Velkolepá oslava na Kopné

Kopná je svátkem sama o sobě a pompézní oslavy by jí pravděpodobně moc neslušely. Rodina Minaříkových, která je od samého počátku s organizací Kopné spjata, proto vsadila na klasiku a narozeninovou párty situovala do osvědčených lokalit v okolí Slušovic a Podkopné Lhoty.

Klasika bez chyb

Připravené menu vypadalo na první pohled lahodně, k jeho zdolání však byl zapotřebí pořádný kus výdrže a odvahy. RZ Májová a (oproti minulosti otočený) Kameňák se poprvé setkaly v itineráři pohromadě a budily oprávněný respekt. Raková se díky množství přístupných míst líbí hlavně divákům, ale zvláště za mokra umí být pořádně zrádná, no a bez tradičního dostaveníčka mezi Kašavou a Všeminou, alias RZ Kopná, by si slušovický sprint snad ani nešlo představit.

Zatímco z pohledu technické náročnosti se trati zřejmě nedalo nic vytknout, malinko vstřícnější přístup si při oslavách představovali diváci. Zvláště na Májové se nacházelo minimum přístupných míst, Kameňák a Kopná (letos poznamenaná stavebními úpravami v Trnavě) na tom nebyly o mnoho lépe. Fajnšmekrům tak nezbylo než podnikat dlouhé túry po lesích a stráních, pohodlnější diváci si pak ke sledování svých idolů převážně vybírali solidně dostupnou RZ Raková.

Nejhezčím dárkem pro organizátory byla sestava gratulantů, kterých se sešlo tolik, že se s obtížemi vměstnávali do servisní zóny na dostihové dráze. Nutnost prodloužit první kontrolu přeskupení o 10 minut, aby se startovní pole na trať vůbec vešlo, patří do sféry příjemných starostí, které „Kopňákům“ může závidět většina pořadatelů.

Jediné, co mohlo organizátory trochu mrzet, byla nevydařená snaha obléci do závodní kombinézy většinu předešlých vítězů Kopné. Kdo se těšil na hvězdy typu Bertoneho či Chovance, ten musel být startovní listinou nakonec trochu zklamán, překvapení se totiž nekonalo. Dosavadní vítěze na trati zastupovali jen hvězdy současnosti Kresta, Tarabus a Odložilík.

Bez malorážek by to nešlo

O Kopné se v kuloárech často mluví jako o neoficiálním mistrovství Valašska v rally. Vystižnější označení by však pravděpodobně bylo „rally tisíce malorážkařů“. Právě mezi piloty slabších vozů myšlenka na uspořádání Kopné před více než dvaceti lety vznikla a není náhodou, že jezdci nižších tříd dodnes tvoří nejsilnější část startovního pole. Je velice pozitivním signálem, že zvláště v Poháru ČR se objevují stále nová a nová jména rychlých pilotů, kteří právě prostřednictvím tohoto seriálu podnikají své první krůčky v rally.

Druhou skupinu tvoří rychlíci, jež mají své začátky za sebou a po prvních zkušenostech v amatérských soutěžích se rozhodli vstoupit do šampionátů pod křídly FASu. Nejperspektivnější z této skupinky, mladý Pavel Steiner, dokázal i s letitým, kouřícím swiftem na techničtějších „erzetách“ porážet kompletní pole svých pohárových kolegů s kvalitními „áčkovými“ vozy. Škoda minutové penalizace za opoždění v časové kontrole, jinak by v poháru skončil absolutně třetí.

Zatímco pohárové závodění prožívá nadějné období, menší ústup ze slávy zaznamenávají nižší patra sprintového mistrovství. Rychlých střelců povážlivě ubývá a kdo může, ten závodí s mitsubishi. Například dříve velice populární třída „áčkových“ čtrnáctistovek svého času patřila k příjemným oživením startovního pole a čítala minimálně jednu desítku vyrovnaných soupeřů. Letošní počet čtyř vozů na startu zřejmě nepotřebuje delší komentář.

Ve většině tříd bylo pořadí „zmraženo“ už dávno před koncem a dojíždělo se v poklidu. Výjimku tvořila třída „enkových“ šestnáctistovek, kde nejen že auta neubývají, ale v poslední době přichází i řada velmi rychlých nových či staronových tváří (Daniel Zpěvák, Petr Gargulák). Z dalších nižších tříd si pochvalu za svůj výkon zaslouží vítěz třídy „enkových“ dvoulitrů Martin Rada a nejrychlejší „ropák“ Zbyněk Harásek, kteří zvláště na Májové a Kameňáku znepříjemňovali život výrazně silnějším speciálům kategorie R.

Rally tisíce zákazů vjezdu

Jinak vcelku vydařenou organizaci jubilejního ročníku provázelo i několik viditelných přehmatů. Velice nevhodné umisťování zákazů vjezdu bez dodatkových tabulí nutilo posádky, pracovníky týmů, ale i novináře či diváky u trati i při vjezdu do servisu porušovat předpisy a je velkým štěstím, že této situace nevyužil ve svůj prospěch žádný z „aktivních“ příslušníků policie. Pak by se zapotili asi nejen posádky a diváci, ale hlavně pořadatelé.

Občas zaskřípalo i pořadatelské zajištění. Traťových komisařů bylo velmi poskromnu, a třebaže povětšinou plnili svou práci dobře a bez prvků „řízené buzerace“ (výjimku tvořil aktivní pořadatel na Chrastěšovských pasekách), jejich počet nestačil na to, aby dokázali početné publikum držet dostatečně pod kontrolou. Velmi nepříjemnou kaňku pak zanechala událost ze závěru páté rychlostní zkoušky, kde zaparkované auto v únikové zóně přispělo k vážné havárii posádky Lumír Galia – Ota Hloušek. Nepříjemné zranění pilota po ráně do stromu následně znovu otevřelo již mnohokrát omílanou (ale potřebnou) diskusi o povinném používání bezpečnostního systému HANS na našich soutěžích.

Co se týče celkové koncepce soutěže, do budoucna by možná stálo za zvážení, zda současná trať není pro sprintery a poháristy (jimž by měla být náročnost závodu přizpůsobena především) až příliš náročná. Nemalé procento posádek letos na Kopné absolvovala jeden z prvních startů v životě a své první zkušenosti se závodním tempem byli nuceni nabírat v terénu, který bývá leckdy silným soustem i pro mnohem ostřílenější sestavu účastníků Barum rally. Návrat loni zařazené RZ Hvozdná místo letošní Májové by možná do budoucna nebyl od věcí, navíc by prospěl pestrosti tratě a potěšil by jistě i diváky.

„Malina“ dotahuje „Staňu“

To nejlepší patří na konec, a tak se ještě v krátkosti podívejme na dění v absolutní špičce. Poslední přeplňovaná „wéercéčka“ jsou neobyčejně silná a rychlá, ale už na první pohled je vidět, že s nimi není tolik legrace jako s jejich dřívějšími předchůdci. Motory se nevytáčí do vysokých otáček, nejsou tak hlučné a vzhledem k vynikajícím podvozkům působí jízda velmi klidně. Paradoxně jedna z mála příležitostí, jak vidět C-čtyřku Tomáše Kostky ve smyku, skončila havárií s fatálními následky.

Roman Kresta si na Kopné zavzpomínal na nejslavnější sezonu své kariéry a jel přesně tak, jak se s „wéercéčkem“ sluší a patří. Vrcholem jeho víkendového představení byl odvážný průlet zmoklou RZ Kopná na řezaném slicku, před kterým se nedá nic jiného než smeknout.

Málokdo si u cílové rampy uvědomil, že populární „Malina“ se čtvrtým vítězstvím na domácí soutěži ve statistice přiblížil rekordmanovi historie Kopné a někdejšímu valašskému králi Stanislavu Chovancovi, jenž se do galerie vítězů zapsal pětkrát. Nesmrtelného „Staňu“ může v počtu výher dostihnout již příští rok. Staňův nezapomenutelný kousek z roku 1997 (double vítězství s toyotou a fordem) už ale patrně nepřekoná nikdo…