Značka Lancia udávala tón i počátkem devadesátých let. Italům pomohl prodloužit vítěznou sérii na šest titulů v řadě za sebou především Fin Juha Kankkunen a poslední evoluce Lancie Delta HF Integrale.

<<< 19901992 >>>

Carlos Sainz vykročil k obhajobě svého titulu pravou nohou a Japonci věřili, že tentokrát se jim konečně podaří konkurenci rozdrtit i v hodnocení značek. Španělský šlechtic vyhrál obě úvodní soutěže v Monte Carlu a Portugalsku a jeho spanilá jízda pokračovala dalšími triumfy na Korsice, Novém Zélandě i v Argentině. V polovině sezony měl Sainz obrovský náskok a zdálo se, že Lancia tentokrát bude muset sklonit hlavu. Ve druhé polovině roku se však karta obrátila a Sainze provázela jedna rána za druhou. V Austrálii předvedl hrůzostrašnou sérii kotrmelců, na domácí soutěži ve Španělsku ho vyřadila porucha elektroniky. Na stupně vítězů dosáhl až na rozhodující závěrečné RAC rally. Titul Sainzovi unikl o pouhé dva mistrovské body. Strhující průběh souboje mezi Sainzem a Kankkunenem dokumentuje nejen minimální bodový rozdíl, ale i skutečnost, že oba zvítězili shodně v pěti soutěžích roku.

Zatímco po technické stránce byly vozy Lancia Delta HF Integrale 16V a Toyota Celica 4WD ST 165 rovnocenné, jezdecké obsazení obou týmů se nedalo srovnávat. U japonského týmu vše leželo na bedrech Carlose Sainze. Armin Schwarz sice dokázal v Katalánsku vyhrát svoji první a jedinou soutěž MS, ale jeho další výkony byly o třídu slabší. Italové měli naopak v jezdeckém kádru vedle Kankkunena další dva jezdce absolutní špičky Mikiho Biasiona a Didiera Auriola. Přesilovka jezdců Lancie v poměru 3:1 nakonec vyústila v dvojnásobný triumf ve značkách i jezdcích (Juha Kankkunen).

Převzato z časopisu Rally 7 / 2013. Předplatné objednávejte zde.


Eskalace nákladů

Další dějství bitvy mezi značkami Lancia a Toyota se neodehrávalo pouze na tratích rychlostních zkoušek. Vedle jezdeckých veličin a technické vyspělosti soutěžních vozů hrály velkou roli finanční možnosti obou týmů. Náklady na absolvování soutěže seriálu MS se vyšplhaly do závratných výšin. Italové vynaložili na sezonu 1991 v přepočtu 1 miliardu korun a začali uvažovat o odchodu ze scény. Například při Rally Akropolis nasadil tým Lancia Martini 14 servisních dodávek, každou se dvěma mechaniky a náhradní převodovkou v hodnotě 1 milion korun, které stály před startem a v cíli každé vložky. Ve vzduchu létaly vrtulníky, které přepravovaly mechaniky mezi jednotlivými servisními body. Zatímco dnes většinou bývá jediná centrální servisní zóna, v devadesátých letech museli manažeři špičkových týmů organizovat logistiku 50 servisních stanovišť. Regiment mechaniků čítal 100 hlav a finanční náklady daleko převýšily éru skupiny B.

Aktivita japonských týmů pokračovala i v sezoně 1991. Největší novinkou byl Nissan Pulsar GTI-R. Návrat značky Nissan do seriálu MS bohužel skončil obrovským zklamáním. Kompaktní třídveřový model Sunny / Pulsar byl těžký a málo výkonný. Nešťastným technickým řešením bylo umístění mohutného intercooleru přímo nad hlavu motoru. Pohonná jednotka se permanentně přehřívala a ztrácela výkon. Pátá příčka Blomqvista na Safari rally nesplnila očekávání a mateřská automobilka o neúspěšný projekt postupně ztratila zájem.

Druhou novinkou ze Země vycházejícího slunce byla Mazda 323 GTX s delším rozvorem, širším rozchodem kol a především silnějším motorem o objemu 1839 ccm. Výkon 275 koní však za konkurencí s dvoulitrovými agregáty stále zaostával a ani vycházející hvězda Tommi Mäkinen nedokázala na Rally 1000 jezer proniknout na stupně vítězů.

Nejperspektivnější novou soutěžní zbraní byl Ford Sierra RS Cosworth 4×4. Fordu se konečně po čtyřech letech podařilo homologovat pro skupinu A kombinaci vozu s pohonem všech kol a výkonného motoru. Hlavním problémem čtyřdveřového modelu Sierra byl dlouhý rozvor náprav a především omezená spolehlivost. O přenos extrémního výkonu, který neoficiálně přesahoval hodnotu 400 koní, se starala dosud nevídaná sedmistupňová převodovka. Francois Delecour byl jen krůček od vítězství na Rallye Monte Carlo 1991, vedl i v Portugalsku a na Korsice. Ani jednou se mu však nepodařilo zvítězit.


Značky:

1. Lancia 137, 2. Toyota 128, 3. Mitsubishi 62, 4. Ford 54, 5. Mazda 44, 6. Subaru 42, 7. Nissan 16, 8. BMW 9, 9. Renault 4, 10. Daihatsu 2

Jezdci:

1. Juha Kankkunen 150, 2. Carlos Sainz 143, 3. Didier Auriol 101, 4. Miki Biasion 69, 5. Kenneth Eriksson 66, 6. Armin Schwarz 55, 7. Francois Delecour 40, 8. Markku Alén 40, 9. Jorge Recalde 29, 10. Mikael Ericsson 27, 11. Kenjiro Shinozuka 23, 12. Mats Jonsson 21, 13. Timo Salonen 21, 14. Andrea Aghini 16, 15. Patrick Tauziac 15, 16. Ingvar Carlsson 13, 17. Marc Duez 13, 18. Malcolm Wilson 13, 19. Gianfranco Cunico 12, 20. Dario Cerrato 12, 21. Rudi Stohl 12, 22. Ari Vatanen 12, 23. Rod Millen 12, 24. Stig Blomqvist 11, 25. Hannu Mikkola 11, …


Výsledky MS 1991:

59. Rallye Automobile de Monte-Carlo (24. – 30. ledna)

1. Carlos Sainz (Toyota Celica GT-Four ST165)
2. Miki Biasion (Lancia Integrale 16V)
3. François Delecour (Ford Sierra RS Cosworth 4×4)

40. Int. Swedish Rally (16. – 18. února)

1. Kenneth Eriksson (Mitsubishi Galant VR-4)
2. Mats Jonsson (Toyota Celica GT-Four ST165)
3. Markku Alén (Subaru Legacy RS)

25. Rallye de Portugal (5. – 9. března)

1. Carlos Sainz (Toyota Celica GT-Four ST165)
2. Didier Auriol (Lancia Delta Integrale 16V)
3. Miki Biasion (Lancia Delta Integrale 16V)

39. Martini Safari Rally Kenya (27. března – 1. dubna)

1. Juha Kankkunen (Lancia Delta Integrale 16V)
2. Mikael Ericsson (Toyota Celica GT-Four ST165)
3. Jorge Recalde (Lancia Delta Integrale 16V)

35. Tour de Corse – Rallye de France (28. dubna – 1. května)

1. Carlos Sainz (Toyota Celica GT-Four ST165)
2. Didier Auriol (Lancia Delta Integrale 16V)
3. Gianfranco Cunico (Ford Sierra RS Cosworth 4×4)

38. Akropolis Rally (2. – 5. června)

1. Juha Kankkunen (Lancia Delta Integrale 16V)
2. Carlos Sainz (Toyota Celica GT-Four ST165)
3. Miki Biasion (Lancia Delta Integrale 16V)

21. Rothmans Rally of New Zealand (26. – 30. června)

1. Carlos Sainz (Toyota Celica GT-Four ST165)
2. Juha Kankkunen (Lancia Delta Integrale 16V)
3. Didier Auriol (Lancia Delta Integrale 16V)

11. Rally Argentina (23. – 27. července)

1. Carlos Sainz (Toyota Celica GT-Four ST165)
2. Miki Biasion (Lancia Delta Integrale 16V)
3. Didier Auriol (Lancia Delta Integrale 16V)

41. 1000 Lakes Rally (22. – 25. srpna)

1. Juha Kankkunen (Lancia Delta Integrale 16V)
2. Didier Auriol (Lancia Delta Integrale 16V)
3. Kenneth Eriksson (Mitsubishi Galant VR-4)

4. Telecom Rally Australia (20. – 24. září)

1. Juha Kankkunen (Lancia Delta Integrale 16V)
2. Kenneth Eriksson (Mitsubishi Galant VR-4)
3. Armin Schwarz (Toyota Celica GT-Four ST165)

33. Rallye Sanremo – Rallye d’Italia (13. – 17. října)

1. Didier Auriol (Lancia Delta Integrale 16V)
2. Miki Biasion (Lancia Delta Integrale 16V)
3. Dario Cerrato (Lancia Delta Integrale 16V)

23. Rallye Côte d’Ivoire Bandama (27. – 31. října)

1. Kenjiro Shinozuka (Mitsubishi Galant VR-4)
2. Patrick Tauziac (Mitsubishi Galant VR-4)
3. Rudi Stohl (Audi 90 Quattro)

27. Rallye Catalunya-Costa Brava (10. – 13. listopadu)

1. Armin Schwarz (Toyota Celica GT-Four ST165)
2. Juha Kankkunen (Lancia Delta Integrale 16V)
3. Francois Delecour (Ford Sierra RS Cosworth 4×4)

47. Lombard RAC Rally (24. – 27. listopadu)

1. Juha Kankkunen (Lancia Delta Integrale 16V)
2. Kenneth Eriksson (Mitsubishi Galant VR-4)
3. Carlos Sainz (Toyota Celica GT-Four ST165)

Sdílet

O autorovi

Komentáře