Druhý podnik mistrovství Rakouska, Lavanttal Rallye, představuje velmi zajímavou alternativu blížící se Šumavy. Stále váháte, kam se vydat? Pak právě Vám je věnován tento článek.
Nejprve si srovnejme fakta: Na Lavanttal je přihlášeno 126 posádek, na Šumavu ani ne polovina. Okruh favoritů máme na obou soutěžích zhruba stejně veliký: zatímco na Šumavě si to o vítězství rozdají Kresta, Valoušek a Pech, v Rakousku se utkají Baumschlager s Harrachem a Winterem. Propastný rozdíl je však patrný v nižších patrech startovního pole. V rakouské startovní listině nalezneme šest desítek dvoukolek (!) a skoro třicítku atraktivních historiků. Šumava naopak konkurencí v nižších třídách potvrzuje smutný trend našeho nejvýznamnějšího seriálu (slovy čísel: čtyři enkové šestnáctistovky, pět áčkových čtrnáctistovek, dva enkové dvoulitry). Když k tomu připočteme údaje o vstupném (v Rakousku se nevybírá, na Šumavě stojí pernamentka na obě etapy 200 Kč) a uvědomíme si, že za dva dny lze na obou soutěžích stihnout přibližně stejný počet RZ, tak už jen zbývá vypravit se a vyrazit správným směrem :-)).
Lavanttal Rallye je pro našince jedním z nejvzdálenějších rakouských podniků. Tím však negativa končí. Moravským fandům cesta ubíhá rychle a například pro návštěvníky z Brna nevyjde výlet na Lavanttal ujetými kilometry o mnoho dráž než na Šumavu (rozdíl cca 100 kilometrů). Budovaný dálniční úsek do Vídně se rychlým tempem rozšiřuje k našim hranicím, a tak asi nikoho nepřekvapí, že 70 km z Mikulova do Vídně dneska nezabere ani tři čtvrtě hodiny. „Motání" přes Vídeň bývá zvláště v pátek odpoledne charakteristické častými dopravními zácpami, další část cesty směrem na Graz už ale probíhá poklidně a do dějiště závodu ve Wolfsbergu je to z Vídně jen něco přes dvě hodiny pohodové jízdy.
Jakmile se přiblížíte centru soutěže, zasáhne Vás čilý ruch. Cesta k zaparkování poblíž servisního areálu je na první pohled trochu krkolomná, díky všudypřítomným směrovkám a obětavým pořadatelům však nezabloudíte. Pak už jen zbývá poohlédnout se po nějakém pěkném místečku na tratích RZ a užívat si nádherného prostředí podhůří Alp. Pokud je nějaká rakouská soutěž traťově zajímavá, je to právě Lavanttal. Většina úseků je situována na klikaté horské silničky, a tak se na rychlostních zkouškách jen opravdu zřídka setkáte s rovným úsekem.
Trať Lavanttal Rallye se v posledních letech prakticky nemění, což v praxi znamená, že sebekvalitnější zahraniční host nemá v nabitém startovním poli místních borců při prvním startu výrazné šance. Loni to potvrdil špičkový český dvoukolkař Jan Šlehofer, který po první etapě zaostával o 15 sekund za domácím Michaelem Koglerem s VW Scirocco – tedy za stejným jezdcem, který o rok dříve na rally ve Vyškově dostával od Šlehofera v průměru dvě sekundy na kilometr. Z diváckého pohledu ale nemůžeme tratím Lavanttal Rallye nic vytknout. Na své si zde přijdou milovníci serpentin, rychlých protahováků, „srdcových padáků" i ostrých vraceček. Nechybí rovněž šotolina, která má výrazně odlišnou konzistenci než v České republice, a tak ani za špatného počasí nehrozí její neprůjezdnost. Zvláště lesní šotolinové partie však za tohoto ročního období hodně kloužou a na dlouhé rychlostní zkoušce z Vordelimbergu se posádky v posledních letech musely (navzdory pěknému jarnímu počasí) poprat i se zrádnou namrzlou vozovkou.
Úvodní RZ je umístěna blízko centra soutěže a nabízí dvě výtečná divácká místa. Široká levá zatáčka v polovině testu (přístup od Arlingu) nabízí zajímavý pohled, jakou která posádka volí stopu. Skuteční fajnšmekři však nedají dopustit především na závěr zkoušky, který je tvořen rychlými protahováky v klesání až po závěrečný pravý „vracák" zhruba 200 metrů před cílem. Druhá RZ je jednou z nejhezčích zkoušek v celém rakouském šampionátu, nicméně pro diváky je velmi špatně dostupná. Zajímavým místem je prudká pravá odbočka ve třetí čtvrtině vložky, kam posádky brzdí po velkém „náletu" (u Eberhardu, příjezd po úzké lesní cestě).
Druhá etapa začíná legendární zkouškou Hammer – Prebl, v jejímž závěru před třemi lety tragicky zahynul Herbert Breiteneder. Perfektní divácký post nabízí samotný úvod této RZ: po přejezdu mostu následují přehledné serpentiny ve stoupání, bez kterých se neobejde snad žádný videosestřih z této soutěže (přístup od startu RZ v Hammeru; pozor na omezené parkování, radši buďte na místě s předstihem). Vedlejší rychlostní zkouška z Preblu do Perneru je zase populární díky své závěrečné pasáži. Serpentiny v lese zpravidla hodně kloužou, a tak zde není nouze o smyky ani o krizové situace. Cílová fotobuňka je sice umístěna trochu nevhodně před zajímavou pravou zatáčku, většina soutěžního pelotonu však obvykle diváky nezklame a podrží plyn na podlaze i za letmým cílem.
Pořadím může zamíchat i závěrečná sekce, čítající dvě velmi náročné zkoušky se střídavým povrchem. Atraktivní polookruh Eitweg (na němž každá posádka absolvuje dvě kola) nabízí výtečné divácké místo u Ulrichu, kde je po odbočení na šotolinu k vidění nádherné esíčko u fotbalového stadionu. O pár desítek metrů dále trať mírně klesá k zajímavé pasáži v lese (na šotolině), která odhaluje závodnické srdce jednotlivých posádek.
⇥
A ještě jeden tip na závěr: V žádném případě nespoléhejte na kvalitu map v oficiálním programu! Nákresy jednotlivých RZ jsou každoročně jen schematické a v prostředí Wolfsbergu, kde je na každém rohu nějaká horská cestička, je bez kvalitní mapy velmi těžké se vyznat. Absolutním protipólem programu jsou přehledné webové stránky, na kterých jsou pro návštěvníky perfektně zpracovaná divácká místa i s fotkami a záběry. Pokud se na Lavanttal chystáte, určitě stojí za to web rally navštívit.
Oficiální web: www2.bprallye.at
Videoklip z loňského ročníku (s většinou výše popsaných míst): http://www.youtube.com/watch?v=OQuGT4Le3zs (autor: Jan Olejníček)
