Přiznám se hned ze startu, že k soutěžním autům ve verzi “Safari” cítím slabost. Svým zjevem budí dojem, že jsou zhmotněním vlhkých snů šíleného scénáristy šíleného filmu Šílený Max.


Prašná dálava

Trubkové lešení vepředu, nesmyslné zdvihy tlumičů, přídavná dálková světla ve výšce očí a sloní chobot vedoucí až na střechu. To aby si ostrý motor nehltl, mimo vysokooktanového benzínu a oleje, jakékoli jiné tekutiny.

Toyota Celica ST185 - Safari rally 1995

Africká zastávka seriálu mistrovství světa bývala ve své historii pořádnou “trhačkou”. Jezdilo se dnem i nocí, prachem i blátem, hlubokými výmoly. Tisíce kilometrů nekonečnou pustinou. Publikem byli dobrodruhům v dvoumístných soutěžácích jen hrstky domorodců, sloni a žirafy. 

Z naleštěných soutěžních speciálů se v průběhu rally stávaly uválené a špinavé plechové krabice na čtyřech kolech. Spousta jich tvrdé podmínky nepřežila. Možná i proto jsou dnes vzácné asi stejně, jako pár doušků vody v oáze uprostřed horké pouště.

Jednu kapku historie v africké rallyové oáze tvořila i tato Toyota Celica 4WD ST185. Rozhodně ne nevýznamnou. Jedná se totiž o vítězný vůz dvojice Yoshio Fujimoto / Arne Hertz ze Safari devadesát pět. 

Kdo je Yoshio Fujimoto?

Především spoluzakladatel společnosti TEIN (TEchnical INnovation), výrobce a prodejce prvků sportovního odpružení pro automobily se sídlem v japonské Yokohamě.

Maskotem značky je kreslený tlumič “Dampachi” (jeho přítelkyní je sexy růžová  tlumičnice Dampatty). TEIN Dampachi Dampatty

A samozřejmě bývalý rallyový jezdec. Nejvíce času strávil za volanty soutěžních vozů značky Toyota.  V roce 1995 dokázal vyhrát již zmiňovanou Safari rallye a v sezoně 1998 se stal vítězem asijsko-pacifického šampionátu.

Zajímavostí je, že se Fujimoto podílel na vývoji videohry Sega rally Championship.

Yoshio Fujimoto

Yoshio Fujimoto

Jít do Toyoty? Když já asi nechci.

Začínal závodit v barvách firmy Tein s Nissanem Pulsar GTI-R a Mitsubishi Lancer. 

V roce 1993 byl osloven šéfem Toyota Team Europe Ove Anderssonem, zda by neměl zájem zúčastnit se konkurzu na místo jednoho z továrních jezdců. Andersson musel Fujimota chvíli přemlouvat, protože “sedačka ve fabrice” nebyla cesta, kterou si japonský pilot vytyčil. Nakonec kývl.

Fujimoto vyrazil do Anglie, kde na okruhu Silverstone absolvoval testy (všeobecný přehled o rally, znalost pravidel, schopnost komunikace a jízda v závodním autě). Spolu s ním prověrkou prošli další čtyři japonští piloti. Fujimoto uspěl. Jak vzpomíná, cítil vše, jen ne úlevu. Zmocnila se jej spíše úzkost ze skutečnosti, že se stal továrním pilotem.

Tovární pilot, to je tvrdá dřina!

Fujimoto / Hertz - flat out

Když se vysloví jméno Fujimoto, představím si vždy tuto fotku. Yoshio bojuje s řízeným smykem, mitfára Hertz čte a ještě si stačí mazácky rukou vykrývat oslnění nízkým sluncem.

Události nabraly rychlý spád. Tvrdě makal na fyzičce, speciálními cviky trénoval zrychlení reflexů. Učil se také dokonale ovládat vůz s levostranným řízením. A to nejen v Německu, ale Toyotu s volantem vlevo měl k dispozici i doma, v Japonsku. Sbíral další kilometry na šotolině, absolvoval zimní rallyovou školu ve Švédsku.

Období intenzivní ve všech směrech pokračovalo až do jeho debutu na Safari rallye 1994, kterou však pro zranění spolujezdce nedokončil. Poté odstartoval ještě na Acropolis rally, Rally New Zealand a Network Q RAC Rally. To už vedle něj seděl zkušený mitfára Arne Hertz. Jeho bohaté zkušenosti posouvaly Fujimota kupředu. Yoshio měl navíc pro svoji Toyotu k dispozici setup týmového parťáka Kankkunena. Nebylo tudíž nutné hledat vlastní cestu k dokonalému nastavení. Ta od KKK byla vyhovující.

Jak vyhrát Safari rallye?

Na konci roku 1994 vydal Ove Andersson jasný rozkaz – “Musíš vyhrát Safari rallye”.

Začalo předstartovní peklo. Fujimoto odcestoval do Austrálie, kde dva měsíce střídavě lyžoval, věnoval se horolezectví, jezdil na kole, boxoval a prováděl zenová cvičení. Jednalo se o trénink pro zvýšení svalové i duševní vytrvalosti. Poté se přesunul do Keni, kde si několikrát projel celou trať Safari rallye 1995.

“Znal jsem všechny úseky téměř nazpaměť. Jenže Safari je nepředvídatelná. Mohou přijít silné lijáky, které zcela změní charakter cest. Můžete se pečlivě připravovat a vše do plánovat do nejmenšího detailu, ale v Africe existuje spousta proměnných, které dokáží zhatit skvělý výsledek jen pár kilometrů před koncem soutěže” říká Fujimoto.

Vzpomínky na Afriku – triumf v Safari rallye 1995

Nemýlil se. I když Safari rallye 1995 byla mimo zájem továrních týmu a špičkových pilotů, jeho vítězství se nerodilo lehce.

Největšími soupeři mu byli Ian Duncan s druhou Celicou (Toyota Kenya) a “maratónec” Kenjiro Shinozuka s Mitsubishi Lancer EVO III (Mitsubishi Lancer Dealer Team).

Zkušený Duncan chyboval již v úvodní etapě a sám se vyřadil z boje o prvenství. Situaci si zkomplikoval také Fujimoto. Ve třetí etapě zvolil špatné pneumatiky a při jednom nezvládnutém smyku a následném kontaktu s břehem “hodil Celicu na budku”. Naštěstí nedaleko paběrkovalo několik Masajů, kteří pomohli Toyotu vrátit zpět na kola.

“Okamžik pravdy nastal, když jsem se nasoukal zpět za volant a modlil se, aby motor nastartoval. Podařilo se. Pomačkaná karoserie a rozbité čelní okno byly jen kosmetické vady na kráse, které v nejbližším servisu mechanici bez problémů opravili” vzpomíná Fujimoto.

Toyota Celica ST185 - service Safari rally

Oprava speciálu po kolostřešní kombinaci

V cíli měl na druhého Shinozuku náskok tři čtvrtě hodiny, třetí Duncan ztrácel už více jako hodinu a dvacet minut.

Fujimoto-Hertz Safari rally 1995

Africký triumf v roce 1995

Po přejetí cílové rampy v Keni putovala Celica do Japonska, kde pózovala jako exponát v jednom z tamních muzeí. V původním stavu. Po více než dvaceti letech se cesty vítězného vozu a Fujimota opět zkřížily.

Toyota Celica ST185 showroom

Africká Celica v původním stavu

Do Německa a zase zpět

Renovace probíhala v Německu. Zub času se na Toyotě notně podepsal. Precizní prací se však podařilo zachránit většinu originálních dílů a zachovat Celice její autenticitu.

Toyota Celica ST185 karoserie

Celica v nedbalkách

Po dokončení reinkarnace putoval africký speciál v lodním kontejneru zpět do Japonska. Zde je dočasně “odložen” v muzeu Toyoty. Na začátku roku 2022 by měl být přesunut do nově vznikajícího muzea Fuji Motorsport.

„Safari packet“

Pojďme se na vítěznou Toyotu podívat zblízka. Základní provedení je totožné s tím, které se používalo při “běžných” soutěžích. Navíc je zde ochranný trubkový rám okolo přední části vozu a velká přídavná dálková světla na předních blatnících.

Nelze přehlédnout i mohutný “šnorchl”, vyvedený ze sání motoru, okolo sloupku až na střechu. Díky němu Toyota obstála v průjezdu kalužemi a brody, ve kterých mohla voda sahat až do výšky její kapoty. V zadním nárazníku jsou dvě tažná oka. Na držáku nad oknem dveří kufru je umístěno náhradní kolo. Další nalezneme přímo v kokpitu, za sedadly. Součástí exteriéru jsou i masivní zástěrky.

Toyota Celica ST185 rezerva

Druhé náhradní kolo se už do interiéru nevešlo

Na první pohled je lehce matoucí funkce nalévacího hrdla, zapuštěného v levém zadním blatníku. V normálním případě slouží pro tankování paliva. Zde ale plní funkci plnícího otvoru pro nádrž vody, která je umístěna v kokpitu. V interiéru najdeme také bezpečnostní, sto čtyřiceti litrovou palivovou nádrž. Ta je nezvykle plněna skrze hrdlo umístěné ve dveřích kufru (v křídle).

Na okamžik za volantem

Jeden japonský novinář měl možnost Celicu mezi halami v areálu společnosti Tein krátce řídit. Jak uvedl, musel si do nízko umístěného sedadla řidiče značky Recaro (Fujimoto je poměrně vysoké postavy, což nebývá u japonců zcela běžné) přidat vycpávku, jelikož by neviděl, kam jede.

Toyota Celica ST185 interiér

V kokpitu zůstaly i původní láhve na vodu pro občerstvení posádky

Také poznamenal, že z auta je velmi omezený výhled směrem dozadu. Zavazí rezerva a též vysoko umístěná nádrž. Spojka je při sešlápnutí poměrně tvrdá, tuhý je i chod řadící páky. Její “cesty” jsou ale  jasně dané a je téměř nemožné se “uřadit”.

Toyota Celica ST185 - kulisa řazení

Mohutná kulisa řazení

Startovací proces motoru má svůj neměnný postup. Nejdříve je nutné oživit elektriku v autě hlavním spínačem. Poté se zapne palivové čerpadlo a stiskne tlačítko startéru po dobu dvou sekund. Pohledem na displej si musí jezdec ověřit, zda má tlak paliva odpovídající hodnotu a poté nic nebrání oživení agregátu. Zvuk motoru je relativně jemný s ohledem na skutečnost, že výfuk je zbaven tlumičů.

Toyota Celica ST185 Coralba

Vítejte na palubě korábu Yoshia Fujimota

Nevím, jak vy, ale já vždy cítím radost, když vidím, že podobné historické klenoty nekončí na smetišti dějin. Za jejich renovací stojí spousta hodin tvrdé chlapské dřiny i jemné, mravenčí práce. Nemluvě o finanční stránce podobných projektů. Výsledek je však ohromující. Nejen v případě africké Celicy. Sluší se tedy říci – Arigató, Mr.Fujimoto! 

foto: archiv, FB Yoshio Fujimoto, car.watch.impress.co.jp
Sdílet

O autorovi

Digitální malíř, občasný pisálek, fanoušek italské Lancie, vyznavač kultu skupiny B. Milovník doby, kdy startovní čísla byla přes celé dveře, jména posádek byla vyvedena na předních blatnících, otáčkoměry měly rafiky a podvozky vše nepobíraly. Pravidelný poživatel kávy a benzínových výparů. Rally? Plánování, ztrácení se v mapách, cesty dnem i nocí za poznáváním nových míst i lidí. Celoživotní vášeň. Emoce. Každá vteřina se počítá!

Komentáře