KOMENTÁŘ: Rallysprint Kopná 2018 – Veni, vidi, vici

[dropcap]O[/dropcap]křídlená latinská fráze v nadpisu je plně aplikovatelná na úvodní podnik šampionátu rallysprintů pro rok 2018. A to dokonce v množném čísle. Ale o tom až později. Co jsem to vlastně chtěl? Aha, už vím! Jela se skorolegendární Kopná.

Cirkus jménem RALLY rozbalil své šapitó v pátek šestého dubna mezi bizarními kulisami moravského Klondiku (čti Slušovice). Koně v kdysi vyhlášené Mecce dostihového sportu však už dnes náhodný příchozí nevidí snad ani na obrázcích. Tuto prekérní situaci zachraňuje dvakrát do roka houževnatý klan Minaříků. A přivádí sem dokonce tisíce ořů. Co na tom, že „jen“ těch pod kapotou.

Kopná stále táhne. Seznam přihlášených posádek poskytoval kvantitu i kvalitu. Převedeno do řeči čísel – 96 kusů soudobého náčiní a 18 historických nástrojů. Okolo jinak vybydlené dostihovky to zase najednou žilo. Posádky se soustředily, mechanici makali, stany vlály, centrály hrčely, pípy čepovaly a grily rožnily.

Erzety

Z tradičních RZ zůstaly pro ročník 2018 k dispozici jen Kameňák, Kopná a Zádveřická. Na Podhoran nebyl pořadatel vpuštěn nadřízenými orgány, na Hvozdnou divokými prasaty. Právě zmiňovaná Zádveřická se jela dokonce třikrát a urvala si téměř polovinu kilometráže RZ. Je škoda, že nebyl pro letošek alepoň otočen její směr.

Shakedown

Začalo se tradičně-netradičně a pěkně zostra. Tradičně na pátečním shakedownu, který je však jako součást jiných závodů typu rallysprint značně netradiční. Úsek mezi Neubuzí a Bílou hlínou byl krátký, leč výživný, okořeněný absencí protikatovacích zábran. Jak zvrhlé!

O záludnosti moravského asfaltu poslintaného prachem se záhy po startu přesvědčily rovnou dvě posádky. Studená pryž vs. Horká hlava není tou správnou kombinací. Grzyb škarpou jen proletěl a jak sám řekl – „len zadní nárazník tak trošku odpadnul“. Kornhefr se do toho opřel o poznání osobitěji a na řadu přišlo i vyprošťovací vozidlo. Cédvojka byla do příkopy zasazena pozpátku a hluboko.

Poté už šejk probíhal v poklidném duchu, lítalo se však stále rychle a cutovalo hluboko. V kostce – Kostka čistě, Erik Cais divoce, Neumann s Cossiem hlasitě a s pyro efekty, nový talent Autoklubu Jan Dvořák prapodivně a dokonce s přepínačem stěračů v poloze „silný slejvák“ … No, chvílemi to byla opravdu hlína!

Předkrm to byl skvělý, ale hlavní chod měl přijít až v sobotu. Slunce se hlásilo o slovo už od kuropění. I když se ranní teploty flákaly někde kolem nuly, bylo jasné, že tento den se prostě vydaří a bude pořádné horko. U i na trati!

Přijeli, viděli a zvítězili

Tak přesně takhle to bylo u obou posádek z řady moderních aut a historiků, které stanuly v cíli na stupni nejvyšším.

Na Kopné startovali první „vetoši.“ Ale, co to? Řešení, o němž se mluví už hezkých pár let, má spoustu zastánců i odpůrců. Každý z nás si musí odpovědět sám, jestli je to tak OK nebo KO. Za mě – skvělé zpestření!

Když se v 9 hodin 13 minut začala nad zádveřickou vložkou rozléhat střelba doprovázená temným duněním, neznamenalo to začátek honitby, ale že je trati Vlastimil Neumann s Escortem. Špičkové „áčko“, špičkový výkon posádky. Ničím jiným, než vítězstvím, to dopadnout nemohlo.

Hoří, má panenko!

Neumann se Slezákem ukořistili první místa ve všech vložkách. I přesto se rozhodli pojistit si vítězství tím, že za sebou budou pálit mosty. V jejich případě vlastně umělé vytvořené retardéry. Při průjezdu vesnicí, která dává zdejšímu sprintu název, zažehli plamenem z výfuku (ten je u Fordího speciálu vyveden do strany spolujezdce) „retoš“. Žhářství mělo soupeře zpomalit. Avšak namísto cirkusových průletů dalších posádek mezi hořícímí balíky byla zkouška zastavena a požár bdělými nedobrovolnými hasiči zlikvidován. Vše doteď vyřčené ale berte jako moji ničím nepodloženou konspirační teorii.

Vysvětlení je zřejmě daleko prozaičtější. Holt prostě výfukoví inženýři z Borehamu v devádesátkách nepočítali s možností, že Cossie bude někdy v roce dvatisíceosmnáct projíždět těsný retardér ze slaměných balíků kdesi na návsi v Podkopce. Neomluvitelná nedbalost!

A ti další?

Mezi historiky tentokrát startoval i „elerový“ démon Petr Šimurda. Škodovka má skvělý podvozek, ale oproti většině souputníků nižší výkon motoru. Jak se však říká – nedostatek výkonu je třeba dohánět razancí. A to Šimurda se spolujezdcem Dlouhým (muž se železnými nervy) umí. Jejich průjezdy jsou strop! A druhé místo celkově je výkon hodný standing ovation.

Ukořistili jej však až na poslední RZ poté, co do té doby druhou příčku okupující Martin Černý s želechovickým besedistou Jardou Krajčou dostali defekt. Ale na to se historie ptát nebude.

Pravdou je, že mít kluci Ladu VTFS vyvedenou do barev Agroteamu JZD Slušovice, mohl se po dlouhé době odehrát další z neblaze proslulých soubojů mladoboleslavská fabrika vs. Slušovice!

Přijel i Jindřich Štolfa. Exotický Rover 114 GTI, kterým disponuje, dokáže být pod jeho vedením velmi čiperný. Vzhledově je však sexy asi jako Mickey Rourke po druhé vlně botoxových injekcí. Bývalému fabrickému harcovníkovi by slušel nějaký ten vymazlený boleslavský KIT. Ale tyhle stroje jsou dnes nedostatkovým zbožím placeným zlatem a dokážou zruinovat nejeden rozpočet. Takže na vzrušením vztyčené ochlupení, které jsme zažívali, když Štolfa vodil kitovou pilu nejen po valašských kotárech, můžeme už dnes jen nostalgicky vzpomínat.

Naprosto skvělé bylo o čtvrté místo Petra Němce a Jana Mikulíka s krásným VAZem 21011 MTX. I přes svůj zdravotní handicap, kdy díky protéze pravé ruky řídí pilot jen rukou levou, za sebou dokázali nechat velkou část soupeřů. A o tom, jak je žigulík nevyzpytatelný a neřídí se lehce ani obouruč, není snad nutné vyprávět. Václav Blahna kdysi k ovládání speciálů VAZ řekl: „Pošlu to do zatáčky a podle toho, jak se to zachová, to začnu řešit…“

Potěšily i pěkné Favority Marka Štuksy a Petra Farníka v dobových livrejích či „1/2 áčkový“ Ford Escort Cosworth Otmara Uhera.

Tomáš Kostka – král Kopné

Také Tomáš Kostka absoloval Podkopku stylem Veni, vidi, vici. Okruhová škola (čtení trati, volba ideální stopy) a cit k nastavení techniky není ani při rally evidentně na škodu. Tomáš startuje v automobilových soutěžích jen sporadicky, ale skoro vždy je z toho skvělý výsledek. Dokáže relativně bez problémů „seřezat“ většinu jezdců primárně se soustředících jen na rally. Vypovídá to o něčem?

Antonín Tlusťák si jakožto kladivo na Kostku nechal přivézt z Itálie Hyundai i20 WRC. Premiéra vozu s tovární historií na českých tratích. Nakonec to na vítězství nebylo. Ale druhé místo se taky počítá. A bylo vybojované. I když je Tonda Tlusťák pro mnohé kontroverzní osobnost, za korejského krasavce na tratích Kopné se mu přece jen sluší poděkovat.

Martin Vlček si zřejmě nechal před startem aplikovat kapačku s čerstvou jarní závodnickou krví. Jel na limitu a často i za hranou přijatelného rizika. Ale krásně se na to dívalo. Tohle máme rádi. Třetí místo 1,3 vteřiny za Tlusťákem není žádná ostuda!

Souboj obou výše jmenovaných se mohl rozhodnout mnohem dříve. Vlček i Tlusťák si těsně před koncem erzety Kopná užili každý svůj big moment. Tlusťák na „Bryndově horizontu“, Vlček o dvě zatáčky dál. Krize na silně orosená čela v lepším případě… Ale řidičský um a soutěžácký Pán Bůh je udrželi ve hře.

Polské ekipě dominoval Grzyb. Zbytek rallyových vyslanců našeho severního souseda jel rychle, ale pro mě poměrně nevýrazně.

Slovák Martin Koči se na slušovicku sžíval s novým mitfárou Moznerem. I když dle jeho slov na výsledek netlačil, byl jeho jízdní projev chvílemi díky velkému nasazení neučesaný a neklidný.

Mladé pušky měly ostře nabito

Cais, Semerád a Talaš. Jména s Kopnou v rámci dvoukolek skloňovaná asi nejvíce. Dravé mládí. Nevyvarovali se zbytečných chyb a možná i díky tomu se nakonec smál ten čtvrtý vzadu – Marcel Svačina. Sice nevyhrál ani jednu RZ, ale porazil mlaďochy konstantním výkonem v průběhu celé soutěže. Ano, zajíci se počítají až po honu!

Hvězdou soutěže byl jednoznačně Erik Cais. Při prvním startu s technikou R2 vést více než půlku závodu „předohraby“? No panečku. Na páté erzetě však přišla poměrně nevýznamná chybka, Peugeot sjel lehce do škarpy a zůstal viset na břiše. Než dostali diváci Caise zpět na trať, byla z toho skoro minuta a půl ztráty. Škoda.

Chyboval i Petr Semerád. Stalo se tak na RZ4. Jeho výlet mimo trať se udál v poměrně vysoké rychlosti. Výsledkem rány byly výrazné šrámy na přední části auta a ztráta 2,34 minuty. Mechanici však zabrali a v servisu uvedli Pegyho dostatkem lepící pásky do provozuschopného stavu. Krizovka v Semerádovi evidentně nezanechala žádné šrámy psychického rázu a dokázal zbylé tři vložky vyhrát. Krásná stíhací jízda.

Je dobře, že se po nějaké době vynořily v české rally nové, výraznější talenty. Pokud jim vydrží zapálení (a finance), věřím, že o nich v budoucnu ještě uslyšíme.

Fotogalerie z Kopné 2018 od Ivo „Nowi“ Nováka