Závěr seriálu o historii Astra Teamu zakončíme představením hlavní postavy, která stála za za zrodem a úspěchy týmu. Tím byl italský soutěžák Mauro Pregliasco.
Bývalý italský jezdec Mauro Pregliasco se narodil 11. prosince 1944 v Millessimu u Savony. Jeho cesta k motoristickému sportu však byla velmi trnitá, neboť jeho otec nebyl nakloněn kariéře soutěžního jezdce. Pregliasco proto studoval elektrotechnické inženýrství v Janově a zároveň využil každé příležitosti ke svezení na soutěžních tratích.
Prvním „vozem“ byla, bez vědomí otce, vypůjčená čtyřdveřová Alfa Romeo Giulia. Jeho příprava na Rally Monti Savonesi byla velmi jednoduchá. Dozadu uložil osmdesát kilogramů písku, aby mu neprokluzovala kola a v solidní konkurenci klidně zvítězil v první rychlostní zkoušce. V následující však havaroval a urazil kolo. O tom, co následovalo doma, snad ani není nutné psát.
Druhý pokus se datoval na rok 1968, kdy si opatřil populární „pětistovku“ Fiata a debutoval v závodě do vrchu Savona – Cadibona. Následovaly další vrchy a sprinty, naštěstí jeho vášni pomohl bratr. Půjčil nějaké peníze a Pregliasco si koupil Fiata 850 Coupé.
Z finančních důvodů se soustředil na vrchy a hlavně na mokré trati neměl soupeře. V Savoně za deště deklasoval konkurenci a slavně zvítězil. Italský odborný týdeník Autosprint napsal o výkonu neznámého mladíka jen: „Neuvěřitelné!“ Při třetím závodě se však převrátil na střechu a otec mu další závody zakázal.
Rodičovské rozhodnutí dokázal respektovat jen sedm měsíců, následně dostal nabídku od Luigi Tabatona (Scuderia Grifone), který mu v roce 1970 pomohl do týmu Scuderia Riviera Savona. Pregliasco nabídnutou šanci dokázal využít. Na vrších neměl konkurenci, avšak při první soutěži s vozem Lancia Fulvia 1600HF svůj úspěšný vůz z vrchů rozbil.
Tabaton však talentovanému mladíkovi věřil a pro sezonu 1971 mu nabídl vůz ze svého týmu. Dále startoval na Fulvii HF, sbíral cenné zkušenosti a již o rok později byl členem továrního týmu Marlboro-Lancia. Přešel však do jiné disciplíny a vyhrál italský šampionát v rallykrossu 1972. Po tomto úspěchu začalo startů přibývat a rok 1976 znamenal definitivní vstup mezi špičku.
Na tovární Lancii Stratos v barvách italské letecké společnosti Alitalia zvítězil v sicilské Targa Florio, z vedoucí pozice vypadl v řecké Rally Akropolis i na ostrově Elba. Pak přišla havárie. Několik stovek metrů po startu v Piacenze bílý Stratos vylétl z trati a po pádu ze svahu vzplanul. Pregliasco utrpěl vážné popáleniny, spolujezdec Angelo Garzoglio uhořel…
Na závodních tratích se neobjevil téměř rok, při návratu v sezoně 1977 se však podařil husarský kousek v podobě zisku italského titulu. Manažer Lancie Nick Bianchi však tehdy dal přednost Tony Carellovi a Pregliasca propustil. Naštěstí se mohl vrátit k Alfě Romeo, s nímž v letech 1979 a 1980 získal čtvrté, resp. páté místo v seriálu mistrovství Evropy.
V letech 1982-84 byl Pregliasco smluvním jezdcem italského Fordu. Nejprve startoval s vozem skupiny N, později postoupil do skupiny A (Ford Escort XR-3i).
Poslední šance se mu naskytla podpisem tříleté smlouvy s týmem West-Lancia. Na Lancii Rally 037 zvítězil na Kypru 1985 a v ME skončil opět čtvrtý. O rok později se stejným vozem stáje Tre Gazelle opět nechyběl v popředí evropské špičky a zavítal i na start Rally Škoda (titulní foto). Podle týmové režie byl nucen krýt záda vítěznému Snijersovi. To byla také jeho poslední aktivní sezona, neboť v roce 1987 založil Astra Racing.
