Čtvrtý ročník Star rally přivítá ve Zlíně celou řadu dalších zajímavých soutěžních vozů z minulého století, které psaly historii rallysportu zejména v osmdesátých a devadesátých letech.
Prim hrají italští jezdci s Lanciemi Delta Integrale, které několik let ovládaly skupinu A. Atraktivní podívanou nabídnou vozy BMW M3, Mercedes 190 E 2,3-16 a Ford Sierra RS Cosworth s pohonem zadních kol. Pojďme si podrobně představit ty nejzajímavější.
Lancia Delta HF Integrale
Většina zahraničních účastníků přijíždí z Itálie a tři posádky jsou přihlášeny s vozy Lancia Delta HF Integrale.
Lancia sklízela se svou Deltou S4 skupiny B řadu úspěchů a konec královské kategorie ji tvrdě zasáhl. Své vůdčí role v MS se ovšem Italové nehodlali vzdát. Na rozdíl od konkurence měli ve výrobním programu vůz se silným dvoulitrovým motorem s turbodmychadlem a pohonem všech kol, který dokázali homologovat do skupiny A (série 5000 kusů). Podobně jako předchozí soutěžní ikony Lancia Stratos a Lancia Delta S4 dominovala Delta HF 4WD už při své premiéře na Rallye Monte Carlo 1987 a během první sezony vyhráli tovární jezdci Biasion, Kankkunen a Alen osm soutěží MS.
Navzdory dominantnímu postavení na soutěžní scéně Lancia neusnula na vavřínech a už na Frankfurtském autosalonu 1987 představila Deltu HF Integrale. Inovovaný vůz měl mnohem dravější vzhled. Rozšířené blatníky a nový přední nárazník odstranily dosavadní problém s omezeným prostorem pro kola a jejich propérováním. Spolu s širším rozchodem to pomohlo především jízdním vlastnostem na asfaltu. Na přední nápravu navíc mohly být namontovány kotoučové brzdy většího průměru. Rozměrnější intercooler a výkonnější turbodmychadlo vyžadovaly větší nasávací otvory pro přívod chladicího vzduchu. Výkon motoru se vyšplhal až na hodnotu 295 k. Výraznou novinkou byla homologace šestistupňové převodovky ZF.
Na sklonku osmdesátých let přišel na řadu šestnáctiventilový motor a výkon se neoficiálně přehoupl přes hranici 300 koňských sil. Značka Lancia získala v letech 1987 – 92 dosud nepřekonanou sérii šesti titulů mistra světa.
Na barumce slavily italské lancie dvě vítězství zásluhou Franze Wittmanna. Rakušan přijel v roce 1988 do Gottwaldova díky vítězství na Rally Nový Zéland jako prioritní jezdec A a s prestižním startovním číslem 1 vyjel jako první i na cílovou rampu. Prvenství obhájil o rok později, kdy pokořil Baumschladera s polotovárním VW Golf. V dalších letech se s novějšími evolucemi lancií objevila celá řada favorizovaných jezdců, ale na vítězství už žádný z nich nedosáhl.
BMW M3
Rakušan Niki Glisic startoval už loni a jeho „bavorák“ patří k nejatraktivnějším vozům celého startovního pole.
V roce 1986 představilo BMW v rámci oblíbené trojkové řady E30 sportovní model M3 (M = Motosport) s vysokokarátovým motorem, upraveným podvozkem a agresivním vzhledem. Bavorská značka měla bohaté zkušenosti se závody cestovních vozů a „emtrojka“ dostala do vínku geny závodního auta. Ačkoliv vysokokarátový motor pracoval ve vyšších otáčkách než je pro soutěžní vozy obvyklé, s jeho spolehlivostí nebyly žádné problémy.
Zásluhou Francouze Bernarda Beguina má vůz na kontě vítězství na Tour de Corse 1987. Bylo to jedno z posledních vítězství vozu s atmosférickým motorem v MS, navíc v soukromé režii.
Blok motoru řadového šestnáctiventilového čtyřválce vycházel z osvědčeného dvoulitru z modelů 2002 a 320, ale byl převrtán na zdvihový objem 2,3 litru. Architektura ventilového rozvodu byla převzata z šestiválce kupé BMW M1. První sériová verze nabízela 215 koňských sil, výkon soutěžní verze se těsně přibližoval hranici 300 k. Náboje kol a přední brzdové třmeny pocházely z vyšší řady 5, kotoučové brzdy impozantního průměru 332/ 304 mm dokázaly lehký vůz bezpečně zastavit.
K dispozici byla pětistupňová a později i šestistupňová převodovka Getrag, přenos krouticího momentu zajišťovala dvoukotoučová spojka. Jediným handicapem zůstala absence pohonu všech kol.
Mnichovská značka BMW měla šanci na vítězství na Barum rally pouze jednou v roce 1990. Špičkový holandský jezdec John Bosch k nám přivezl ostrou „emtrojku“ a svedl vyrovnaný souboj se Sundströmem. Zkušený Fin využil pohonu všech kol a Bosche s BMW M3 porazil téměř o celou minutu.
Mercedes 190E 2.3-16
S číslem 6 figuruje ve startovní listině mercedes Raffaele Bonardiho. Zatím posledním nositelem hrdé třícípé hvězdy na tratích automobilových soutěží byl model 190E 2.3-16 upravený pro skupinu A. Jednalo se o reakci Mercedesu na úspěšný konkurenční vůz BMW M3, určený především pro okruhové závody cestovních vozů. „Malý“ mercedes byl osazen netradičně čtyřválcovým šestnáctiventilovým motorem o objemu 2,3 litru a výkonu 220 koní. Díky klasické koncepci s pohonem zadních kol byl vůz na každé soutěži velkou atrakcí. Stuttgartská automobilka však se soutěžním projektem neměla nic společného.
Mohutný mercedes byl nejen na barumce bílou vránou, ale na start emigranta Petera Holuba v roce 1987 diváci vzpomínají dodnes. Na úvodní rychlostní zkoušce šokoval konkurenci druhým časem, na následující vložce šel se svým robustním vozem dokonce do čela! Jeho souboj s pozdějším vítězem Ferjanczem se čtyřkolkou Audi Quattro Coupé bohužel skončil po problémech s tlumiči pérování.
Ford Sierra RS Cosworth
Ital Stefano Taddei představí další špičkový vůz skupiny A z konce osmdesátých let. Značka Ford se v roce 1987 vrhla do seriálu MS po hlavě. Pro skupinu A dokonce připravila hned dva vozy na bázi rodinného modelu Sierra. Čtyřkolce XR 4 x 4 však scházel výkonný motor, Cosworth RS naopak handicapoval pohon zadní nápravy. Celé tři roky trvalo, než se konstruktérům podařilo postavit auto schopné konkurovat Lancii Delta.
O premiérové a zároveň jediné vítězství Sierry Cosworth RS v MS se postaral Auriol, když triumfoval na Korsice. Ford byl v roce 1988 zároveň jedinou značkou, která dokázala narušit hegemonii Lancie. V té době už bylo nad slunce jasné, že bez pohonu všech kol není možné pomýšlet na přední umístění a v Borehamu se soustředili na vývoj konkurenceschopné čtyřkolky.
Toužebně očekávaná symbioza výkonného motoru cosworth (300 koní) s moderním převodovým ústrojím 4 x 4 se v roce 1990 konečně stala realitou. Nová zbraň byla postavena na bázi čtyřdveřového sedanu Sierra Sapphire. Hlavní novinkou bylo samozřejmě převodové ústrojí. Impozantní sedmistupňová rychlostní skříň MS90 byla připravena i pro eventuální použití v poloautomatickém režimu. Jednička však sloužila výhradně k rozjezdu. Permanentní pohon všech kol navazoval na předchozí modely 200 RS a Sierra XR 4 x 4, mechanické diferenciály byly doplněny viskozní spojkou.
„Cossie“ se v Gottwaldově objevily hned s nástupem vozů skupiny A v roce 1987. Nejlépe si za volantem Fordu Sierra RS Cosworth dařilo sympatickému Rakušanovi Sewi Hopferovi, který dojel v roce 1989 čtvrtý v celkovém pořadí. O dva roky později tragicky zahynul při dopravní nehodě. V témže roce se shodou okolností značka Ford zásluhou Belgičana Snijerse poprvé radovala z vítězství. Jednalo se však už o novou generaci Sierry 4×4 s pohonem všech kol.