Přátelé, ráčili jste postřehnout, že sezónu českých rallysprintů lze považovat za zahájenou? Roli otevíráku již po několikáté přijala soutěž, která trochu klame tělem. V jejím názvu totiž stále zůstává zmínka o vesnici, ve které vznikla myšlenka o jejím uspořádání. Možná je to záměr, možná nostalgie. Jako místo početí má KOPNÁ v rodném listu uvedeno – PodKOPNÁ Lhota. Ovšem její současné reálné centrum se nachází v nedalekých Slušovicích.
Po autostrádě až k “Sudu”
Pozor, řečnická otázka! Měli jste někdy čas se alespoň na chvíli rozhlédnout, v jakých kulisách nachází rušná servisní zóna své zázemí? Když přijíždíte ze severu, od Hrobic, vítají vás romantické pastviny a slušovická přehrada. Pokud jedete z jihu, od Gottw.. Zlína, kroutíte hlavou nad sedmikilometrovou “dálnicí” odnikud nikam. Přezdívá se jí “Gorbačovka”. V roce 1986 si tvůrce Perestrojky naplánoval pracovní cestu do Prahy. Vypadalo to, že by při té příležitosti mohl navštívit také Slušovice. Docent Čuba nezaváhal ani vteřinu a nechal postavit pořádnou silnici. Rozpočet JZD neměl hranice, stejně jako SSSR. “Gorbi” nakonec nedorazil. Autostráda však žije dodnes.
Ať už zvolíte jakoukoliv z variant, polibek na přivítání se Slušovicemi si nakonec dáte před “Sudem”. Nepřehlédnutelnou dominantou dostihové dráhy. Sud je a byl restaurace, diskotéka, klub či bar. V minulosti v něm několikrát řádil červený kohout. I přesto nebo proto, je nejudržovanější stavbou místního skanzenu.
Genius loci Slušovic
Slušovice. Někdo je kdysi nazval “Slunečním městem”. Dnes jsou spíše městem kontrastů. Slušovický zázrak značně vyčpěl. Zatímco centrum po malých krůčcích vzkvétá, dostihovou dráhu a její okolí sežvýkaly zuby času více než zodpovědně. Slovní spojení “zašlá sláva” zde nabývá reálných obrysů.
Letadlo, ve kterém se nacházela restaurace, žije už jen ve vzpomínkách pamětníků. Tribuny okolo dostihového oválu chátrají. Stejně, jako přilehlé obchody. Přepážky vnitropodnikové Moravské banky oněměly.
A budova AB? Slavnostním přestřižením rudé pásky při jejím otevření, jakoby by byla symbolicky přestřižena i rudá pupeční šňůra s našimi sovětskými bratry. Chtěli jsme na věčné časy. Nakonec se ukázalo, že i ona věčnost měla své nepřekročitelné limity. Ještě, než si zdejší vedoucí pracovníci stačili pověsit na zdi ve svých novotou vonících kancelářích Gustův portrét, přišel “Samet”.
Klíče od vstupních dveří zazvonily naposled. Od té chvíle budova zeje prázdnotou. Jako němý svědek plánované budoucí prosperity vesnice, která se propracovala až ke statutu města, usíná v pichlavých keřích. Je na prodej. Za čtyřicet “míčů”.
Od Kvatra ke Quattru
JZD AK Slušovice psalo historii. Nejen zemědělskou a stranickou, ale též rallyovou .Kdo by neznal slavný Agroteam Slušovice? Blahna, Valoušek…
A především Leo Pavlík. Někdejší direktor Hotelu Všemina, před kterým v totalitní revue “Jedeme dál” křepčili totalitní hvězdy populární hudby na kolotočářské vypalovačky Františka Janečka. V jednu chvíli dokonce na pozadí se soutěžními Ladami Samarami.
A daleko ve své sportovní kariéře dojel i Pavlík. Stal se několikanásobným mistrem republiky v rally a v mezičase testoval pro našince absolutně nedostupné speciály od Audi Sport.
Zatímco do “Slušek” se sjížděly autobusy z celé republiky, s lidmi lačnými nakupovat v obchodě Kvatro s velmi nedostatkovým zbožím (něco jako Tuzex bez bonů a pro všechny bez rozdílu barvy, pohlaví a vyznání), na kopci nad Dešnou se pro změnu proháněla “béčková” Quattra a jiné, urputně utajované projekty západoněmecké automobilky.
Srdcem Slušovic se zase mnohokrát prohnala slavná Barum rally i dnes již zaniklá Rallye Valašská zima. V současné době zde nachází svá zázemí Rallysprint Kopná a moravské zakončení soutěžácké sezóny – Mikuláš rally.
Rychlá změna harmonogramu
Hlad po závodění a zřejmě i společenském životě, se projevil v seznamu přihlášených dvacátého šestého pokračování populární Kopné. 98 dvojic v kategorii soudobých aut a 22 v historicích slibovalo košatý sportovní zážitek. Zájem zřejmě překvapil i samotné pořadatele.
Optimisticky naladěný časový harmonogram musel být na poslední chvíli přepracován. Od začátku druhé sekce rally se do zbylých erzet startovalo vždy o patnáct minut později. Při sebemenším zádrhelu by se totiž hlava startovního pole mohla opájet krásou vlastního ocasu.
Erzety? Jako přes kopírák
Složení erzet Kopné je každý rok jako přes kopírák. Stálice “Kameňák” a “Kopná” se už za svého aktivního života stačily stát legendami. Dvě náročné sólistky vždy doplňuje třetí vložka. V její roli střídavě alternují Hvozdná a Zádveřice. Letos padl los na první jmenovanou.
Rozumím, že výběr cest vhodných k měření sil, je omezený. Čas od času by ale neuškodilo stávající vložky alespoň otočit. Hned by to byl jiný závod!
“Kopná” zůstala beze změn. Rychlá úvodní část, velmi technická střední pasáž. A až se soutěžní dvojice dostanou skrz pořádný “krpál” ke dvěma finským horizontům a torzu bývalé Koliby, kde Čuba v hostil mimo jiné Donalda Trumpa (nebo to bylo naopak?), musí se kvapně psychicky připravit na závěrečný úsek. Rychlý sešup lesem, po úzké silnici se zrádným povrchem, kde každá chyba může skončit hluboko mezi stromy. Kdo ze závodníků “Kopnou” nejel, jako by nebyl.
Hvozdná je sázka na jistotu. V dnešní době dokonalých podvozků se už jedná o poměrně svižnou erzetu. Obsahuje ale stále spoustu míst, které si je nutné v kalupu pohlídat. Dokážou nepříjemně vytrestat!
“Kameňák” byl letos prodloužen směrem k cíli o necelé dva kilometry. Nepříliš hodnotný úsek na novém asfaltu se ale po hustém lijáku ukázal býti poměrně zákeřným. Přívaly vody vstřebával vpravdě střídmě a změnit směr jízdy v takovém brouzdališti bylo chvílemi více než dobrodružné.
Počasí. V(d)ěčné téma.
A tím se dostáváme k počasí. Kdo si vsadil, že po šumavském aprílovém pátku předala madam Zima finálně otěže Jaru, prohrál. Páteční shakedown byl chvíli zalit sluncem, pak někdo na chvíli zapnul kvalitní demoverzi duhy a před sedmou večerní jsme jej zakončovali slabým deštěm. Byl jemnou předzvěstí divokých klimatických změn v celém závodním dni.
Brzké sobotní ráno nás zavalilo těžkými, nízkými mraky. Neřešilo se už, zda bude pršet, ale kolik “toho spadne”. Předpovědi se lišily. Před startem prvního historika začalo siholit a během pár desítek minut lilo jako z konve s růžicí jen s jedním otvorem. Celá soutěž tím získala zcela nový rozměr. Na mnoha místech se vodě z trati příliš nechtělo. Z cutovaných zatáček se stávala rytiště (nebo chcete-li rochniště).
V těchto mokrých podmínkách byl měl zaručeně navrch závodní speciál za volantem s Jardou Jugasem. Ten asi jako jediný z celého startovního pole totiž absolvoval lodivodské zkoušky.
Slavný mykolog pan Smotlacha by nám jistě potvrdil, že déšť podporuje růst hub. Ač mi hláška o houbařích už připadá trapná asi stejně, jako okřídlená věta o focení a prasknuté čočce, musím uznat, že v okolí Slušovic se stal sběr hřibů zřejmě sportem number one. No jo, jak se začnou odpařovat lesy, to jeden nemá doma stání!
Dějství první: Historici
A už se víří voda za kočárem! Na trať vyráželi jako první “vetoši”.
Boreham na lopatkách
Při pohledu do startovní listiny a vzápětí na oblohu se mohlo zdát, že prim budou hrát především dva “áčkové” Fordy Escort RS Cosworth. Co si budeme… Síly mají na rozdávání a v podobném počasovém marastu je čtyřkolka jako doma. Osud tomu chtěl ovšem jinak. Vlastimilu “Chovancovi” Neumannovi ani Liborovi “Cunicovi” Kotrmonovi nebylo přáno stanout na stupni nejvyšším.
Neumann s Hlavatým oděli “Cossieho” do barev evokujících vzpomínky na Valašského rally krále – Staňu Chovance. Ze začátku jim změna livreje přinášela štěstí. A rychlost. Vyhrávali jednu vložku za druhou.
V šesté RZ ovšem jejich paní Štěstěna výrazně klopýtla a upadla do blátivého cutu. Než se jí podařilo majestátně povstat, na Fordu se stihla odporoučet poloosa.
Po na poslední chvíli odvolaném startu na Vltavě jim pšenka nekvetla ani na téměř domácí soutěži. Body budou chybět.
Libor Kotrmon byl rozjetý ze šumavské soutěže. Noty mu netradičně četla Veronika Kolivošková. Legendární mitfára Jan Krečman si totiž dopřával pooperační rekonvalescenci a svého “fáru” sledoval jen na dálku. Spolujezdkyně Kotrmonovi sedla, voda už méně. Jeho Fordí soupeř mu na první vložce nadělil 35 vteřin. V dalším průběhu soutěže se přidaly komplikace s technikou. Výsledkem bylo třetí místo v cíli s téměř minutovou ztrátou na prvního.
Ruská invaze do Slušovic
Nebyl by to až tak špatný výsledek. To by ovšem nesměly Coswortha udolat hned dvě Lady VFTS. Zadokolky a navíc – ruské stroje.
Petr Němec postavil v dlouhé zimní pauze zbrusu nový speciál. Velmi rychlý dokázal být už s předchozím “žigem”. VFTS je ještě o třídu výš. Časy, které tam Němcovi s Mikulíkem na jednotlivých vložkách padaly, byly někdy těžko uvěřitelné. A pak že voda zadohrabům nechutná. První místo je v těch nejlepších rukou.
Pilot v předdůchodovém věku, se zdravotním hendikepem, notně morálně zastaralou technikou a 24. místo absolutně (tedy i mezi soudobými vozy)? Neskutečné! Říkám si, že by se mnozí závodníci měli nad svými výkony hlouběji zamyslet…
Druhý Martin Černý s novou spolujezdkyní Anetou Kiliánovou a Ladou VFTS předvedli též pěkný sport. Potvrdili, že k solidním výsledkům nestačí jen silný motor, ale také řidičský um a přiměřená dávka nebojácnosti.
Jindřich Štolfa: Ze škodovky do Roveru
Zajímavou novinku představil škodovácký ex-fabrikant Jindřich Štolfa. V jeho rukou jsme již mohli vidět Rover Metro GTi. Tentokrát pro změnu sáhl opět do nabídky Roveru. Soutěžní kabát ušil na model 220 GTi.
Jak sám řekl – silný motor, do převodovky padají kvalty jedna báseň, ale zatím jej učí brzdit.
Moravské účinkování Štolfy s Hawlem bohužel skončilo v závěrečné rychlostní zkoušce menší havárií. Ale jak se kdysi v Boleslavi s oblibou říkalo: “To auto má potenciál!”
Národní poklad „Favál“
Je to už pěkná řádka let, co jsme obraceli oči v sloup pokaždé, kdy jsme v seznamech přihlášených spatřili v součtu více než tři desítky Škodovek Favorit. Dnes se naopak při pohledu na každý takový mladoboleslavský speciál tetelíme blahem. Patří bezesporu do Zlaté síně Česko(slovenského) rallysportu.
Velice pěkně připraveného Favorita krotil na Kopné Otakar Zenkl mladší. Dle jeho vyjádření se jedná o “to správné auto” (vyjma lehké karoserie) po bývalém soutěžákovi Daliboru Mrštinovi. Na vodě předváděli Zenkl se Střeskou odvážné průjezdy. Škoda GO!
Je těžké vyzdvihnout jména dalších posádek z řad historiků, které bojovaly jako lvi. Možná až nemožné. Bavili mě všichni. Počínaje dvěma ostrými borehamskými speciály a konče brčálově zelenou, vyjící Škodou 110L Aleše Jíchy. Mám staré závoďáky jednoduše rád. Pestrost techniky, rozdílný zvukový projev jednotlivých aut a vysoké nasazení. Asi budou navždy jakousi mojí guilty pleasure.
Abychom dodrželi harmonogram, dáme si teď šest minut pauzu. Takové časové rozmezí dělilo startovní pole “teheránů” a moderních aut. Skočte si zatím s pískem, uvařte si poctivého českého turka či “ztrestejte” jednoho příkladně vychlazeného zrzka. Za chvíli pokračujeme!
Dějství druhé: Soudobé speciály
Tahle země není pro starý aneb hon na Kostku
Už jste zpátky? Akorát včas! V dálce je slyšet ryk motoru Fabie evo čtyřnásobného vítěze Kopné – Tomáše Kostky. Startoval první, i když na dveřích vezl dvojku.
Jedničku měl mít Ondřej Bisaha. Přihlásil se, ale nakonec neodstartoval. U jeho Korejce selhaly displeje. To se u klasických budíků s rafikou nikdy stát nemohlo. Pokrok nezastavíš! Nicméně Ondřej začíná být pomalu, ale jistě, rekordmanem v poměru přihlášek vs. odvolaných startů. Něco mi říká, že za odvoláním startu jsou ještě temnější a zapletenější nitky, než jaké těsně po převratu vzpomínal Havel ve svém projevu s ohledem ke slušovickému JZD.
Kostka seděl naposledy v závodním autě na “Barumce” v roce 2019. I přesto byl jedním z kandidátu na vítězství. Zkušeností má na rozdávání. Už od začátku se na něj ale chystal hon. Mladé pušky byly v jasné přesile a tipovalo se, zda “Kostkyn” vyhraje popáté či ho “pozře” některý z mladíků.
Druhý čas na úvodním “Kameňáku” ukázal, že ze svého umu ztratil pramálo.
Ovšem už na druhé vložce, Hvozdné, udělal před známým vracákem nad Slušovicemi školáckou chybu. Na vodě zašlápnul brzdy silněji, než bylo vhodné. Fabii „zdechnul“ motor. Kostka byl rázem ve skluzu a skončil ve vypáskované únikové zóně. S vypnutým motorem. Při pokusu o ostrý odjezd pak auto ještě jednou “chcíplo”. Nervy, nervy! Vteřiny letěly jako zběsilé.
Incident se šťastným koncem se s ním táhl jako červená nit celou soutěží. V cíli se nakonec musel poklonit dravému mládí. Ale druhé místo v cíli v takto nabité konkurenci, kdo by ho nebral?
Kostkobijec
A kdo že to byl tím mladým dravcem? Erik Cais. Konečně udolal COVID. I Kostku.
Týden před Kopnou dostal od doktorů “zelenou”. Stihnul si ještě odskočit na našlapanou “oblastku” do Itálie. Spolu s Jindřiškou Žákovou jim ale bylo dopřáno dojet jen před startovní čáru třetího rychlostního testu. Z auta jim unikal olej a kvůli možné devastaci drahého agregátu raději odstoupili. Později se ukázalo, že na vině byla prasklá spona jedné z hadic v ceně několika desítek korun.
Na Kopné měl Erik svůj den a letěl jako rudý býk. Všechno do sebe zapadalo. Strojová, agresivní jízda, bez zbytečných chyb. Jindřiška Žáková mu četla rozpis jako z pohádkové knížky. Cais junior sám sobě potvrdil, že se nemoc nepodepsala na jeho fyzičce ani psychice. A také, že podceňovaný Ford Fiesta Rally2 dokáže konkurovat armádě škodovek. Kdy ho v Česku uvidíme znovu? Až na Barum rally?
Jakeš a Březík v „páskách“
Kvalitně se vyspal Mirek Jakeš. Od začátku se výsledkově pohyboval v čele pelotonu. Nic na tom nezměnil ani krátký výlet “do pásek” na erzetě Kopná. Skončil třetí.
Za sebou nechal s téměř třiceti vteřinovým ztrátou “veterána” moravského rallysprintu, Poláka Grzyba. Slušovický rallysprint ještě nikdy nevyhrál. Na stupních vítězů stál ale v minulosti již třikrát. Čtvrtý “flek” mu letos vyloženě spadl do klína až v poslední erzetě.
V druhém průjezdu Kopné, snad pět zatáček před cílem celé rally, zažil totiž big moment do té doby čtvrtý Adam Březík. Na domácí soutěži podávali s Ondrou Krajčou vyrovnané výkony. Stromy se pro tentokrát autu vyhýbaly a Fabie měla dostatečný přísun životodárné tekutiny pro svůj provoz.
Jen ta kaňka na konci závodu, jen ta kaňka. Pozdější brzdy na “poslintaném” asfaltu a už se nekontrolovaně vezli. Ještěže úniková zóna byla dostatečně dlouhá. I přesto chybělo jen několik metrů a “erpětková” škodovka si dala polibek smrti s “jedničkovou” Octavií, která byla zaparkovaná těsně za poslední páskou. Divné místo pro piknik.
Petr Semerád zpět v kolotoči
Ve Slušovicích se poněkud překvapivě objevil i Petr Semerád. Startoval opět s podporu týmu TOPP-CARS. K dispozici měl Fabii evo, kterou v maďarském mistráku vodí Honza Kopecký. Dokonce i livrej zůstala zachována.
Pokud pomineme různé “sranda akce” v Sosnové a Kopřivnici, v ostrém závodě se naposledy objevil loni v říjnu v Jeseníkách. Šesté místo je v těžkých podnebných i finančních podmínkách maximem možného. Petr několikrát zdůraznil, že všechny síly aktuálně směřují k vytvoření rozumného programu pro příští sezónu. Určitě tedy nejel “přes závit”.
Jakákoli případná rána by totiž byla v konečném součtu ještě dražší, než by se mohlo zdát. Semerád s Hovorkou jsou čerstvě zapsáni i v seznamu účastníků pro následující Rallye Plzeň.
Je výkon Dominika Stříteského zklamáním? Nemyslím si. Jel si opět to svoje. Po ataku retardéru na první erzetě a z něj plynoucí třiceti vteřinové penalizace, už nebylo moc o co závodit. Dominik s Dannym najeli další potřebné kilometry v poměrně extrémních podmínkách. A určitě ne pomalu. V cíli si do statistik zapsali šťastnou sedmičku. Nebýt “pentle”, mohli se ještě s mladým Semišem pobít o šesté místo.
Dvě (staro)nové R5
Na trati “Podkopky” si objevily i dva (staro)nové speciály R5 od mladoboleslavského výrobce. Jiří Hanák už s touto kategorií zkušenosti má, i když z konkurenční Fiesty. Jeho Fabia Rally2 evo voněla novotou. Pavel Mika je naopak mezi “erpětkaři” nováčkem. Kopné se zúčastnil s bývalou Fabií Tomáše Pospíšilíka. Nový domov našla u týmu Minařík Racing. Hanák i Mika jsou však “hobíci” a svými výsledky díru do světa neudělali.
Martina a Martina jsou zpět!
Velký comeback do světa rally proběhl v případě Martina Semeráda a Martiny Šlehoferové-Škardové.
Martin se před mnoha lety zařekl, že automobilové soutěže už opravdu ne. Loni s Mitsubishi Mirage Open N absolvoval maďarskou šotolinovou Mikulás rallye. A zřejmě se mu v sedačce mezi trubkami opětovně zalíbilo. Na Kopnou se PROTO nechal ukecat, aby pomohl ladit a propagovat stále poněkud syrový vůz kategorie PROTO. Martina se na horké sedadlo vrátila po dlouhých sedmi letech. Šestnácté místo celkově je slušné.
I když v jejich případě šlo asi více o znovu zažití radosti z jízdy, než honění nepolapitelného času!
Stejně jako v případě mladšího bráchy, i Martinova přihláška už doputovala do Plzně.
V hlavní roli předohraby?
Postupem času jaksi upadlo do zapomnění, že rallysprintový šampionát je vypsán především pro vozy s jednou poháněnou nápravou. Co na to říct. Start “čtyřkolek” není v rámci sprintů nikterak omezován a tak jsou “předohrady” nuceny hrát na své hlavní scéně druhé housle. Jejich atraktivita je pro fanoušky přece jen nižší, než je tomu u silných čtyřkolek.
Všem přítomným dvoukolkářům nakonec vypálil rybník zkušený Lumír Firla. Soutěží jako nůž máslem však určitě neprojel. Chvíli nahoře, chvíli trochu níže. V předposlední erzetě navíc “chytil” za chybně absolvovaný retardér třiceti vteřinovou penalizaci. Naštěstí pro něj, problémům se nevyhnuli ani jeho blízcí soupeři. I přes všechny peripetie tedy mohli slavit Firla s Večerkou vítězství.
O pouhých 10 vteřin za nimi zaostali překvapivě Michal Vaňhara s Vojtěchem Mudrákem. Mokré podmínky jim evidentně sedli.
Jako smolaře mezi dvoukolkami můžeme označit třetího Michala Srba s Alešem Pilným. Mezi roj Peugeotů se dokázali vklínit s obstarožním Citroënem C2 R2 velmi dravou jízdou.
Před poslední vložkou ještě kategorii 2WD vládli. Hlubší ponoření do cutu na závěrečném testu ale znamenalo defekt a propad na třetí místo. No, mohlo být i hůř. Pravá přední strana “Citróna” nebyla po dojezdu do cíle ve fresh stavu.
Mazácký výkon předvedli Radek Jatel se Zuzanou Plškovou. Radek startuje sporadicky. Jeho píle a houževnatost však přináší kýžené ovoce. Druhou erzetu dokonce vyhráli. A nebýt třiceti vteřinové penalizace (za co jiného, než retardér), mohli být v cíli ještě o příčku výše. “Brambora” je i tak neoddiskutovatelným úspěchem. A pěkně se na jejich průjezdy dívá!
Rallysprintu Kopná se vyhnuli nepředvídatelné události i těžší havárie. Asi nejpůsobivějším incidentem zůstává kolostřešní kombinace posádky Krotoszyński / Martynek. Těsně před vjezdem do Hvozdné poslali “krtičinec” od Opelu přes budku. Polská dvojice vyvázla bez újmy. Opel Adam je na tom hůře a bude potřebovat odborný zásah MUDr. Karosáře.
RALLYSPRINT KOPNÁ
Kapitolu AUTO UH Rallysprint Kopná 2021 můžeme považovat za dopsanou. Poděkování patří pánům Minaříkům a celému organizačnímu týmu. Ve stále přidušené době se jim podařilo, opět po mnoha letech, alespoň na dva dny reinkarnovat toliko opěvovaný “Slušovický zázrak”. Takže příští rok zase jako přes kopírák? Nechme se překvapit. Důležité je, aby Kopná dále žila. Nostalgických vzpomínek na věci a události, které zavál prach ze sklizených obilovin, je ve Slušovicích už tak přespříliš! A teď na Plzeň, Vávro, na Plzeň!
-
Lokalita, tratě
-
Jezdecké obsazení
-
Atmosféra
-
COVIDOodolnost
