Dnéšní historické okénko s pány Blahnou a Schovánkem, věnujeme jejich přechodu od mladoboleslavské stotřicítky ke slušovickým Ladám.
„S koncem stotřicítek RS, jejichž náhradou měly být v Mladé Boleslavi v podstatě seriová auta, přišlo Vaškovo rozhodnutí, že s tímto tedy jezdit nechce. Nové Škodovky byly o dvě třídy za stotřicítkou a tak jsme se rozhodnuli dobrovolně odejít z fabriky, respektive tedy Vašek. Pak po nás šáhly Slušovice. Tam jsme mohli jezdit ještě v roce 1983 se stotřicítkou a stali jsme se mistry republiky pro Slušovice.
Ale v roce 1984 už bylo nutné řešit, co dál. Škodovky byly smeteny ze stolu a Lady v té době byly nejvýkonnější, tak se začaly současně stavit Lady pro celý tým. Pro Pavla Malého, Kašpárka, pro nás. Valoušek měl v té době Porsche. Než zrušili projekt 160 MTX tak jsme pohárové závody jezdili s Ladou a během ostatních závodů pokračovali na vývoji stošedesátky,“ nastiňuje situaci v přechodném období Pavel Schovánek.
„Vývoj soutěžních aut neprobíhal ve spolupráci s rusákama. Všechno jsme se vypiplali rukama na dílně. Rusové nechtěli pouštět do světa žádné informace, zvlášť když na pohárových závodech jsme byli pro ně konkurence. Jednou jsme se byli podívat ve sportovním oddělení v Togliati, ale stejně nám nic neřekli, co by se nám mohlo hodit. Jen nás provedli výrobním závodem a to bylo vše. Když se nám náhodou podařilo sehnat nějakou informaci, tak to bylo jen z kamarádství s ruskejma jezdcema,“ říká Václav Blahna
Pavel Schovánek k tomu dodává. „Právě že informace jsme nedostávali ani tak od ruských jezdců, ale spíš od Litevců a podobných. Rusové, vždycky když se ožrali tak vykřikovali: kucííí, Žigulíky budou jednou mistři světa. Odpověď přišla okamžitě: jedině, až se bude závodit ve volném pádu 😀 😀 😀
Václav Blahna však mluví pochvalně o přípravě slušovických žigulíků: „Přesto si dovolím tvrdit, že jsme měli auta připravena, minimálně na stejné úrovni jako oni, aniž bychom to dělali podle nich. Pětistupňovou převodovku jsme si udělali doma s Kreibichem. Motor jsme měli taky svůj, možná lepší než jejich. A dál už nic důležitého nebylo. Auto se odlehčilo hliníkovými díly (kapotáž apod) Na tu dobu to bylo závodní auto poměrně na úrovni.“
Pavel Schovánek vzpomíná na historku před prvním startem s Ladou 05. „Vašek přišel jednou za Mírou Lankem , který už měl s Žigulem něco najeto. – Ty, Míro, my pojedem příští rok asi taky s Ladou. Jak se to řídí? Co mám v autě dělat ?“ A Míra říká: „čum dopředu, drž se volantu a řiď přední nápravu. Co je za tebou tě nemusí vůbec zajímat.“ Václav Blahna pokračuje: „no tak jsme se tím řídili a hned jsme dali pěknou ránu v Maďarsku.“
…a o maďarské ráně zase příště ….
