Od „vycutovaných“ vracáků až po dusno v zákulisí aneb ohlédnutí za první soutěží českého i rakouského mistrovství 2012.
Před startem…
Jänner Rallye i přes zařazení mezi evropskou elitu neztratila duch pohodového závodu, který si udržuje své zvyky a atmosféru. I ve vodách rakouského rally sportu – ve sféře klidných a uvolněných soutěží – je Jänner zvláštní. Když začnou do freistadtské městské haly na čtvrteční představení posádek přijíždět první soutěžní vozy, pocítí fanoušek rally zvláštní chvění. Automobilová sezóna se rozjíždí v útulném teple městské haly, v okolí centra soutěže se to hemží vánoční výzdobou, místní komentátor se snaží, aby každá z představovaných posádek zažila svoji chvíli slávy a nebyla odbyta. Pravda, i zde by se našly mouchy. Místní borci sice o pozornost nepřijdou, zato když přijedou do prostoru startu hlavní hvězdy v čele s Janem Kopeckým a Juhou Hänninenem, moderátor je ani nevyzve, aby vystoupili z auta, neprohodí s nimi ani slovo. Publikum přesto bouří a nenechá si pohled na své idoly ničím pokazit. Hala je plná a atmosféra skvělá. Lepší začátek soutěže si organizační tým snad ani nemohl přát…
Od sněhu a ledu až po blátivou lázeň
Ne, že by Jänner délkou přejezdů vyloženě konkuroval Monte Carlu, v porovnání s našimi soutěžemi však byl přeci jen trochu roztahanější, než jsme zvyklí. Některé úseky rychlostních zkoušek se od centra rally nacházely třeba i 40 km (nemluvě o vzdálenostech RZ mezi sebou), a tak podmínky na trati nebyly zcela sourodé. Většinu úseků první etapy (snad s výjimkou zasněženého Liebenau) pokrývaly led a asfalt se zbytky sněhu, s rostoucím počtem průjezdů soutěžních posádek pak začalo povrch zatáček překrývat bláto a některé pasáže posádky čtyřkolek „upravily" tak, že dokonce hrozila jejich nesjízdnost.
Opravdových sněhových žní si posádky a diváci užili až v sobotu. Jelikož se jednalo o čerstvě napadený, neuježděný sníh, podívaná ráno nebyla úplně taková, jako si publikum přálo, ve druhých průjezdech však přišlo rapidní zrychlení. Závěrečná, královská zkouška itineráře pak byla jako již každoročně mohutnou zkouškou odvahy, protkanou úseky na ledu, sněhu i mokrém asfaltu.
Smolaři
Úzké cestičky v okolí Freistadtu tentokrát vůbec nepřály reprezentantům značky Subaru, z nichž se do první desítky nedostal ani jeden. Cesta za mistrovskými body rychle skončila pro Daniela Běhálka, kterého už na úvodním testu zastavil kardan. Pražský pilot pak v rámci super rally nastoupil do druhého dne a jeho jedinou šancí, jak neodjet z Rakouska s prázdnou, byly bonusové body za umístění v etapě. Modré subaru na trati nepůsobilo příliš nápadně a zdálo se, že Běhálek jede na své poměry až nezvykle klidně. Tento styl však překvapivě přinášel své ovoce. Dvě absolutní vítězství na vložkách, doplněné o jeden třetí čas, jsou skvělou vizitkou posádky, která nedisponuje nijak převratným zázemím a ani nejmodernějším vozem.
O poznání mladší a hbitější imprezu kategorie R4 z dílen Stohl Racingu poprvé osedlal mladý Rakušan Hermann Neubauer, známý z úspěšných startů se žlutým Swiftem S1600. Ani jemu však japonská značka štěstí nepřinesla. Po devátém testu se držel na nadějné desáté příčce kousek za Semerádem a jeho rozevlátá jízda patřila k oživením startovního pole. Na poslední páteční zkoušce ale jeho stoupání výsledkovou listinou ukončila havárie a Stohlův tým má před startem jarní části sezóny co dělat.
A do třetice – jedním z těch, jimž Jänner Rallye nevyšla zcela podle představ, je i Andi Aigner. Bývalý mistr světa produkčních vozů startoval v narychlo připraveném lanceru deváté evoluce od jeho krajana Petera Schuhmachera, který servisoval český tým Schlager Rally Sport. Asi se ptáte, jak jsem přišel na Andiho spojení s japonskou značkou. Právě Aigner má být v letošní sezoně jedním z trojice jezdců, jež ponesou na svých bedrech úkol dovézt Subaru k titulu ve značkách v IRC. Aigner se tedy po třech letech mírné stagnace vrací na mezinárodní scénu a jeho ambice nejsou malé. Bohužel, jeho rakouské loučení s produkčním lancerem neskončilo slavně. V ideální kondici se nenacházel ani vůz, ani jeho pilot, a jelikož se k sérii nevýrazných časů přidala i jezdcova horečka a nastupující chřipka, uzrálo u posádky rozhodnutí odevzdat výkaz.
Hrdinové
Úžasný kousek se hned na první zkoušce soutěže podařil místnímu dravci Christianu Mitterlehnerovi s Audi S2. Do věhlasných serpentin Col de Pierbach přijelo jeho audi v divokých piruetách a řádně vystrašilo fotografy. Domácí hrdina se nenechal vyvést z rovnováhy, nadále pokračoval v nastoleném tempu a v cíli úvodní zkoušky z toho byl naprosto neskutečný pátý čas absolutně. Není pochyb, že v souboji se špičkou Mitterlehnerovi výrazně pomohla výhodná startovní pozice; fakt, že s obstarožním audi (které vyšlo z módy už více než před patnácti lety) udržel za zády i kompletní tovární tým z Mladé Boleslavi, si však jistě bude dlouho pamatovat. Je škoda, že už na čtvrtém testu jeho jízdu zastavila lehká havárie.
Mezi „neevropany" si dlouho famózně počínal i Mario Klepatsch s „nabroušenou" Evo pětkou. Na prvním a třetím testu znamenitě využil „vyčištěné" trati k dvěma třetím časům absolutně a při svém tempu ještě stačil bavit diváky agresivními průjezdy. Právě příliš razantní jízda však nakonec zřejmě stála za jeho pozdějším odstoupením – na posledním testu páteční etapy totiž své mitsubishi zkrátil o strom.
A největší hrdina lednové soutěže? Snad se mnou budete souhlasit, když toto označení propůjčím rakouské legendě Raimundu Baumschlagerovi. Ve svých necelých 53 letech dokázal po celou soutěž jet vyrovnanou partii s jezdci továrního týmu Škoda a ostatní (ve všech případech výrazně mladší) soukromníky s vozy S2000 odsoudil do role statistů. Nejenom špičkový vůz a kvalitní zázemí stálo na straně Baumschlagera. Ve starém lišákovi se probudil srdnatý bojovník, který namísto „Křečkovské" vyčkávací taktiky zvolil strategii útoku od prvních metrů soutěže. Odvážným štěstí přeje, a tak i přes řadu krizovek „Mundl" svoji snahu dotáhl do zdárného konce a na slavnostním vyhlášení výsledků mohl rozdávat úsměvy. Snad jen těsná prohra s přímým konkurentem Harrachem se stala kaňkou na jinak velmi vydařeném víkendu rakouského matadora.
Dusno v zákulisí
Právě Harrach se nakonec stal snad nejdiskutovanější osobou letošního Jänneru. Na trati si počínal famózně, dokonce tak famózně, že za sebou prakticky celou soutěž držel kompletní českou špičku s výjimkou Kopeckého. Už během soutěže se však začaly objevovat spekulace, že právě Harrach spolu s několika dalšími hříšníky (Rosenberger, Gassner, Blomqvist) v úvodu použil pneumatiky s větším počtem hrotů, než povolují zvláštní ustanovení, čímž měl oproti konkurentům získat značnou výhodu.
A jak kauza dopadla? Sbor sportovních komisařů (delegát z Česka, Slovinska a Rakouska) ani technický delegát FIA žádné pochybení proti předpisům neshledali a české týmy i přes řadu ostrých výroků (zejména Antonína Tlusťáka) nepodaly oficiální protest, čímž tento „případ" vyšuměl do ztracena. Diskuse tím však neutichly. V diskusních fórech se k tématu „Harrachovy hřeby" postupně objevovaly stále nové a nové názory a důkazy, které misku vah začaly přesouvat na stranu „obviňovatelů". Co naplat, přibližně týden po vydání oficiálních výsledků lze významnost této aktivity přirovnat k mlácení prázdné slámy…