Drtíme dálnici. Když v tom policejní majáky za námi, policejní majáky v protisměru. Hoši nám asi chtějí dělat rychlý doprovod, říkám si… Jak se ale česká obdoba italské policejní složky “Squadra volante” dozvěděla, že na palubě převážíme vzácné zboží?
V kabině se šampionem
V přítmí našeho nákladového prostoru si hoví čerstvě vyhonovaný blok závodního agregátu. Vyváženou společnost mu dělá kliková hřídel. Na to, abychom ostré zboží doručili v pořádku na místo určení, dohlíží jinoch sedící na pravém zadním sedadle. Prý je to nějaký pan Stříteský. Legenda praví, že v loňské sezoně vyhrál český mistrák. No nevím, už jste někdy o někom podobném slyšeli?
Spolu se šampionem Stříťou a jeho blokem sdílí kabinu motorového přemisťovadla také odborník na historii rally z RALLY Zdeněk Weiser. Nemůže chybět ani expert na polepení čehokoliv čímkoliv Michal Knedla z Rallye Designu. A samozřejmě moje maličkost, jakožto specialisty na doručování živých i neživých zásilek a dohlížitele nad dodržováním kázně a etikety.
Zlato a drahokamy
Společně míříme do města se zlatými kašnami na rynku Republiky a benzínovými drahokamy ukrytými za zdmi jedné z nenápadných hal na okraji města. Je nám ctí a národním svátkem, že jsme obdrželi jedny z imaginárních klíčů k oné klenotnici, která identicky jako ta pražská svatovítská, vydává své poklady na odiv lačných smyslů jen ve výjimečných příležitostech. Stejně jako epidemie chřipky, také já se Zdeňkem se po roce do Plzně vracíme s plánem nasbírat materiály do svých reportáží. Pan Stříteský přijal roli mluvícího exponátu v putovní výstavce s názvem “Mladé pušky”.
Konspirační teorie
Michala, jakožto jediného z naší skvadry, vylosovala k účasti aplikace. Jak podotknul, kamarádi mu to přáli. Zároveň však spekulovali, jakou ze šarží musel “podmáznout”, aby se stal jedním ze sto třiceti vyvolených. Jen těžko jim vysvětloval, že pro výhru opravdu stačilo, aby jeho jméno hodil Jáchym do stroje.
Hlasy nenávistníků “Večera otevřených dveří v Inveltu” zněly v rámci sociálních sítí daleko hlasitěji, než v minulosti. Mým osobním favoritem mezi konspiračními teoriemi se stal příspěvek rozporující nejen případnou regulérnost plzeňské losovačky, ale zároveň poukazující na diskriminaci žen. Jak je možné, že si program dovolil vybrat pouhých pět zástupkyň něžného pohlaví? Veškeré škarohlídy mohu osobně ujistit, že v obrovské garáži jsem během celého večera nezaregistroval také žádné “Alžbětko” či fandu benzínových výparů odněkud z nitra “černého kontinentu”. Utlačované se tak asi nakonec nemusí cítit jen ženy.
Cesta za světlem vede přes bagety
Přesun po ďábelské autostrádě probíhá bez vážnějších zádrhelů. Pro zkrácení dlouhé chvíle vzýváme minulost, glosujeme současnost a věštíme věci budoucí. Na dálničním sjezdu u Rudné se však kabinou začíná šířit prapodivné škrouchání. Safra, safra, snad nebudeme nuceni předčasně odstoupit “na almaru””??? Záhada pazvuků je nakonec nebývale rychle rozluštěna. Nejedná se o poruchu na rychlostní skříni. To se jen o slovo hlásí naše žaludky. Kvapně odhazujeme automobil mezi bílé čáry parkoviště rozlehlé dálniční odpočívky a houfem se hrneme do blízké rychlofabriky na bagety. Valná většina osazenstva naší výpravy volí střídmý, zdravě sportovní přístup k doplnění energie. Mezi námi se ale najde také jedna černá ovce, která se pravděpodobně pokouší trumfnout hladového bernardýna Bohouše, hlavní zvířecí postavu známé české mikrokomedie. Nejraději by totiž okoštovala všechny položky z nabízeného menu. Zákon o ochraně osobních údajů mi přikazuje nejmenovat, proto volím verzi neadresného doporučení – Jez do polosyta, Mišane!
Brána nebeská mezitím kvapně změnila barvu i konzistenci. Mám podezření, že se nás chystá pojmout temný Mordor, s mračny hustými jak plzeňská pivní čepice. Pochmurnost okamžiku ještě znásobí odbočení do ulice. jež zove se “Hřbitovní”. Trvá to však jen chvíli, než černavu v našich myslích rozpustí svítící kvádrovitý pomník, střežící pestrobarevnou přehlídku historické rallyové techniky.
#Copatutoje
Odhodlaně bereme za studenou kliku. Mohu potvrdit, že ony stříbrné dveře z lehkých slitin i po více než roce zafungovaly jako pomyslná brána mezi dvěma světy. Návod k použití je prostý. Jednoduše překročíte práh, aby vás osobní přítomnost uvnitř vygruntované haly okamžitě teleportovala do soutěžácké minulosti. Jeden by až hlasitě zvolal – “Copatutoje?”
Svižným přehlédnutím obrovského parketu si ověřujeme, že s mnoha exponáty jsme měli milou čest už o předloňských “Vánocích v Inveltu”. Mezi starými známými však našlo v uběhnuvších třista šedesáti pěti dnech nový domov několik vzácných čtyřkolových kamarádů.
Japonský herní koutek
Pohled na partičku závoďáků zaparkovaných hned vedle uvítacího stolku, by zaručeně vyvolal spokojený úsměv na tváři šéfa Toyoty Akio Tojody. Tři “áčkové” uličnice spojují technickou minulost japonské automobilky s tou nejžhavější současností.
Sněhobílý GR Yaris Rally2 doputoval do garáže Inveltu teprve nedávno. Jedná se o bývalé závodní náčiní Tomáše Engeho. První Čech ve Formuli 1 však při loňské krumlovské rally uštědřil zánovnímu “géerku” pořádně tvrdý políček. Nepříjemný incident je už ale dávno zapomenut a plechový pacient je znovu v plné kondici. V sezoně 2025 bude parťákem Jakuba Jirovce a Petra Jindry v jejich postupném proplouvání jednotlivými závody českého mistráku.
Toyota Celica GT4 ST-205 je jednou ze soutěžáckých ikon mého i Michalova mládí. Doby, která nás formovala a prohlubovala vášeň pro rallysport. S exemplářem, který je vystaven v depositu Inveltu, vybojoval v sezóně 1997 příbramský Milan Dolák v barvách týmu “Harvilla” český rallyový titul. Není ten svět opravdu malý? V nedávné minulosti si Toyota prošla důkladnou profesionální renovací. Jejím výsledkem bylo uvedení Celicy do technického i vizuálního stavu z období, kdy sloužila fabrické posádce Juha Kankkunen a Nicky Grist. Co myslíte, dovolil si někdy v minulosti legendární KKK v jejím kokpitu vykouřit svůj obligátní doutníček?
Africká královna Koloběžka první
Působí snad nejvíce použitě ze všech zdejších čtyřkolových pamětihodností. Řeč je o Toyotě Celica GT-4 ST165 ve verzi Safari. Aby ne. Když ji v roce 1991 dovezla švédská posádky Mikael Ericsson a Claes Billstam do cíle destruktivní africké rally na druhém místě absolutně, měla za sebou více než 4.500 kilometrů v těch nejšílenějších podmínkách, jaké si dokážete v rámci rally představit. Po přesunu zpět do Evropy musela čekat v původním stavu téměř tři desítky let na ozdravnou kůru. Až v lázních Invelt jí věnovali patřičnou péči. Pod rukama zkušených mechaniků se proměnila v jakousi neživou verzi královny Koloběžky první – napůl zrenovovaná, napůl původní, napůl čistá, napůl ušpiněná…
Africká Toyota je přesným příkladem historického speciálu, u kterého má realizovaný druh zakonzervování smysl. Zatímco zvenku se přepudrování vrásek letité karoserie podařilo téměř na výbornou, uvnitř najdeme něco, co jsem si sám pro sebe nazval “keňskou patinou”. Části podlahy, anatomické sedačky, přístrojová deska i palubní přístroje jsou zašlé od působení všudypřítomného afrického prachu a bláta. Nebál bych se říci, že závodní auto po odjetí jednoho ročníku Safari rally ze staré školy bylo ve stavu, do kterého se většina soutěžních speciálů nezvládla dostat ani po absolvování několika kompletních sezón v domácích mistrácích. Ex-Ericssonova Celica je hmatatelným důkazem o extrémnosti jedinečného závodu v srdci “černého kontinentu”. Ty časy však dávno zavál písek a prach.
Japonské démanty
Za další vzácnou novinkou v depozitu Invelt Rallied&Raced jsme cestovali pomyslným Šinkansenem pouze v rámci Země vycházejícího slunce. Mitsubishi Galant VR-4, postavené dle regulí skupiny A, položilo na přelomu osmdesátých a devadesátých let bytelný základ pro pozdější úspěšné evoluce modelu Lancer. Na první pohled dlouhá neforemná krabice se nakonec cítila nejlépe v soutěžích maratónského typu založených na vytrvalosti v náročných podmínkách. Není divu, diamant je nejtvrdším známým přírodním materiálem. V případě Mitsubishi se odolnost blyštivého nerostu násobí třemi.
Prvenství v Rallye 1000 jezer 1989 (Kenneth Ericsson), RAC Rally 1989 (Pentti Airikkala) či Swedish rally 1991 (Kenneth Ericsson) se staly výjimkami potvrzujícími pravidlo. Další první místa si Galant připsal ve třech ročnících obtížné Rallye Pobřeží slonoviny (1990 – P. Tauzic, 1991&1992 Kenjiro Shinozuka).
Získat v třetí dekádě 21. století do svého vlastnictví ex-tovární exemplář Galantu je vpravdě Sysifovská práce. Jiří Jirovec je však typem sběratele, který neprodá svou kůži lacino. Řekl si – “Proč chodit ke kováříčkovi, když můžu jít ke kováři”. Navštívil proto osobu z nejpovolanějších, se kterou ho pojí několikaleté přátelství. Dnes třiasedmdesátiletý Lasse Lampi má za sebou bohatou kariéru pilota, testovacího jezdce i manažera v oblasti motorsportu. Působil v továrních týmech Audi, či Mitsubishi. S Quattrem S1 E2 najezdil stovky testovacích kilometrů. Podílel se také na vývoji áčkového Galantu, se kterým zároveň úspěšně závodil. Dodnes v jeho garáži stojí několik těchto speciálů s průkazným životopisem. Slovo dalo slovo, a asi nejvzácnější z nich doputoval v nedávné době do Plzně. Vůz s registrační značkou “H14 MRE” vodila v sezóně 1991 po tratích Rallye Monte Carlo a Lombard RAC Rally tovární posádka Salonen-Silander.
Stejně jako Subaru Legacy, ani Mitsubishi Galant není sexy vozem, jenž byste toužili mít na první dobrou ve své rallyové garáži snů. Obě auta jsou však důležitými technickými milníky. Staly se zdrojem cenných řešení pro své modernější následovatele. U Subaru pokračovali modelem Impreza 555, Mitsubishi vsadilo na řadu Lancer, která ve finále čítala neuvěřitelných deset evolucí.
Doba WRCová
Mimo dvou objemných sedanů z přelomu 80. – 90. let minulého století přibyly v roce 2024 do depozitu také dva speciály, disponující magickým přídomkem “WRC”.
Ford Escort WRC byl jakýmsi přechodným krokem automobilky s modrým oválem ve znaku mezi skupinou A a plnohodnotným WRC. Netrpělivě očekávaný Focus zatím existoval spíše na technických výkresech a Escortu už pomalu zvonil umíráček. S omezeným rozpočtem se přesto rozhodli přepracovat letitý áčkový Cosworth na specifikaci World Rally Car.
Výraznou designovou proměnou prošel přední nárazník i zadní křídlo. Původní totiž rozměrově nevyhovovalo novým technickým předpisům. Nutné inovace se postupně týkaly také motoru, převodovky, diferenciálů či zavěšení kol. “Fabrika” používala v mistrovství světa Escort WRC v letech 1997 a 98, aby jej následně nahradil vytoužený Focus WRC.
Escort WRC s registrací “R1 FMC” v zářivé livreji tehdejšího hlavního partnera, olejářské firmy Repsol, se do západočeské metropole přesunul z dílny Němce Larse Zandera. Jedná se o ex-tovární kus, užívaný v sezóně 1997 Španělem Carlosem Sainzem. “El Matador” s ním absolvoval finskou Rally 1000 jezer, britskou RAC rally, či legendární Rallye Sanremo – Rallye d´Italia.
V roce 1998, po odchodu Sainze k Toyotě, usedl do sedačky šoféra “er jedničky ef em cé” velezkušený Juha Kankkunen. Ford zároveň obdržel nové bojové zbarvení, propagující brand Valvoline. KKK s tímto Escortem WRC odstartoval ve třech závodech mistrovství světa (Švédsko, Portugalsko, Argentina).
Čtyřkolová úloženka je aktuálně oděna do livreje z Rallye Sanremo 1997, kterou s ní temperamentní Sainz s Moyou dokončili na čtvrtém místě absolutně. Nechybí specifické štíty soutěže na kapotě a zadním okně, stejně jako velká startovní čísla na dveřích a střeše, propagující italské značky Selénia, Totip+Piú a Agip. Shodli jsme se, že jedovatě oranžová barva Escortu WRC sluší. Jen v přední části auta se mohli tehdejší designoví mistři přece jen trochu více rozmáchnout.
Na závěr fordího medailonku malá perlička – při jedné akci v době po “továrně” řídil epizodně Escorta “R1 FMC” sám Colin McRae!
