspěchu. Na Tour de Corse se objevil jen kvůli jménu ve startovní listině, ani moc netrénoval. Titul pro letošní rok je sice v pekle, ale právě v Aténách podepsal Röhrl novou smlouvu s Audi i pro rok 1986.
Druhý vůz Audi Quattro Sport sedlali Stig Blomqvist a Björn Cederberg. Jsou to vítězové z roku 1984 a tak jim podle zvyklostí náleží startovní číslo jedna.
Dvojka jsou Vatanen s Harrymanem. Obecně se očekávalo, že Vatanen se po havárii na Korsice pokusí alespoň přiblížit svému kolegovi Salonenovi na vedoucí pozici šampionátu jezdců.
Invaze země vycházejícího slunce?
Na řeckém trhu představuje značné procento prodaných vozů import z Japonska. Proto výrobci ze země vycházejícího slunce vyslali početnou armádu.
Dva vozy Mazda RX-7, za volanty s Carlssonem a se šéfem Mazda Rallye Teamu Europe, Achimem Warmboldem.
Jsou tu také Toyoty, i když ne tovární. Ale hlavně Nissany. Tato značka má tradičně v Řecku úspěch a letos ho měly pojistit tři vozy přihlášené řeckým dovozcem. Jedničkou v týmu jsou samozřejmě Shekhar Mehta s manželkou Yvonne, kteří tu mohou uplatnit bohaté zkušenosti ze Safari.
Mezi tovární týmy musíme zařadit ještě trio Wartburgů.
A samozřejmě sem patří také škodovky. Na startu jsou tři – dvě tovární stotřicítky a jedna řecká stodvacítka ve skupině A. Křeček s Motlem jsou tu poprvé a tak pilně trénují.
Jejich partneři, rakouská posádka Kalnay–Tazreiter, získali rozpis od Röhrla a tak ho vlastně jen kontrolují. Přesto stačil Gerhard Kalnay rozbít čtyři vozy z půjčovny…
Klid před bouří
Předstartovní příprava znamená v Lagonissi, centru soutěže vzdáleném čytřicet kilometrů od Atén, nedělní soustředění na pláži u Egejského moře. Většina týmů vystavuje svá auta před hotely, ve kterých sídlí. Přejímka byla včera a make-up startovních čísel na dveřích dodává vozům ten správný vzhled. Přední stáje využívají volných chvil k tomu, aby na tiskových konferencích poskytly nejnovější informace.
Saeed Al-Hajri, Porsche a Rothmans
Anebo, v případě Rothmans-Porsche, seznámily novináře s jezdci. Ti, kdo byli v Anglii na RAC, už malého snědého Saaeda Al-Hajriho s řídkým vousem na bradě znají. Je z Kataru a tak řecké horko mu nepřipadá nijak výjimečné. Naopak. Nemusí se bát sněhu, jako v Anglii, ale je nesvůj ze šotoliny. Na středním východě, jehož je mistrem, se jezdí jen na asfaltu.
Al-Hajri není jistě žádnou jezdeckou superhvězdou, ale arabský pilot za volantem v modrobílých barvách Rothmans zaručuje publicitu. O tu jde především a tak firma pořádá velkou společenskou událost u zahradního bazénu, kde si každý může exotického pilota vyfotografovat.
Golfista Röhrl a „Grizzly“
Audi žije v ústranní. V motelu, kde bydlí všechny posádky, má pronajatu řadu řadu bungalovů, v nichž žijí prominenti. Röhrl bydlí se svou paní a ani na chvilku neopouští stín vzrostlých stromů. Vyhloubil si tu jamku a dlouhé hodiny se do ní snaží trefit golfovým míčkem. Každou chvilku projde někdo kolem a dá se do řeči.
Walter pro tuto chvíli odloží některou z holí, protože rozmáchlá gesta nutně patří k jeho rozmluvám. S tréninkem zatím spokojen není, auto se mu sypalo, ale o „ostrém“ se vyjadřuje s nejvyšším uznáním.
Spolujezdec Christian Geistdörfer se slunce nebojí a s celou rodinou si užívají jeho paprsků. Za chvilku se kolem nich vytvoří německy hovořící skupinka s Wittmannem, členy doprovodu a také Wernerem Grissmannem.
Této bývalé hvězdě sjezdového lyžování dnes neřekne nikdo jinak než „Grizzly“. A je proč – huňatý, přes sto kilo vážící pilot třetího Quattra v soutěži vypadá opravdu jako medvěd.
Pánové, na start!
U startovní rampy se začínají všichni sjíždět v pondělí krátce před desátou ranní. Opálený Blomqvist, blondýn Vatanen.
Jedna otázka Röhrlovi pro československou televizi – „Jaké šance tady připisujete škodovkám?“ „Podle výsledků, které znám z mistrovství Evropy“, šermuje rukama Röhrl tak, až musí kameraman ustoupit, aby se mu vešel do záběru, „je stotřicítka dobré auto. Tady navíc spousta posádek odpadne. Na dobrý výsledek je třeba jet především hlavou!“
vyšlo v magazínu MOTOR 09/1985 ⊥ text: Vladimír Dolejš
