V roce 1999 se vyškovští pořadatelé rozhodli vzdát svoje ambice o zařazení do evropského kalendáře a soustředili se na udržení v elitní společnosti českého šampionátu pro rok 2000. Na začátku sezony totiž Federace automobilového sportu předhlásila zúžení kalendáře ze současných jedenácti na maximálně sedm „velkých“ podniků.
Ročník 1999
Magnum rally Vyškov měla při svém osmém ročníku skvěle našlápnuto – jednak zajímavou tratí, jednak nejkvalitnějším startovním polem v dosavadní historii soutěže. Nepřízeň počasí a dost možná i obyčejná nepřízeň osudu však zapříčinily, že se proměnila ve Waterloo favoritů a řada zúčastněných posádek si z ní lízala rány ještě několik měsíců.
Po kritizovaných experimentech z předchozích dvou ročníků, zejména přesunutí části soutěže na Prostějovsko, se pořadatelé rozhodli vrátit ke klasice.
Obávanou trojkombinaci nejnáročnějších vyškovských „erzet“, tedy RZ Podivická, Hamerská a Rychtářovská (v opačném směru Studnická), doplnili o nový úsek pod názvem RZ Krásenská, která v celorepublikovém měřítku snesla ta nejpřísnější kritéria.
Nechybělo tradiční kličkování na vojenském autocvičišti Česlava a svůj význam mělo i sobotní zařazení méně technických RZ Vážanská a Hlubočanská, které divákům alespoň částečně vynahradily páteční etapu konanou převážně v lesích a těžko přístupných lokalitách.
Páteční vrakoviště
Páteční déšť vytvořil z lesních úseků blátivou klouzačku, která začala brzy redukovat startovní pole. Do vedení se sice dostal favorizovaný Milan Dolák (Toyota Celica GT-Four), ale pořadí na prvních místech se přelévalo s každou odjetou „erzetou“. V členitém terénu Studnické RZ všechny udivil lídr skupiny N Michal Gargulák (Mitsubishi Carisma GT) a dosáhl zde absolutně nejrychlejšího času. O „erzetu“ dál triumfoval Ladislav Křeček (Ford Escort RS Cosworth), vojenským autocvičištěm prokličkoval nejrychleji Stanislav Chovanec (Ford Escort RS Cosworth). Dolákovo vedení po první „rundě“ tedy mělo podobu pouze čtyřsekundového náskoku a do cíle první etapy dokázal konkurentům ujet jen na 19 sekund.
Startovní pole už v tu dobu začínali opouštět první nešťastníci.
Dušan Kouřil vylétl nedaleko obce Podivice v „utahovací“ pravé zatáčce mimo trať, zdemoloval svoji felicii a jen díky pomoci posádek startujících za ním neskončila hrozivě vypadající nehoda pro něj a spolujezdce Jaroslava Nováka závažnějším zraněním.
Výlet do klád na pátém testu zastavil do té doby excelentně jedoucího Romana Krestu, který se s Felicií Kit Car držel na šestém místě absolutně, s minimální ztrátou na piloty silných čtyřkolek. Na konto budoucího továrního pilota značek Škoda a Ford se při Magnum rally 1999 vůbec poprvé jako důvod odstoupení zapisovala havárie.
Třetím nešťastníkem byl tehdejší král „embéček“ v závodech historiků Miroslav Hrubý, který vylétl z tratě ve stejném místě jako Kouřil, se spolujezdcem Vratislavem Houdkem utrpěli četné zlomeniny a se svou tisícovkou se už k závodění nikdy nevrátili.
Smůla favoritů
V sobotu se počasí umoudřilo, zvláště úseky ukryté v lese však nadále vyžadovaly hodně opatrnosti. Po odstoupení Ladislava Křečka z důvodu technické závady nastupovala špička startovního pole do druhé etapy v pořadí Milan Dolák, Stanislav Chovanec a Jan Trajbold.
Pro Chovance se stalo prvním varováním nedobrzdění do odbočky v Hlubočanech, kde ztratil 15 sekund. Pilot sice tuto nepřesnost dával za vinu použití ojetých pneumatik, ve skutečnosti se však jednalo o první projev technické závady, která se ten den nepřihlásila naposledy.
Pro Doláka to znamenalo pohodové půlminutové vedení, které se ještě navýšilo, když smolaře Chovance na Hamerské RZ zdržel defekt pneumatiky. Příbramský matador ale na svoje vyškovské vítězství z roku 1993 nenavázal. Před startem nejdelší Podivické RZ hlásil palubní počítač jeho toyoty poruchu elektroniky a posádka z obavy o poškození drahé techniky raději odevzdala jízdní výkaz.
Do čela se tak zcela nečekaně dostal Jan Trajbold při teprve čtvrtém startu se silným fordem skupiny A, na druhém místě se držel loňský vítěz vyškovské rally Jaroslav Starý (Škoda Octavia Kit Car) a ze třetího místa útočil Stanislav Chovanec. Valašský pilot nemohl na rychlých a profilem jednoduchých „erzetách“ mezi dědinami na Trajboldův escort poslední specifikace mnoho získat, a tak svůj finiš soustředil na dva závěrečné a technicky náročné testy – RZ Hamerská a Podivická.
Na Hamrech stáhl Chovanec na Trajbolda jen dvě sekundy a před závěrečnou 22 kilometrovou Podivickou RZ jej od prvního místa stále dělil půlminutový odstup. Do posledního testu šel proto s filozofií, že i zlikvidování pětisekundové ztráty na Starého a postup na druhé místo mu postačí k udržení kontaktu s čelem tabulky šampionátu. To se mu již před polovinou „erzety“ podařilo a fakticky mířil za stříbrnou medailí – před dvaceti lety však byl velkým luxusem i mobilní telefon, natož digitální signalizace mezičasů.
Pilot jel proto dál naplno a nedaleko před cílem najížděl půlminutu i na Trajbolda. Teoreticky tedy mohl myslet na stupeň nejvyšší, pouhý kilometr před cílem (ve známé pasáži u obce Pustiměř) mu však z důvodu vadného ložiska kola uvadly přední brzdy a při dobrzďování z maximální rychlosti skončil mimo trať. Escort by po jednom kotoulu zřejmě byl schopen pokračovat dál, pod jeho koly však zůstal ležet zraněný divák, který seděl v zakázaném prostoru…
Trajboldův životní úspěch
U cílové rampy se o incidentu na poslední rychlostní zkoušce pochopitelně vědělo, původní informace dokonce hovořily o větším počtu vážně zraněných diváků. Závěr Magnum rally tedy vypadal poněkud atypicky – bez šampaňského a bez věnců. To možná trochu mrzelo Jana Trajbolda, na jeho druhém absolutním vítězství v kariéře se však nic nezměnilo.
Druhý dojel ve Vyškově Jaroslav Starý, který zároveň opanoval kategorii vozů s pohonem přední nápravy. Smutný závěr trochu zastínil špičkový výkon bronzového Michala Garguláka, jenž si kromě vítězství ve skupině N připsal i dvě vyhrané „erzety“ v absolutním pořadí.
Překvapivě se vyvíjela i situace v kategorii historických automobilů. Velcí favorité manželé Trajboldovi (tedy rodiče vítěze absolutní klasifikace) se potýkali s vadnoucím motorem svého Porsche 911 a museli zkousnout porážku od olomouckého Petra Hambálka na Fordu Cortina.
Konec jedné éry
Záměr organizátorů se nakonec nepodařilo naplnit a i přes veškerou snahu byla „Magnumka“ 1999 posledním ročníkem, kdy vyškovská rally patřila do „velkého“ šampionátu. Krátce na to začala váznout i spolupráce s Vojenským újezdem Březina, a tak se Magnum rally 1999 stala zároveň i derniérou krásných a oblíbených úseků, jako například RZ Hamerská či Rychtářovská. Krásenský test se ve verzi z roku 1999 už také nikdy nejel, několik jeho pasáží se však do itineráře alespoň na krátko vrátilo v letech 2012 a 2014 jako součást Kuchlovské RZ.
Dobová reportáž Motormix
Na jeden z nejnáročnějších a nejlépe obsazených ročníků v historii Rally Vyškov můžete zavzpomínat prostřednictvím dobové reportáže z pořadu MotorMiX Pavla Jelínka, která mapuje nejpodstatnější okamžiky průběhu soutěže. Přejeme ostrý obraz i zvuk!
Text: Jiří Dokulil / foto: archiv pořadatelů Rally Vyškov
Malíř slov & živoucí fotopast. Přiznaný fanoušek italské Lancie a vyznavač kultu skupiny B. Milovník časů, kdy startovní čísla poctivě okupovala celé přední dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!
