Přelom sedmdesátých a osmdesátých let byl ve znamení přechodného období. Soutěžní vozy klasické koncepce s dvoulitrovými motory a s pohonem zadní nápravy byly na vrcholu kariéry, ale začaly se objevovat první náznaky, že se blíží technická revoluce.
<<< 1978 | 1980 >>>
Největší novinkou sedmé sezony světového šampionátu v automobilových soutěžích se stalo vypsání samostatné kategorie jezdců. Profesionálové za volantem už nesbírali mistrovské body jen pro značku, ale začali myslet i na své vlastní bodové konto. Šéfové továrních týmů proto museli do svých kalkulací započítat i osobní rivalitu svých jezdců. Typickým příkladem byl právě rok 1979. Poté, co italský Fiat přestal mít zájem o třetí titul, stala se značka Ford s osvědčenými Escorty 1800 RS jediným kandidátem na vítězství v MS. Britský tým obeslal osm z tuctu započítávaných soutěží a jeho jezdci logicky dostali největší šanci i na druhý titul. Mikkola a Waldegard měli navíc vedlejší „africký“ úvazek u týmu Mercedes, takže se během sezony střetli desetkrát. Před závěrečnou Rally Pobřeží slonoviny měl Fin Hannu Mikkola na kontě tři vítězství. Švéd Björn Waldegard vyhrál pouze v Řecku a v Kanadě, ale přesto nasbíral o pár bodů více než jeho týmový kolega. Rozhodnutí padlo až v Africe. Za volantem mohutného Mercedesu 450 SLC byl Mikkola nejrychlejší, ale Waldegardovi stačila k titulu stříbrná příčka. Stal se historicky prvním mistrem světa, s rozdílem jediného bodu!
Fordy Escort 1800 RS dominovaly na pěti soutěžích. V Portugalsku a na britské RAC rally obsadily první dvě příčky, na Novém Zélandu dokonce první čtyři místa v pořadí. Není náhodou, že se pokaždé jednalo o šotolinové tratě. V počtu vítězství jim nejvíc šlapaly na paty legendární stratosy. Zastaralé privátní Lancie Stratos HF dokázaly v rukou špičkových jezdců i na sklonku sedmdesátých let pokořit mnohem novější konkurenční vozy. Zatímco Rally Sanremo vyhrál překvapivě Ital „Tony“ Fassina, v Monte Carlu a na Korsice triumfoval Francouz Bernard Darniche.
Francouzovo senzační vítězství na slavné Rallye Monte Carlo zůstane navždy součástí historie rallysportu. Před závěrečnou Nocí dlouhých ohňů vedl Waldegard před Mikkolou s komfortním čtyřminutovým náskokem před nejrychlejším továrním Fiatem 131 Abarth. Darniche ztrácel na vedoucí příčku 6,5 minuty. Během poslední etapy se však začala situace pro dvojici továrních fordů komplikovat. Mikkola dostal pětiminutovou penalizaci za překročení povolené rychlosti a klesl v pořadí zpět. Britský tým navíc neměl v servisních vozech slicky s hroty, které byly pro horské zledovatělé úseky nejlepší volbou. Ford nasadil do soutěže jako třetí Ford Fiestu 1600. Vatanenův vůz měl ovšem úplně jiná kola než eskorty a servisní auta musela zúžit sortiment pneumatik. Tak se stalo, že Darniche byl na zkouškách Col de la Madone a Col de Turini o desítky sekund rychlejší než Waldegard. Přesto ztrácel před poslední sekcí ještě 1,5 minuty. Na předposledním měřeném úseku zasáhla vyšší moc. Na trati se objevilo několik velkých kamenů. Bílý eskort se startovním číslem 2 musel zastavit a než spolujezdec vyklidil cestu, uplynula minuta. Před finálovou vložkou zbývalo švédskému jezdci k dobru už jen 15 sekund. V době, kdy ještě nebyly mobilní telefony, neměly týmy přesné informace o průběžných výsledcích. Waldegard si myslel, že už prohrál a zpomalil. Darniche jel naopak naplno a v cíli byl o 6 sekund rychlejší!
Předzvěst turbo éry
Druhou událostí roku bylo vítězství Stiga Blomqvista na domácí Švédské rally. Stig vyhrál soutěž už potřetí, tentokrát startoval poprvé se zbrusu novým Saabem 99 Turbo. Pod jeho kapotou se nacházel přeplňovaný dvoulitrový motor o výkonu 275 koní. Hlavní devizou vozu s pohonem předních kol byl mohutný krouticí moment. Favorizovaní jezdci Mikkola a Waldegard ztratili spoustu času výlety do sněhových závějí. Na čele se neohroženě držel jejich mladičký kolega Ari Vatanen s třetím továrním eskortem. Kdyby ho nevyřadilo prasklé těsnění pod hlavou motoru, určitě by zvítězil. Po jeho smolném odstoupení se Švédská rally 1979 zapsala do statistik jako první soutěž MS, kde zvítězil vůz s turbomotorem.
Druhou zajímavou novinkou sezony byly obrovské tovární Mercedesy 450 SLC vážící téměř 1,5 tuny. Pod kapotou měly osmiválcové pětilitrové motory o výkonu 340 koňských sil a automatické převodovky. Při premiérovém startu na Rally Safari dojel Hannu Mikkola druhý za místním specialistou Mehtou. Na Pobřeží Slonoviny obsadila armáda s třícípou hvězdou první čtyři příčky.
Z našeho pohledu stojí za připomenutí osmá příčka Václava Blahny se Škodou 130 RS na Rally Akropolis. John Haugland byl škodovce výjimečně „nevěrný“ a na oblíbené Švédské rally si vyzkoušel Datsun Violet 160J. Nevedl si špatně, obsadil deváté místo, ale pak se za volant „stotřicítky“ zase rád vrátil…
Výsledky MS 1979
Značky:
1. Ford 122, 2. Datsun 108, 3. Fiat 92, 4. Lancia 65, 5. Toyota 58, 6. Opel 49, 7. Renault 41, 8. Mercedes 35, 9. Porsche 32, 10. Vauxhall 31, 11. Peugeot 22, 12. Saab 18, 13. Mitsubishi 13, 14. Talbot 12, 15. Audi 11, 16. Mazda 10, 17. Triumph 7, 18. Volvo a Škoda 6, 20. Lada 4
Jezdci:
1. Björn Waldegard 112, 2. Hannu Mikkola 111, 3. Markku Alen 68, 4. Timo Salonen 50, Ari Vatanen 50, 6. Bernard Darniche 40, 7. Jean Ragnotti 25, 8. Andrew Cowan 22, 9. Walter Röhrl 21, 10. Stig Blomqvist 20, Shekhar Mehta 20, Antonio ‚Tony‘ Fassina 20, 13. Ove Andersson 20, 14. Andy Dawson 20, 15. Pentti Airikkala 16
Výsledky sezony 1979
47. Rallye Automobile de Monte-Carlo (20. – 26. ledna)
1. Bernard Darniche – Alain Mahé (Lancia Stratos HF) 8:13:38
2. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Ford Escort RS1800) 8:13:44
3. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Fiat 131 Abarth) 8:17:47
9. International Swedish Rally (16. – 18. února)
1. Stig Blomqvist – Björn Cederberg (Saab 99 Turbo) 6:34:49
2. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Ford Escort RS1800) 6:36.09
3. Pentti Airikkala – Risto Virtanen (Vauxhall Chevette 2300 HS) 6:39.31
13. Rallye de Portugal Vinho do Porto (6 – 11. března)
1. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Ford Escort RS1800) 9:13:52
2. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Ford Escort RS1800) 9:16:36
3. Ove Andersson – Henry Liddon (Toyota Celica 2000GT) 9:35:00
27. Safari Rally (12. – 16. dubna)
1. Shekhar Mehta – Mike Doughty (Datsun 160J) + 6:27 pen.
2. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Mercedes 450 SLC 5.0) + 7:15 pen.
3. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Fiat 131 Abarth) + 7:20 pen.
26. Acropolis Rally (28. – 31. května)
1. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Ford Escort RS1800) 13:35:06
2. Timo Salonen – Seppo Harjanne (Datsun 160J) 14:07:04
3. Harry Källström – Claes Billstam (Datsun 160J) 14:11:39
10. Motogard Rally of New Zealand (14. – 18. července)
1. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Ford Escort RS1800) 8:05:45
2. Blair Robson – Chris Porter (Ford Escort RS1800) 8:27:03
3. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 8:29:40
29. 1000 Lakes Rally (24. – 28. srpna)
1. Markku Alén – Ilkka Kivimäki (Fiat 131 Abarth) 4:01:11
2. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 4:02:42
3. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Ford Escort RS1800) 4:07:15
7. Critérium Molson du Québec (13. – 16. září)
1. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Ford Escort RS1800) 3:35:32
2. Timo Salonen – Seppo Harjanne (Datsun 160J) 3:36:10
3. Ari Vatanen – David Richards (Ford Escort RS1800) 3:41:50
21. Rallye Sanremo – Rallye d’Italia (1. – 7. října)
1. Antonio ‚Tony‘ Fassina – Mauro Mannini (Lancia Stratos HF) 12:37:17
2. Walter Röhrl – Christian Geistdörfer (Fiat 131 Abarth) 12:41:31
3. Attilio Bettega – Maurizio Perissinot (Fiat 131 Abarth) 12:55:59
23. Tour de Corse – Rallye de France (2. – 4. listopadu)
1. Bernard Darniche – Alain Mahé (Lancia Stratos HF) 14:36:46
2. Jean Ragnotti – Jean-Marc Andrié (Renault 5 Alpine) 15:12:52
3. Pierre-Louis Moreau – Patrice Baron (Porsche 911 SC) 15:23:06
28. Lombard RAC Rally (19. – 23. listopadu)
1. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Ford Escort RS1800) 8:03:38
2. Russell Brookes – Paul White (Ford Escort RS1800) 8:14:07
3. Timo Salonen – Stuart Pegg (Datsun 160J) 8:16:22
11. Rallye Cote d’Ivoire (9. – 14. prosince)
1. Hannu Mikkola – Arne Hertz (Mercedes 450 SLC 5.0) + 3:23 pen.
2. Björn Waldegard – Hans Thorszelius (Mercedes 450 SLC 5.0) + 3:58 pen.
3. Andrew Cowan – Klaus Kaiser (Mercedes 450 SLC 5.0) + 4:10 pen.
