Vedle tragických událostí z minulého víkendu působila rakouská Lavanttal Rallye jako balzám na duši. A to nejen svým hladkým průběhem. Vydařilo se i počasí, které do okolí malebného městečka Wolfsberg přilákalo obrovské množství fanoušků. Třešničkou na dortu byla výborná startovní listina a tvrdý souboj o vítězství.
Konec benevolence?
V článku před soutěží jsem si trošku naběhl konstatováním, že vzhledem ke směrovkám a kvalitnímu pořadatelskému servisu de facto není možné ve Wolfsbergu zabloudit. Nikoho tak asi nepřekvapí, že naše bloudění začalo již při hledání tiskového střediska. To sice označené bylo, transparent však v našem směru nebyl vidět. Po hodinovém proplétání Wolfsbergem se naštěstí podařilo budovu press centra úspěšně identifikovat, a tak (po úspěšném „akreditování“) mohla přijít na řadu návštěva servisního areálu. Pečlivá a ochotná pořadatelská služba, kterou by organizátorům z Wolfsbergu mohla závidět většina pořadatelských týmů široko daleko, letos malinko zaspala, díky čemuž se po servisním areálu mohl volně prohánět kdejaký vůz bez označení. Abychom však byli spravedliví, nutno poznamenat, že při večerní zastávce v servisu již bylo vše tak, jak má.
Lehké vystřízlivění zasáhlo vyznavače typické rakouské pohody na rychlostních zkouškách. Tradiční poněkud liberálnější přístup alpských organizátorů se bohužel začíná pomalu, ale jistě vytrácet. Fakt, že prostory pro diváky byly až na drobné výjimky důkladně vyznačeny a hlídány, jistě nemůže být na škodu. Volbu těchto míst však lze označit přinejmenším za kontroverzní.
K příkladům nemusíme chodit daleko: divácké místo u cíle RZ 1,3 pořadatelé umístili na výjezd z velmi rychlé a nepřehledné levé zatáčky, kde si řada posádek zažila krizové momenty v poměrně vysoké rychlosti. Místem pro otrlé byla i divácká zóna v nepřehledné pravé serpentině po startu první sobotní zkoušky, kam posádky přijížděly přímo proti lidem a při divokých smycích mávaly zadními nárazníky jen několik centimetrů od publika. A to všechno v místech, která by měla nabídnout relativně bezpečnou podívanou především rallyovým laikům, neznalým dynamiky soutěžních vozů.
A ještě o jedné věci se musím zmínit. Od návštěvy Barum rally 2009 jsem nikde neviděl tolik cedulí zakázaný prostor na jednom metru čtverečném jako právě tady. Záplava kolíků s těmito nápisy však rozhodně k ničemu pozitivnímu nepřispěla a spíše komplikovala práci fotografům. Nemohu se zbavit dojmu, že dřívější liberální přístup slušel disciplinovaným Rakušanům o poznání více…
Evropské parametry
Až na výše zmíněné nedostatky je korutanské soutěži těžké něco vytknout. Na první pohled upoutala úžasnou atmosférou, ke které přispělo dokonalé slunečné počasí a s tím spojená obrovská divácká návštěva. Kapitolou samou pro sebe jsou tratě, jež snesou to nejpřísnější hodnocení. Nejedná se o žádné monotónní serpentinové orgie – na posádky zde čeká vše od prudkých sjezdů, náročných na přesné brzdění, přes rychlé protahováky podél hlubokých srázů až po atraktivní (a kvalitně udržované) šotolinové úseky na polozapomenutých horských cestách necestách. O výrazné ztížení už tak mimořádně náročné soutěže se ještě postaraly zbytky zimního posypu, které číhaly na každém rohu připraveny potrestat sebemenší jezdeckou chybičku. Větší množství prachu samozřejmě vítali fotografové, kteří si na fotogenickém Lavanttalu mohli připadat jako v pohádce.
Doslova evropské parametry měl i samotný boj o vítězství. Baumschlager a zvláště Harrach po trati letěli tempem, kterým by se určitě neztratili ani v o poznání prestižnějších šampionátech. Pohled na jízdu mladého hraběte v rychlých pasážích budil dojem, že se dostal na samotnou hranici možností, kterou s „enkovým“ Lancerem již nelze dále posunout. Jízda „přes zoubek“ Harrachovi vyšla a výsledkem je trochu překvapivé vedení v šampionátu.
Stáj Raimunda Baumschlagera rozhodně má o čem přemýšlet. „Mundl“ dlouho držel s Harrachem krok, v samotném závěru ale dostával od mladého jezdce takové „obklady“, na které dlouhá léta nebyl zvyklý. Na jeho straně je výborné zázemí, veliká zkušenost a obdivuhodný jezdecký um. Stárnutí ale zastavit nelze a v pasážích na nejvyšší rychlostní stupeň šlo ve vystoupení lehoučce jedoucího Harracha a o poznání těžkopádnějšího 51letého Baumschlagera přeci jen vidět rozdíl. Nezbývá, než se těšit, co „Mundl“ vymyslí na blížící se Bosch Rallye. Nikdo jiný by již do souboje o titul reálně zasáhnout neměl. Waldherr se ani po renovaci svého zastaralého Pola k vedoucímu duu nepřiblížil a Winterovi prozatím k objektivnímu srovnání chybí další kilometry za volantem neznámého vozu.
Skvost, kam se podíváš…
Na startu Lavanttal Rallye se objevil pěkný kus rallyové historie. Od maličkého VW Brouk přes Opely Manta, Ascona, Kadett, Porsche 911, Fordy Capri, Sierra, Escort RS 2000, VW Golf první generace (slavící 35. výročí od svých prvních rallyových krůčků), Fiat Uno Turbo až po hejno slovinských Zastaw Yugo. A to se ještě na startu neobjevil ohlašovaný Němec Anton Werner, který měl do Rakouska přivézt atraktivní Audi Quattro. I přes toto oslabení (z rakouské špičky chyběl i Rosenberger s porsche – ve stejném termínu startoval na ME v Itálii) bylo startovní pole obdivuhodně pestré, a tak se bylo na co dívat prakticky od začátku až do konce.
Zajímavosti byly k vidění i mezi soudobými auty. Premiéru si v Rakousku odbyl atraktivní Citroën DS3 R3T, který budí pozornost značně atypickým zvukem motoru, lehce připomínajícím prskající „áčkové“ Celicy a Escorty. Účastník soutěže Pirelli Star Driver 2009 Daniel Wollinger se s možnostmi nového speciálu seznamoval prozatím opatrněji, přesto držel krok s širší špičkou rakouských dvoukolek. V závěru se bohužel projevily dětské nemoci zbrusu nového vozu a Wollinger ze čtvrtého místa (z vozů skupiny R jej porážel jen famózní Danzinger na Fiestě) putoval do seznamu odstoupivších.
Některé vozy na startu jsme znali i z našich soutěží. Swift S1600, který loni na sprintech sloužil jako náhradní vůz pro Jana Dohnala, vodil po trati samotný šéf týmu Martin Zellhofer (návrat do rakouského mistrovství po šesti letech) a dojel si s ním pro druhé místo ve dvoukolkách za mladým Neubauerem. Na trati byla k vidění i Evo sedmička, se kterou se v minulosti hodně natrápil Eddy Schlager. Vůz, jenž stupněm svých úprav odpovídá skupině A, ale vzhledem k prošlé mezinárodní homologaci nyní spadá mezi rakouská „háčka“, osedlal objev loňské sezóny – 21letý Philipp Lietz. Mladý dravec, dosud jezdící s obstarožní Evo trojkou, zaujal atraktivním stylem jízdy a až se s více než 300koňovým speciálem více sžije, měl by být kandidátem minimálně na umístění v první desítce.
Víkend mimořádných událostí
Bohužel, ani Lavanttalu se nevyhnuly černé události, které o předešlém víkendu zasáhly evropský rally sport. Pilot stáje Schlager Rally Sport Waldemar Benedict, který se na svůj comeback mezi dvoukolkaře připravoval na Vyškovsku, měl ve své kategorii patřit k černým koňům. Nakonec se ale nesvezl ani metr. Půlminuty před ostrým startem do RZ1 se mu udělalo nevolno a byl převezen do nemocnice ve Wolfsbergu. Odtud v noci putoval vrtulníkem do Klagenfurtu, kde se musel podrobit náročné operaci prasklé aorty. Benedictův stav zůstává vážný, podle dostupných informací je však naštěstí z nejhoršího venku…
