Hlavní inspirací pro vznik soutěžního Vauxhallu Chevette HS byly úspěchy Fordů Escort RS v Británii. Vauxhally disponovaly motorem s větším krouticím momentem a lepším podvozkem, ale…

Vauxhall v rally

Zkušenosti britské odnože koncernu GM v motoristickém sportu byly až do poloviny sedmdesátých let velmi omezené. Americký majitel tehdy prosazoval antisportovní politiku a zbudování továrního týmu bylo nemyslitelné. Po vzorku švédského importéra sesterské značky Opel vznikl v červnu 1971 Dealer Team Vauxhall (DTV), který si dal do vínku podporu automobilového sportu ve Velké Británii. Klíčovým spolupracovníkem DTV se stal konstruktér Bill Blydenstein, který upravoval motory.

Smluvní soutěžní jezdec DTV Will Sparrow se zatím soustředil na skupinu 1 (sériové vozy), kterou vyhrál na RAC Rally 1974. V cíli RAC Rally 1975, kde obsadil Sparrow mezi záplavou escortů devátou příčku, vyřkl ředitel automobilky Vauxhall Bob Price provokativní otázku: Co je potřeba udělat, abychom za rok soutěž vyhráli? Blydenstein odpověděl oklikou, že ví, jaké auto vyrobit, aby mohli bojovat o vítězství. Tím byl odstartován ambiciózní projekt Vauxhall Chevette HS.

Obsáhlý článek najdete v prvním čísle Rally magazínu (ročník 2011)

Největší úspěchy:
HS

1977 Welsh Rally – 1. místo (Pentti Airikkala)
1977 Manx Rally – 1. místo (Pentti Airikkala)
1978 Hankiralli – 1. místo (Pentti Airikkala)
1978 Rally 1000 jezer – 3. místo (Pentti Airikkala)
1979 Rally Sweden – 3. místo (Pentti Airikkala)
1979 Circuit of Ireland – 1. místo (Pentti Airikkala)
1979 Scottish Rally – 1. místo (Pentti Airikkala)
1979 Ulster Rally – 1. místo (Pentti Airikkala)
1979 British Open Rally Champion (P. Airikkala)

HSR
1980 Circuit of Ireland – 1. místo (Jimmy McRae)
1981 Scottish Rally – 1. místo (Tony Pond)
1981 Manx Rally – 1. místo (Tony Pond)
1983 Circuit of Ireland – 1. místo (Russell Brookes)
1983 RAC Rally – 5. místo (Russell Brookes)

Technické parametry – Vauxhall Chevette HS (1978)

Motor: Řadový čtyřválec DOHC s šestnáctiventilovou hlavou o objemu 2279 ccm (vrtání 97,5 x zdvih 76,2 mm) uložený vpředu podélně. Kompresní poměr 11,5 : 1, nejvyšší výkon 240 k při 7200 ot/min. Největší krouticí moment 260 Nm při 6000 ot/min. Dva karburátory Dell Orto 48 mm. Mazání suchou olejovou skříní.

Převodovka: Pohon zadních kol. Pětistupňová převodovka ZF, diferenciál s omezenou svorností, jednokotoučová spojka AP. Hřebenové řízení s posilovačem.

Podvozek: Vpředu nezávislé zavěšení kol s vinutými pružinami, tuhá zadní náprava s vlečnými rameny a Panhardskou tyčí, plynokapalinové tlumiče pérování Bilstein, na obou nápravách stabilizátory a vinuté pružiny. Vpředu ventilované kotoučové brzdy průměru 257 mm, vzadu kotouče pr. 263 mm. Hydraulická ruční brzda.

Rozměry a hmotnost: Třídveřová samonosná ocelová karoserie. Délka 3940 mm, šířka 1571 mm, výška 1371 mm, rozvor 2395 mm, rozchod kol 1340/ 1346 mm. Homologační hmotnost 1000 kg.

Datum homologace 1. 11. 1976

Sdílet

O autorovi

Komentáře